10 C 39/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Radkou Konečnou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 1 509 810 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1.509.810 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 590.000 Kč od 9. 4. 2016 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 76.119,94 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobou ze dne 14. 6. 2020, která byla soudu doručena téhož dne, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 1.509.810 Kč z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 8. 9. 2015 a dohody o uznání dluhu a o jeho splacení ze dne 15. 4. 2016 obě uzavřené mezi [jméno] [příjmení], [datum narození] a žalovanou.

2. Žalobce zejména uvedl, že mezi [jméno] [příjmení], narozeným dne [datum] (dále též jen„ dlužník“) a žalovanou byla dne 8. 9. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě které dlužník poskytl žalované částku 250.000 Kč, a to předáním hotovosti dne 4. 9. 2015, a částku 250.000 Kč, a to předáním hotovosti dne 8. 9. 2015. Žalovaná se zavázala vrátit celkovou částku 500.000 Kč spolu s úrokem ve výši 3 % měsíčně, tj. s úrokem 90.000 Kč nejpozději do 8. 3. 2016. Ve smlouvě byla rovněž sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky pro případ prodlení s úhradou jistiny dluhu a smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně z neuhrazené výše smluvních úroků pro případ prodlení s úhradou smluvených úroků. Žalovaná však poskytnuté finanční prostředky ve sjednané lhůtě nevrátila. Mezi žalovanou a [jméno] [příjmení] byla dne 15. 4. 2016 uzavřena dohoda o uznání dluhu a o jeho splacení. Žalovaná uznala svůj dluh ve výši 995.000 Kč (500.000 Kč zápůjčka, 90.000 Kč smluvené úroky, 405.000 Kč sjednaná smluvní pokuta). Tuto částku se žalovaná zavázala uhradit do 27. 4. 2016. Žalovaná však neuhradila ničeho.

3. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] došlo ke zjištění úpadku dlužníka [jméno] [příjmení], a soud povolil řešení jeho úpadku oddlužením. Insolvenčním správcem byl ustanoven [celé jméno žalobce]. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] soud schválil oddlužení dlužníka [jméno] [příjmení] plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, přičemž do majetkové podstaty byla pod položkou [číslo] sepsána i jeho pohledávka za žalovanou na zaplacení částky 500.000 Kč s příslušenstvím a související smluvní pokutou, soud stanovil, že pohledávku za žalovanou je dlužník povinen vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení.

4. Žalobce uvedl, že žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 500.000 Kč (nevrácená zápůjčka), částky 90.000 Kč nezaplacených úroků a v částce 919.810 Kč nezaplacené smluvní pokuty. Žalobce požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 590.000 Kč od 9. 3. 2016 do 14. 6. 2020.

5. Okresní soud v Břeclavi vydal dne [datum] platební rozkaz, který byl žalované doručen dne [datum]. Proti platebnímu rozkazu podala žalovaná dne [datum] odpor. Žalovaná v odporu namítla, že půjčka byla sjednána ve prospěch otce jejího tehdejšího přítele pana [jméno] [příjmení] [anonymizováno], o čemž dlužník [příjmení] [příjmení] věděl. Žalovaná nakonec podepsala uznání dluhu i další dokumenty, na [jméno] [příjmení] [anonymizováno] podala trestní oznámení, věc je šetřena policií.

6. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 25. 10. 2020 uvedl, že žalovaná neuvedla k věci žádná relevantní tvrzení. Žalobce uvedl, že podpis žalované na dohodě o uznání dluhu ze dne 15. 4. 2016 byl úředně ověřen dne 18. 4. 2016 na poště [obec a číslo].

7. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K jednání se dostavil zástupce žalobce. Žalovaná ani její zástupce se k jednání nedostavili, ačkoli byli řádně předvoláni. Předvolání k jednání bylo zástupci žalované doručeno prostřednictvím datové schránky dne [datum]. Žalovaná ani její zástupce neomluvili svou neúčast na nařízeném jednání ani nepožádali o jeho odročení. Soud tedy jednal v nepřítomnosti žalované i jejího zástupce.

8. Zástupce žalobce setrval na podané žalobě, uvedl, že sám zvážil okolnosti daného případu a judikaturu týkající se smluvní pokuty, proto požaduje smluvní pokutu pouze ve výši 0,1 % denně namísto sjednaných 0,5 %, resp. 0,25 % denně, což považuje za vstřícný krok směrem k žalované.

9. Z předsoudní výzvy k zaplacení pohledávky ze dne 30. 4. 2020 ve spojení s doručenkou má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení žalované částky. Výzva byla žalované zaslána na adresu trvalého pobytu.

