11 C 159/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci žalobce: Anonymizováno ., IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 93 504,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 41.740 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení z částky ve výši 41.740 Kč od 4.12.2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 51.764,16 Kč spolu s 15 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 51.764,16 Kč od 4.12.2023 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou k soudu dne 4. 12. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 93 504,16 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že dne 29. 6. 2022 byla uzavřena mezi žalobcem, jako věřitelem a žalovaným, jako dlužníkem, smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, , kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč. Úvěr ve prospěch žalovaného byl vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran v článku IV. odst. 4.3 smlouvy o úvěru. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly a s čímž žalovaný souhlasil. Uzavření smlouvy o úvěru je patrné jak z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a předsmluvních informací, tak rovněž z navazujících úkonů žalovaného. Úroky úvěru měly být žalovaným žalobci hrazeny v měsíčních splátkách ve výši 4 326 Kč, vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatnou dne 15. 5. 2023. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalovanému první písemnou upomínku dne 22. 5. 2023. Žalovaný vůči žalobci své splatné závazky neuhradil. Žalobce pak zaslal žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne 5. 6. 2023 a opětovně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. I přes zaslání několika písemných upomínek tak nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne 15. 5. 2023. Dne 21. 10. 2023 byla žalovanému odeslána předžalobní výzva, zesplatnění úvěru s možností řešení, oznámení o převzetí právního zastoupení. Žalovaný však na tuto nereagoval.

2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 12. 3. 2024, pod č. j. EPR 310289/2023-10, elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto dříve vydaných elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. spolu s § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.

3. Na ústních jednáních, která byla ve věci nařízena, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání nedostavil, právní zástupce žalobce svoji neúčast u ústního jednání vždy omluvil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.

4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že měla být uzavřena mezi žalobcem, jako úvěrujícím a žalovaným, jako úvěrovaným. Touto smlouvou se žalobce zavázal ve prospěch žalovaného poskytnout úvěr ve výši 100 000 Kč, přičemž částka 34 187 Kč měla být vyplacena na účet spotřebitele číslo , č. účtu, , částka 50 813 Kč měla být vyplacena ve prospěch věřitele spotřebitele, , Anonymizováno, za účelem plné úhrady předchozího závazku spotřebitele vůči výše uvedenému věřiteli. Tento závazek spotřebitele vyplýval ze smlouvy číslo , hodnota, ze dne 9. 3. 2022 a činil celkem 50 813 Kč. Částka 15 000 Kč měla být vyplacena na náklady poskytovatele. V místě, které bylo ve smlouvě určeno k podpisu žalovaného, jeho originální podpis chyběl. Přílohou číslo 1 k této smlouvě byla posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, přílohou číslo 2 smlouva o zřízení doplňkové služby Podpora. Soudu byly předloženy formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předsmluvní informace, které byly rovněž součástí smlouvy. Soudu byla rovněž předložena žádost o doplňkové služby Podpora. Z detailu pohybu – platby převodem uvnitř banky bylo zjištěno, že částka 50 813 Kč byla z účtu žalobce převedena na účet 2902041062/2010, což byl účet žalobce vedený u společnosti , Anonymizováno, poznámkou , Anonymizováno, . V detailu pohybu – bezhotovostní platby bylo zjištěno, že z účtu žalobce na účet číslo , č. účtu, vedený u , Anonymizováno, bylo zjištěno, že částka 34 187 Kč měla být převedena na tento účet dne 29. 6. 2022. Ze zprávy společnosti , právnická osoba, ., která byla vyžádána soudem, bylo zjištěno, že účet číslo , Anonymizováno, je veden jako běžný účet žalovaného a že na tento byla převedena dne 29. 6. 2022 částka ve výši 34 187 Kč.

5. Dalším listinným důkazem byla upomínka číslo 1 adresovaná na žalovaného dne 22. 5. 2023, upomínka číslo 2 z 5. 6. 2023, předžalobní výzva, zesplatnění úvěru s možností řešení, oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 21. 10. 2023. Tyto upomínky byly soudu předloženy včetně dokladu o doručování žalovanému (podací lístky).

6. Ze zprávy žalobce, která byla soudem vyžádána, bylo zjištěno, že žalovaný na úvěru uhradil 43 260 Kč.

7. Dle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Žalobce v řízení tvrdil, že mezi ním a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, na základě níž žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a žalovaný se jej zavázal spolu s úroky vrátit. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředku komunikace na dávku. V souladu s ustanovením § 1820 a násl. o.z., není vyloučeno uzavírat smlouvy prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, tzv. distančním způsobem, i v tomto případě však musí žalobce v řízení unést důkazní břemeno o tom, že smlouva byla řádně uzavřena, tj. že jedna smluvní strana učinila návrh na uzavření smlouvy, druhou smluvní stranou byl tento návrh přijat a strany si tak dohodly obsah smlouvy. Přestože žalobce popsal v žalobě způsob uzavření smlouvy, žalobce svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy žádným důkazem nedoložil. Nelze tak mít za prokázáno, že by mezi účastníků řízení, způsobem popsaným v žalobě, byla uzavřena smlouva o úvěru.

