11 C 169/2020

Plný text

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Ilonou Miklovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro 14 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 19. 5. 2014 do zaplacení a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne 22. 5. 2020 domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně právnická osoba, anonymizováno adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 18. 4. 2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě téhož dne poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 14 000 Kč, a to převodem na bankovní účet. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou zápůjčku společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do dne 18. 5. 2014, což však neučinil ani přes upomínání jak právní předchůdkyně žalobkyně, tak žalobkyně, proto žalobkyně podala tuto žalobu. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokázána Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017, jež byla uzavřena mezi právnická osoba, se sídlem adresa, anonymizováno příjmení příjmení, anonymizována dvě slova číslo, země jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. V souladu s § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Na základě žalobkyní předložených listinných důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému dne 18. 4. 2014 částku 14 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti, tj. do dne 18. 5. 2014 nevrátil. Právní předchůdkyně žalobkyně i žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, ten však na dlužnou částku ničeho neuhradil. Pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2018, o jehož odeslání svědčí poštovní podací arch. Soud vyzval žalobkyni dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. k doplnění svých žalobních skutkových tvrzení ohledně způsobu, jakým právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o zápůjčce zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobkyně k výzvě sdělila, že touto informací nedisponuje, jelikož na ni byla pohledávka postoupena a nemá tedy k dispozici ani příslušné podklady, a proto nárokuje po žalovaném pouze nesplacenou část jistiny poskytnuté zápůjčky a úrok z prodlení, nikoli smluvní úrok z prodlení či případné smluvní pokuty. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.”), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění ke dni uzavření smlouvy je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena dle § 2390 občanského zákoníku smlouva o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na bankovní účet částku 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši celkem 18 200 Kč. Soud však smlouvu o zápůjčce shledal za neplatnou v souladu s § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Zákon o spotřebitelském úvěru pod sankcí neplatnosti stanovuje věřiteli povinnost s odbornou péčí zkoumat a posoudit, zda je budoucí dlužník v pozici spotřebitele schopen úvěr, popř. zápůjčku splatit. V tomto případě žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že touto informací nedisponuje, jelikož na ni byla pohledávka postoupena a nemá tedy k dispozici ani příslušné podklady, tedy neprokázala, že došlo před poskytnutím zápůjčky ze strany poskytovatele ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a toto ani nevyplynulo z listin předložených žalobkyní k žalobě. Soud tedy nemá za prokázané řádné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před podpisem smlouvy o zápůjčce a tedy splnění podmínky § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto posoudil smlouvu o zápůjčce jako neplatnou a vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného a zavázal jej k úhradě zapůjčené částky 14 000 Kč, tj. jistiny, když dle sdělení žalobkyně na dlužnou částku ničeho neuhradil. Jelikož žalovaný neplnil své povinnosti vyplývající z citované smlouvy řádně a včas, ocitl se s vrácením dlužné částky v prodlení. Žalobkyni tak v souladu s § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 14 000 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř., místo plnění v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.