11 C 122/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 46 798,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 21.597 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 25.201,97 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2.167,13 Kč, 11,75 % úroku ročně z částky ve výši 18.999,50 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 661,35 Kč, 15 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 20.899,50 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 2.908,89 Kč, 11,75 % úroku ročně z částky ve výši 23.999,47 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 819,59 Kč, 15 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 25.899,47 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou k soudu dne 14. 12. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit mu částku 46 798,97 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovanou dne [datum] uzavřel smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Podpisem úvěrové smlouvy se staly nedílnou součástí smlouvy úvěrové podmínky, a žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že s úvěrovými podmínkami se před podpisem smlouvy seznámila a že s nimi souhlasí. Před uzavřením smlouvy byla žalobcem řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných, jako například věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli úvěru schválen, aniž by došlo k jeho předlužení. Žalovaná byla v souladu se smlouvou oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobce se zavázal poskytnout ve prospěch žalované peněžní prostředky, a to i opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce a žalovaná se zavázala takto poskytnutý revolvingový úvěr společnosti žalobce vrátit a zaplatit úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu se smlouvou možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 19 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % procent z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného úvěru a pravidelné poplatky, případně nepravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka byla splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala částku ve výši 83 668 Kč a uhradila částku ve výši 73 631 Kč. Jelikož porušila své závazky hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v odst. 7.

1. úvěrových podmínek a úvěr zesplatnil. K zesplatnění úvěru došlo ke dni 12. 9. 2022. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem z téhož dne. Následně byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou právního zástupce žalobce. Ke dni sepisu žaloby žalobce eviduje vůči žalované pohledávku ve výši 20 899,50 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 18 999,50 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč. Dále žalobce požaduje kapitalizovaný úrok ke dni sepisu žaloby ve výši 2 167,13 Kč, 26,28 % úrok ročně z částky 18 999,50 Kč od 13. 12. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni sepisu žaloby ve výši 661,35 Kč a úrok z prodlení v zákonné výši od 13. 12. 2022 do zaplacení z částky 20 899,50 Kč. Žalobce dále s žalovanou dne [datum] uzavřel smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] jejíž nedílnou součástí se staly úvěrové podmínky, se kterými se žalovaná před podpisem smlouvy seznámila a s jejichž obsahem souhlasila, což stvrdila podpisem smlouvy. Opět před uzavřením smlouvy byla žalobcem ověřována úvěruschopnost žalované, a to týmž způsobem, jak bylo konstatováno výše. Žalovaná byla v souladu se smlouvou a podmínkami oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s úvěrovou smlouvou a úvěrovými podmínkami možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 24 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr řádně a včas splácet, a to v pravidelných měsíčních splátkách, které opět tvořily 4 % z aktuální dlužné částky a ve kterých byly zahrnuty úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné či nepravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle smlouvy dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stala splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání a tedy poskytnutí úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala částku ve výši 110 262 Kč a uhradila částku ve výši 98 702 Kč. Žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, tudíž i v tomto případě žalobce zesplatnil úvěr ke dni 12. 9. 2022 a vyzval žalovanou k úhradě celého úvěru dopisem z 12. 9. 2022 a následně i předžalobní výzvou právního zástupce žalobce. Jelikož žalovaná na výzvy nereagovala a po zesplatnění neuhradila žádnou splátku, evidoval žalobce ke dni sepsání žaloby za žalovanou pohledávku ve výši 25 899,47 Kč, která se skládala z neuhrazené jistiny ve výši 23 999,47 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 900 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč. Žalobce po žalované dále požaduje kapitalizovaný úrok ke dni sepisu žaloby ve výši 2 908,89 Kč, 26,28 % úrok od 13. 12. 2022 do zaplacení z částky 23 999,47 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ke dni sepisu žaloby ve výši 819,59 Kč a dále zákonný úrok z prodlení od 13. 12. 2022 do zaplacení z částky ve výši 25 899,47 Kč.

2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 13. 1. 2023, pod č. j. EPR 347394/2022-6 elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř., zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.

3. Na ústních jednáních, která byla ve věci nařízena, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici a ze kterých zjistil následující skutkový stav.

4. Z úvěrové smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že žalobce se zavázal ve prospěch žalované poskytnout úvěrový rámec ve výši 19 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z dlužné vyčerpané částky. Roční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 26,28 % s tím, že tuto měla splácet vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v rámci kterého došlo k prvnímu čerpání úvěru. Nedílnou součástí této smlouvy byly úvěrové podmínky, sazebník poplatků a odměn platný k 1. 11. 2016. S těmito se žalovaná před podpisem smlouvy seznámila, s jejich obsahem souhlasila, což stvrdila podpisem smlouvy. Soud tyto úvěrové podmínky měl k dispozici. Z bodu 7.1 těchto úvěrových podmínek bylo zjištěno, že účastníci se měli dohodnout na tom, že pokud žalovaná nebude dodržovat podmínky splácení úvěru, může dojít k zesplatnění úvěru. K zesplatnění úvěru může, kromě jiného dojít, jestliže bude žalovaná dlužit 2 a více splátek, nebo nezaplatí splátku déle než 3 měsíce. Z úvěrové smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi účastníky řízení dne [datum]. Žalobce se touto smlouvou zavázal žalované poskytnout revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce ve výši 24 000 Kč a žalovaná se opět zavázala tento splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z vyčerpané částky. Roční úroková sazba byla opět 26,28 % ročně a způsob splácení byl totožný s výše konstatovanou úvěrovou smlouvu. Nedílnou součástí této smlouvy byly opět úvěrové podmínky a sazebník poplatků a odměn platný k 1. 11. 2016.

