11 C 147/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Dobišarovou ve věci manželky: osobní údaje manželky a manžela: osobní údaje manžela zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení , advokátem, se sídlem adresa o rozvod manželství,

I. Manželství uzavřené mezi [celé jméno manželky], rozenou [celé jméno manželky] a [celé jméno manžela], dne [datum] v [příjmení] [jméno], Tunisko, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manželka se domáhala rozvodu manželství uzavřeného dne [datum] v [příjmení] [jméno], Tunisko. Uvedla, že manžel je státním občanem Tuniska, v manželství se děti nenarodily. Komunikovali spolu na dálku od dubna 2018, poprvé se setkali v září roku 2019, v říjnu za ním odletěla do Tuniska, kde uzavřeli manželství. Po návratu domů manželka zjistila, že ze strany manžela byla důvodem pro uzavření manželství snaha dostat se do Evropy. V listopadu 2019 manželku navštívila cizinecká policie s tím, že manžel požádal o vízum. Toto manžel popřel a od té doby začala komunikace váznout, následně jí manžel několikrát řekl, že se s ní rozvede. V lednu 2020 byla manželka na návštěvě u rodičů manžela, manžel se k ní choval chladně, bylo vidět, že je mu přítěží. Po této návštěvě po ní chtěl zaslat doklady o uzavření manželství, což manželka odmítla a důvody mu sdělila. Naposledy jí telefonoval, že je v Itálii, že si zaplatil nelegální převoz. Ona již manželovi nevěří, nic k němu necítí, manželství je rozvrácené. Ve své výpovědi před soudem manželka uvedla, že s manželem se seznámila přes sociální sítě, na dovolené v září 2019 byla v hotelu, kde on pracoval jako animátor. Každý den se viděli, chodili na procházky, dvořil se jí, pozval ji k rodičům. Přesvědčoval ji, že jediná možnost, jak být spolu, je uzavřít manželství. Proto v říjnu odletěla do Tunisu a během pobytu uzavřeli sňatek. Manžel, aniž by počkal, až bude sňatek legalizovaný v České republice, požádal o vízum, manželce to neoznámil. Když ji navštívila cizinecká policie, byla zaskočená. Při její návštěvě v lednu 2020 u jeho rodičů se k ní manžel choval tak, že je mu na obtíž, čas trávil s kamarády, jí říkal, že nemohou nikam chodit, protože nemá peníze. [příjmení] měl zájem chodit s kamarády ven, na kafíčko, nepracovat. Ona chtěla, aby si našel práci a choval se jako chlap. V červenci 2020 jí volal, že je v Itálii, že si zaplatil ilegální převoz. [příjmení] s ním občas komunikovala a tvrdila jí, že manžel je ve Francii a údajně si změnil i jméno. Když nyní manželka hodnotí jeho chování, vidí, že jeho jednání bylo naprosto účelové s cílem dostat se do Evropy. Veškeré výdaje se svatbou platila ona, on po ní chtěl ještě před odjezdem z Tunisu peníze. [příjmení] na ni kvůli vízu a dokladům o sňatku, které mu odmítla poslat. Potom se odmlčel a volal až z Itálie. Podle oddacího listu vystaveného v [obec] dne [datum] je v knize manželství matričního úřadu Úřadu městské části města Brna, [obec], ve svazku [spisová značka], ročník [rok], strana 281, pod pořadovým [číslo] zapsáno manželství účastníků uzavřené dne [datum] v Tunisku. S ohledem na státní občanství manžela bylo třeba nejdříve vyřešit otázku pravomoci českých soudů a právo, kterým se bude daná věc řídit. Podle § 47 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, nestanoví-li mezinárodní smlouva nebo přímo použitelný předpis Evropské unie něco jiného, stačí k založení pravomoci českých soudů k řízení o rozvodu manželství, neplatnosti manželství a určení, zda tu manželství je či není, jestliže je jeden z manželů státním občanem České republiky, nebo jestliže žalovaný má v České republice obvyklý pobyt. Manželka je státním občanem České republiky, žádná mezinárodní smlouva, kterou by byla vázána současně jak Česká republika, tak Tuniská republika, dané vztahy neupravuje, proto je podle shora citovaného ustanovení dána pravomoc českých soudů, místní příslušnost se řídí bydlištěm manželky (§ 383 zák. č. 292/2013 Sb.) Podle § 49 odst. 1 zák. č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. Podle § 50 odst. 1 citovaného zákona, rozvod manželství se řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Z uvedených ustanovení vyplývá použití práva českého. Podle § 755 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Z výpovědi manželky bylo zjištěno, že manželství účastníků nebylo od samého počátku funkční, manželé spolu nebydleli, děti se z manželství nenarodily a podle průběhu manželství a chování manžela, jak je manželka spontánně vylíčila, bylo úmyslem manžela využít tohoto manželství k volné cestě po státech Evropské unie. Po dobu dvou let nemá manželka o manželovi žádné zprávy, ten evidentně o zachování manželství a jeho fungování ve smyslu zákona nestojí. Proto soud návrhu na rozvod vyhověl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.