10 C 51/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Přemyslem Klasem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně , země zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované s doručovací adresou adresa o 5 000 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 25. 11. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova]. Žalobou ze dne [datum], která byla soudu doručena téhož dne, požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit mu částku 5 000 Kč spolu s úroky z prodlení. Uvedl, že jeho právní předchůdce společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřel dne 13. 9. 2017 se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl žalované zápůjčku peněz ve výši 5 000 Kč, a to bezhotovostně převodem na bankovní účet žalované, a žalovaná mu měla podle smlouvy tuto částku vrátit do 24. 11. 2017. Žalovaná se dostala do prodlení, když ve lhůtě splatnosti celou zápůjčku nevrátila, a vznikl tak dluh na jistině ve výši 5 000 Kč (žalobce se domáhá toliko vrácení poskytnuté jistiny zápůjčky). Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2018 přešla tato pohledávka za žalovanou včetně jejího příslušenství na [právnická osoba] [anonymizováno], [IČO]. Tato společnost další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 7. 2018 (žalobce uvádí chybné datum uzavření této smlouvy dne 13. 8. 2018, avšak provedeným dokazováním bylo prokázáno správné datum uzavření smlouvy dne 8. 7. 2018) postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou včetně jejího příslušenství na žalobce. Před podáním žaloby u soudu zaslal žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně žalované výzvu k úhradě dluhu ze dne 21. 11. 2019, kterou jí odeslal prostřednictvím pošty dne 28. 11. 2019. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla vyzvána výzvou soudu ze dne 18. 8. 2020, č. j. 10 C 51/2020-31, které jí bylo doručeno dne 31. 8. 2020 uložením u pošty, vycházeje ze zákonné doručovací adresy žalované (ust. § 46b písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přičemž není rozhodné, zda se na této adrese trvale zdržuje (ust. § 50d odst. 2 o. s. ř.). Soud na základě ust. § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) se souhlasy obou účastníků řízení o věci rozhodl tímto rozsudkem bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Návrhem na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] výpisem z účtu žalované a výpisem z účtu právního předchůdce žalobce ze dne 13. 9. 2017 bylo prokázáno, že mezi původním věřitelem a žalovanou coby dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na základě níž původní věřitel poskytl žalované zápůjčku peněz ve výši 5 000 Kč, kterou jí bezhotovostně zaslal dne 13. 9. 2017 ze svého účtu na účet žalované, a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit věřiteli ve lhůtě do 24. 11. 2017. Žalovaná však ve sjednané lhůtě splatnosti dluh věřiteli dobrovolně nevrátila a vznikl tak dluh na jistině ve výši 5 000 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2018, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 7. 2018, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 7. 8. 2018 a podacím archem ze dne 8. 8. 2018 bylo prokázáno, že původní věřitel [právnická osoba] jako postupitel uzavřel se [právnická osoba] [anonymizováno] coby postupníkem smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2018, na základě níž mu postoupil předmětnou pohledávku za žalovanou včetně jejího příslušenství. Tato společnost následně další smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 7. 2018 postoupila předmětnou pohledávku za žalovanou včetně jejího příslušenství žalobci, přičemž žalované bylo písemně oznámeno dne 7. 8. 2018, že došlo k postoupení její pohledávky žalobci, a toto oznámení bylo odesláno žalované prostřednictvím pošty dne 8. 8. 2018, přičemž byla opětovně vyzvána k úhradě dluhu. Výzvou k úhradě dluhu ze dne 21. 11. 2019 a podacím archem ze dne 28. 11. 2019 bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně písemně vyzval žalovanou k úhradě dluhu, a tato výzva jí byla odeslána prostřednictvím pošty na adresu žalované. Podle ust. § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ust. § 1968 téhož zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle ust. § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi právním předchůdcem žalobce jako věřitelem a žalovanou coby dlužníkem byla uzavřena smlouva o zápůjčce peněz v souladu s ust. § 2390 občanského zákoníku, na základě níž věřitel poskytl žalované zápůjčku peněz ve výši 5 000 Kč, kterou žalovaná obdržela bezhotovostně v den uzavření smlouvy a kterou mu ovšem celou řádně nevrátila ve sjednané lhůtě, a vznikl tak dluh na jistině ve výši 5 000 Kč. Žalobce prokázal, že z titulu dvojího postoupení pohledávek ve smyslu ust. § 1895 a následující občanského zákoníku nabyl předmětnou pohledávku za žalovanou včetně jejího příslušenství od předchozího věřitele, který ji předtím nabyl od původního věřitele, a toto postoupení pohledávky bylo žalované řádně písemně oznámeno, a žalobce je tedy ve věci aktivně legitimován, když se stal věřitelem žalované. Protože žalovaná svůj dluh žalobci dobrovolně nezaplatila, uložil jí soud ve výroku I. tohoto rozsudku povinnost dluh zaplatit. Povinnost žalované zaplatit žalobci i úroky z prodlení má oporu v ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku, na základě nichž je žalovaná povinna zaplatit žalobci úroky z prodlení v důsledku svého prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci, a to ve výši stanovené Nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení. Výrok II. rozsudku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky má oporu v ust. § 142 odst. 1 a v ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., podle něhož má ve věci plně úspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované v celkové výši 1 489 Kč. Tato částka sestává jednak z žalobcem zaplaceného soudního poplatku za řízení ve výši 400 Kč a dále z nákladů na právní zastoupení žalobce jeho advokátkou, která má nárok na odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepis žaloby) po 200 Kč za jeden úkon, tj. ve výši 600 Kč (dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a na tři paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 100 Kč za jednu náhradu, tj. ve výši 300 Kč (dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky), přičemž náklady právního zastoupení jsou ještě zvýšeny o náhradu 21 % sazby daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je advokátka žalobce, tj. o částku 189 Kč.