11 C 185/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Irenou Hladíkovou Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně , IČ: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 6 605 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 605 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 605 Kč od 20. 4. 2020 do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v plné výši částkou 3 667 Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou došlou zdejšímu soudu dne 25. 3. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 605 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobkyně uvedla, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně se proto po žalovaném domáhá zaplacení tohoto příspěvku. Žalobkyně zjistila, že motorové vozidlo se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], je evidováno v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný jako provozovatel tohoto vozidla neměl ode dne 24. 2. 2019 do dne 31. 5. 2019 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena v ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (zákon). Vozidlo tak bylo nepojištěno 97 dní. Žalobkyni tak dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona, vznikl vůči žalovanému nárok na příspěvek do garančního fondu ve výši 6 305 Kč, který se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dále jí vznikl nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně v souladu se zákonem zaslala žalovanému dne 5. 3. 2020 výzvu k úhradě příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání, splatnost příspěvku tak nastala po uplynutí 30 dnů od doručení výzvy, tedy ke dni 19. 4. 2020. Žalovaný však ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní výzvy. Žalobkyně v žalobě zcela konkrétně specifikovala výpočet dlužného příspěvku, ohledně něj i nároku na zaplacení poplatku odkázala na příslušnou právní úpravu. Žalobkyně se s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu domáhá zaplacení úroku z prodlení, a to z částky 6 605 Kč ode dne následujícího po splatnosti příspěvku spolu s náklady na jeho uplatnění.

2. V doplnění žaloby ze dne 26. 8. 2021 žalobkyně uvedla, že při zjišťování údajů o vozidle, neexistenci pojištění a povinné osobě vychází ze zákonem předepsaného procesu upraveného v § 15 odst. 1 až 3 zákona. Podle § 4 odst. 2 zákona se při určení povinné osoby k zaplacení příspěvku má za to, že osoba zapsaná jako vlastník vozidel v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a osoba zapsaná jako provozovatel je provozovatelem vozidla. Jedná se o vyvratitelnou zákonnou domněnku, tedy pokud osoba zapsaná v registru silničních vozidel sdělí a doloží žalobkyni, že v předmětném období nebyla vlastníkem vozidla, žalobkyně uplatní v souladu s § 4 odst. 6 zákona svůj nárok vůči skutečnému vlastníku vozidla. V daném případě žalobkyně od předchozího vlastníka obdržela kupní smlouvu ze dne [datum], podle níž bylo převedeno vlastnické právo k předmětnému automobilu na žalovaného, žalovaný je tak osobou povinnou k zaplacení příspěvku.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně nerozporoval, neuvedl, že není osobou povinnou k placení příspěvku, či že by dlužnou částku byť jen zčásti uhradil.

4. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 6. 1. 2022, právní zástupkyně žalobkyně se na nařízené jednání dostavila, žalovaný, ač řádně předvolán se na nařízení jednání bez omluvy nedostavil. Soud tak postupoval podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (o. s. ř.) a jednal v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud na jednání provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici, ze kterých byl zjištěn následující skutkový stav. Výzvou k úhradě příspěvku do garančního fondu ze dne 5. 3. 2020 (spolu s informací o podané zásilce) žalobkyně vyzvala žalovaného jakožto vlastníka/provozovatele vozidla [registrační značka], [VIN kód] k zaplacení příspěvku do garančního fondu za období od 24. 2. 2019 do 31. 5. 2019 spolu s náklady uplatnění celkem v částce 6 605 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od doručení výzvy. Výzva obsahovala veškerá potřebná poučení. Dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, lhůta k zaplacení příspěvku uplynula dnem 19. 4. 2020. Žalovaný tak byl ode dne 20. 4. 2020 v prodlení se zaplacením příspěvku. O úhradu příspěvku byl žalovaný dále upomínán upomínkami žalobkyně ze dne 9. 7. 2020 a dne 19. 8. 2020. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní upomínky její právní zástupkyní (upomínka ze dne 25. 9. 2020 spolu s podacím archem z téhož dne a informací k podané zásilce).

6. Ze zprávy [obecní úřad], odboru dopravy ze dne [datum], bylo zjištěno, že žalovaný nebyl a není vlastníkem vozidla [registrační značka], [VIN kód]. V registru vozidel je od 24. 3. 2015 jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla zapsána [jméno] [příjmení], narozený dne [datum], bytem [adresa]. Vozidlo je zapsáno jako provozované. Ze sdělení Ministerstva dopravy ze dne 4. 11. 2021, soud zjistil, že údaje sdělené [obecní úřad] jsou v souladu s daty v registru silničních vozidel. Z kupní smlouvy uzavřené dne [datum] mezi [jméno] [příjmení] jako prodávající a žalovaným jako kupujícím bylo zjištěno, že předmětem smlouvy byl prodej a koupě vozidla značky Mazda 626, reg, značky [registrační značka], [VIN kód], a to za kupní cenu 3 000 Kč, s tím, že kupní cena byla zaplacena v hotovosti při převzetí vozidla. Na základě předložené kupní smlouvy předchozím vlastníkem vozidla si žalobkyně zapsala do svého interního systému nové údaje o vlastníku vozidla.

7. Podle § 1 odst. 2 zákona nestanoví-li tento zákon jinak, a) musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, s výjimkou doby, kdy je v registru silničních vozidel zapsáno jako vyřazené z provozu, vyvezené do jiného státu nebo zaniklé, a doby, kdy je vozidlo odcizené, b) může na dálnici, silnici, místní komunikaci a účelové komunikaci, s výjimkou účelové komunikace, která není veřejně přístupná, provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona; povinnost pojištění odpovědnosti musí být splněna i v případě ponechání vozidla na pozemní komunikaci.

