11 C 153/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci Anonymizovaný odstavec. sídlem adresa žalobkyně zastoupeného anonymizováno jméno příjmení , advokátem AK sídlem adresa , obec proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 34 777 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 27 500 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 27 500 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení, a to do tří měsíců od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 658 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 658 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení, 21,24% úroku z částky 28 158 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení, částky ve výši 3 420 Kč, částky ve výši 300 Kč, částky ve výši 1 497 Kč a částky ve výši 1 420 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 5 840,30 Kč, a to do 3 měsíců od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou k soudu dne 8. 6. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaná byla zavázána k povinnosti zaplatit mu částku 34 777 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že dne 23. 1. 2020 uzavřel s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalované ze strany žalobce poskytnut neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedl v souladu s článkem II. písm. b) smlouvy o úvěru na tzv. účet zákazníka uvedený na první straně smlouvy o úvěru v levém dolním rohu. K převodu došlo 28. 1. 2020, čímž došlo k čerpání peněžních prostředků. Zbytek peněžních prostředků ve výši 2 500 Kč převedl žalobce v souladu s článkem II. písm. b) smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalobce jako jeho provizi. Žalobce se s žalovanou dohodl, že poskytnuté peněžní prostředky společně s úroky uhradí v pravidelných 36 měsíčních splátkách po 1 034 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobce, kdy splatnost první splátky byla mezi žalobcem a žalovanou dohodnuta na den 20. 2. 2020. Celková částka, kterou měla žalovaná žalobci uhradit, dosáhla výše 40 824 Kč. Žalovaná v dohodnutých měsíčních splátkách žalobci úvěr nesplácela řádně a včas, kdy v souladu s článkem IV. bod 1 písm. d) smlouvy došlo k zesplatnění úvěru. Žalobce odeslal žalované celkem 3 upomínky pro [anonymizováno] 873949 ze dne 28. 2. 2020, 25. 3. 2020 a zesplatnění pro smlouvu shora ze dne 22. 4. 2020, jejíž součástí je i předžalobní výzva. Za každou písemně odeslanou upomínku v souladu s článkem IV., bod 4., písm. b) smlouvy, je žalovaná povinna uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč. Žalovaná je v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 31 560 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 402 Kč a neuhrazené jistiny ve výši 28 158 Kč. Žalobce sesplatnil úvěr ke dni 22. 4. 2020, kdy neuhrazená část jistiny činila 28 158 Kč, dluh na splátkách ke dni zesplatnění činil 3 402 Kč Smluvní strany se ve smlouvě o úvěru, zejména v článku I. smlouvy o úvěru, dohodli na roční zápůjční úrokové sazbě ve výši 21,24 %. S ohledem na zesplatnění úvěru vznikla žalované povinnost k úhradě smluvního úroku z neuhrazené jistiny 28 158 Kč, a to ode dne následujícího ke dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal řádně úvěruschopnost žalované, kdy žalovaná žalobci prokázala, že její příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy o úvěru je schopna řádně splácet. Žalovaná je v současné době v prodlení s úhradou částky ve výši 31 560 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 402 Kč a neuhrazené jistiny ve výši 28 158 Kč. Dále žalovaná má dluh na účelně vynaložených nákladech, kdy za každou písemně odeslanou upomínku v souladu s článkem IV. bod 4, písm. b), d) smlouvy o úvěru, je žalovaná povinna uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou odeslanou upomínku. Dle článku IV., bod 2, písm. c) smlouvy, bylo mezi žalobcem a žalovanou dohodnuto na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaná dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalované stane splatným. Žalovaná do okamžiku zesplatnění úvěru, to je do 22. 4. 2020 se dostala do prodlení se splátkami úvěru, a to v počtu 3 neuhrazených měsíčních splátek. Celkem je tedy žalovaná povinna z titulu smluvních pokut, které vznikly neuhrazením měsíčních splátek úvěru, zaplatit žalobci částku ve výši 3× 499 Kč, tedy 1 497 Kč. Dále žalobci vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 01 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle článku IV. bod 2 písm. b) smlouvy o úvěru a smluvní pokuty ve výši 01 % denně z neuhrazených splátek dle článku IV. bod 2 písm. a) smlouvy o úvěru, kdy tyto smluvní pokuty se žádají k zaplacení ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, kdy žalovaná je povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 31 560 Kč od 23. 4. 2020 do 6. 6. 2020 v celkové výši 1 420 Kč. Žalobce zaslal žalované před podáním žaloby předžalobní upomínku, kterou odeslal 22. 4. 2020. Dlužná částka žalovanou nebyla uhrazena.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila, uvedla, že se dohodla na mimosoudním vyrovnání s tím, že dluh uhradí v měsíčních splátkách. První splátka ve výši 2 000 Kč měla být uhrazena dne 31. 8. 2021. Dotazem soudu na právního zástupce žalovaného bylo zjištěno, že žalovaná na dluhu ničeho ani před podáním žaloby ani po podání žaloby neuhradila.

