11 C 109/2017

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudcem Mgr. Přemyslem Klasem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o 197 130 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 197 130 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 66 784 Kč od 30. 6. 2016 do zaplacení a z částky 130 346 Kč od 22. 9. 2016 do zaplacení.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci.

1. Žalobce se žalobou ze dne [datum], soudu doručenou dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 197 130 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 66 784 Kč od 30. 6. 2016 do zaplacení a s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 130 346 Kč od 22. 9. 2016 do zaplacení z titulu náhrady nemajetkové újmy sestávající se z bolestného ve výši 66 784 Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 130 346 Kč, kterou měl žalobci způsobit žalovaný protiprávním jednáním dne [datum], když jej udeřil rukou do obličeje a shodil jej na zem. V rámci konfliktu utrpěl žalobce zlomeninu spodiny očnice, nosních kůstek a horní čelisti s poruchou citlivosti pravé tváře a horního rtu, poruchu čichu a chuti, krevní výron a drobné oděrky kolem pravého oka, krvácení pod spojivku pravého oka, oděrky na předloktí pravé horní končetiny a zhmoždění hrudníku. Zranění v obličeji utrpěl žalobce poté, kdy jej žalovaný udeřil pěstí do obličeje, a to tak prudce, že upadl na zem. Byl to jediný úder, který žalobce do obličeje dostal. Další uvedená zranění ruky a hrudníku utrpěl poté, kdy byl žalovaným povalen na zem, a žalobce byl kopán do těla, přičemž neví kým, protože si kryl obličej a celou hlavu rukama, takže původce ostatních zranění neviděl. Se svým nárokem na náhradu škody se žalobce připojil k trestní řízení vedenému vůči žalovanému jako obžalovanému u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka], avšak žalobce byl se svým nárokem odkázán na řízení občanskoprávní s odůvodněním, že žalovaný nebyl uznán vinným přečin ublížení na zdraví, protože násilí na žalobci se účastnilo více osob a nelze určit, kdo zranění žalobci způsobil. Co se týče požadované částky, při jejím vyčíslení žalobce vycházel ze znaleckých posudků soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Znalkyně zpracovala dva posudky, a to ve vztahu k výši bolestného a ztížení společenského uplatnění v důsledku utrpěných trvalých následků shora popsaného zranění. Oba posudky byly předloženy i v rámci trestní řízení. Jelikož žalobce není schopen identifikovat původce zranění ruky a hrudníku, požaduje pouze náhradu škody způsobenou žalobci úderem pěstí žalovaného do obličeje. Žalobce pro vyčíslení výše nároku ponížil výpočet bolestného o 30 bodů, tj. na 260 bodů, což při hodnotě jednoho bodu 256,86 Kč činí škodu vzniklou bolestí ve výši 66 784 Kč. Ztížení společenského uplatnění vzniklé trvalým poškozením nervového systému a v důsledku toho ztrátou čichu a chuti vyčíslila znalkyně částkou 130 346 Kč. Žalobce rovněž požadoval úroky z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uplatněný požadavek na náhradu škody neuznal, a to ani z části. Argumentoval tím, že žalobci popisované zranění nezpůsobil a způsobit ani nemohl. Nepopíral, že ke konfliktu mezi účastníky dne [datum] došlo, avšak shora uvedené poranění obličeje žalobci nezpůsobil. Při konfliktu s žalobcem mu dal žalovaný jednu facku otevřenou dlaní, nikoli pěstí. Žalovaný je navíc pravák a facku dal žalobci pravou rukou na levou tvář. Žalobce má ovšem poraněné pravé oko. Žalobce se, dle názoru žalovaného, pouze snaží unést důkazní břemeno tím, že popisuje konflikt zcela odlišně, než se stal a než vypověděli svědci slyšení v trestní řízení, anebo než vyplývá ze závěrů znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení]. Žalobce žalobu odůvodňuje tak, že nejtěžší zranění, tj. zranění obličeje, mu měl způsobit žalovaný a že v trestní řízení mu nárok na náhradu této škody nebyl přiznán z důvodu, že žalovaný nebyl uznán vinným přečin ublížení na zdraví, protože násilí na žalobci se účastnilo více osob a nelze určit, kdo konkrétně žalobci zranění způsobil. Žalobce tento závěr trestní soudu nebere v úvahu a dle žalovaného pouze vytváří konstrukci, na základě které se snaží svůj požadavek vůči žalovanému odůvodnit. Navrhl, aby žaloba byla jako zcela nedůvodná zamítnuta.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum] (dále jen„ rozsudek trestní soudu“), má soud za prokázané, že [celé jméno žalovaného] (žalovaný) byl mimo jiné uznán vinným, že dne [datum] v obci [obec] přibližně v [údaj o čase] hodin poté, co byl informován o napadení svého tchána [příjmení] [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalobce] (žalobcem), jejichž věc byla řešena samostatně, se dostavil do místa bydliště jmenovaných, tedy k domu [adresa], bušil na okno a vyzýval [jméno] [příjmení], aby vyšel ven, otevřel branku a vešel na dvorek, kam přiběhl žalobce, se kterým se vzájemně začali strkat, a žalovaný při tomto udeřil žalobce rukou do obličeje a svedl ho na zem, čímž spáchal přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, odst. 2 trestního zákoníku. Žalovaný byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, který byl podmíněně odložen na dobu trvání osmnácti měsíců. Žalobce se v průběhu trestní řízení řádně a včas jako poškozený připojil se svým nárokem na náhradu škody ve výši 378 813 Kč, která představovala škodu na zdraví (bolestné) a škodu na majetku, kterou mu měli způsobit obžalovaní, tj. [jméno] [příjmení] a žalovaný. Vzhledem k tomu, že po provedeném dokazování soud v trestní řízení dospěl k závěru, že žalovaný se nedopustil přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 trestního zákoníku, v důsledku kterého měla žalobci vyčíslená škoda vzniknout, musel žalobce, coby poškozeného, odkázat s jeho nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Z odůvodnění rozsudku trestní soudu vyplývá, že žalovaný se dne [datum] fyzicky střetl s žalobcem, kterého udeřil do obličeje a svedl ho na zem. Žalovaný během trestní řízení vyloučil, že by v rámci tohoto střetu došlo ke zranění žalobce, tak jak je popsáno v obžalobě, tedy, že mu způsobil zranění v podobě krevního výronu a drobných oděrek kolem pravého oka, krvácení pod spojivkou pravého oka, oděrek na předloktí levé ruky, zlomeniny spodiny pravé očnice s vpáčením úlomků do čelistní dutiny, zlomeniny nosních kůstek vpravo, zlomeniny stěny pravé čelistní dutiny, poruchy citlivosti pravé tváře, ztráty čichu a poruchy chuti. Žalovaný i v trestní řízení uvedl, že žalobci dal jednu facku a nakonec ho svedl k zemi. K celému incidentu mezi žalobcem a žalovaným bylo slyšeno i několik svědků, přičemž každý ze svědků se k průběhu celé potyčky vyjádřil jiným způsobem. Soud v rámci trestní řízení dospěl k závěru, že žádná ze svědeckých výpovědí se neshodovala ani s popisem skutku v obžalobě. S ohledem na rozpory ve výpovědích zúčastněných osob nebylo možné dojít k jednoznačnému závěru, že zranění žalobci, tak jak byly popsány v obžalobě, způsobil právě žalovaný. Vzniklá zranění na těle žalobce trestní soud shledal nespornými, avšak z provedených důkazů nebylo možné zjistit, kdo konkrétně je způsobil, neboť incidentu bylo přítomno více osob.