8. Podle § 4 odst. 1 zákona vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel (dále jen„ osoba povinná k zaplacení příspěvku“) jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. Podle odst. 2 téhož ustanovení se při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla. Podle odst. 3 téhož ustanovení výše příspěvku se vypočte jako součin počtu dní, kdy byla porušována povinnost podle § 1 odst. 2, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Podle odst. 4 téhož ustanovení osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit České kanceláři pojistitelů náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Podle odst. 6 téhož ustanovení povinnost zaplatit příspěvek a náklady České kanceláře pojistitelů podle odstavce 4 zaniká, pokud Česká kancelář pojistitelů do 1 roku ode dne vzniku povinnosti zaplatit příspěvek neodešle osobě povinné k zaplacení příspěvku výzvu k zaplacení příspěvku podle odstavce 7, jde-li o osobu zapsanou jako vlastník či provozovatel vozidla v registru silničních vozidel. V ostatních případech lhůta 1 roku nezačne běžet dříve, než se Česká kancelář pojistitelů prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Podle odst. 7 téhož ustanovení výzva k zaplacení příspěvku musí obsahovat popis důvodů vzniku nároku na příspěvek, vyčíslení výše příspěvku a nákladů České kanceláře pojistitelů, lhůtu ke splnění povinnosti zaplatit příspěvek v trvání nejméně 30 dní ode dne doručení výzvy, poučení adresáta o jeho právech a povinnostech včetně možnosti doložit České kanceláři pojistitelů okolnosti vylučující vznik nároku na příspěvek a poučení o možnosti České kanceláře pojistitelů uplatnit nárok na zaplacení příspěvku a nákladů České kanceláře pojistitelů u soudu.

9. Podle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb., denní sazba příspěvku pro jednotlivé druhy tuzemských vozidel podle § 4 odst. 5 zákona se stanoví pro osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 včetně ve výši 65 Kč. Podle § 2a této vyhlášky výše nákladů České kanceláře pojistitelů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek podle § 4 odst. 4 zákona činí 300 Kč.

10. Podle § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (o. z.), vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je, jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

11. Z provedeného dokazování vyplývá, že v rozhodném období byl v registru silničních vozidel evidován jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla [registrační značka] [jméno] [příjmení], avšak z žalobkyní předložené kupní smlouvy vyplývá, že již k datu 25. 6. 2018 bylo vlastnické právo k předmětnému vozidlu převedeno na žalovaného. Protože žalovaný v řízení netvrdil nic o tom, kdy byla zaplacena kupní cena a kdy bylo vozidlo předáno (tj. že by se tak stalo později než 25. 6. 2018), má soud v souladu s § 1099 o. z. za to, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu bylo převedeno na žalovaného ke dni 25. 6. 2018 a počínaje tímto dnem byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla. Předložením kupní smlouvy se tak žalobkyni podařilo vyvrátit právní domněnku stanovenou ustanovením § 4 odst. 2 zákona a povinnou osobou k zaplacení příspěvku je žalovaný. Žalovaný jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla porušil povinnost dle ustanovení § 1 odst. 2 zákona, když v době od 24. 2. 2019 do 31. 5. 2019, tj. 97 dní, provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou tímto vozidlem. Žalobkyni tak za tuto dobu v souladu s ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku.

12. V souladu s ust. § 4 odst. 7 zákona žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě tohoto příspěvku, jehož výše byla určena podle ust. § 4 odst. 3 zákona součinem počtu dní, po které bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu (97 dní) a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, která je v souladu s ust. § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., určena částkou ve výši 65 Kč. Výše příspěvku tak činí 6 305 Kč. Žalovaný byl v souladu s ust. § 4 odst. 4 zákona povinen žalobkyni zaplatit i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši dle § 2a uvedené vyhlášky tedy v částce 300 Kč. Výzva k úhradě příspěvku i nákladů byla zaslána žalovanému a splatnost příspěvku na jeho vymáhání nastala dne 19. 4. 2020. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobkyně se tak po něm oprávněně domáhá jak částky 6 305 Kč odpovídající příspěvku do garančního fondu, tak částky 300 Kč odpovídající nákladům na jeho mimosoudní vymáhání, tedy celkem částky 6 605 Kč.

13. Protože žalovaný nezaplatil žalobkyni ve lhůtě splatnosti peněžitý dluh, žalobkyně se po něm oprávněně ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., domáhá i zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši určené dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. a plně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tak náleží náhrada zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč a náhrada nákladů právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu. Soud v daném případě při výpočtu odměny za úkony do podání žaloby (včetně) aplikoval § 14b citované vyhlášky, neboť návrh je podán na ustáleném vzoru a soudu je ze soudní činnosti známo, že žalobkyní jsou podávány opakovaně žalobní návrhy skutkově a právně obdobné projednávané věci, přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 2 100 Kč (právní zástupkyni žalobkyně byla přiznána odměna ve výši á 200 Kč za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2 citované vyhlášky, a to za přípravu a převzetí věci, kvalifikovanou předžalobní výzvu, sepis žaloby a odměna ve výši á 1 500 Kč za jeden úkon právní služby dle § 8 ve spojení s § 7 bodem 4 citované vyhlášky, a to za účast na jednání soudu dne [datum]). Dále byl přiznán 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 citované vyhlášky a 1x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 citované vyhlášky. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náleží k náhradě nákladů právního zastoupení dále navýšení 21 % odpovídající dani z přidané hodnoty z odměny a paušálů; právní zástupkyně žalobkyně je plátcem DPH (567 Kč). Celkem tak úspěšné žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší částka 3 667 Kč.