11 C 177/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní titul Hanou Dobišarovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 113.199,34 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 111.605,14 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 102.038,93 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části o 1.594,20 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 20.370,38 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul] [jméno] [příjmení], [titul za jménem], advokátky se sídlem v [obec], [ulice a číslo].

1. Návrhem doručeným soudu dne [datum] požádal žalobce o vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu celkem částku 113.199,34 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], [IČO], na základě návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] a Všeobecných obchodních podmínek [anonymizováno] ČR, poskytl žalovanému revolvingový úvěr formou úvěrového rámce s úrokovou sazbou 1,78 % měsíčně. Žalobce se stal nástupnickou obchodní korporací s účinností ke dni [datum]. Ke dni [datum] žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 321.325,29 Kč. Čerpanou část úvěru s příslušnými náklady se žalovaný zavázal splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky, vždy k 10. dni v měsíci, a počínaje měsícem září 2014 k 17. dni v měsíci, nejméně však ve výši 500 Kč. Úvěrový účet žalovaného byl žalobcem evidován pod [číslo]. Žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky. Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Dopisem ze dne [datum] žalobce od úvěrové smlouvy odstoupil. Odstoupení od úvěrové smlouvy nabylo účinnosti dne [datum] a k tomuto datu se stal splatným celkový dluh žalovaného ve výši 113.199,34 Kč. Žalobce účtoval v souladu se smlouvou o úvěru smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru. Do [datum] činila výše této smluvní pokuty 8 % z každé splátky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů, a od [datum] činila 0,1 % denně ze splátky v prodlení, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů. V případě tohoto úvěru žalobce žalovaného vyzval k úhradě smluvní pokuty ve výši 1.594,20 Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce dne [datum] žalovanému výzvu k plnění.

2. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Žádosti/ Smlouvy o poskytnutí úvěru ze dne [datum], uzavřené mezi předchůdcem žalobce, [právnická osoba], [IČO], a žalovaným bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce zavázal na žádost poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem až do výše 100.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však částkou 500 Kč, společně s 1,78 % úrokem měsíčně, pojištěním ve výši 3,34 % ze sjednané měsíční splátky a s poplatkem za správu a vedení úvěrového účtu ve výši 36 Kč. Z úvěrového účtu [číslo] (strana [číslo]) soud zjistil, že k prvnímu čerpání úvěru došlo dne [datum] v částce 2.000 Kč Poslední možností mimosoudního vyrovnání ze dne [datum] bylo prokázáno, že se žalovaný dostal do prodlení se splácením závazku z úvěru, když byl v prodlení s úhradou částky 28.764 Kč. Z Odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že předchůdce žalobce od úvěrové smlouvy [číslo] odstoupil s tím, že splatnou se stala dlužná částka ve výši 113.200 Kč. Z úvěrového účtu [číslo] (strana [číslo] soud zjistil, že ke dni [datum] byl žalovaný v prodlení s částkou 28.087,86 Kč a ke dni [datum] byla na účtu evidována celková dlužná částka 113.199,34 Kč. Z Výzvy k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 113.199,34 Kč a současně žalovanému oznámil přechod pohledávky na žalobce v důsledku příhraniční fúze sloučením předchůdce žalobce (zanikající [právnická osoba]) se žalobcem (mateřská [právnická osoba]). Právní nástupnictví žalobce je prokázáno Výpisem z obchodního rejstříku, vedeného Městským soudem v Praze oddíl A, vložka [číslo].

4. Soud projednávanou věc právně posoudil podle ust. § 497 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013, jako úvěrový vztah, na základě kterého žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný měl poskytnuté prostředky vrátit společně se sjednanými úroky a poplatky. Povinnost žalovaného zaplatit žalobce kromě vlastního dluhu i úroky z prodlení vyplývá z ust. § 369 odst. 1 téhož zákona, jako důsledek prodlení žalovaného s plněním peněžitého dluhu, přičemž konkrétní výši úroků z prodlení určuje nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatnění pohledávky. Soud má nárok žalobkyně z úvěru co do částky 111.605,14 Kč včetně požadovaného příslušenství za prokázaný a v tomto rozsahu žalobě vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku.

5. Pokud se týká nároku žalobce na smluvní pokutu ve výši 1.594,20 Kč, pak tento soud zamítl. Soud se ztotožňuje s názorem vyjádřeným v rozhodnutí Ústavního soudu I. ÚS 3512/11 ze dne [datum], podle něhož není sice vyloučena aplikace obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat, v případě spotřebitelských smluv však nesmí tyto podmínky pod hrozbou absolutní neplatnosti podle § 53 občanského zákoníku ve znění do [datum] obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Status spotřebitele je nutno uplatnit i ve vztazích podřízených obchodnímu zákoníku. U spotřebitelské smlouvy se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s [titul] dodavatelem, a to vzhledem k okolnosti, za níž [titul] k uzavření smlouvy s ohledem na větší [titul] zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb, konečně pak se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Rozhodnutí Ústavního odkazu odkazuje i na článek 3 odstavec 1 směrnice rady [číslo], podle něhož smluvní podmínka, která nebyla individuálně sjednána, je považována za nepřiměřenou, jestliže v rozporu s požadavkem přiměřenosti způsobuje významnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, které vyplývají ze smlouvy ve prospěch spotřebitele. Fakticky je smluvní svoboda spotřebitele při určování, které ujednání bude uvedeno ve smlouvě a které ve všeobecných obchodních podmínkách pouze zdánlivá, neboť obě listiny ve formulářové podobě připravuje dodavatel a spotřebitel se stěží může domoci změny předem připravených smluvních ujednání. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu nemohou být součástí Všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy, tedy samotné listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis. Rozhodnutí Ústavního soudu pak odkazuje na specifické případy, kdy představující výjimku, kdy se z povahy věci specifický režim uplatňuje. Smlouva o úvěru je smlouvou formulářovou, na jejíž text nemá spotřebitel žádný vliv. Jedinou, a to zákonnou sankcí tak zůstává zákonný nárok žalobce na přiznání úroku z prodlení, neboť ve smlouvě ze dne [datum] ustanovení o smluvní pokutě mezi účastníky ujednána nebyla.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za dva a půl úkonu právní pomoci po 5.220 Kč podle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 13.050 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 900 Kč, dále 21 % DPH z částky 13.950 Kč ve výši 2.929,50 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 4.082 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 20.961,50 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 97,18 %, tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaný povinen zaplatit žalobci činí částku 20.370,38 Kč.

7. Soud pro úplnost uvádí, že hmotně právně posoudil projednávaný spor v návaznosti na přechodné ustanovení obsažené v ust. § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dosavadních předpisů.