3. Na ústních jednáních, která byla ve věci nařízena, soud projednal věc v nepřítomnosti účastníků, právního zástupce žalobce. Právní zástupce žalobce se z nařízených jednání omluvil, souhlasil s jednáním v jeho nepřítomnosti, soud proto věc projednal a rozhodl na základě obsahu spisu dle § 101 odst. 3, o.s.ř.

4. Po provedeném dokazování dospěl soud k těmto skutkovým zjištěním.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ve spojení s přílohou číslo 1 - úvěrovými podmínkami žalobce, splátkovým kalendářem, přílohou číslo 2 - formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, soud vzal za prokázané, že účastníci – žalobce, coby věřitel a žalovaná, coby dlužník – uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb. a dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dne 23. 1. 2020. Žalobce poskytl žalované dne 28. 1. 2020 standardní neúčelový úvěr ve výši 27 500 Kč převodem z účtu žalobce na účet žalované specifikovaný ve smlouvě, tedy na účet určený žalovanou číslo účtu [bankovní účet]. Peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč převedl žalobce v souladu se smlouvou na účet zprostředkovatele žalované jako jeho provizi. Žalovaná se zavázala vrátit žalobci poskytnutou částku a zaplatit žalobci celkové náklady úvěrů ve výši 40 824 Kč ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 134 Kč na specifikovaný účet žalobce, počínaje dnem 20. 2. 2020. Žalovaná prohlásila, že byla seznámena s úrokovou sazbou úvěru ve výši 21,24 %, co by pevnou roční úrokovou sazbou a výší RPSN 31,6 %. Žalovaná stvrdila svým podpisem, že veškeré údaje týkající se jejích zdrojů a jejích příjmů, jakož i celá finanční situace, jsou pravdivé. Smlouva prokazuje rovněž tvrzení žalobce o sjednání smluvních pokut pro případ prodlení žalované, jakož i oprávnění žalobce prohlásit doposud neuhrazenou jistinu zápůjčky za splatnou, a to včetně příslušenství, pokud žalovaná nesplní povinnosti vyplývající ze smlouvy. Smlouva byla za žalobce uzavřena zprostředkovatelem [anonymizováno] [jméno] [příjmení].

