11 C 27/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 49 750 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 14 250 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 14 250 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 35 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 225,31 Kč, 10% úroku z prodlení ročně z částky 14 375 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení, úroku ve výši 10,25% ročně z částky 25 000 Kč od 21. 5. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou k soudu dne 5. 1. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 49 750 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] došlo dne 6. 8. 2018 k uzavření Smlouvy o úvěru [číslo]. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Úvěr byl v souladu s článkem I. odst. 2 smlouvy poskytnut žalovanému za úplatu, a poplatky a za úrok ve výši 28% z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut. Celkové náklady spotřebitelského úvěru splatné žalovaným dle článku II. smlouvy činily 21 500 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 46 500 Kč, odpovídající součtu poskytnutého úvěru a celkových nákladů spotřebitelského úvěru, se žalovaný v souladu s článkem II. smlouvy a předpisů splátek zavázal uhradit ve čtrnácti měsíčních splátkách ve výši 3 250 Kč. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného právní předchůdce žalobce úvěr ke dni 6. 10. 2019 zesplatnil a tím mu vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na jistině úvěru 25 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 3 625 Kč, poplatku za uzavření 4 250 Kč a administrativního poplatku 2 875 Kč. Vzhledem k tomu, že poskytnutý úvěr nebyl ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazen, úročí se neuhrazená jistina úvěru ve výši 25 000 Kč od 7. 10. 2019, dále úrokem s úrokovou sazbou ve výši 10,25% ročně odpovídající výši úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami spotřebitelům na spotřebu se splatností 1 až 5 let ke dni uzavření smlouvy. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek vzniklo právnímu předchůdci žalobce také právo požadovat zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši 10% ročně. V důsledku porušení smluvních povinností žalovaného hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany právního předchůdce žalobce postoupena na žalobce na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, se všemi právy s ní spojenými, včetně práva ze smluvní pokuty, a to s účinností ke dni 8. 7. 2020. Postoupení pohledávky bylo písemně žalovanému oznámeno. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalovaného na danou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 25 000 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 3 625 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 250 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 875 Kč, smluvní pokuty ve výši 14 000 Kč, a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 5. 2020 ve výši 2 225,31 Kč. Dále žalobce požaduje úrok z úvěru ve výši 10,25% ročně z dlužné jistiny od 21. 5. 2020 do zaplacení a za totéž období zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně z částky 28 625 Kč sestávající se z dlužné jistiny úvěru a úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru.

2. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den 17. 6. 2021, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici a ze kterých byl zjištěn následující skutkový stav.

3. Ze Smlouvy o úvěru [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi úvěrujícím společností [právnická osoba] právním předchůdcem žalobce a úvěrovaným – žalovaným. Touto smlouvou se právní předchůdce žalobce zavázal ve prospěch žalovaného poskytnout úvěr ve výši 25 000 Kč na dobu určitou do splatnosti poslední čtrnácté měsíční splátky. Z článku I. odstavec druhý bylo zjištěno, že dlužník, tedy úvěrovaný, převzal úvěr v hotovosti, což potvrdil podpisem dané smlouvy. Z článku II. vyplynuly náklady spotřebitelského úvěru, které spočívaly v úroku ve výši 28% z poskytnuté jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut, což v přepočtu na rok činí 24%, dále se dohodly smluvní strany zaplatit poplatek za uzavření smlouvy ve výši 1 000 Kč, dále na tom, že za správu úvěru zaplatí úvěrovaný úvěrujícímu poplatek v celkové výši 5 500 Kč, a dále bude úvěrovaný platit poplatek za hotovostní výběr splátek v celkové výši 8 000 Kč. Z článku 3 této smlouvy vyplynulo, že právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 25 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru dosahují výše 21 500 Kč, takže celková dlužná částka dosáhla výše 46 500 Kč. V článku III. odstavec druhý se žalovaný zavázal tuto částku splatit právnímu předchůdci žalobce v pravidelných rovnoměrných čtrnácti měsíčních splátkách ve výši 3 250 Kč, přičemž každá splátka byla splatnou šestý den v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. V článku V. smlouvy byly upraveny důsledky prodlení s placením poskytnutého úvěru. Z článku V. odstavec druhý vyplynulo, že v případě, že dlužník nesplní povinnost uhradit kteroukoliv splátku řádně a včas, věřitel může dlužníka vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. V případě, že dlužník ani přes výzvu věřitele dlužnou splátku neuhradí ve stanovené lhůtě, věřitel má právo prohlásit úvěr za zesplatněný v důsledku prodlení spotřebitele. Dále z článku V. odstavec čtvrtý vyplynula dohoda smluvních stran, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Nedílnou součástí smlouvy byl souhlas se zpracováním osobních údajů, který žalovaný podepsal dne 6. 8. 2018 a předpis splátek ke Smlouvě o úvěru uzavřené dne 6. 8. 2018. Z přehledu plateb, který byl soudu předložen, bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem 10 750 Kč na poskytnutém a vyplaceném úvěru.