10. Ze smlouvy o zápůjčce uzavřené dne 8. 9. 2015 soud zjistil, že mezi žalovanou jako vydlužitelem a [jméno] [příjmení] jako zapůjčitelem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, přičemž žalovaná podpisem této smlouvy stvrdila, že dne 4. 9. 2015 obdržela částku 250.000 Kč v hotovosti a dne 8. 9. 2015 obdržela částku 250.000 Kč v hotovosti, obě od zapůjčitele [jméno] [příjmení]. Strany si sjednaly smluvní úrok ve výši 3 % měsíčně, tj. ve výši 90.000 Kč k datu splatnosti zápůjčky dne 8. 3. 2016. Žalovaná se tedy zavázala vrátit [jméno] [příjmení] částku v celkové výši 590.000 Kč. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z dlužné částky jistiny ve výši 500.000 Kč za každý den prodlení. Dále byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně z neuhrazené výše smluvních úroků za každý den porušení této povinnosti.

11. Z dohody o uznání dluhu a dohody o jeho splacení uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a žalovanou dne 15. 4. 2016 má soud za prokázané, že žalovaná uznala svůj dluh vůči dlužníku [jméno] [příjmení] co do důvodu a výše 995.000 Kč vzniklé ze smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 9. 2015 skládající se z částky 500.000 Kč zapůjčené jistiny, částky 90.000 Kč sjednaných úroků, obě splatné 8. 3. 2016 a dále částky 405.000 Kč smluvní pokuty. Žalovaná se zavázala vrátit uvedenou částku dlužníkovi [jméno] [příjmení] do 27. 4. 2016. Podpis žalované na této listině byl úředně ověřen.

12. Dle ust. § 40 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ insolvenční zákon“) insolvenční správce jedná svým jménem na účet dlužníka, pokud na něho přešlo oprávnění nakládat s majetkovou podstatou. Označuje se způsobem, z něhož je patrno, že tak činí při výkonu funkce insolvenčního správce; součástí jeho označení je i nezaměnitelné označení dlužníka, s jehož majetkovou podstatou nakládá.

13. Dle ust. § 294 odst. 1 věta první insolvenčního zákona insolvenční správce je povinen uplatnit a vymáhat ve prospěch majetkové podstaty dlužníkovy pohledávky.

14. Dle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

15. Dle ust. § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

16. Dle ust. § 2048 odst. 1 věta první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.

17. Dle ust. § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

18. Dle ust. § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

19. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

20. Soud provedl shora uvedené dokazování, ze kterého zjistil následující skutečnosti, přičemž provedené důkazy posoudil každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti a na základě citovaných ustanovení zákona dospěl k následujícím závěrům ve věci samé. Žalobce je aktivně legitimován k podání žaloby jako insolvenční správce dlužníka [jméno] [příjmení], jemuž bylo schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, do níž byla zapsána i pohledávka za žalovanou včetně příslušenství a sjednané smluvní pokuty, jež je předmětem této žaloby. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná jako vydlužitel uzavřela dne 8. 9. 2015 s dlužníkem [jméno] [příjmení] jako zapůjčitelem smlouvu o zápůjčce, v níž stvrdila, že od [jméno] [příjmení] převzala v hotovosti částku v celkové výši 500.000 Kč, a to dne 4. 9. 2015 částku 250.000 Kč a dne 8. 9. 2015 částku 250.000 Kč. Ve smlouvě byly rovněž sjednány úroky ve výši 3 % měsíčně, přičemž bylo ujednáno, že k datu splatnosti zápůjčky, tj. ke dni 8. 3. 2016 se bude jednat o částku 90.000 Kč. Soud pro úplnost konstatuje, že žalobce požaduje pouze úroky v této částce. Žalovaná se ve smlouvě zavázala uhradit dlužníku [jméno] [příjmení] celkovou částku 590.000 Kč ve lhůtě do 8. 3. 2016. Ve smlouvě byla dále sjednána i smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně pro případ prodlení s úhradou dluhu – jistiny z této smlouvy o zápůjčce, splatná vždy k poslednímu dni v měsíci, v němž prodlení trvá; a dále smluvní pokuta ve výši 0,25 % denně pro případ prodlení s úhradou smluvených úroků vyplývajících z této smlouvy o zápůjčce. Soud má dále za prokázané, že žalovaná uznala svůj dluh vůči dlužníkovi [jméno] [příjmení] ve výši 995.000 Kč z titulu výše uvedené smlouvy o zápůjčce ze dne 8. 9. 2015 co do důvodu a výše, a to jistinu 500.000 Kč, nezaplacené úroky ve výši 90.000 Kč a dále smluvní pokutu ve výši 405.000 Kč, a to podpisem listiny Uznání dluhu a dohoda o jeho splacení ze dne 15. 4. 2016, přičemž soud má za prokázané, že žalovaná tuto listinu skutečně podepsala, neboť její podpis na listině byl úředně ověřen ověřovací doložkou pro legalizaci ze dne 18. 4. 2016 na pobočce České pošty, s. p., [obec a číslo], přičemž totožnost žalované byla ověřena pomocí občanského průkazu.