6. Z listiny nazvané výdaje spotřebitele – čestné prohlášení žalované, plyne, že příjmy žalované dosahují 19 700 Kč měsíčně, že je svobodná, jiné příjmy nemá, náklady na bydlení byly uvedeny 1 400 Kč, splátky úvěrů činí 3 937 Kč měsíčně. Toto čestné prohlášení podepsala žalovaná dne 23. 1. 2020. Ze závazků spotřebitele bylo zjištěno, že má další závazek vůči [právnická osoba] ve výši zbývající částky 18 000 Kč, přičemž tento dluh splácí v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 937 Kč Tyto závazky spotřebitele podepsala žalovaná rovněž dne 23. 1. 2020. V posouzení úvěruschopnosti zákazníka – žalované – z 28. 1. 2020, pod variabilním symbolem [číslo], bylo zjištěno, že příjmy žalované činí 19 700 Kč, výdaje na bydlení, splátky úvěru činí 1 400 a 3 937 Kč měsíčně. Normativní náklady na bydlení byly stanoveny na částku 5 117 Kč, vyplněná výše životního minima 7 730 Kč, nezabavitelná částka včetně vyživovacích povinností 8 527 Kč, scoring žalované (hodnocení) – A (ano). Z tohoto posouzení úvěruschopnosti zákazníka vyplynulo, že pokud se jedná o počet vyživovaných osob, včetně manžela, manželky v domácnosti, dosahuje u žalované 1+2. Z výplatních lístků žalované za období listopad a prosinec 2019 bylo zjištěno, že její čistý měsíční příjem za listopad 2019 činil 18 253 Kč a za prosinec 2019 činil 19 740 Kč. Soudu byl předložen i výpis z běžného účtu žalované vedený u [právnická osoba] [příjmení], ze kterého bylo uvěřeno, že na tento účet byla připsána mzda od [právnická osoba] a.s. Bylo zjištěno, že splácí společnosti [právnická osoba], společností [právnická osoba], v případě [anonymizováno] částku 6 000 Kč za prosinec 2019, a v případě [právnická osoba] [anonymizováno] částku 1 100 Kč rovněž v měsíci prosinci 2019. Soud si všiml, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je u počtu vyživovacích osob uvedena - nula, v případě posouzení úvěruschopnosti zákazníka byl uveden počet vyživovaných osob, včetně manžela, manželky, 1+2 pod kolonkou [číslo] z výpisu běžného účtu za prosinec 2019 bylo zjištěno, že žalovaná dne 2. 12. 2019 zakoupila plenky za 400 Kč. Lze z toho usuzovat, že žalovaná má minimálně jednu vyživovací povinnost.

7. Soudu byla předložena upomínka pro smlouvu [číslo] adresovaná žalované dne 28. 2. 2020, upomínka ze dne 25. 3. 2020 a zesplatnění smlouvy [číslo] ze dne 22. 4. 2020, včetně dokladů o jejím doručování žalované (podací lístek).

8. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se posouzení úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru: poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou 2., je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, a nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Bylo prokázáno, že žalobce měl vůli s žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 tohoto zákona, zabýval tím, zda tato smlouva byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalované. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srovnání například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Zásadní závěry k této problematice zmínil Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.

14. Nejvyšší soud mimo jiné v těchto rozsudcích konstatoval, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, také předcházení negativním sociálním důsledkům předlužení, insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje i riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Soud proto v posuzované věci v souladu s četnou judikaturou Nejvyššího soudu i Ústavního soudu zkoumal (srovnání i nález Ústavního soudu sp. zn. III. US [číslo]), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru řádně a s odbornou péčí, prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, přičemž pokud by tak soud neučinil, zasáhl by dle Ústavního soudu do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

15. Nutno v této souvislosti zmínit i závěry nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. US 199/11, kdy Ústavní soud uvedl, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu práv subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku, realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěru – dlužník, ať již z nevědomosti, či z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil. Smyslem povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele je ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí, plynoucích z neznalosti, nedostatečné zkušenosti, jakož i z osobních morálně volných vlastností a životních a sociálních poměrů žadatele spotřebitele, které mohou zásadním způsobem ovlivnit jeho osobní a rodinnou situaci, narušit jejich sociální vztahy.

