11 C 138/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 72 805,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 65.777,40 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 7.027,75 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.151,70 Kč, 8,5 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 72.805,15 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení, 16,99 % úroku ročně z částky ve výši 70.549,35 Kč od 2.2.2022 do zaplacení, 16,99 % úroku ročně z částky ve výši 1.115,80 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 23.439,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou k soudu dne 21. 7. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit mu částku 72 805, 15 s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO], uzavřel s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru. Na základě uzavřené smlouvy poskytla banka žalované úvěr ve výši 70 000 Kč, který byl veden na účtu číslo [bankovní účet]. Žalovaná se zavázala splácet bance čerpaný úvěr v pravidelných měsíčních splátkách sjednaných ve smlouvě. Spolu se splátkami úvěru se žalovaná zavázala hradit úroky z úvěru ve výši 16,99 % a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru. Případně rovněž za pojištění, a to ve výši dle smlouvy a aktuálního Sazebníku [právnická osoba] Za tímto účelem byla žalovaná povinna udržovat na svém běžném účtu dostatek finančních prostředků. Smluvní strany si dále ve smlouvě sjednaly, že právní předchůdce žalobce je oprávněn připisovat vyúčtované úroky z úvěru k jistině úvěru, a to vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce, při doplacení úvěru a při uplatnění práva na okamžité splacení úvěru. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky úvěru, úroků z úvěru či poplatků, byla žalovaná dle smlouvy povinna platit z nesplacených částek také úrok z prodlení ve výši stanovené platnými právními předpisy a náklady spojené se správou úvěru v prodlení ve výši dle aktuálního Sazebníku [právnická osoba] Smluvní strany si ve smlouvě sjednaly právo banky prohlásit úvěr za okamžitě splatný, pokud se žalovaná, mimo jiné, dostane do prodlení s placením splátky úvěru či jakéhokoliv jeho peněžitého závazku ze smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaná sjednané splátky úvěru, úroky a poplatky nesplácela řádně a včas, banka jí několikrát písemně upozornila, aby tento stav napravila a uhradila dlužnou částku v poskytnuté lhůtě. V důsledku trvajícího porušování těchto smluvních povinností ze strany žalované, využila banka svého oprávnění a úvěr s účinností ke dni 26. 11. 2021 zesplatnila. Bance tak vzniklo právo požadovat po žalované okamžité splacení veškerých jejích závazků vyplývajících ze smlouvy. O této skutečnosti byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 26. 11. 2021, ve kterém byla rovněž vyzvána k neprodlenému zaplacení zůstatku úvěru, včetně vyúčtované neuhrazené smluvní pokuty za prodlení a dalších poplatků. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany banky postoupena žalobci spolu s příslušenstvím a všemi právy a povinnostmi s nimi spojenými na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 15. 2. 2022. Pohledávka za žalovanou činila ke dni postoupení [datum] částku ve výši 73 956,85 Kč a skládala se z neuhrazeného zůstatku úvěru ve výši 70 549,35 Kč, úroků z úvěru ve výši 1 115,80 Kč, úroků z prodlení ve výši 1 151,80, poplatku ve výši 1 140 Kč. Jistina pohledávky ve výši 71 665,15 Kč je tvořena neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 70 549,35 Kč a připsanými úroky úvěru ve výši 1 115,80 Kč. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce tedy po žalované požaduje dlužnou jistinu úvěru ve výši 71 665,15 Kč, tvořenou neuhrazeným zůstatkem úvěru ve výši 70 549,35 Kč a připsanými neuhrazenými úroky z úvěru ve výši 1 115,80 Kč, úroku z prodlení ve výši 1 151,70 Kč, kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávek a poplatku ve výši 1 140 Kč. Dále požaduje úroky z úvěru ve výši 16,99 % z připsaných neuhrazených úroků a z jistiny úvěru od 2. 2. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně z částky ve výši 72 805,15 Kč od 2. 2. 2022 do zaplacení. Před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána písemně k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou, která žalované byla zasílána doporučeně dne 19. 5. 2022. Dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 12. 10. 2022, pod č. j. EPR 202499/2022-6 elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř., ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř., zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.

3. Na ústních jednáních, která byla nařízena, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaná, ač řádně předvolána, se k ústním jednání nedostavila. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.

4. Ze smlouvy o úvěru, která byla uzavřena dne [datum] mezi úvěrujícím, [právnická osoba] a žalovanou, jako úvěrovaným, bylo zjištěno, že úvěrující banka se zavázala ve prospěch žalované poskytnut úvěr ve výši 70 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 362 Kč. Zavázala se jej splatit nejpozději do 15. 8. 2028. Byla dohodnuta úroková sazba ve výši 16,99 % ročně. Právní předchůdce žalobce se zavázal úvěr nejpozději do 14. 10. 2020 převést na bankovní účet číslo [bankovní účet]. Způsob úhrady jednotlivých splátek byl dohodnut takový, že jednotlivé splátky si banka bude inkasem strhávat z účtu, na který bude poskytnut dohodnutý úvěr. V čl. 8 smlouvy byly řešeny případy porušení smlouvy a sankce. V odst. 8.1 bod a) za porušení podmínek této smlouvy je považováno to, když se klient dostane do prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než dvou splátek a důsledkem porušení podmínek této smlouvy dle odst. 8.2 bod b) je prohlášení celého úvěru za splatný ve stanovené lhůtě. V tomto případě pak musí být jednorázově zaplaceny všechny dluhy z úvěru, a to za podmínek dle písemné výzvy. Soudu byly předloženy Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], Ceník [právnická osoba] pro bankovní obchody, které platil v době rozhodné.

