11 C 277/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci žalobce: ; název žalobkyně , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátem titul jméno příjmení , titul . AK sídlem adresa , obec a číslo - část obce proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o vydání věci

I. Žalovaný je povinen vydat žalobci vysoušeč typu AERIAL AD430F, [inventární číslo], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 20 416,20 Kč, k rukám právního zástupce žalobce, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou, podanou k soudu dne [datum], se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým žalovanému bude uložena povinnost vydat žalobci vysoušeč AERIAL AD430F, [inventární číslo] a nahradit náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce zakoupil dne [datum] od [právnická osoba] vysoušeč typu AERIAL AD430F, [inventární číslo]. Vysoušeč nikdy neprodal ani jinak nezcizil, jeho vlastnické právo k vysoušeči stále trvá. Z tohoto titulu žalobce vysoušeč bez přestávky od okamžiku zakoupení až do současné doby eviduje, jako součást svého drobného dlouhodobého majetku. Zjistil, že vysoušeč blíže nezjištěného dne a blíže nezjištěným způsobem bez vědomí a souhlasu žalobce dostal do dispozice žalovaný, který jej prostřednictvím inzerátu na sociální síti [název] nabízí ke koupi a vydává jej za vlastní. Dne[datum] zaměstnanec žalobce [jméno] [příjmení] žalovaného prostřednictvím sociální sítě [název] kontaktoval s dotazem, zda je vysoušeč stále k dispozici. Žalovaný si s panem [příjmení] domluvil schůzku, během které mělo dojít k prodeji vysoušeče. [datum] ve [údaj o čase] hodin navštívil pan [příjmení] žalovaného na předem smluvené adrese a během této schůzky se pan [příjmení] ujistil, že prodejcem vysoušeče je skutečně žalovaný. V průběhu schůzky se pan [příjmení] žalovanému představil, jako zaměstnanec žalobce a jeho jménem požadoval vrácení vysoušeče. Žalovaný odmítl věc vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani poté inzerát ze sociální sítě nestáhl a vysoušeč nevrátil, zaslal dne [datum] žalobce žalovanému prostřednictvím České pošty předžalobní výzvu, kterou ho vyzval k vrácení vysoušeče, a to do [datum]. Ačkoliv si žalovaný předžalobní výzvu dne [datum] vyzvedl, do dne sepisu žaloby vysoušeč nevrátil. Nadále pokračuje v jeho inzerci a aktivně se snaží o jeho prodej.

2. Žalovaný, ve svém písemném vyjádření k žalobě, uvedl, že předmětný vysoušeč, ať už byl nebo nebyl kdysi v majetku společnosti – žalobce, zakoupil od muže, který mu ho prodal a předal v obci [název]. Na tento přístroj přišel v září 2020 na serveru [webová adresa]. Koupil jej v domnění, že je vše v pořádku a že jej kupuje od jeho majitele, který ho kdysi zakoupil jako nový a nebo jej koupil stejným způsobem, jako on. Následně jej dal na prodej za obdobnou cenu, za kterou jej koupil. Po nějaké době jej oslovili 2 pánové s dotazem na koupi. Při schůzce s nimi mu tito řekli, že vysoušeč je jejich a osočili ho, že jej zřejmě ukradl. Dle jejich informací pochopil, že krádež vysoušeče nikdy nehlásili, což mu přišlo podezřelé. Řekl jim, že jim vysoušeč nevydá a ať se případně spojí s policií.

3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den [datum], soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný se z ústního jednání omluvil z důvodů rezervované dovolené. I přes výzvu soudu tuto skutečnost nijak nedoložil, soud jeho omluvu tedy vyhodnotil jako nedůvodnou a ve věci jednal a rozhodl. Z důkazů, které měl k dispozici, zjistil soud následující skutkový stav.