4. Další listinné důkazy se týkaly aktivní legitimace žalobce, jednalo se o Smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dne 24. 6. 2020, včetně potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupené pohledávky, Dodatek ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 13. 7. 2020 a Oznámení o postoupení pohledávky, které bylo zasíláno žalovanému, bylo sepsáno dne 24. 7. 2020. Soudu byl předložen rovněž seznam postoupených pohledávek (jeho část), ze které bylo ověřeno, že i pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena.

5. Dalším listinným důkazem byla předžalobní výzva právního zástupce žalobce adresovaná žalovanému ze dne 18. 12. 2020, včetně dokladu o jejím doručování žalovanému (podací lístek).

6. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

9. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru,„ Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem“.

10. Dle § 580 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 téhož zákona zabýval tím, zda tato smlouva byla platně uzavřena, tedy, zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, zda porovnal příjmy a výdaje žalovaného. Vycházel přitom z konstantní judikatury v obdobných věcech (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 č. 33 Cdo 2178/2018). V řízení se žalobci nepodařilo prokázat, v podstatě to ani netvrdil, že věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, a to řádně a dostatečně. K prověřování úvěruschopnosti nebyly označeny žádné listinné důkazy a žádné listinné důkazy v tomto směru soudu nebyly předloženy. Soud měl v úmyslu poučit žalobce v souladu s ustanovením § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. u ústního jednání tak, aby doplnil skutková tvrzení v žalobě, jakým způsobem prověřoval úvěruschopnost žalovaného před tím, než smlouva o úvěru byla uzavřena a k těmto tvrzením doložil důkazy, popř. alespoň označil důkazy. Žalobce, jeho právní zástupce, se k ústnímu jednání v termínu shora nedostavili, a tak se zbavili možnosti být výše naznačeným způsobem soudem poučeni. V tomto případě se dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR na žalobce pohlíží jako na osobu poučenou. Soud za dané situace není oprávněn sdělovat žalobci poučení jinou cestou, ani není povinen z tohoto důvodu odročovat jednání (v této souvislosti např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Vzhledem k tomu, že žalobce neunesl důkazní břemeno, má soud za to, že Úvěrová smlouva s datem 6. 8. 2019 je absolutně neplatnou. V tomto případě pak zvažoval bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce, neboť tento osvědčil svoji aktivní legitimaci ve sporu. Bylo zjištěno, že úvěr ve výši 25 000 Kč právní předchůdce žalobce žalovanému vyplatil v okamžiku uzavření smlouvy o úvěru. Bylo tedy prokázáno, že úvěr žalovaný čerpal. Z přehledu plateb bylo dále prokázáno, že žalovaný uhradil žalobci, popř. jeho právnímu předchůdci, celkem 10 750 Kč. Soud proto zavázal žalovaného k úhradě zbylé části jistiny ve výši 14 250 Kč, ve zbytku žalobu, jako nedůvodnou, zamítl. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci, soud přiznal žalobci v souladu s ustanovením § 1968 a 1970 o. z., úroky z prodlení v zákonné výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Pokud se jedná o kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení, jeho požadovanou výši, soud ponížil, vzhledem k tomu, že tento kapitalizovaný úrok vypočetl z částky 14 250 Kč, nikoliv z neuhrazené jistiny ve výši 25 000 Kč tak, jak to požadoval žalobce v žalobě.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodňuje soud ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy převážně úspěšný žalovaný měl právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému prokazatelně žádné náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

13. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.