5. Z výpisu z úvěrového účtu číslo [bankovní účet], na kterém [právnická osoba] byl spravován úvěr žalované, vyplývající z výše označené smlouvy za období 8. 9. 2020 do 31. 12. 2020, bylo zjištěno, že k čerpání úvěru způsobem dohodnutým ve smlouvě došlo 8. 9. 2020. Bylo z tohoto úvěrového účtu také zjištěno, že žalovaná za celou dobu trvání smluvního vztahu s [právnická osoba] této uhradila částku 4 222,60 Kč.

6. Poslední výzva k úhradě dlužné částky byla na žalovanou [právnická osoba] sepsána dne 25. 10. 2021. Byla v této rovněž upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud nejpozději do 26. 11. 2021 neuhradí dluh ve výši 4 949 Kč. Dalším listinným důkazem bylo rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 27. 11. 2021, neboť žalovaná do 26. 11. 2021 dlužnou částku, dle poslední výzvy, neuhradila.

7. K prokázání toho, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřoval úvěruschopnost žalované, bylo soudu předloženo posouzení úvěruschopnosti klienta. Z tohoto bylo zjištěno, že příjmy žalované byly na žádosti o úvěr označeny žalovanou ve výši 18 902 Kč a měly být zkontrolovány z potvrzení o příjmu vystaveného zaměstnavatelem. Banka dále mimo jiné ověřovala i následující skutečnosti: pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík ověřila, že klientka nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení, z informací v CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku klientky, z historie v interní evidenci klientů uvěřila, že klientka neměla žádné relevantní negativní informace. Dále žalovaná v žádosti měla uvést výdaje ve výši 3 000 Kč, přičemž banka stanovila životní výdaje klientky na základě dat sdělených klientkou v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na částku 9 134 Kč. Klientka v žádosti o úvěru uvedla splátky ve výši 0 Kč. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že klientka měla v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: kontokorentní úvěr [právnická osoba] s limitem 5 000 Kč a s orientační splátkou 150 Kč, osobní úvěr mimo [právnická osoba] se splátkou 6 663 Kč a kontokorentní úvěr mimo [právnická osoba] s limitem 5 000 Kč a s orientační splátkou 150 Kč. Splátka nového úvěru činila 1 362 Kč měsíčně, tedy nové splátkové zatížení by dosáhlo výše 8 325 Kč. Vyhodnotila tedy příjem klientky jako dostatečný pro pokrytí splátek i životních výdajů. Soudu bylo předloženo potvrzení zaměstnavatele o výši pracovního příjmu zaměstnance – žalované. Z tohoto bylo zjištěno, že žalovaná pracuje u společnosti [právnická osoba], jako operátorka výroby od 22. 1. 2020. Pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 1. 2021 a příjem žalované za posledních 6 měsíců dosahoval výše 18 902 Kč v průměru čistého. Soudu byl předložen výpis z běžného účtu žalované, který byl veden u [právnická osoba] Z tohoto bylo ověřeno, že ještě v lednu roku 2020 byla vedena na úřadu práce, kde sociální dávky, které pobírala, u ní činily 8 636 Kč, což byl její jediný příjem. Z výpisů z účtu za leden 2020 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu u žalované činil - 4 862,84 Kč a konečný zůstatek - 5 078,69 Kč. Z výpisu z účtu za únor 2020 bylo ověřeno, konečný zůstatek na tomto účtu k datu 29. 2. 2020 činil - 5 013,93 Kč. Z výpisu z účtu za březen 2020 bylo zjištěno, že ke konci měsíce opět na účtu byl zůstatek - 4 903,41 Kč, v dubnu konečný zůstatek činil - 4 287,12 Kč a i v květnu konečný zůstatek na tomto účtu dosáhl výše - 4 929,86 Kč. Stejně tak tomu bylo v měsících červen, červenec, srpen, září roku 2020. Ze žádosti o poskytnutí úvěrového produktu bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, kromě základních údajů k její osobě to, že je rozvedená, že bydlí u rodičů, že v její domácnosti žijí 2 členové. Dále že pracuje u společnosti [právnická osoba] od 1. 1. 2020 na dobu určitou do 31. 1. 2021 s průměrným čistým příjmem 18 902 Kč měsíčně. U splátek klienta, mimo [právnická osoba], uvedla, že žádné nemá, u nájmu že žádný neplatí a u ostatních pravidelných výdajů, například výživné, srážky ze mzdy, léky atd., uvedla částku 3 000 Kč.