5. K prověřování úvěruschopnosti žalované bylo soudu předloženo potvrzení o provedení ověření bonity klienta, které bylo zpracováno k první výše konstatované smlouvě i ke druhé. Pokud se jedná o smlouvu o úvěru ze dne [datum], bylo z tohoto potvrzení zjištěno, že u žalované byly prověřovány osobní poměry, bylo zjištěno, že je vdaná, že má jednu vyživovací povinnost a bydlí v podnájmu. Pokud se jedná o příjmy, dle potvrzení je žalovaná zaměstnána s příjmem 15 000 Kč a příjem partnera dosahuje výše 25 000 Kč. Splátky u jiných společností, které žalovaná uvedla, dosahují výše 5 000 Kč měsíčně. Dále byla úvěruschopnost prověřována nahlédnutím do registru Solus, NRKI, O2 CBL, O2 NCBL, MVČR, jab-půjčka, ISIR, CEE, T-Mobile. Pokud se jedná o potvrzení o provedení ověření bonity klienta, v souvislosti s úvěrovou smlouvou ze dne [datum], u žalované, jejího bydlení, bylo uvedeno vlastní byt/dům a příjem partnera dosahoval výše 22 000 Kč. Ostatní zjištění byla stejná.

6. Z výzev ke splacení celého úvěru – zesplatnění, bylo zjištěno, že obě byly sepsány 12. 9. 2022, v případě úvěrové smlouvy [číslo] byla vyzývána žalovaná k úhradě částky ve výši 21 979,01 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy a v případě smlouvy [číslo] byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky ve výši 27 405,97 Kč v téže lhůtě. K oběma výzvám byl soudu předložen doklad o jejich doručování žalované (poštovní podací arch).

7. Dalším listinným důkazem byla předžalobní výzva právního zástupce žalobce z 6. 10. 2022, která byla soudu předložena rovněž s dokladem o jejím doručování žalované (poštovní podací arch).

8. Po poučení soudu, které bylo žalobci dáno v souladu s ustanovením § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., nechť k prokázání, kolik bylo žalovanou celkem čerpáno a kolik na čerpaném úvěru skutečně zaplatila, byl soudu předložen výpis z běžného účtu, který je veden bankou [název společnosti] na žalovanou pod číslem [bankovní účet]. Bylo ověřeno, že žalovaná skutečně čerpala a zaplatila částky ve výších uvedených v žalobě.

9. Na zjištěný skutkový stav je možno aplikovat jednak občanský zákoník číslo 89/2012 Sb., dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož paragrafu, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů u spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situaci spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatnou. Spotřebitel může uplatnit námitky neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle § 580 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli s dlužníkem, co by spotřebitelem, uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 téhož zákona, zabýval tím, zda smlouvy o úvěru byly platně uzavřeny, tedy zda věřitel před jejím uzavřením s náležitou péči posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalované. Soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech, například rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 217/2018, v němž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost, jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněné informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využít dostupných informací, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Soud tedy v posuzované věci zkoumal (srovnání nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. A pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

17. Soud zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřoval schopnost úvěrované plánovaný úvěr splácet řádně. Soud odkazuje v tomto směru i na rozhodnutí – nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné, dle Ústavního soudu, považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. As 30/2015-39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.

18. V řízení bylo žalobcem tvrzeno a prokázáno, že žalobce jako věřitel před uzavřením smluv prověřoval schopnost žalované úvěry splácet, kdy volné zdroje žalované byly žalobcem nejspíše vyhodnoceny jako dostatečné pro splácení jí poskytnutých úvěrů. Z potvrzení o prověřování bonity klienta, která byla vystavena v obou případech, bylo zjištěno, že příjmy žalované i jejího partnera byly zjišťovány, nicméně nebylo prokázáno, že by je žalobce řádně prověřoval, rozhodně se žalobce před uzavřením smluv nezabýval tím, jaké jsou výdaje žalované a její rodiny s krytím základních životních potřeb, s krytím výdajů s bydlením, cestováním do práce, atd. Z potvrzení o prověřování bonity v souvislosti se smlouvou ze [datum] bylo zjištěno, že žalovaná měla bydlet ve vlastním bytě/domě a z potvrzení zpracovaného v souvislosti se smlouvou z [datum] bylo zjištěno, že žalovaná bydlí v podnájmu. Už tento nesoulad měl žalobce v souvislosti s uzavíranými smlouvami varovat. Soud tedy uzavírá, že předmětné smlouvy o úvěru jsou smlouvami neplatnými v souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o.z. Pokud žalobce na základě neplatných smluv poskytl žalované výše označené částky, jedná se o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch v souladu s ustanovením § 2993 o.z., žalobci, jako ochuzenému, vydat. Soud proto žalovanou zavázal k úhradě částky 21 597 Kč, kterou ještě z výše označených úvěrů neuhradila a ve zbytku žalobu, jako nedůvodnou, zamítl. Žalobci nebyly přiznány ani zákonné úroky z prodlení z dlužné částky, přičemž soud v tomto případě odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR – 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil soud ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že více úspěšné žalované náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

20. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením 160 odst. 1 o.s.ř.