11 C 143/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 13.320,74 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 5.115,74 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 359,39 Kč, s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 5.115,74 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 8.205 Kč spolu s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 8.205 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení, částky 3.724,40 Kč, částky 962,90 Kč a úroku 27,26% ročně z částky 13.090,74 Kč od 18. 2. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou k soudu dne 19. 2. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 13.320,74 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že dne 23. 7. 2018 uzavřel s žalovaným úvěrovou smlouvu [číslo]. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku. Žalobce poskytl žalovanému v souladu s úvěrovou smlouvou a Hlavou 2 § 2 úvěrových podmínek úvěr ve výši 25.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně a včas splácet v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené úvěrovou smlouvou, tedy ve výši 915 Kč měsíčně. Na základě smlouvy a úvěrových podmínek byla v jednotlivých splátkách zahrnuta příslušná část úvěru, případné pojištění, poplatky a úroky. První splátka byla splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru a v případě, že kalendářní měsíc následující po poskytnutí úvěru neobsahuje pořadové číslo dne poskytnutí úvěru, je splatnost první splátky poslední den v tomto měsíci. K čerpání úvěru došlo dne 25. 7. 2018, tudíž s ohledem na výše uvedené, je splatnost první splátky určena na 28. 8. 2018. Úvěr byl úročen sazbou uvedenou ve smlouvě, a to od 25. 7. 2018, tedy ode dne, kdy byl úvěr žalovanému poskytnut. Roční úroková sazba byla sjednána na 27,26% ročně. Žalovaný celkem na poskytnutí úvěru uhradil částku 19.884,26 Kč. Tato úhrada je započítána na úrok, jistinu a poplatky, což je patrno z přiloženého splátkového kalendáře. Žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, proto žalobce využil svého oprávnění sjednaného v Hlavě 5 § 2 úvěrových podmínek a úvěr zesplatnil. Žalobce úvěr zesplatnil ke dni 16. 5. 2019. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 16. 5. 2019. Žalovaný i přes výzvy žalobce uhradil po zesplatnění úvěru na svůj dluh pouze částku ve výši 16.224,26 Kč, přičemž jednotlivé splátky byly započítány způsobem uvedeným v přiloženém splátkovém kalendáři. Žalobce za žalovaným eviduje pohledávku ve výši 13.320,74 Kč, která se skládá z neuhrazené jistiny ve výši 13.090,74 Kč (součet neuhrazených položek jistina a zesplatněná jistina) a nákladů na vymáhání ve výši 230 Kč. Pokud se jedná o částku 230 Kč, tedy náklady na vymáhání, nárok na ně žalobce opírá o Hlavu 6 § 3 úvěrových podmínek. S ohledem na účinnost zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tyto žalobce od 1. 12. 2016 nadále požaduje jako účelně vynaložený náklad, který mu vznikl v souvislosti s prodlením žalovaného, a to ve výši 100 Kč v případě, kdy po procesu vymáhání prostřednictvím SMS, telefonátů a emailů byla žalovanému zaslána výzva k úhradě formou obyčejného psaní a ve výši 130 Kč v případě doporučeného psaní. Pokud se jedná o příslušenství, pak představuje úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 3.724,40 Kč a jedná se o součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 27,26% ročně ode dne následujícího po zesplatnění, to je od 17. 5. 2019 do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, to je do dne 17.2.2020 z částky 13.090,74 Kč. Dále požaduje žalobce úrok ve výši 27,26% ročně od 18.2.2020 z částky ve výši 13.090,74 Kč, úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 1.322,29 Kč ode dne 31. 5. 2019 do dne 17. 2. 2020, to je do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, a to sazbou 9,75% ročně z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, a to při zohlednění úhrad žalovaného po zesplatnění úvěru. Dále požaduje úrok z prodlení v zákonné výši od 18. 2. 2020 do zaplacení z částky 13.320,74 Kč.

2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 5. 3. 2020 pod č. j. EPR 46214/2020-5 elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.

