11 C 121/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 10 157,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 2.202,83 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 7.954,21 Kč s 8,05 % úrokem ročně z částky ve výši 10.157,04 Kč od 26.9.2022 do zaplacení, 11,75 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 10.157,04 Kč od 26.9.2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 651,62 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 673,38 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou k soudu dne 2. 11. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 10 157,04 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že na základě„ žádosti o poskytnutí úvěru [číslo]“, ze dne [datum], uzavřel s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] ke kreditní kartě [právnická osoba]. Nedílnou součástí uzavřené smlouvy byly podmínky pro kreditní karty [právnická osoba], které žalovaný obdržel před uzavřením smlouvy a souhlasil s jejich zněním, což potvrdil svým podpisem při uzavření smlouvy. Následně žalobce umožnil žalovanému čerpat peněžní prostředky do výše úvěrového limitu ve výši 10 000 Kč uvedeného ve smlouvě. Žalovaný čerpal peněžité prostředky prostřednictvím kreditní karty. Takto čerpané prostředky byly úročeny úrokovou sazbou uvedenou ve smlouvě výši 19,9 % ročně a žalovaný byl povinen splácet dle podmínek sjednaných ve smlouvě. Dle čl. 10 obchodních podmínek, byl žalobce oprávněn písemným oznámením odeslaným žalovanému prohlásit, že všechny jeho pohledávky z poskytnutého úvěru jsou splatné ke dni uvedenému v oznámení, pokud nastane některá ze skutečností předvídaných v čl. 9 obchodních podmínek. Na základě opakovaného porušování povinností žalovaného splácet řádně a včas, byla žalovanému odeslána dne 15. 11. 2021 poslední výzva k zaplacení dlužné částky. Ani poté žalovaný neplnil, tudíž došlo k zesplatnění veškerých závazků žalovaného, a to ke dni 25. 2. 2022. Žalovaný k tomuto datu dlužil žalobci částku 11 316,62 Kč. Žalovaný k datu 25. 9. 2022 dluží žalobci 11 482,04 Kč, které se skládají z dlužné jistiny ve výši 10 157,04 Kč, kapitalizovaného běžného úroku ve výši 651,62 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 673,38 Kč. V doplnění skutkových tvrzení ze dne 10. 7. 2023 žalobce soudu sdělil, že žalovaný celkem na úvěru vyčerpal 17 534,60 Kč a zaplatil 15 331,76 Kč. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 17. 10. 2022. Dlužná částka žalovaným nebyla uhrazena.

2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 23. 11. 2022, pod č. j. EPR 301625/2022-6, elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř., ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř., zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.

3. Na ústních jednáních, která byla ve věci nařízena, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, právní zástupce žalobce svoji neúčast u ústního jednání řádně omluvil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.

4. Ze smlouvy o vydání kreditní karty bylo zjištěno, že byla uzavřena [datum] mezi žalobcem, jako bankou a žalovaným, jako majitelem účtu. Žalobce se zavázal žalovanému, jako majiteli účtu, na základě smlouvy o úvěru ke kreditní kartě [právnická osoba], vydat kreditní kartu. Dle ujednání se mělo jednat o kreditní kartu MC standard s úvěrovým limitem 10 000 Kč.

5. Soudu byla předložena žádost o poskytnutí úvěru podepsaná žalovaným [datum], kterou žádal o úvěr ve výši 10 000 Kč. V této žádosti byl žalovaným identifikován osobními údaji, adresou trvalého pobytu, zasílací adresou. Jeho poměry byly identifikovány tím, že je ženatý, v domácnosti žijí 3 lidé s tím, že 2 z nich jsou bez příjmů, rodina bydlí ve vlastním domě, bytě v osobním vlastnictví. Žalovaný je vyučen, pracuje u společnosti [právnická osoba], na dobu neurčitou. V tomto zaměstnání je od dubna 2015. Bonita žalovaného měla být ověřena prostřednictvím BRKI a NRKI, Solus. Soudu byly předloženy i předsmluvní informace ke kreditní kartě, v rámci kterých se žalovaný seznámil s údaji o věřiteli, popisem základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru a dalšími důležitými právními aspekty. Dalším listinným důkazem byla smlouva o úvěru ke kreditní kartě [právnická osoba], kterou žalovaný podepsal dne [datum] a k akceptaci žalobce došlo [datum]. Z této smlouvy bylo zjištěno, že žalovanému byl poskytnut úvěrový limit na kreditní kartě ve výši 10 000 Kč. Bylo dohodnuto, že bude úročen úrokem ve výši 19,9 % ročně. Účastníci se dohodli, že žalovaný vyčerpaný úvěr bude splácet vždy k 25. dni v měsíci a minimální výše měsíční splátky dosáhne 5 % z částky vyčerpané ke dni vystavení výpisu. Celková částka, která měla být klientem uhrazena, dosáhla 11 450,35 Kč (jedná se o modelový příklad platný za předpokladů uvedených ve smlouvě). Úvěr měl být čerpán 17. 9. 2018. Ve smlouvě byly v článku VI. upraveny důsledky porušení povinnosti ze strany klienta. V odst. 3 byla upravena i možnost zesplatnění úvěru v případě neplnění povinnosti splácet řádně a včas žalovaným.

