11 C 191/2025

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Dobišarovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 457 056,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 447.143 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 447.143 Kč od , datum, do zaplacení a částku 9.913,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9.913,23 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 56.361,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám , Jméno advokáta, , advokáta se sídlem v , adresa, .

1. Návrhem doručeným soudu dne , datum, se žalobce domáhal, aby mu žalovaný zaplatil 457.056,23 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že pohledávku za žalovaným nabyl na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , uzavřené mezi žalobcem a společností , právnická osoba, . v likvidaci, IČ , IČO, . Na základě Návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, byla dne , datum, mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru. Původní věřitel dne , datum, poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 500.000 Kč. Vzhledem k tomu, že původní věřitel při kontraktaci nedostatečně prověřil schopnost spotřebitele splácet úvěr, považuje žalobce uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou a svůj nárok dovozuje z bezdůvodného obohacení ve výši poskytnutých finančních prostředků žalovanému, od kterých odečetl všechny splátky, které byly žalovaným uhrazeny. Zákonný úrok z prodlení z dlužné částky žalobce požaduje ode dne , datum, v návaznosti na výzvu k zaplacení v Prohlášení nesplacené části úvěru za splatnou.

2. Dále žalobce uvedl, že na základě Návrhu smlouvy o kontokorentním úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, byla mezi žalovaným a původním věřitelem uzavřena Smlouva o kontokorentním úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, které mohl žalovaný opakovaně čerpat. Z vyčerpaných prostředků žalovaný neuhradil částku 9.913,23 Kč. Vzhledem k tomu, že původní věřitel při kontraktaci nedostatečně prověřil schopnost spotřebitele splácet úvěr, považuje žalobce uzavřenou smlouvu za absolutně neplatnou a svůj nárok dovozuje z bezdůvodného obohacení ve výši poskytnutých finančních prostředků žalovanému, od kterých odečetl všechny splátky, které byly žalovaným uhrazeny. Zákonný úrok z prodlení z dlužné částky žalobce požaduje ode dne , datum, v návaznosti na výzvu k zaplacení ve Výpovědi kontokorentního úvěru. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění.

3. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

4. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.

5. Z Návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, ve spojení s Akceptací Návrhu smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , zavázal poskytnou žalovanému úvěr ve výši 500.000 Kč. Vyplacení finančních prostředků žalovanému ve výši 500.000 Kč dne , datum, byl prokázáno Výpisem z úvěrového účtu u , Anonymizováno, .

6. Z Návrhu smlouvy o kontokorentním úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, ve spojení s Akceptací Návrhu smlouvy o kontokorentním úvěru číslo , Anonymizováno, ze dne , datum, bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , zavázal umožnit žalovanému čerpat na běžném účtu finanční prostředky až do výše 10.000 Kč. Čerpání peněžních prostředků v konečném zůstatku ve výši 9.913,23 Kč byl prokázáno Výpisem z běžného účtu žalovaného u , Anonymizováno, .

7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobce. Výzvou k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, bylo prokázáno, že před podáním žaloby žalobce odeslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky.

8. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, a ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne , datum, soud dovodil, že oba nároky uplatněné žalobcem v této věci jsou založeny na smluvním vztahu podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, “).

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že předchůdce žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce neuvedl žádná rozhodná skutková tvrzení ani neoznačil důkazy o konkrétních zjištěních k příjmovým a výdajovým poměrům žalovaného, z nichž by mohl být učiněn závěr o schopnosti žalovaného poskytnuté úvěry řádně splácet, přičemž sám v návrhu uvedl, že předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet nedostatečně prověřil. Žalobce své nároky uplatnil z titulu bezdůvodného obohacení, neboť smlouvu o spotřebitelském úvěru i smlouvu o kontokorentním úvěru považuje za neplatnou.

13. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (předchůdci žalobce) pod sankcí neplatnosti. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, což konstatoval rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

14. Z absolutně neplatných smluv nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaný má proto povinnost vrátit žalobci, co mu bylo poskytnuto po odečtení již uhrazených částek. V prvém případě je povinen zaplatit žalobci částku 447.143 Kč a ve druhém částku 9.913,23 Kč. V důsledku prodlení s plněním dluhu je žalovaný povinen zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne , datum, v návaznosti na výzvu k úhradě dlužné částky obsaženou v přípisech předchůdce žalobce ze dne , datum, .

15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 10.140 Kč podle § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 30.420 Kč, třemi paušálními náhradami podle § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to 2x ve výši 300 Kč za úkony učiněné do 31. 12. 2024 (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka) a 1x ve výši 450 Kč za úkon učiněný po 1. 1. 2025 (podání žaloby) tedy 1.050 Kč, dále 21 % DPH z částky 31.470 Kč ve výši 6.608,70 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 18.283 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 56.361,70 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jejího zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).