11 C 274/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v  obec rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 7 138,98 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1.869,86 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 599,62 Kč za dobu od 14.12.2015 do 6.12.2019 z částky 1.869,86 Kč, spolu s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky 1.869,86 Kč od 7.12.2019 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, u které se žalobce domáhal zaplacení částky ve výši 5.269,12 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1.721,48 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6.872,24 Kč, 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky 5.269,12 Kč od 7.12.2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou k soudu dne 31. 7. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 7 138, 98 s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. V odůvodnění žaloby uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce společnosti [právnická osoba], [IČO] a žalovaným došlo dne 26. 10. 2014 k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o půjčce [číslo]. Před uzavřením smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdce žalobce splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu ust. § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány proti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná smlouva, v jejímž článku 7.2 je uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka – žádosti o zápůjčku, a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Dále zákazník potvrdil, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 400 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 23,72% ročně sjednanou v článku 1.2 podmínek a odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 58 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 2. 11. 2014 a konče dne 6. 12. 2015. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Již ze smluvních ujednáních bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne 6. 12. 2015. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto data požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s nimi spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 6. 12. 2019. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze 8 130,14 Kč, z toho na jistinu 2 861,02 Kč, na úrok za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy 1 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek částku 1 869,12 Kč. Ke dni postoupení činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 9 269,86 Kč, která se skládá z dlužné jistiny ve výši 7 138,98 Kč a dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 130,88 Kč. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši shora, kapitalizovaného úroku ve výši 6 872,24 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 321,10 Kč, úroku ve výši 23,72% ročně z dlužné jistiny od 7. 12. 2019 a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05% z dlužné jistiny rovněž od 7. 12. 2019.

2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 17. 8. 2021 pod č. j. EPR 184811/2021-5 elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o. s. ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.

3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den 7. 12. 2021, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání nedostavil, právní zástupce žalobce svoji neúčast u ústního jednání řádně omluvil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o. s. ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.

4. Ze smlouvy o půjčce [číslo] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 26. 10. 2014 mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným. Právní předchůdce žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 7 400 Kč, který se skládá z poplatku za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč, úroku ve výši 1 400 Kč a poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč. Zavázal se tedy uhradit celkem částku ve výši 17 400 Kč, a to v pravidelných týdenních splátkách. Bylo dohodnuto celkem 58 týdenních splátek ve výši 300 Kč. Žalovaný potvrdil, že peněžní prostředky mu byly vyplaceny v hotovosti při podpisu této smlouvy. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Z karty zákazníka bylo zjištěno, že požaduje půjčku ve výši 10 000 Kč, že bydlí ve vlastním bytě či rodinném domě, že se jedná o stávajícího zákazníka právního předchůdce žalobce. Prohlásil, že nemá jiný úvěr, půjčku od jiné společnosti, že má aktivní půjčku u [právnická osoba] [anonymizováno], že nevlastní vůz. Uvedl, že má dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem a na tyto platí výživné. Jako zaměstnavatele uvedl [právnická osoba] [jméno] [anonymizována tři slova]. Příjmy domácnosti označil částkou 18 500 Kč a měsíční výdaje 11 600 Kč. Použitelný příjem tedy u něj dosáhl 6 900 Kč.

5. Další listinné důkazy se týkaly aktivní legitimace žalobce, jednalo se o smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřenou mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Soudu byl předložen i seznam postoupených pohledávek, ze kterého bylo ověřeno, že pohledávka za žalovaným byla na žalobce postoupena a oznámení o postoupení pohledávky, které bylo sepsáno na žalovaného dne 6. 12. 2019 včetně dokladu o jeho doručování žalovanému (podací lístek).

6. Dalším listinným důkazem byla výzva k plnění ze dne 7. 5. 2020, tedy tzv. předžalobní výzva právního zástupce žalobce, která byla soudu předložena opět s dokladem o jejím doručování žalovanému (podací lístek).

7. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Z provedeného dokazování, podřazení pod citovaná zákonná ustanovení má soud za prokázané, že žaloba je důvodnou pouze zčásti. Smlouvu, kterou mezi sebou právní předchůdce žalobce a žalovaný v termínu shora uzavřeli, soud posoudil jako smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena v povinné písemné formě, právní předchůdce žalobce splnil svoji informační povinnost ve smyslu § 5 tohoto zákona. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr v tom směru, že ujednání účastníků v této smlouvě o povinnosti žalovaného zaplatit za úvěr poplatek ve výši 7 400 Kč, je absolutně neplatný právní úkon ve smyslu výše uvedeného § 580 a § 581 o. z. K tomuto závěru soud dospěl v porovnání výše půjčené částky (10 000 Kč) a výše poplatku za poskytnutí úvěru (7 400 Kč). Poplatek, který v daném případě tvoří zhruba 74% úrok z půjčky ročně, je ujednáním, které se jednoznačně příčí dobrým mravům. V tomto směru odkazuje soud na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR ohledně přiměřenosti smluvních úroků z peněžních půjček, a to např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21Cdo 1484/2004, kdy soudy dospěly k závěru, že pokud ujednání o smluvních úrocích téměř 4násobně přesahovalo horní hranici obvyklé úrokové míry, je tato dohoda absolutně neplatná. Soud si je vědom toho, že v daném případě mezi účastníky smlouvy nebyly přímo sjednány smluvní úroky z úvěru, ale tzv. poplatek. Rozhodně má za to, že poplatek je jiným označením pro úroky ve smyslu ust. § 2392 odst. 1 o. z. Roční úrok ve výši téměř 74% z půjčené částky ve světle uvedené judikatury soudu je zjevně nepřiměřený, proto soud vyhodnotil ujednání souhrnném poplatku za neplatné ujednání ve smyslu výše uvedeného paragrafu, a to buď rozpor se zákonem, nebo pro rozpor s dobrými mravy. Nadto soud podotýká, že smlouva je neplatnou i z důvodu nedostatečného prověřování úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb.. Z výše uvedených důvodů, soud zavázal žalovaného k úhradě částky, kterou z poskytnutého úvěru uhradil (10 000 Kč – 8 130,14 Kč = 1 869,86 Kč). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci, přiznal soud žalobci nárok na příslušenství pohledávky ve smyslu ust. § 1968 a § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

11. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle kterého více úspěšný žalovaný měl právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému prokazatelně žádné náklady s tímto řízením nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

13. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.