8. Další listinné důkazy se týkaly aktivní legitimace žalobce. Jednalo se o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi postupitelem [právnická osoba] a postupníkem žalobcem, která byla soudu předložena spolu s přílohou číslo 1/, seznamem postoupených pohledávek k 1. 2. 2022, ze kterého bylo ověřeno, že i pohledávka za žalovanou byla na žalobce postoupena. Soudu bylo předloženo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 2. 2022 adresované na žalovanou, včetně dokladů o jeho doručování žalované (podací lístek).

9. Dalším listinným důkazem byla předžalobní výzva právního zástupce žalobce sepsaná na žalovanou 18. 5. 2022, která soudu byla opět předložena s dokladem o doručování žalované (podací lístek).

10. Na zjištěný skutkový stav je možno aplikovat jednak občanský zákoník číslo 89/2012 Sb., dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož paragrafu, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů u spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situaci spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatnou. Spotřebitel může uplatnit námitky neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle § 580 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli s dlužníkem, co by spotřebitelem, uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 téhož zákona, zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda věřitel před jejím uzavřením s náležitou péči posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalované. Soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech, například rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 217/2018, v němž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost, jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněné informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využít dostupných informací, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Soud tedy v posuzované věci zkoumal (srovnání nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. A pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právnímu subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčuje své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení většího zisku, realizací mnohdy násobeného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru – dlužník, ať už z nevědomosti, či z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. V řízení bylo žalobcem tvrzeno a také prokázáno, že věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalované úvěr splácet, kdy volné zdroje žalované byly právním předchůdcem žalobce nejspíše vyhodnoceny jako dostatečné pro splácení jí poskytnutých úvěrů. Soud odkazuje v tomto směru i na rozhodnutí – nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné, dle Ústavního soudu, považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. As 30/2015-39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.

18. V řízení bylo žalobcem tvrzeno a také prokázáno, že věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalované úvěr splácet, kdy volné zdroje žalované byly právním předchůdcem žalobce nejspíše vyhodnoceny jako dostatečné ke splácení jí poskytnutého úvěru. Žalovaná měla příjmy ze zaměstnaneckého poměru přes 18 000 Kč čistého měsíčně, nicméně smlouva s jejím zaměstnavatelem byla uzavřena na dobu určitou do 31. 1. 2021, přičemž úvěrová smlouva mezi [právnická osoba] a žalovanou byla uzavřena dne 8. 9. 2020, tedy zhruba 4 měsíce předtím, než měl být zaměstnanecký poměr s žalovanou ukončen. V žádosti žalovaná zamlčela další závazky, které byla povinna splácet, a soudu předložené výpisy z běžného účtu žalované po dlouhou dobu vykazovaly minusové zůstatky. Výdaje žalované nebyly právním předchůdcem žalobce adekvátním způsobem prověřovány a výše označené informace měly právního předchůdce žalobce, dle mínění soudu, varovat, že úvěruschopnost žalované je podstatným způsobem snížena, že zapůjčenou částku ve výši 70 000 Kč nebude mít z čeho splatit. I přes informace, které z výše označených důkazů vyplývají, úvěr ve výši 70 000 [právnická osoba] vyplatila. Soud z toho uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je smlouvou neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a 588 o.z. Pokud žalobce, respektive jeho právní předchůdce, na základě neplatné smlouvy poskytl žalované částku ve výši 70 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci, jako ochuzenému, vydat. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě části úvěru, který ještě neuhradila, přičemž se jednalo o částku 65 777,40 Kč (70 000 - 4 222,60 Kč, které uhradila). Ve zbytku žalobu, jako nedůvodnou, zamítl. Žalobci nebyly přiznány ani zákonné úroky z prodlení z dlužné částky, přičemž soud v tomto případě odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR číslo 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022.

19. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil soud ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalobce byl více úspěšný, byla mu přiznána poměrná část náhrady nákladů řízení. Pokud by byl zcela úspěšný, měl by žalobce nárok na zaplacení soudního poplatku ve výši 2 913 Kč a nákladů právního zastoupení. Náklady právního zastoupení se skládají z 5 úkonů právní služby á 4 020 Kč dle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, přičemž tyto úkony právní služby spočívají v převzetí a přípravě právního zastoupení, předžalobní výzvě, podané žalobě a účasti právního zástupce žalobce u 2 ústních jednáních soudu. Náklady právního zastoupení jsou dále navýšeny o 5 režijních paušálů á 300 Kč dle § 13 citované vyhlášky a 21 % DPH ve výši 4 536 Kč, neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je jejím plátcem. Celkem by náklady zcela úspěšného žalobce dosáhly výše 29 049 Kč. Vzhledem k tomu, že byl pouze částečně úspěšný, měl nárok na 80,69 % z této částky, což činí částku ve výši 23 439,60 Kč, k jejichž úhradě soud zavázal méně úspěšnou žalovanou.

20. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.