16. V posuzované věci bylo žalobcem tvrzeno a prokazováno, že věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalované úvěr splácet, a částečně splnění této povinnosti vyplývá i z listin soudu předložených. Nicméně nejednalo se o postup, který by osvědčoval skutečně řádnou a odbornou péčí žalobce, neboť již z výpisu z běžného účtu žalované za prosinec 2019 jednoznačně vyplývá, že na tomto běžném účtu má žalovaná minimální zůstatek, navíc výpis byl soudu předložen toliko za období 1 měsíce a vyplývá z něj, že v tomto měsíci splácela půjčku od [právnická osoba], a to částkou 6 000 Kč, a [právnická osoba] [anonymizováno] částku ve výši 1 100 Kč. Je tedy z tohoto výpisu patrno, že kromě [právnická osoba] [anonymizováno], která byla uvedena v posouzení úvěruschopnosti zákazníka, v závazcích spotřebitele tak, jak byly konstatovány výše, měla žalovaná v době uzavření smlouvy s žalobcem další závazky, a to vůči [právnická osoba] a vůči [právnická osoba] [anonymizováno]. Soudu byly předloženy závazky a výdaje spotřebitele, pokud se jedná o výdaje spotřebitele, tyto byly významně podhodnoceny dle mínění soudu, pokud se jedná o výdaje s bydlením, u kterých je uvedeno, že měsíční nájemné, náklady spojené se službami spojenými s nájmem, činí 1 400 Kč. V kolonce seznamu osob ve společné domácnosti je uvedeno, že žalovaná je svobodná a u kolonky děti, nejsou uvedeny žádné děti, přičemž z posouzení úvěruschopnosti zákazníka je jednoznačně zjistitelné, že má minimálně jednu vyživovací povinnost a žije ještě z další osobou ve společné domácnosti. Tomu, že má žalovaná nezletilé dítě, nasvědčuje i výpis z běžného účtu tak, jak byl konstatován výše, neboť dne 2. 12. 2019 nakupovala plenky za cenu 400 Kč. Úvěr má být přitom věřitelem poskytnut pouze v případě, že nemá důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky při zohlednění jeho pravidelných výdajů a porovnání výdajové a příjmové stránky spotřebitele. S ohledem na výši počátečního a konečného zůstatku na účtu žalované, řádně nezjištěných výdajů a příjmů, s nimiž může žalovaná skutečně disponovat, je zřejmé, že věřitel svou povinnost vyplývající z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, řádně nesplnil, neboť si neučinil odpovídající komplexní úsudek o celkových poměrech žadatele a neposoudil řádně jeho schopnost úvěr splácet (srovnání rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, na který navázal Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/3). Žalobce se spokojil pouze s neúplnými údaji, a měl-li k dispozici výpis z běžného účtu žalované pouze za 1 měsíc, nelze jeho postup při posouzení úvěruschopnosti žalované označit za řádný, neboť žalobce nevyhodnotil výdaje a příjmy žalované za delší časové období tak, aby měl skutečně reálný obraz o faktické situaci spotřebitele. Další výdaje na pokrytí běžných potřeb žalované, na stravu, dopravu, drogerii či kosmetiku, platby mobilnímu operátorovi, inkaso, atd., zjišťovány nebyly.

17. Neověření skutečných nákladů na bydlení či kalkulace s normativními náklady na bydlení a výší životního minima implikuje účelovost jednání ze strany žalobce, a to snahu uvést v hodnocení pouze ty údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by byla patrná skutečná snaha poskytovatele úvěru o zjištění a posouzení reálné životní situace klienta.

18. Soudu tak nezbývá než z úřední povinnosti uzavřít, že předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve spojení s § 588 o.z.).

19. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalované částku ve výši 27 500 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.), a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci, jako ochuzenému, vydat (§ 2991 odst. 1 o.z.).

20. Vzhledem k tomu, že žalovaná převzala bezhotovostně převodem na účet od žalobce částku 27 500 Kč a neuhradila ničeho, soud výrokem I. zavázal žalovanou k úhradě částky 27 500 Kč spolu se zákonným příslušenstvím pohledávky, a to úrokem z prodlení v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o.z., ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb.

21. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. zamítl z důvodu výše uvedených, neboť z neplatné smlouvy nevznikly žalobci žádné další nároky se smlouvou spojené, které v žalobě vyčíslil.

22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem III. dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud při rozhodování vycházel z celkového předmětu sporu, z jistiny a částek dále uplatněných žalobou v celkové výši 34 777 Kč, bez kapitalizace příslušenství. Žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 58,15 % Náklady žalobce by v případě plného úspěchu sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 392 Kč a nákladů právního zastoupení. Náklady právního zastoupení se skládají ze 3 úkonů právní služby, přičemž 2 úkony právní služby dosáhly výše á 2 500 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění a spočívaly v převzetí a přípravě právního zastoupení, žalobě a jednomu půl úkonu ve výši 1 230 Kč (§ 11 odst. 2 písm. h) citované vyhlášky), který spočíval v předžalobní výzvě. Náklady právního zastoupení jsou dále navýšeny o 3 režijní paušály á 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky, 21 % DPH ve výši 1 501,50 Kč Celkem by náklady řízení zcela úspěšného žalobce dosáhly výše 10 043,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce měl nárok pouze na 58,15 % této částky, náklady řízení dosáhly výše 5 840,30 Kč. K úhradě této částky soud zavázal méně úspěšnou žalovanou.

23. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.