10 C 82/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Pohlem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 36 755,14 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 8 793,59 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , úrokem 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 27 961,55 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku , částka, , a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, (neuhrazená jistina úvěru ve výši , částka, , poplatky ve výši , částka, , náklady na vymáhání ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, ) spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to dle smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , která měla být uzavřena mezi žalovaným a žalobcem dne , datum, . Žalobce žalobu odůvodnil tím, že žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem načerpal částku , částka, a uhradil částku , částka, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobci jistinu úvěru spolu s úroky a „poplatky“, a to ve splátkách vymezených v úvěrové smlouvě. Splátky však žalovaný řádně a včas nesplácel. Žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal, a to na základě údajů poskytnutých klientem, z veřejně dostupných databází (NRKI, SOLUS, CEE a ISIR) a výpočtem rozdílu mezi příjmy a výdaji žalovaného.

2. Žalovaný se k žalobě i přes výzvu soudu nikterak nevyjádřil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako „šikovný účet – revolvingový úvěr č. , hodnota, “ ze dne , datum, soud zjistil, že se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, která obsahuje závazek žalobce umožnit žalovanému čerpat úvěr až do výše , částka, a závazek žalovaného úvěr spolu s úroky a poplatky splácet měsíčními splátkami ve výši minimálně 4 % z dlužné částky, nejméně , částka, . Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, nemá děti, má příjem ze zaměstnání ve výši , částka, měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí , částka, měsíčně, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činí , částka, . Lustrace v různých registrech (mj. SOLUS, NRKI, CEE) neodhalila žádný problém. V dokumentu „Ověření bonity MLS“ bylo mj. uvedeno, že žalovaný v době žádosti o úvěr splácel jiným společnostem na splátkách úvěrů částku , částka, měsíčně, tato informace odpovídá údajům obsaženým v žalobcem předloženém výpisu z NRKI. Žalobce při posuzování úvěruschopnosti pracoval s výší měsíčních výdajů žalovaného na bydlení ve výši , částka, a s životním minimem členů domácnosti ve výši , částka, . Z výpisu z NRKI soud zjistil, že žalovaný měl v době uzavírání úvěrové smlouvy 3 aktivní splátkové kontrakty o zbývajícím objemu cca , částka, , přičemž všechny tyto úvěry vznikly v nedávné době (květen 2022, leden 2023, květen 2023) a čerpal kontokorent s úvěrovým rámcem , částka, s tím, že v posledním půlroce před uzavřením úvěrové smlouvy úvěrový rámec vyčerpával téměř v plném rozsahu, v červnu 2023 dokonce úvěrový rámec přečerpal. Z listiny označené „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši celkem , částka, (zčásti převodem na účet č. , č. účtu, , zčásti platbami u obchodníků) a že na předmětnou smlouvu zaplatil celkem , částka, . Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že vlastníkem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, byl v době uzavírání smlouvy žalovaný.

5. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí v této věci.

6. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru postupně částku celkem , částka, , žalovaný dosud na úvěrovou smlouvu uhradil částku , částka, . Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce formálně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jednak z informací, které získal od žalovaného, jednak v interních a externích databázích a registrech.

7. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu - § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).

8. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.

9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

11. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl., § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZSÚ.

12. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalovaného.

13. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalovaného strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

14. Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014, ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022).

15. Žalobce této povinnosti nedostál, když neprokázal, že by skutečně aktivně ověřoval příjmy a zejména výdaje žalovaného. Pokud jde o příjem žalovaného, žalobce ani netvrdil, natož aby prokázal, že by žalobcem tvrzenou výši příjmu jakkoliv ověřil. Totéž platí i o žalovaným uvedené výši výdajů. Na prověření skutečných výdajů žalovaného se měl žalobce zaměřit o to více, jestliže z NRKI věděl, že žalovaný si v posledním roce a půl bral tři spotřebitelské úvěry, z nichž mu stále zbývalo splatit více než 165 000 Kč, a že jeho účet se dlouhodobě pohyboval v kontokorentu.

16. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu a nároky z této neplatné smlouvy je třeba vypořádat podle ustanovení § 2993 o. z., a to z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatných smluv. Z neplatné smlouvy přitom nemohou žalobci náležet žádné další případně sjednané nároky jako např. úroky, poplatky, pokuty apod., když ke vzniku smluvního vztahu mezi účastníky nedošlo.

17. I přes obecnou koncepci ustanovení § 2993 o. z. je dále třeba nejprve kvantifikovat bezdůvodné obohacení toho, kdo jeho vydání žádá, tj. zohlednit jak vydané, tak i přijaté hodnoty, protože v případě stejnorodého (peněžitého) plnění poskytnutí protiplnění obohaceným fakticky snižuje rozsah prospěchu obohaceného. Taková kvantifikace bezdůvodného obohacení nevyžaduje vznesení námitky vzájemnosti, neboť nepředstavuje specifický synallagmatický způsob vypořádání získaného bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2993 o. z. V případě neplatné smlouvy představuje ochuzení věřitele to, oč jím poskytnutá částka přesahuje dlužníkem poskytnutá plnění.

18. Veden těmito závěry tak soud uzavírá, že žalobce byl ochuzen toliko o částku 27 961,55 Kč, která představuje kvantifikaci bezdůvodného obohacení žalovaného (poskytnutých 45 935,97 Kč a vrácených 17 974,42 Kč), které je povinen dle ustanovení § 2993 o. z. žalobci vydat. Ve zbytku byla žaloba s ohledem na výše uvedené zamítnuta (výrok I.). S ohledem na to, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, nemohl žalobci vzniknout ani nárok na úroky z prodlení, neboť žalovaný se doposud do prodlení nedostal, když nebyly řádně zjištěny jeho možnosti poskytnuté finanční prostředky splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 52,16 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v rozsahu 76,08 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,92 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva v roce 2024) a částky , částka, za jeden úkon právní služby realizovaný před podáním návrhu ve věci (žaloba v roce 2025) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění práva žalobce proti žalovanému. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za doplnění žaloby týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jelikož tímto podáním žalobce pouze doplňoval tvrzení, která mohla a měla být obsažena již v žalobě.

20. Lhůta k plnění (do tří dnů od právní moci rozsudku) vyplývá z § 160 odst. 1 o. s. ř.