11 C 149/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 38 292,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 9 000 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 19 416,22 Kč spolu s 8,5 % úrokem z prodlení ročně z částky 28 416,22 Kč od 30. 11. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 12 816,97 Kč a částky ve výši 9 876,35 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou k soudu dne 28. 11. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit mu částku 38 292,57 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaná s ním dne 21. 12. 2020 uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru [název produktu], [číslo]. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalované neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč za podmínek stanovených v článku II. a III. smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [název produktu]. Žalovaná prohlásila, že ohledně její osoby nebylo zahájeno insolvenční řízení a že ke dni podpisu smlouvy nejsou splněny podmínky pro podání insolvenčního návrhu, není proti ní vedeno exekuční řízení či výkon rozhodnutí a zahájení takového řízení nehrozí. Prohlásila, že s obsahem smlouvy a smluvní dokumentací se seznámila, porozuměla i jejich obsahu a souhlasí s nimi, což stvrdila podpisem smlouvy. Žalobce splnil zákonem stanovenou povinnost a dostatečným a průkazným způsobem prověřil před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalované tak, aby se minimalizovalo riziko nesplácení úvěru. Zejména si prověřil údaje uvedené žalovanou, jako žadatele k žádosti o spotřebitelský úvěr. Údaje uvedené žadatelem byly porovnány s údaji v doložených dokladech, prokazujících schopnost žadatele splácet úvěr. Jednalo se zejména o výplatní pásku. Dále byla žalovaná prověřena v dostupných registrech, jako je v centrální evidence exekucí, centrální registr dlužníků CCB. Bylo zjištěno, že žalovaná, jako dlužník, hradí pravidelně své závazky bez větších problémů a její doložený měsíční příjem a zjištěné měsíční výdaje nebrání poskytnutí úvěru v předmětné výši. Žalobkyně svůj závazek splnila a úvěr žalované ve výši 30 000 Kč vyplatila na její účet. Žalované vznikla uzavřením smlouvy a přijetím finanční částky povinnost úvěr splácet a splatit za podmínek sjednaných ve smlouvě, zejména v článku III. smlouvy, a to v 30 pravidelných měsíčních splátkách á 2 992 Kč, vždy k 21. dni příslušného kalendářního měsíce, počínaje dnem 21. 1. 2021 s tím, že platba se považuje za provedenou k datu připsání částky na bankovní účet žalobce. Žalovaná řádně neuhradila ničeho, tedy počínaje splátkou splatnou ke dni 21. 1. 2021 žalovaná svoji povinnost platit řádně a včas sjednané splátky neplnila a dostala se dnem 22. 1. 2021 do prodlení s úhradou sjednaných splátek. Žalovaná na dluhu uhradila postupně celkem částku 21 000 Kč. Dle ustanovení článku VI. odst. 1 smluvních podmínek, nesplní-li klient povinnost uhradit jednotlivou splátku včas, vyzve jej úvěrující k úhradě dlužné splátky a poskytne mu lhůtu alespoň 30 dní. V případě, že klient neuhradí dlužnou částku ani v dodatečné lhůtě poskytnuté úvěrujícím, bude úvěr zesplatněn. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné splátky upomínkou ze dne 26. 5. 2021 a byla jí dána dodatečná lhůta k úhradě splátky. Protože žalovaná přes opakované upomínky žalobce dlužnou splátku neuhradila a dostala se do prodlení s úhradou dalších splátek, došlo ve smyslu článku VI. odst. 1 smluvních podmínek, nejpozději ke dni 29. 11. 2021, k zesplatnění úvěru a žalované vznikla povinnost zaplatit celou nesplacenou jistinu ve výši 28 416,22 Kč a dále příslušenství a smluvní pokuty ve smyslu ustanovení článku VI. odst. 2 a násl. smluvních podmínek. Žalované dále vznikla povinnost uhradit spolu s jistinou také sjednaný úrok dle zápůjční úrokové sazby, tj. smluvní úrok ve výši 111,33 % ročně. Žalobce vyčíslil smluvní úrok z prodlení do zápůjční úrokové sazby ve výši 111,33 % ročně z nesplacené části jistiny ve výši 28 416,22 Kč od 22. 7. 2021 do 29. 11. 2021 na částku ve výši 12 816,97 Kč. Protože žalovaná svoji povinnost vrátit včas a řádně dlužnou částku nesplnila, vyzval ji žalobce prostřednictvím právního zástupce výzvou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky. Dlužnou částku žalovaná neuhradila. Dle článku VI. odst. 3 smluvních podmínek, v případě prodlení klienta s úhradou pravidelné měsíční splátky úvěru je úvěrující oprávněn požadovat po klientovi smluvní pokutu ve výši 499 Kč, souhrn všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. Když dojde k zesplatnění úvěru, žalobce má právo požadovat po žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení. Žalovaná i přes výzvu žalobce dlužné splátky neuhradila, žalované vznikla prodlením se splátkou přesahujícím 30 kalendářních dnů povinnost zaplatit celkovou dlužnou částku, včetně příslušenství a smluvních pokut. Žalobce žalovanou vyzval k úhradě smluvní pokuty prostřednictvím právního zástupce výzvou před podáním žaloby. Dlužnou částku neuhradila. Vzhledem k výše uvedenému, žalobce požaduje touto žalobou také smluvní pokutu ve výši 499 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 28 416,22 Kč od dne 30. 11. 2022 do dne sepsání žaloby, to je do 25. 10. 2022, to je v úhrnné výši 9 377,35 Kč.