5. Z usnesení Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], o projednání odvolání proti shora uvedenému rozsudku trestní soudu vyplývá, že odvolání obžalovaných [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalovaného] (žalovaného) byla zamítnuta. Odvolací soud rozsudek prvostupňového soudu shledal zcela správným, a to jak po stránce řádně a dostatečně zjištěného skutkového stavu v rámci provedeného dokazování, tak i po stránce právní kvalifikace jednání obžalovaných. K provedenému dokazování odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl následující:„ Z hlediska ustálení skutkového stavu je patrné, že soud I. stupně provedl veškeré důkazy potřebné k tomu, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu nezbytném pro meritorní rozhodnutí podle ustanovení § 2 odst. 5 trestního řádu“ 6. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], má soud za prokázané, že proti shora uvedenému usnesení krajského soudu podal žalovaný dovolání, které bylo odmítnuto. Nejvyšší soud, stejně jako soud odvolací, dospěl v rámci dovolacího řízení k závěru, že rozhodnutí okresního soudu, coby soudu prvostupňového, je zcela správné. Nejvyšší soud konstatoval, že soud prvního stupně si byl vědom, že výpovědi obviněného a všech slyšených svědků byly rozporuplné, a tudíž na základě provedených důkazů dospěl v souladu se zásadou v pochybnostech ve prospěch obviněného k závěru, že zranění, které žalobce utrpěl, nelze přičítat k tíži žalovaného, když je žalobce mohl utrpět při předchozím konfliktu se spoluobviněným [jméno] [příjmení].