21. Dle právní teorie je uznání dluhu samostatným zajišťovacím institutem; zajišťovací funkci plní tím, že zakládá právní domněnku existence dluhu v době uznání. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že došlo k vyvratitelné právní domněnce, že dluh žalované ke dni 15. 4. 2016 (resp. 18. 4. 2016 kdy žalovaná listinu podepsala dle legalizační doložky) trval, a bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že tomu tak nebylo. Žalovaná v podaném odporu pouze uvedla, že předmětná půjčka byla ve prospěch třetí osoby – [jméno] [příjmení] [anonymizováno]. Tato skutečnost je však pro toto řízení právně bezvýznamná. Žalovaná nijak nerozporovala skutečnost, že by si od dlužníka [jméno] [příjmení] zapůjčila částku v celkové výši 500.000 Kč, rovněž nerozporovala výši sjednaných smluvních úroků ani výši smluvní pokuty. Pokud žalovaná tvrdila, že si finanční prostředky zapůjčila ve prospěch třetí osoby, nic to nemění na skutečnosti, že právě ona uzavřela předmětnou smlouvu o zápůjčce a následně uznala svůj dluh z této smlouvy včetně příslušenství. Tvrzení žalované, že [jméno] [příjmení] [anonymizováno]., který nebyl účastníkem předmětné smlouvy o zápůjčce, finanční prostředky nevrátil, není a nemůže být předmětem dokazování v tomto řízení, neboť se jedná o zcela jiný závazkový vztah mezi jinými účastníky. Žádné jiné relevantní skutečnosti žalovaná neuvedla.

22. Hmotně právně tak soud posoudil nárok žalobce podle § 2053 ve spojení s § 2390 a násl. o. z., tedy jako nárok na vrácení poskytnuté zápůjčky, kdy žalované bylo zapůjčeno 500.000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 90.000 Kč. Žalovaná svůj dluh nezaplatila a dostala se do prodlení. Kromě této částky žalobce požaduje i zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 590.000 Kč za období od 9. 3. 2016 (první den prodlení) do 14. 6. 2020 (den podání žaloby), tj. v celkové výši 919.810 Kč a zaplacení zákonných úroků z prodlení podle ust. §1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaná jej nerozporovala, soud žalobě vyhověl, a to i s přihlédnutím k tomu, že žalobce s ohledem na judikaturu požaduje smluvní pokutu v nižší výši, než byla sjednaná. Ke konkrétní výši smluvní pokuty, která je předmětem tohoto řízení, soud uvádí, že ačkoli smluvní pokuta překračuje výši jistiny, stalo se tak proto, že žalovaná je v prodlení s úhradou svého dluhu, který uznala co do důvodu a výše, od 9. 3. 2016, na svůj dluh do doby rozhodnutí soudu neuhradila ničeho. Požadovaná výše smluvní pokuty tedy koresponduje s touto skutečností, smluvní pokuta je zajišťovacím institutem a soud neshledal žádný důvod pro její moderaci, což ostatně žalovaná ani nenavrhovala.

23. Pro úplnost soud konstatuje, že byl připraven žalovanou poučit o tom, že neunesla své důkazní břemeno, když nijak konkrétně nerozporovala uzavření předmětné smlouvy o zápůjčce a dohody o uznání dluhu, ba naopak žalovaná v odporu uvedla, že tyto finanční prostředky skutečně obdržela (byť za účelem předání třetí osobě, účelovost zápůjčky však není předmětem tohoto řízení ani dokazování ve věci samé), avšak tím, že se zástupce žalované ani žalovaná sama jednání nezúčastnila, sama se zbavila možnosti být soudem poučena. Žalovaná tak neunesla své důkazní břemeno, které na ni přešlo, když žalobce soudu předložil listinu splňující veškeré zákonem požadované náležitosti uznání dluhu žalovanou, která byla učiněna v písemné formě a s ověřením podpisu žalované na listině. V písemném uznání dluhu byl vymezen důvod dluhu a jeho výše.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 76.119,94 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 1.509.810 Kč sestávající z částky 14.340 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 4.349,04 Kč za 512 ujetých km v částce 3.349,04 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,1 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 10 × 30 minut v částce 1.000 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 62.909,04 Kč ve výši 13.210,90 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že tyto náklady považuje za účelně vynaložené k uplatnění práva žalobce u soudu.