10 C 72/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr Přemyslem Klasem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovnicí advokátkou titul . jméno příjmení sídlem adresa o 3 394 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 394 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 394 Kč od 7. 11. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 089 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce [titul]. [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], která byla u soudu podána téhož dne, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost, aby mu zaplatila částku 3 394 Kč spolu s úroky z prodlení. Svůj nárok odůvodnil tím, že se jedná o dlužnou cenu za odebranou elektrickou energii, kterou dodal žalované v období od 4. 12. 2018 do 10. 10. 2019 do odběrného místa na adrese: [adresa žalované], a to na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum]. Žalovaná mu ovšem tuto částku dobrovolně neuhradila, ačkoliv ji k tomu postupně vyzval fakturou, výzvou k úhradě a předžalobní výzvou k úhradě závazků, které jí prostřednictvím pošty odeslal na doručovací adresu, již žalovaná uvedla ve smlouvě.

2. Opatrovnice žalované, která jí byla ustanovena na základě ust. § 29 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) z důvodu, že se jí nepodařilo doručit na poslední známou adresu v cizině, se k žalobě vyjádřila podáním ze dne 21. 3. 2021, které bylo soudu doručeno téhož dne, a v němž uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, neboť nedošlo k řádnému doručení faktury ze dne 23. 10. 2019 znějící na částku 3 394 Kč. Dále namítla, že náklady žalobce na jeho právní zastoupení advokátem nepovažuje za účelně vynaložené, protože žalobce disponuje právním oddělením, do jehož náplně bez pochyby patří také zastupování žalobce před soudem při vymáhání pohledávek.

3. Soud na základě ust. § 115a o. s. ř. se souhlasy obou účastníků řízení o věci rozhodl tímto rozsudkem bez nařízení jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum] a obchodními podmínkami dodávky elektřiny ze dne 3. 11. 2015 bylo prokázáno, že mezi žalobcem jako dodavatelem a žalovanou coby odběratelem byla uzavřena písemná smlouva, na základě níž se zavázal dodávat žalované elektrickou energii do sjednaného odběrného místa na adrese: [adresa žalované], a žalovaná se zavázala mu za to platit její cenu. Fakturou ze dne 23. 10. 2019 a ceníkem elektřiny ze dne 28. 10. 2018 bylo prokázáno, že žalobce ze smlouvy plnil, v období od 4. 12. 2018 do 10. 10. 2019 do sjednaného odběrného místa dodával žalované elektrickou energii a vyzval ji k úhradě její ceny v celkové výši 3 394 Kč (po odečtení záloh zaplacených žalovanou ve výši 2 000 Kč). Výzvou k úhradě ze dne 11. 11. 2019 a poštovním podacím archem ze dne 13. 11. 2019 bylo prokázáno, že žalobce znovu vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 3 394 Kč ve lhůtě nejpozději do 25. 11. 2019, přičemž ji tuto výzvu odeslal prostřednictvím pošty. Předžalobní výzvou k úhradě závazků ze dne 2. 7. 2020 a podacím lístkem ze dne 2. 7. 2020 bylo prokázáno, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce opětovně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž předžalobní výzvu jí odeslal prostřednictvím pošty.

5. Podle ust. § 2079 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

6. Podle ust. § 1968 téhož zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.

7. Podle ust. § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splacením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnost, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Za užití právě citovaných ustanovení občanského zákoníku soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Mezi účastníky řízení byla uzavřena platná písemná kupní smlouva, žalobce ze smlouvy plnil, dodával žalované elektrickou energii do sjednaného odběrného místa, a ta je proto povinna zaplatit mu její cenu (po odečtení záloh zaplacených žalovanou). Pokud opatrovnice žalované namítala, že nedošlo k řádnému doručení faktury ze dne 23. 10. 2019 žalované, pak je k tomu třeba uvést, že soudu je z úřední činnosti známo (ust. § 121 o. s. ř.), že faktury ohledně úhrady cen za dodávané energie nejsou standardně dodavateli doručovány s potvrzením o doručení (dodejkou či doručenkou a podobně), a navíc na základě ust. § 573 občanského zákoníku platí tzv. domněnka doby dojítí, podle níž se zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb považuje za doručenkou třetí pracovní den po odeslání, tj. v projednávaném případě ke dni 29. 10. 2019. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost dluh žalobci zaplatit. Povinnost žalované zaplatit žalobci kromě vlastního dluhu i úroky z prodlení je důsledkem prodlení žalované s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci a vyplývá z ust. § 1968 a § 1970 občanského zákoníku. Žalobce má podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení, právo na úroky z prodlení za období a ve výši, která jsou uvedena ve výroku I. tohoto rozsudku, vycházejíc z data splatnosti faktury ke dni 6. 11. 2019. Jelikož žalovaná žalobci dobrovolně úroky z prodlení neuhradila, uložil jí soud výrokem I. tohoto rozsudku povinnost dlužné úroky z prodlení žalobci uhradit.

9. Výrok II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení má oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a ust. § 142a odst. 1 o. s. ř., na základě nichž má ve věci plně úspěšný žalobce, který včas před podáním žaloby u soudu odeslal žalované předžalobní výzvu k plnění, právo na náhradu nákladů řízení proti neúspěšné žalované v celkové výši 2 089 Kč. Tato částka se stává jednak z žalobcem zaplaceného soudního poplatku za řízení ve výši 1 000 Kč a dále z nákladů na právní zastoupení žalobce jeho advokátem, který má nárok na odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy k plnění a sepis žaloby) po 200 Kč za jeden úkon, tj. ve výši 600 Kč (dle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a na tři paušální náhrady hotových výdajů advokáta po 100 Kč za jednu náhradu, tj. ve výši 300 Kč (dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) téže vyhlášky), přičemž náklady právního zastoupení jsou ještě navýšeny o náhradu 21% sazby daně z přidané hodnoty, jejímž plátcem je advokát žalobce, tj. o částku 189 Kč.

10. K námitce opatrovnice žalované ohledně účelnosti nákladů řízení vynaložených žalobcem na jeho právní zastoupení soud podotýká, že v souladu s ust. § 24 o. s. ř. se každý účastník může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí, přičemž se jedná o realizaci ústavního práva na svobodný přístup k soudu a na spravedlivý soudní proces.