10 C 4/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Přemyslem Klasem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o 7 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 000 Kč spolu s úroky ve výši 4 060,58 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 000 Kč od 8. 6. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 6 934 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce příjmení jméno příjmení. Žalobce se žalobou ze dne datum, podanou u soudu téhož dne, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost, aby mu zaplatil částku 7 000 Kč spolu s kapitalizovanými úroky ve výši 4 060,58 Kč za dobu od 9. 3. 2018 do 7. 6. 2018 a s úroky z prodlení. Svůj nárok odůvodnil tím, že uzavřel dne 9. 3. 2018 s žalovaným smlouvu o zápůjčce číslo na základě níž mu poskytl bezhotovostně převodem na jeho účet zápůjčku peněz ve výši 7 000 Kč, kterou se mu zavázal splácet prostřednictvím tří sjednaných splátek včetně sjednaných úroků ze zápůjčky ve výši 0,9% denně, přičemž první splátka byla splatná dne 8. 4. 2018, druhá dne 8. 5. 2018 a třetí dne 7. 6. 2018. Žalovaný se však ocitl v prodlení se splátkami dluhu včetně jeho příslušenství a žalobci z něho nevrátil ničeho. Žalovaný dluh nezaplatil žalobci ani na základě předžalobní výzvy k úhradě ze dne 10. 6. 2020, která mu byla téhož dne odeslána právním zástupcem žalobce prostřednictvím pošty. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl vyzván výzvou soudu ze dne 19. 3. 2021, č. j. 10 C 4/2021-31, která mu byla doručena dne 16. 4. 2021 uložením u pošty, vycházeje ze zákonné doručovací adresy žalovaného (ust. § 46b písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž není rozhodné, zda se na této adrese trvale zdržuje (ust. § 50d odst. 2 o. s. ř.). Soud na základě ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) se souhlasy obou účastníků řízení o věci rozhodl tímto rozsudkem bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Návrhem na uzavření smlouvy o půjčce, fakturou ze dne 9. 3. 2018 a výpisem z účtu ze dne 9. 3. 2018 bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným coby dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž věřitel poskytl dlužníkovi zápůjčku peněz ve výši 7 000 Kč, která byla žalovanému převedena bezhotovostně, a ten se zavázal ji vrátit věřiteli prostřednictvím tří splátek včetně sjednaných úroků ze zápůjčky peněz ve výši 0,9% denně, přičemž poslední splátka byla splatná dne 7. 6. 2018. Žalovanému vznikl dluh na jistině zápůjčky ve výši 7 000 Kč a na sjednaných úrocích ze zápůjčky v kapitalizované výši 4 060,58 Kč za dobu od 9. 3. 2018 do 7. 6. 2018, neboť ze zápůjčky peněz nevrátil žalobci ničeho. Předžalobní výzvou k úhradě ze dne 10. 6. 2020 a podacím archem ze dne 10. 6. 2020 bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce písemně vyzval žalovaného k úhradě dluhu, a tato výzva byla odeslána žalovanému prostřednictvím pošty. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 2392 odst. 1 téhož zákona při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným coby dlužníkem byla uzavřena platná smlouva o zápůjčce peněz v souladu s ust. § 2390 a § 2392 občanského zákoníku, na základě nichž věřitel poskytl žalovanému zápůjčku peněz ve výši 7 000 Kč, kterou žalovaný převzal bezhotovostně a kterou mu ovšem řádně nevrátil, a vznikl tak dluh odpovídající nesplacené jistině ve výši 7 000 Kč a sjednaným úrokům ze zápůjčky v kapitalizované výši 4 060,58 Kč za dobu od 9. 3. 2018 do 7. 6. 2018. Protože žalovaný svůj dluh žalobci dobrovolně nezaplatil, uložil mu soud ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost dluh zaplatit včetně sjednaných úroků ze zápůjčky peněz. Povinnost žalovaného zaplatit žalobci i úroky z prodlení má oporu v ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, na základě nichž je žalovaný povinen zaplatit žalobci úroky z prodlení v důsledku svého prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci, a to ve výši stanovené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 a ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., na základě nichž má ve věci plně úspěšný žalobce, který včas před podáním žaloby zaslal žalovanému předžalobní výzvu k plnění, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalovanému v celkové výši 6 934 Kč. Tuto částku představuje žalobcem zaplacený soudní poplatek z žaloby ve výši 400 Kč i účelně vynaložené náklady na jeho zastoupení advokátem, který má nárok na odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby) po 1 500 Kč, tj. ve výši 4 500 Kč (dle ust. § 7 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a na tři paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 300 Kč za jednu náhradu, tj. ve výši 900 Kč (dle ust. § 13 téže vyhlášky), přičemž náklady právního zastoupení jsou ještě navýšeny o náhradu 21% sazby daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je advokát žalobce, tj. o částku 1 134 Kč. Proti tomuto rozsudku není přípustné odvolání podle ust. § 202 odst. 2 o. s. ř., protože jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.