7. Z protokolu o hlavním líčení konaném dne [datum] ve věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka] proti obžalovaným [celé jméno žalovaného] (žalovanému) a [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že k projednávanému skutku byli vyslýcháni nejen oba obžalovaní, ale i svědci, kteří byli přítomni předmětnému incidentu, který proběl dne [datum] mezi žalobcem a žalovaným. Z protokolu soud dále zjistil, že mezi výpověďmi jednotlivých osob jsou značné rozpory a není z nich možné dojít k jednoznačnému závěru, jaký konkrétní průběh incident měl a kdo konkrétně a jakým konkrétní způsobem žalobci zranění popsané v žalobě způsobil.

8. Protokolem o hlavním líčení konaném dne [datum] v téže trestní věci má soud výslechem svědkyně [příjmení] za prokázané pouze, že mezi žalobcem a žalovaným došlo dne [datum] k fyzickému konfliktu a že incidentu bylo přítomno vícero lidí.

9. Ze zvukového záznamu z hlavního líčení konaného dne [datum] v této trestní věci, konkrétně z výpovědi žalovaného i výpovědi žalobce, má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným došlo dne [datum] k potyčce, které se zúčastnilo vícero osob. Žalovaný v rámci své výpovědi uvedl:„ … [celé jméno žalobce] šel ke mně, chtěl mě napadnout, tak já jsem se bránil, dal jsem mu pravou rukou facku, chytil jsem ho takhle za mikinu a odtáhl jsem ho tam, takhle za sebe, tam stálo auto, na trávníku, tam jsem ho položil na zem a šel jsem k té brance… [celé jméno žalobce] všude uvádí, že má poničené pravé oko, pravou očnici a také, že jsem mu to způsobil já, já si myslím, že to zranění si mohl způsobit sám, když se tam přetahovali o tu sekeru, nebo si to prostě sám způsobil nebo s [příjmení], jak se tam prali, protože jestliže stojíte někomu naproti do tváře a udeříte ho pravou rukou, tak ho musíte zákonitě trefit do levé části a ne do pravé.“ 10. Žalobce, který byl vyslýchán jako svědek, uvedl:„ Já jsem se otočil, co se děje, a v chodbě jsem viděl pana [příjmení], jak tam stojí se sekerou v ruce a volá na mě… Mezitím, než ta policie přijela, se rozletěla branka, do toho krytého vstupu, pod to podloubí se nahrnulo pět nebo šest lidí, v čele se zde přítomným panem [celé jméno žalovaného], který ke mně přistoupil a bez jakéhokoli slova, bez jakéhokoliv varování se napřáhl a uhodil mě pěstí do pravé tváře… Kdo mě kopal, ale především to byl pan [celé jméno žalovaného] a jeden z těch kluků…“ 11. Ze zvukového záznamu z hlavního líčení konaného dne [datum] v předmětné trestní věci, konkrétně z výslechu svědkyně [příjmení], vyplynulo, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k fyzickému kontaktu, kterému bylo přítomno vícero osob, avšak z výpovědi již nevyplývá, jaký konkrétní průběh konflikt měl. Svědkyně uvedla:„ Viděla jsem, jak pak [celé jméno žalovaného] drží pana [celé jméno žalobce] za tričko, opřeného o auto a pan [celé jméno žalobce] potom spadl vedle auta. Nevím, proč se tak drželi, nebylo slyšet, co říkali. Údery pěstí, facky nevím, jestli tam padly, bylo tam moc lidí..... Pan [celé jméno žalobce] pana [celé jméno žalovaného] v daný moment asi nedržel. Jak pan [celé jméno žalovaného] držel za tričko pana [celé jméno žalobce] u toho auta, tak pan [celé jméno žalobce] potom spadl vedle auta. Nevím, proč pan [celé jméno žalobce] spadl, jestli neudržel rovnováhu, nevím.“ 12. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví vypracovaného znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] vyplývá, že byl zpracován na žádost advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (právního zástupce žalobce). Znalkyně měla v rámci zpracování posudku zhodnotit zdravotní stav žalobce a provést soupis diagnóz a dále bodově ohodnotit bolestné dle nové Metodiky Nejvyššího soudu ČR. Znalkyně na základě zdravotnické dokumentace žalobce sepsala diagnózy, které žalobce utrpěl dne [datum] při fyzickém konfliktu, a to: krevní výron a drobné oděrky kolem pravého oka, krvácení pod spojivkou pravého oka, oděrky na předloktí levé horní končetiny, poškozený si stěžoval na lehkou bolestivost pravé poloviny hrudníku, bez zevních známek zranění, dodatečně podle CT vyšetření utrpěl zlomeninu spodiny prvé očnice s vpáčením úlomků do čelistní dutiny, zlomeninu nosních kůstek vpravo, zlomeninu přední a zevní stěny pravé čelistní dutiny, poruchy citlivosti pravé tváře a horního rtu, dle ORL a neurologického vyšetření poškozený po zranění ztratil čich a částečně i chuť jako důsledek přetrhání filla olfactoria v oblasti lamina cribrosa. Ze zdravotních zpráv, které jsou přílohou znaleckého posudku, vyplývá, že žalobce byl dne [datum] druhou osobou udeřen pěstí z boku do pravé strany obličeje, upadl a byl ještě kopán do hrudníku. Znalkyně ohodnotila bolestné ve výši 290 bodů.

13. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví vypracovaného znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] bylo zjištěno, že jeho zadavatel byl shodný jako u posudku shora. Dle zadání bylo úkolem znalkyně provést posouzení nemateriální újmy, které vznikla žalobci, a to během fyzického napadení dne [datum]. Ke zpracování posudku byla použita zdravotnická dokumentace žalobce ze dne předmětného konfliktu, tj. z [datum], z níž se podává, že žalobce utrpěl tato zranění: krevní výron a drobné oděrky kolem pravého oka, krvácení pod spojivkou pravého oka, oděrky na předloktí pravé horní končetiny, zhmoždění hrudníku, zlomeninu spodiny očnice, zlomeninu nosních kůstek a horní čelisti, poruchu citlivosti pravé tváře a horního rtu, poruchu čichu a chuti. Ze zdravotních zpráv, které jsou přílohou znaleckého posudku, bylo potvrzeno, že žalobce byl dne [datum] druhou osobou udeřen pěstí z boku do pravé strany obličeje, upadl a byl ještě kopán do hrudníku. Znalkyně ohodnotila míru ztížení společenského uplatnění žalobce částkou 130 346 Kč.

14. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] ve spojení s dodejkou ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce před podání žaloby vyzýval žalovaného k náhradě škody v celkové výši 197 130 Kč, a to ve lhůtě nejpozději do [datum]. Upomínka byla žalovanému doručena poštou dne [datum].

15. Z dopisu právního zástupce žalovaného adresovaného právnímu zástupci žalobce ze dne [datum] a z doručenky datové zprávy ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný tímto dopisem reagoval na požadavek žalobce na náhradu škody učiněný v předžalobní upomínce ze dne [datum] a vyjádřil se tak, že s požadavkem žalobce na náhradu škody ve výši 197 130 Kč nesouhlasí a neuznává ho ani zčásti.

16. Z ostatních soudem provedených důkazů již nevyplynulo nic významného pro rozhodnutí tohoto sporu. Co se týče provedených listinných důkazů vztahujících se k trestní řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka], pak tyto nebyly soudem shledány podstatnými pro rozhodnutí, neboť se týkají jiného skutkového děje. Stejně tak znalecký posudek soudní znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (zjevně správné datum má být [datum]) není pro toto řízení významným, když jeho předmětem bylo zkoumání zdravotního stavu [jméno] [příjmení], tedy osoby zcela odlišné od účastníků řízení.

17. Soud nepřipustil jako důkaz výslech žalobce, neboť žalobce tento svůj důkazní návrh vzal zpět.

18. Podle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

19. Podle § 2894 odst. 2 o. z., nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

20. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

21. Podle § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

22. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům.

23. Předmětem řízení je náhrada nemajetkové újmy, kterou měl žalovaný způsobit žalobci v rámci fyzického konfliktu dne [datum] tím, že žalobce udeřil pěstí do obličeje, čímž žalobci způsobil zranění blíže specifikovaná v prvním odstavci odůvodnění tohoto rozhodnutí.

24. Mezi účastníky bylo po celou dobu řízení nesporné, že mezi nimi došlo dne [datum] k fyzickému konfliktu, avšak sporná zůstala otázka, jakým konkrétním způsobem konflikt mezi nimi proběhl a zda byla žalobci v jeho důsledku způsobena shora popsaná újma na zdraví.