3. Na ústních jednáních, která byla ve věci nařízena, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.

4. Ze Smlouvy o hotovostním úvěru a Smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] bylo zjištěno, že měla být uzavřena mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným dne 23. 7. 2018. Tato smlouva neobsahovala podpis žalovaného jako klienta, žalovaný byl u podpisu klienta označen [číslo]. Ve smlouvě byl identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, číslem telefonu a emailovou adresou, dále číslem občanského průkazu a adresou bydliště. Bylo u něj uvedeno, a že je zaměstnán, název zaměstnavatele, i sídlo zaměstnavatele a rovněž výše čistého měsíčního příjmu žalovaného a příjmy ostatních členů domácnosti. Bylo zjištěno, že dle této smlouvy měl být žalobcem žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč, a to úvěr bezúčelový. Žalovaný se měl zavázat tento splatit v 60 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 915 Kč, a to bankovním převodem. Měl být dohodnut roční úrok ve výši 27,26%, tedy celková částka splatná spotřebitelem dosáhla výše 45.720 Kč. Bylo dále z této smlouvy zjištěno, že první splátka měla být splatná po měsíci od data poskytnutí úvěru, a pokud tento kalendářní měsíce neobsahuje příslušný den, je splatnost první splátky poslední den v kalendářním měsíci následujícím po poskytnutí úvěru. Datum splatnosti druhé a následujících splátek je vždy k 15. dni v kalendářním měsíci. Výplata úvěru měla být provedena na běžný účet žalovaného č. [bankovní účet]. Soudu byl předložen výpis čerpání, splátek a úhrad, který soud nepovažoval jako doklad o tom, že úvěr žalovaným byl skutečně čerpán. Tento výpis obsahoval označení čísla smlouvy, klienta, adresu jeho trvalého bydliště, označení typu úvěru, výši úvěru a datum údajného podpisu úvěrové smlouvy. Dále obsahoval sloupky jako datum, předpis, částku, úhradu, dluh a posledním sloupcem byla„ poznámka“. K čerpání bankovního úvěru, dle tohoto výpisu, mělo dojít dne 25. 7. 2018 a první splátka ve výši 915 Kč měla být zaplacena 23. 8. 2018. K zesplatnění mělo dojít k datu 16. 5. 2019 s tím, že celkový dluh k tomuto datu dosáhl výše 18.367,43 Kč. Soudu byla předložena výzva ke splacení celého úvěru, tedy zesplatnění úvěru sepsané k datu 16.5.2019, kterou žalovaný byl vyzýván k úhradě dluhu ve výši 29.445 Kč nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy a doklad o tom, že toto zesplatnění bylo žalovanému řádně zasíláno (poštovní podací arch). Dalším listinným důkazem byla předžalobní výzva k plnění právního zástupce žalobce ze dne 13. 12. 2019, opět včetně dokladu o jejím doručování žalovanému (poštovní podací arch). Soudu byly předloženy rovněž úvěrové podmínky společnosti žalobce, které měly tvořit nedílnou součást smlouvy, se kterými se měl žalovaný před podpisem smlouvy seznámit a s jejich obsahem souhlasit, což měl stvrdit podpisem úvěrové smlouvy, který však na soudu předložené úvěrové smlouvě chyběl.

5. Na ústním jednání soudu dne [datum] soud dal žalobci poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř., nechť k prokázání, že s žalovaným byla uzavřena úvěrová smlouva shora, označí, popřípadě předloží důkazy, a dále k prokázání, že úvěr ve výši 25.000 Kč byl skutečně žalovaným čerpán a vyplacen žalovanému, nechť rovněž předloží a označí důkazy.

6. Žalobce na toto poučení soudu reagoval podáním ze dne 20. 10. 2020, kterým podrobně vysvětloval elektronický podpis žalovaného, který dle něj byl proveden v souladu ustanovením § 2 písm. a) zákona č. 227/2000 Sb., tedy zákona o elektronickém podpisu. Soudu spolu s tímto podáním předložil výpis periodický k účtu č. [bankovní účet], který je veden [právnická osoba] a majitelem účtu je žalovaný. Z tohoto bylo ověřeno, že tento účet označený ve výše označené úvěrové smlouvě, je skutečně veden na žalovaného. Z potvrzení [právnická osoba] ze dne 29. 9. 2020 bylo zjištěno, že z účtu žalobce č. [bankovní účet] byla ke dni 25. 7. 2018 zúčtovaná platba 25.000 Kč na účet příjemce [bankovní účet], pod variabilním symbolem [číslo]. Z tohoto je jednoznačně prokázáno, že žalobce úvěr ve výši 25.000 Kč skutečně žalovanému vyplatil.

7. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 téhož paragrafu, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Z provedeného dokazování, podřazením pod citovaná zákonná ustanovení, má soud za prokázáno, že žaloba je důvodnou pouze částečně. Ze zjištěných skutečností učinil soud závěr, že žalovaný obdržel na svůj účet od žalobce, z jeho účtu, finanční hotovost ve výši 25.000 Kč. Tuto částku si, dle závěru soudu, ponechal a žalobci ji v celém rozsahu nevrátil. Z podání žalobce, ať už ze samotného návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, nebo podání v reakci na poučení soudu ze dne 20. 10. 2020, vyplynulo, že žalobci vrátil pouze částku 19.884,26 Kč, tedy nevrátil částku ve výši 5.115,74 Kč. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru o obsahu, jak žalobce tvrdí, že by žalovaný na takovou smlouvu kdy přistoupil, takovou smlouvu převzal či podepsal, či jiným způsobem s ní souhlasil, dále nebylo prokázáno, že by převzal úvěrové podmínky žalobce. Na smlouvě o úvěru, kterou žalobce předložil, není podpis žalovaného, jiný způsob uzavření smlouvy, tedy například elektronickou formou, dle mínění soudu, nebyl v řízení prokázán. Ze závěrů dokazování nelze v žádném případě dovodit, že žalobce a žalovaný nějakou smlouvu vůbec uzavřeli, neboť jde o tiskopis, který zřejmě žalobce obvykle ke svým smlouvám připojuje, avšak žádnou vazbu na tento konkrétní případ nelze z úvěrových podmínek vysledovat. Jak bylo konstatováno výše, zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Nejprve soud zjišťoval, zda lze ze zjištěných skutečností dovodit, že účastníci uzavřeli smlouvu, jejíž náležitosti odpovídají některému ze smluvních typů občanského zákoníku. Žalobce tvrdí, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy shora uvedeného obsahu, což však v řízení prokázáno nebylo. Na zjištěné skutečnosti nelze aplikovat ustanovení § 2395 o. z., podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nelze mít za to, že žalobce se zavázal na požádání žalovaného poskytnout v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a že by se žalovaný zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Po zvážení všech okolností soud aplikoval ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku, která upravují bezdůvodné obohacení. Z výpisu a potvrzení [právnická osoba] bylo ověřeno, že žalobce poskytl žalovanému celkem 25.000 Kč, aniž by k tomu existoval jakýkoliv právní důvod. Žalovaný si tuto částku ponechal a žalobci ji dosud v celém rozsahu nevrátil. V důsledku toho vznikla žalovanému, podle § 2991 o. z., povinnost vydat žalobci to, oč se obohatil, tedy částku 5.115,74 Kč. Jedná se o získání majetkového prospěchu na straně žalovaného plněním žalobce bez právního důvodu. Pro vydání bezdůvodného obohacení zákon nestanoví žádnou lhůtu plnění, a účastníci si žádnou ani takovou lhůtu neujednali. Podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku platí, že žalobce jakožto věřitel, může požadovat plnění ihned a dlužník, tedy žalovaný, je poté povinen platit dluh bez zbytečného odkladu. Žalobce žalovaného vyzval k vrácení dluhu ohledně vyšší částky dopisem ze dne 16. 5. 2019, a to nejpozději do 14 dnů od sepsání této výzvy. Posledním dnem úhrady dluhu bylo tedy datum 30. 5. 2019. Od 31. 5. 2019 je tedy žalovaný v prodlení, proto mu soud uložil povinnost zaplatit žalobci kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 31. 5. 2019 do 17. 2. 2020 ve výši 359,39 Kč a následně zákonný úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. od 18. 2. 2020 do zaplacení z částky ve výši 5.115,74 Kč.

10. Soud shrnuje, že žalobci přiznal toliko částku 5.115,74 Kč odpovídající poskytnutým a nevráceným peněžním prostředkům, včetně zákonného úroku z prodlení, ve zbytku žalobu žalobce zamítl. Za situace, kdy nebylo uzavření smlouvy o úvěru mezi účastníky prokázáno, nemohlo žalobci vzniknout právo na zaplacení jakýchkoliv poplatků, smluvních úroků.

11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšný žalovaný měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné části. Vzhledem k tomu, že žalovanému prokazatelně s tímto řízením žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.