11 C 142/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 143 611,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 133.051,90 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacením částky ve výši 10.560 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 143.611,91 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 48.349,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou k soudu dne 26. 10. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 143 611,90 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce, [právnická osoba], dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru na sloučení předchozích úvěrů a půjček, na základě které postupitel poskytl žalovanému úvěr ve výši 139 520 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit související úroky, případně další platby. Strany se v bodu III. smlouvy dohodly, že žalovaný je povinen splácet v rámci pravidelných měsíčních splátek 5 000 Kč, vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém bude uzavřena smlouva. Žalovaný čerpal úvěr bezhotovostně. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou svých smluvních závazků ve smyslu bodu VIII. smlouvy, a tak postupitel využil svého oprávnění uvedeného v bodě VIII. smlouvy a požádal o úhradu dlužné částky. Celkový dluh žalovaného z výše uvedené smlouvy tak po částečné úhradě tvoří dlužná jistina ve výši 143 611,90 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky za období od 3. 10. 2021 do zaplacení. Aktivní legitimaci žalobce odvíjí od smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], přičemž postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 17. 5. 2022. Dne 17. 5. 2022 byla žalovanému zaslána výzva k úhradě dlužné částky. Dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 4. 1. 2023, pod číslem jednacím EPR 296247 2022 elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo řádně doručit žalovanému. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř., zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.

3. Na ústních jednáních, která byla ve věci nařízena, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.

4. Ze smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi [právnická osoba], jako bankou a žalovaným, jako úvěrovaným klientem dne [datum], bylo zjištěno, že banka se zavázala žalovanému poskytnut úvěr ve výši 139 520 Kč, a to za účelem konsolidace. Konsolidován měl být úvěr u společnosti [právnická osoba], ve výši 4 468 Kč, úvěr u společnosti [právnická osoba], ve výši 19 950 Kč, úvěr u společnosti [právnická osoba], ve výši 19 352 Kč a kontokorent u [právnická osoba], ve výši 15 750 Kč. Na splacení těchto konsolidovaných dluhů bude použita dle smlouvy částka 59 520 Kč a zbylé finanční prostředky z úvěru mohl žalovaný použít bez účelově. Bylo dohodnuto, že úvěr bude splacen nejpozději do 20. 3. 2024 formou pravidelných měsíčních splátek ve výši á 5 000 Kč. Byla dohodnuta úroková sazba 15,49 % ročně a při řádném splácení a odpuštění splátek zvýhodněná úroková sazba 12,23 % ročně. Bylo dohodnuto, že při řádném splácení úvěru získá žalovaný nárok na finanční odměnu ve formě odpuštění až dvou posledních splátek. Každá splátka byla splatnou vždy 20. den každého kalendářního měsíce, první splátka měla být uhrazena 20. 5. 2021, poslední splátka ve výši 4 262 Kč dne 20. 3. 2024. Splátky měly být spláceny tak, že [právnická osoba], částku 5 000 Kč inkasem strhne z účtu [bankovní účet]. Bylo dohodnuto, že případem porušení smlouvy a sankce, kromě jiného, prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo prodlení se splácením více než dvou splátek (čl. 8, bod 8.1) a důsledkem tohoto porušení je, kromě jiného, zesplatnění úvěru (čl. 8 písm. b). Ze stavu úvěru v minulosti, který byl zpracován k datu 8. 6. 2023, bylo zjištěno, že úvěr byl skutečně čerpán tak, jak bylo uvedeno ve výše uvedené úvěrové smlouvě. Dne 26. 4. 2021 došlo k převodu částky 80 000 Kč na účet žalovaného [bankovní účet], dne 29. 4. 2021 byla z úvěru zaplacena částka 15 750 Kč, což byl kontokorent u [právnická osoba], téhož dne částka 19 950 Kč, což byl splátkový úvěr u společnosti [právnická osoba], dne 29. 4. 2021 byla zaplacena částka 4 468 Kč představující dluh u společnosti [právnická osoba], a konečně téhož dne byla uhrazena částka 19 352 Kč, což byl nedoplatek ze splátkového úvěru u společnosti [právnická osoba] Soud učinil dotazy na jednotlivé společnosti a bylo zjištěno, že tyto částky skutečně byly tak, jak vyplynulo ze stavu úvěru v minulosti, který byl konstatován výše, uhrazeny.

5. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy bylo předloženo potvrzení [právnická osoba] Bylo zjištěno z tohoto, že žalovaný při podání žádosti uvedl příjem 20 487 Kč, přičemž tento příjem byl zkontrolován na základě doložení výpisů klienta z jeho účtu u jiné banky. Dále banka ověřovala i následující skutečnosti: pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík ověřila, že klient nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízením, že zaměstnavatel klienta nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Z informací CCB ověřila předchozí splátkovou morálku klienta a z historie interní evidence klientů ověřila, že klient neměl žádné relevantní negativní informace. Klient v samotné žádosti o úvěr uvedl výdaje ve výši 0 Kč, proto banka stanovila životní výdaje klienta na základě dat sdělených klientem v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení ve výši 6 229 Kč. V žádosti žalovaný uvedl splátky ve výši 2 500 Kč, banka dotazem do CCB a vlastních systému zjistila, že žalovaný měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: kontokorentní úvěr mimo banku s limitem 15 000 Kč a s orientační splátkou 450 Kč, osobní úvěr mimo banku se splátkou 23 253 Kč, osobní úvěr mimo banku se splátkou 1 147 Kč, osobní úvěr mimo Českou spořitelnu se splátkou 961 Kč a osobní úvěr mimo Českou spořitelnu se splátkou 1 215 Kč. Rovněž měl revolvingový úvěr mimo banku s limitem 12 000 Kč a s orientační splátkou 360 Kč a kreditní kartu mimo banku s limitem 5 000 Kč a s orientační splátkou 150 Kč. Splátka nového úvěru činila 5 000 Kč a nové splátkové zatížení činilo 6 725 Kč.

6. Soudu byly předloženy výpisy z běžného účtu číslo [bankovní účet], který byl veden u [právnická osoba] na žalovaného, jako majitele, za období leden až březen 2021. Z těchto výpisů z účtu bylo zjištěno, že například v lednu počáteční zůstatek na účtu činil - 3 066,31 Kč, konečný zůstatek 9 803,29 Kč a bylo zjištěno, že žalovaný čerpá úvěry od dalších společností, například od společnosti [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], atd. Co se týká příjmu žalovaného, odpovídalo to údajům, uvedeným v potvrzení o prověřování úvěruschopnosti žalovaného, které bylo vystaveno [právnická osoba] Příjmy se pohybovaly kolem 20 000 Kč. Odpovídalo to zhruba potvrzení, které bylo vystaveno [právnická osoba], k prověřování úvěruschopnosti žalovaného, když v tomto bylo uvedeno 24 000 Kč měsíčně, přičemž z výpisu z účtu vyplynulo, že se jedná o částku asi 21 000 Kč měsíčně.

7. Z podkladů pro soudní jednání, které byly zpracované 1. 5. 2022, bylo zjištěno, že skutečně žalovaný čerpal 139 520 Kč celkem a pokud se jedná o splácení úvěru, vyplynulo, že na čerpaném úvěru zaplatil pouze částku ve výši 6 468,10 Kč.

8. Soudu byla předložena poslední výzva k úhradě dlužné částky z 31. 8. 2021, rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 10. 2021 adresované na žalovaného.

9. Dalším listinným důkazem bylo oznámení o postoupení pohledávky zasílané žalovanému a sepsané dne 17. 5. 2022 a smlouva o postoupení pohledávek, která byla uzavřena mezi postupitelem, [právnická osoba] a žalobcem, jako postupníkem dne [datum], včetně příloh k této smlouvě, přičemž z přílohy číslo 1 bylo zjištěno, že i pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena.

10. Dalším listinným důkazem byla předžalobní upomínka právního zástupce žalobce ze dne 17. 5. 2022 adresovaná na žalovaného.

11. V předžalobní upomínce byl předložen doklad o jejím doručování žalovanému.

12. Na zjištěný skutkový stav je možno aplikovat jednak občanský zákoník číslo 89/2012 Sb., dále zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru o změně některých zákonů.