10. K jednání soudu v termínech, ve kterých byla soudem nařízena, se žalovaný nedostavil. Právní zástupce žalobce a žalobce se z jednání omluvili. Za této situace soud nemohl poučit žalobce a vyzvat jej ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. k označení důkazů k prokázání skutkových tvrzení o uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným, neboť jde o poučení poskytované u jednání. V případě, že se žalobce, jeho zástupce, k jednání nedostavili, ani nepožádali o odročení jednání, znemožnili soudu, aby poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. poskytl. Soud za takové situace není povinen sdělovat žalobci poučení jinou cestou, ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (například usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Jelikož v řízení nebylo provedenými důkazy tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o úvěru mezi žalobcem a žalovaným prokázáno, nese žalobce nepříznivé následky neunesení důkazního břemene.

11. V řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobcem a žalovaným byla ve výše označeném termínu, případně kdykoliv jindy, uzavřena tvrzená smlouva o úvěru, a nebyla prokázána žádná tvrzení o tom, jakým postupem měla být tato smlouva uzavřena elektronickými prostředky. Nebylo prokázáno ani to, že by se žalobce s žalovaným dohodl na dalších skutečnostech, které žalobce tvrdí, například na datu splatnosti, výši poplatku, nákladech či jiných platbách. K uzavření smlouvy nepostačuje pouhé vyplacení peněžní částky, je třeba dohodnout právní důvod poskytnutí takové částky. Uzavření jakékoliv smlouvy předpokládá, že smluvní strany si ujednaly její obsah, tedy se na rozsahu vzájemných práv a povinností shodly, jak je uvedeno v § 1724 odst. 1 a § 725 o.z. Tato důležitá podmínka vzniku smlouvy však v řízení nebyla prokázána. Předložená úvěrová smlouva neobsahuje podpis žalovaného a nebylo zjištěno, že by žalovaný jakýmkoliv způsobem na podmínky obsažené v úvěrové smlouvě přistoupil. Nebylo prokázáno, že by žalobce nebo žalovaný učinili právní jednání směřující k uzavření smlouvy, které by bylo nabídkou a obsahovalo podstatné náležitosti smlouvy tak, aby smlouva mohla být uzavřena jeho jednoduchým a nepodmíněným přijetím, nebylo ani zjištěno, že by žalobce či žalovaný projevili vůli být nějakou smlouvou vázáni, pokud bude nabídka přijata, jak je vyžadováno v § 1731 a § 1732 odst. 1 o.z. Nemohlo tudíž být ani prokázáno, který z účastníků, kterého dne a jakým konkrétním způsobem jakoukoliv nabídku na uzavření tvrzené úvěrové smlouvy přijal ve smyslu ustanovení § 1740 o.z. Pro uzavření tvrzené smlouvy může být ve smyslu § 1820 a násl. o.z. použito prostředku komunikace na dálku, což znamená, že při jednání smluvních stran používá podnikatel výhradně alespoň 1 komunikační prostředek, který umožní uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti smluvních stran. Takovýto způsob uzavření smlouvy je však náročnější, pokud jde o prokázání uzavření a obsahu smlouvy v soudním řízení, zvláště za situace, kdy žalovaná strana tvrzení žalobce nepotvrdí, jak je tomu i v projednávané věci.

12. Pokud žalobce argumentoval § 562 o.z., podle něhož je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení obsahu a určení jednající osoby, pak v řízení nebylo prokázáno, ve kterých dnech a jakým konkrétním způsobem žalobce či žalovaný měli učinit právní jednání elektronickými nebo jinými technickými prostředky, které by umožňovaly zachytit jejich obsah a určení jednající osoby. Podle § 562 odst. 2 o.z. se má za to, že záznamy údajů o právních odděleních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám. Nic takového však v řízení rovněž nebylo prokázáno, nebylo zjištěno, že by o právních jednáních byly učiněny jakékoliv záznamy v elektronickém systému, ani jakým způsobem se tyto záznamy prováděly, zda to bylo systematicky či postupně a zda byly chráněny proti změnám.

13. Za tohoto stavu mohl soud dovodit pouze to, že tvrzená smlouva o úvěru nebyla mezi účastníky vůbec uzavřena a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému tedy nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě, ani platit žalobci jakékoliv poplatky, úroky, smluvní pokuty či jiná plnění.

14. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce převedl na žalovaného částku 85 000 Kč. Žalovaný tedy přijal tuto částku, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, tudíž na jeho straně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z § 2993 o.z. vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný, který získal částku ve výši 85 000 Kč a zaplatil částku ve výši 43 260 Kč, nezaplatil z výše označené částky 41 740 Kč. Soud mu tuto částku ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalobci uhradit spolu s příslušenstvím pohledávky, které dle § 1968 a § 1970 o.z. spočívá v úrocích z prodlení, a to v zákonné výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil soud ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl z větší části úspěšný, měl právo na náhradu poměrné části nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že mu prokazatelně s tímto řízením žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

16. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.