10 C 44/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Přemyslem Klasem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 41 924 Kč

I. Zamítá se žaloba, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 41 924 Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 7 454 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalované [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalobce se žalobou ze dne 25. 5. 2020, která byla u soudu podána dne 1. 7. 2020, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost, aby mu zaplatila částku 41 924 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že žalovaná si dne 4. 6. 2017 objednala zájezd u [anonymizována čtyři slova] pro osoby uvedené ve smlouvě o zájezdu. Matka žalované zaplatila osobně v pobočce cestovní kanceláře zálohu na tento zájezd ve výši 20 000 Kč, zatímco žalobce zaplatil cestovní kanceláři převodem z účtu zbytek ceny zájezdu ve výši 63 380 Kč. Po odečtení částky 21 456 Kč, která odpovídá ceně zájezdu za jeho osobu, požaduje, aby mu žalovaná vrátila zbytek ceny zájezdu ve výši 41 924 Kč, jelikož tuto částku zaplatil za ni. Výzvou ze dne 2. 10. 2018 ji vyzval, aby mu tuto částku dobrovolně vrátila, na což žalovaná nereagovala. Právní zástupkyně žalované ve svém podání ze dne 15. 4. 2021, jež bylo soudu doručeno dne 16. 4. 2021, mimo jiné vznesla i námitku promlčení žalovaného nároku, neboť žaloba byla u soudu podána až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty, jelikož žalobce úhradu ceny zájezdu provedl dne 5. 6. 2017, avšak jeho žaloba byla soudu doručena až dne 1. 7. 2020, přestože je datována dnem 25. 5. 2020. Soud na základě ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) se souhlasy obou účastníků řízení o věci rozhodl tímto rozsudkem, aniž by k jejímu projednání nařídil jednání. Z důkazů předložených žalobcem vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Smlouvou o zájezdu ze dne 5. 6. 2017 bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela téhož dne s cestovní kanceláře [anonymizována čtyři slova] smlouvu o zájezdu, jehož cena byla splatná téhož dne. Výpisem detailu platební transakce bylo prokázáno, že žalovaný zaplatil cestovní kanceláři část ceny zájezdu ve výši 2 463,62 Euro již dne 6. 5. 2017, přestože v žalobě tvrdil, že zaplatil dne 5. 6. 2017. Je pravdou, že samotná žaloba je datována žalobcem dne 25. 5. 2020, ovšem z hlediska posouzení námitky promlčení vznesené žalovanou a určení data zahájení řízení ve smyslu ust. § 82 odst. 1 věta prvá o. s. ř. je rozhodný ten den, kdy soudu došel návrh na zahájení řízení (žaloba). Žalobce svoji žalobu nejprve doručil soudu v elektronické podobě dne 4. 6. 2020 (viz č. l. 1-2 spisu), avšak toto elektronické podání nebylo podepsáno způsobem, který je stanoven v ust. § 42 odst. 3 o. s. ř. a ani nebylo ve lhůtě do tří dnů doplněno předložením jeho originálu, a tudíž k němu soud nemůže přihlížet s poukazem na ust. § 42 odst. 2 věta druhá o. s. ř.. Soud může přihlížet teprve až k podání žaloby v listinné podobě, kterou poštou obdržel dne 1. 7. 2020 (viz č. l. 14 spisu). Podle ust. § 609 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), účinného od 1. 1. 2014, nebylo-li práva vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Podle ust. § 610 odst. 1 věta prvá o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle ust. § 619 odst. 1 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle ust. § 629 odst. 1 o. z. promlčecí lhůta trvá tři roky. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k právnímu závěru, že námitka promlčení vznesená právní zástupkyní žalované je důvodná, a proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítl, jelikož na základě námitky promlčení vznesené dlužníkem nelze dlužníkovi uložit povinnost promlčený dluh plnit věřiteli s poukazem na ust. § 609 o. z. Sám žalobce učinil skutkové tvrzení o tom, že měl plnit žalované dne 5. 6. 2017 a že toto plnění požaduje plnit zpět. Z provedeného dokazování (detailu platební transakce) vyplynulo, že se tak mělo stát již dne 6. 5. 2017. Ať již soud vyjde z jednoho či druhého data, je třeba běh tříleté promlčecí lhůty posuzovat ve vztahu k řádnému podání žaloby u soudu, k čemuž došlo až dne 1. 7. 2020. Datum sepisu žaloby není právně významné a nelze ani přihlížet k původnímu neúčinnému podání žaloby dne 4. 6. 2020 z důvodů, které byly shora podrobně vysvětleny. V souladu s ust. § 619 odst. 1 o. z. věřitel mohl své vymahatelné právo vůči žalované poprvé uplatnit u orgánu veřejné moci (podáním žaloby u soudu) buď dne 7. 5. 2017 anebo dne 6. 6. 2017 (vycházeje buď z tvrzení žalobce o úhradě platby anebo z důkazu o úhradě platby), ovšem žalobu podal u soudu řádně až dne 1. 7. 2020. Zákonem stanovená tříletá promlčecí lhůta tedy uplynula ještě přede dnem 1. 7. 2020. Žaloba byla u soudu podána až po uplynutí oné promlčecí lhůty, a tudíž je právo žalobce promlčené ve smyslu ust. § 609 o. z. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1, na základě něhož má ve věci plně úspěšná žalovaná právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšnému žalobci v celkové výši 7 454 Kč. Tato částka je vypočtena jako odměna advokátky žalované dle ust. § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (2 x odměna advokátky po 2 780 Kč, tj. 5 560 Kč, za 2 úkony právní služby spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a sepisu vyjádření k žalobě) a jako náhrada hotových výdajů advokátky dle ust. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (náhrada hotových výdajů advokáta ve výši 600 Kč za 2 úkony právní služby po 300 Kč), přičemž odměna a náhrada ještě byly navýšeny o náhradu 21% sazby daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je advokátka žalované, tj. o částku 1 294Kč.