13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož paragrafu, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami nebo, jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1, věta druhá, je smlouva neplatnou. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle § 580 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Dle ustanovení § 2 991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli s dlužníkem, co by spotřebitelem, uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 téhož zákona, zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda věřitel před jejím uzavřením s náležitou péči posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalovaného. Soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech, například rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 217/2018, v němž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelskému úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří k témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníkem. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupných informací, jakými jsou například státem publikované údaje o životním existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze ČSÚ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. Soud v posuzované věci zkoumal (srovnání nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právnímu subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčuje své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl z odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení většího zisku, realizací mnohdy násobeného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru – dlužník, ať už z nevědomosti, či z bezvýchodnosti aktuální životní situace, nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti, přistoupil. V řízení bylo žalobcem tvrzeno a také prokázáno, že věřitel před uzavřením smluv prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy volné zdroje žalovaného byly právním předchůdcem žalobce nejspíš vyhodnoceny jako dostatečné pro splácení jím poskytnutého úvěru. Žalovaný měl příjmy kolem 21 000 Kč. Výdaje domácnosti žalovaný hodnotil v žádosti částkou 0 Kč, právní předchůdce žalobce stanovil výdaje žalovaného na částku 6 229 Kč měsíčně. Nebyly ověřovány jeho osobní poměry, nebyl ověřován způsob bydlení žalovaného a výdaje spojené s bydlením a dle mínění soudu byly významně podhodnoceny závazky z jiných úvěrů, které předcházely poskytnutí tohoto úvěru. [právnická osoba], předtím, než úvěr s žalovaným, a to za účelem konsolidace jiných úvěrů, uzavřela, musela mít minimálně pochybnosti o jeho schopnosti úvěr, a to ve výši přes 100 000 Kč, splatit.

19. Soud tedy zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelských úvěrů prověřoval schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splácet řádně. Soud odkazuje v tomto směru i na rozhodnutí – Nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/1, sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné, dle Ústavního soudu, považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.

20. Soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je smlouvou neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a 588 o.z. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému úvěr ve výši 139 520 Kč, jednalo se o plnění bez právního důvodu a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci, jako ochuzenému, vydat. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě části úvěru, který ještě neuhradil, a to ve výši dle výroku I. (139 520 – 6 468,10 Kč činí dluh 133 051,90 Kč). Ve zbytku žalobu, jako nedůvodnou, soud zamítl. Pokud se jedná o zákonné příslušenství pohledávky, tedy úrok z prodlení dle ustanovení § 1968 a § 1970 o.z., toto žalobci rovněž soud nepřiznal s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy více úspěšný žalobce má právo na poměrnou část nákladů řízení. Náklady řízení zcela úspěšného žalobce by spočívaly v náhradě zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 745 Kč a nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení by se skládaly z 5 úkonů právní služby á 6 860 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., které spočívaly v převzetím a přípravě věci, předžalobní výzvě, žalobě a účasti právního zástupce žalobce na ústním jednání soudu dne 6. 6. 2023 a 20. 7. 2023. Ke každému úkonu právní služby náleží režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 3 o.s.ř. Dále jsou náklady žalobce navýšeny o náhradu za promeškaný čas právního zástupce žalobce za cestu ze sídla AK Hradec Králové do Brna a zpět v rozsahu 20 půlhodin á 100 Kč, dle § 14 citované vyhlášky. Cestovní náhrada dále spočívá v částce 4 302,05 Kč za cestu mezi obcemi Hradec Králové a Brno a zpět dne 6. 6. 2023 o celkové vzdálenosti 1× 310 km dle výpočtu: základní náhrada za používání silničního motorového vozidla pro rok 2023 ve výši 5,2 Kč na 1 km x 310 km činí 1 612 Kč, výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při kombinované spotřebě 4,43 l na 100 km a průměrné ceně pohonných za rok 2022 ve výši 44,10 Kč za 1 l činí za 310 km celkem 605,63 Kč a za cestu mezi obcemi Hradec Králové a Brno – Brno a zpět dne 20. 7. 2023 o celkové vzdálenosti 310 km dle výpočtu: základní náhrada za používání silničního motorového vozidla pro rok 2023 ve výší 5,2 Kč za 1 km x 310 km činí 1 612 Kč, výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty při kombinované spotřebě 4,43 l na 100 km a průměrné ceně pohonných hmot za rok 2023 ve výši 34,40 Kč na 1 l činí za 310 km celkem 472,42 Kč. Cestu právní zástupce žalobce vykonal motorovým vozidlem [registrační značka] a soudu byla předložena kopie velkého technického průkazu. Dále náklady právního zastoupení byly navýšeny o 21 % DPH ve výši 8 841,43 Kč Celkem by se jednalo o částku 56 688,48 Kč, ale vzhledem k tomu, že byl zčásti neúspěšný, má právo na 85,29 % z této částky, což představuje částku ve výši 48 349,60 Kč, k jejíž úhradě byl soudem zavázán méně úspěšný žalovaný.

22. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.