2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 5. 12. 2022, pod č. j. EPR 326107/2022-5, elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo řádně doručit žalované. Soud proto dříve vydaný platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř., zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.

3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den 15. 6. 2023, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaná, ač řádně předvolána, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavila, právní zástupce žalobce se z ústního jednání omluvil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [název produktu], [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena [datum] mezi úvěrujícím, společností [právnická osoba] a úvěrovanou, žalovanou. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal žalované poskytnout neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 111,33 % ročně. Tato se zavázala splatit poskytnutý úvěr v 30 měsíčních splátkách á 2 992 Kč, přičemž první splátka měla být uhrazena 21. 1. 2021 a každá další do jednoho měsíce ode dne splatnosti předchozí splátky. Žalovaná se zavázala splatit celkem 89 760 Kč. Soudu byly předloženy smluvní podmínky ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [název produktu], se kterými se žalovaná seznámila před podpisem smlouvy, s jejich obsahem souhlasila, což stvrdila podpisem těchto podmínek. Soudu byl předložen i splátkový kalendář ke smlouvě o spotřebitelském úvěru [číslo]. Soudu byl rovněž předložen formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, který měla žalovaná k dispozici před podpisem smlouvy, ze kterého si mohla ověřit údaje o věřiteli, seznámit se s opisem základních vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru a dalšími důležitými právními aspekty.

5. K prověřování úvěruschopnosti žalované soudu byla předložena výplatní páska za říjen 2020, ze které bylo ověřeno, že žalovaná pracuje u [právnická osoba], a její čistá mzda za tento měsíc činila 19 986 Kč. K prověřování úvěruschopnosti žalované byla předložena i úvěrová zpráva NRKI – BRKI, ze které bylo ověřeno, že žalovaná před uzavřením této úvěrové smlouvy neměla žádné závazky z případných úvěrů či půjček, požádala si o osobní úvěr poskytovatele (L 01) dne 17. 11. 2020 ve výši 12 000 Kč, přičemž tato žádost jí byla odmítnuta. Byla provedena lustrace v centrální evidence exekucí, ve které nebyl zjištěn žádný záznam týkající se žalované.

6. Ze zprávy společnosti [právnická osoba], kterou si soud vyžádal, bylo zjištěno, že žalovaná je vedena jako majitel účtu číslo [bankovní účet], který byl jako účet žalované označen ve smlouvě o spotřebitelském úvěru konstatované výše. Z výpisu z účtu bylo ověřeno, že na tento účet žalované byla dne 28. 12. 2020 připsána částka 30 000 Kč ([název produktu]).

7. Soudu byla předložena upomínka číslo 2 ze dne 10. 6. 2021, která byla adresována na žalovanou a upomínka číslo 3 ze dne 22. 6. 2021, která byla rovněž adresována žalované.

8. Poslední listinný důkaz, který měl soud k dispozici, byla předžalobní výzva právního zástupce žalobce adresovaná na žalovanou dne 4. 1. 2022, která soudu byla předložena, včetně dokladu o jejím doručování žalované (poštovní podací arch).

9. Na zjištěný skutkový stav byl soudem aplikován občanský zákoník č. 89/2012 Sb. a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

10. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Dle § 86 odst. 1 téhož zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadního dluhu. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

12. Dle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Dle ustanovení § 580 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Dle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Bylo prokázáno, že žalobce měl v úmyslu s žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se proto dle výše uvedeného § 86 odst. 1 věta druhá daného zákona zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla účastníky platně uzavřena, zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a zda žalobce skutečně nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalované jako spotřebitele tento úvěr splácet.

17. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 č. 33 Cdo 2178/2018, z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění tohoto rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a podobně. V další řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko u věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby už dřív. Věřitel přitom neposkytuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tato porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

18. V řízení bylo žalobcem konkrétně tvrzeno a také prokázáno, že jako úvěrující před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalované úvěr splácet, kdy volné zdroje žalované byly žalobcem nejspíše vyhodnoceny jako dostatečné pro splácení jím poskytnutého úvěru. Žalovaná dle výplatní pásky za říjen 2020 měla příjem přes 19 000 Kč čistého. Tohoto příjmu tedy dosahovala v době, kdy uzavírala předmětnou smlouvu, přičemž z úvěrové zprávy bylo ověřeno, že žádné závazky před touto uzavřenou smlouvou z případných půjček, úvěrů, neměla. Nicméně žalobce se vůbec nezabýval zjištěním a ověřením výdajů žalované tak, aby mohl jednoznačně určit, že žalovaná je schopna úvěr splácet. Neřešil výdaje spojené s bydlením, výdaje spojené s krytím životních potřeb, atd., což je při ověřování úvěruschopnosti podstatné.

19. Soud tedy zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrované plánovaný úvěr splácet řádně, a pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud odkazuje v tomto směru i na další rozhodnutí – nálezy Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoli zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutno, dle ústavního soudu, považovat za neplatné. Nad to ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud ČR posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje a schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.

20. Soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru ze dne [datum] je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o.z. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalované částku ve výši 30 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci, jako ochuzenému, vydat (§ 2993 o.z.). Vzhledem k tomu, že žalovaná převzala od žalobce částku ve výši 30 000 Kč a uhradila pouze částku ve výši 21 000 Kč, soud uložil žalované výrokem I. tohoto rozsudku zaplatit rozdíl ve výši 9 000 Kč. Dále ve zbytku žalobu, jako nedůvodnou, zamítl, nepřiznal žalobci ani zákonný úrok z prodlení z částky 9 000 Kč, a to s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého více úspěšná žalovaná má právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalované prokazatelně s tímto řízením žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníku právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

22. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.