6. Soudu byly předloženy i podmínky pro kreditní karty [právnická osoba] a výpis z účtu č. [bankovní účet] vedený žalobcem na žalovaného, ze kterého byla ověřena výše čerpání a výše splátek.

7. Dalším listinným důkazem bylo oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 2. 2022, včetně dokladu o jeho doručování žalovanému (dodejka).

8. Soudu byly předloženy výzvy, které předcházely zesplatnění úvěru.

9. Soud měl k dispozici rovněž předžalobní výzvu právního zástupce žalobce ze dne 6. 10. 2022, která byla soudu předložena s dokladem o jejím doručování žalovanému (poštovní podací arch).

10. Na zjištěný skutkový stav byl soudem aplikován občanský zákoník č. 89/2012 Sb. a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle § 86 odst. 1 téhož zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadního dluhu. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle ust. § 580 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Dle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. s. ř., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plnění bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Bylo prokázáno, že žalobce měl v úmyslu s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem. Soud se proto dle výše uvedeného § 86 odst. 1 věta druhá daného zákona zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla účastníky platně uzavřena, zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a zda žalobce skutečně nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splácet.

17. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 č. 33 Cdo 2178/2018, z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posouzení splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění tohoto rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samotného před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů apod. V další řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko u věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby už dřív. Věřitel přitom neposkytuje s odbornou péči při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužníkovi uvedl, ověřit, podložit minimálně potvrzení od zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním existenčním minimu zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva, a takto porovnávat se známými nebo od spotřebiteli zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Soud tedy zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splácet řádně, a pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud odkazuje v tomto směru i na další rozhodnutí – nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12 kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu, považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje schopnosti splácet úvěr uvedené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.

19. V řízení bylo žalobcem tvrzeno a prokázáno, že jako věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy volné zdroje žalovaného nebyly zjišťovány, to, co bylo zjištěno, bylo uvedeno v žádosti o úvěr, která byla konstatována výše. Z žádosti o úvěr nebylo prokázáno, že by žalovaného příjmy žalobce jakýmkoliv způsobem ověřoval, například potvrzením zaměstnavatele, mzdovým listem, atd. Z žádosti nevyplynulo ani to, že by žalobce zjišťoval jakékoliv výdaje na žalovaného. U žalovaného bylo uvedeno pouze, že je ženatý, u počtu členů domácnosti byly uvedeny 3 osoby, z toho 2 nezaopatřené. Nebyly zjišťovány nejen výdaje na životní potřeby těchto 3 osob, ale ani jejich výdaje spojené s bydlením, náklady spojené s placením plynu a elektřiny, vody, placením odpadů, nebyly zjišťovány ani výdaje spojené například s cestováním žalovaného do zaměstnání atd.

20. Soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru ze dne [datum], je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a 588 o.z. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému celkem částku 17 534,60 Kč a ten zaplatil částku 15 331,76 Kč, zůstal žalobci dlužen částku 2 202,83 Kč, která představuje jeho bezdůvodné obohacení na úkor žalobce. Soud jej proto zavázal k úhradě této části a ve zbytku žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.

21. Pokud se jedná o příslušenství pohledávky, které spočívá v zákonném úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1968 a § 1970 o.z., toto soud rovněž nepřiznal, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil soud z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl z větší části úspěšným, měl právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení v řízení nepřiznal.

23. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.