25. Předpokladem vzniku povinnosti k náhradě újmy podle shora citovaného ustanovení § 2910 o. z. je existence protiprávního jednání, následku, tj. porušení osobnostního práva (v tomto případě ublížení na zdraví), příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vzniklou újmou, tzv. kauzální nexus, a zavinění škůdce.

26. K prvnímu předpokladu, tj. k existenci protiprávního jednání, se z trestní rozsudku č. j. [číslo jednací], kterým je soud vázán ve smyslu ustanovení § 135 odst. 1 o. s. ř., se podává, že žalovaný dne [datum] porušil svoji právní povinnost, když spáchal přečin porušování domovní svobody podle ust. § 178 odst. 1 trestního zákoníku, za kterýžto byl soudem uznán vinným a byl mu uložen adekvátní trest. Co se však týče jednání žalovaného, který fyzicky napadl žalobce, zde soudy v trestní řízení, a to jak soud prvního stupně, tak soud odvolací i dovolací, dospěly k závěru, že jednání žalovaného nebylo takové intenzity, aby naplnilo znaky skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví.

27. Z trestní rozsudku dále vyplývá, že v rámci fyzického konfliktu mezi žalobcem a žalovaným došlo ke vzniku zranění žalobce, avšak s ohledem na rozpory ve výpovědích zúčastněných osob nebylo možné jednoznačně určit, kdo konkrétně a jakým konkrétním způsobem je poškozenému (žalobci) způsobil, tedy že zranění žalobce způsobil jednoznačně svým jednáním právě žalovaný, neboť incidentu bylo přítomno vícero osob. Za takovýchto okolností byl žalobce se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení občanskoprávní, v rámci kterého to byl právě žalobce, na němž leželo důkazní břemeno spočívající v navržení jiných důkazů než těch provedených v trestní řízení, kterými by příčinnou souvislost mezi jednáním žalovaného a vzniklým poškozením zdraví žalobce prokázal. Žalobce ovšem toto své důkazní břemeno, i přes výzvu soudu ze dne [datum] k doplnění důkazních návrhů, neunesl, když soudu neoznačil a nepředložil jiné důkazy než ty, které byly provedeny a hodnoceny v rámci trestní řízení.

28. Soud v rámci občanskoprávního řízení neshledal žádné relevantní důvody, pro které by měl provedené důkazy hodnotit jinak než soud v trestní řízení, a to zejména i s přihlédnutím k tomu, že žalobce v průběhu řízení nenavrhl jako důkazy výslechy svědků – osob, které se rozhodujícího děje zúčastnili. Soud s ohledem na navržené důkazy musel vycházet pouze z protokolů o hlavních líčeních, v rámci kterých byly osoby přítomné předmětného konfliktu vyslechnuty, přičemž stejně jako soud v trestní řízení zhodnotil, že jednoznačný závěr o tom, že předmětné zranění žalobci a s tím související následek způsobil žalovaný, nelze pro rozpor mezi jednotlivými výpověďmi učinit. Stejně tak nelze tento závěru učinit ani z ostatních shora provedených důkazů, které z větší části byly provedeny již v trestní řízení.

29. Soud tak po zhodnocení všech prokázaných skutečností dospěl k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná, když v řízení nebyla s určitostí prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a tvrzeným následkem (poškození zdraví žalobce), natož zavinění způsobené újmy žalovaným, tedy dvě ze čtyř základních podmínek zakládající odpovědnost za újmu, a proto žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku zamítl.

30. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 150 o.s.ř., dle něhož, jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nebo odmítne-li se účastník bez vážného důvodu zúčastnit prvního setkání s mediátorem nařízeného soudem, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. S ohledem na zjištěný a prokázaný skutkový stav, kdy je zejména ze shora specifikovaného trestní rozsudku zřejmé, že žalovaný byl pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody za přečin porušování domovní svobody a že v souvislosti s tímto skutkem udeřil žalobce, který vystupoval v trestní řízení jako poškozený, dospěl soud k závěru, že by bylo v rozporu s dobrými mravy, aby neúspěšný žalobce, coby poškozený, byl povinen úspěšnému žalovanému, jako odsouzenému, nahradit náklady řízení. Žalobce postupoval pouze v souladu s rozhodnutím soudu v trestní řízení, v rámci kterého byl odkázán na podání žaloby v občanskoprávním řízení. Přiznání náhrady nákladů řízení žalovanému shledal soud proti dobrým mravům i s ohledem na skutečnost, že z průběhu řízení vyplynulo, že žalovaný se za své protiprávní jednání žalobci nikdy neomluvil, a poskytnutí omluvy dokonce u jednání soudu výslovně odmítl.