4. Z faktury [číslo] která byla vystavena [právnická osoba] na žalobce [datum], bylo zjištěno, že touto dodavatel účtoval žalobci dodávku 10 kusů vysoušečů AERIAL AD430F v ceně za jeden kus 13 280 Kč, a dále transport těchto vysoušečů, tedy cestovné v celkové výši 14 940 Kč. Účtoval tedy celkem částku 147 740 Kč. Soudu byla předložena rovněž faktura [číslo] vystavená [právnická osoba], na odběratele – žalobce [datum], kterou žalobci byly účtovány celní služby z důvodu dovozu zboží vyúčtovaného fakturou [číslo], 10colli, 330 kg. Jednalo se o částku 1 010 Kč.

5. Z karty drobného dlouhodobého hmotného majetku bylo zjištěno, že touto byl evidován žalobcem vysoušeč AERIAL AD430F, [inventární číslo] k datu [datum]. Pořizovací hodnota tohoto vysoušeče byla uvedena ve výši 14 875 Kč a dodavatelem tohoto vysoušeče byla označena [právnická osoba], což byla společnost uvedená na nákupní faktuře.

6. Dále soudu byl předložen inzerát, kterým žalovaný inzeroval prodej odvlhčovače v ceně 11 900 Kč, u kterého uvedl, že se jedná o vysoušeč použitý, ale vypadající jako nový, přičemž se jedná o vysoušeč vlhkosti, který je ideální do novostaveb při vysoušení podlahy a zdí nebo do vlhkých sklepů či po povodních. Dle vlhkosti, dle podrobností uvedených v inzerátu, je schopný odsát za den 5 - 30 l vody.

7. K vysoušeči předložil žalobce fotografie, ze štítku vysoušeče bylo zjištěno, že se jedná o vysoušeč AERIAL AD430F. Na druhé fotografii bylo vidět vysoušeč uložený v kufru vozu.

8. Soudu byla rovněž předložena SMS korespondence, kterou se zástupce žalobce domlouval se žalovaným na možné schůzce za účelem koupě předmětného vysoušeče.

9. Dle § 1040 odst. 1 o.z., kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby věc vydal.

10. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, je žaloba důvodnou. V rámci této reivindikační žaloby, dle mínění soudu, žalobce prokázal, že nabyl vlastnictví předmětného vysoušeče AERIAL AD430F. Z předložené faktury vyplývá, že žalobce nabyl vlastnické právo k vysoušeči a je ve věci aktivně legitimován. Naopak nebylo prokázáno, že by žalobce vlastnické právo k předmětnému vysoušeči někdy pozbyl tak, že by vysoušeč prodal nebo jinak zcizil. Dále žalobce prokázal, že vysoušeč přešel do držby žalovaného. Držba žalovaného podle mínění soudu není řádnou, neboť žalovaný soudu nepředložil jediný důkaz, kterým by prokázal své vlastnictví k vysoušeči. Jediné, co žalovaný ve svém vyjádření uvedl, bylo to, že jej koupil od osoby, kterou není schopen řádně identifikovat, a to v domnění, že„ je vše v pořádku a kupuje ho od majitele“. Dle § 1109 o.z., vlastníkem věci se stane ten, kdo získá věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došlo za a) ve veřejné dražbě, za b) od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku, za c) za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil, za d) od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí potvrzeno, za e) při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavenou na doručitele, nebo za f) při obchodu na komoditní burze. K platnému nabytí vlastnictví od nevlastníka dle výše citovaného paragrafu je třeba splnění tří podmínek kumulativně, a to nezapsání věcí ve veřejném seznamu, dobrá víra nabyvatele a nabytí některým z taxativně uvedených způsobů. Jednoznačně nejsou splněny podmínky dobré víry a nabytí některým z taxativně uvedených způsobů. Žalovaný měl povinnost při získání vysoušeče k vyvinutí přezkumné aktivity ke zjištění toho, zda je převodce vlastníkem nebo jinak oprávněným k převodu věci. Z písemného vyjádření žalovaného nevyplývá, že by se nějak snažil od prodávajícího zjistit, prověřit původ inventárního čísla a jak tento prodávající předmětnou věc nabyl. Dle mínění soudu tuto svoji povinnost žalovaný nesplnil, a proto mu nemůže svědčit dobrá víra. Soud zdůrazňuje, že při nabytí od neoprávněného, kde je dobrá víra předpokladem odnětí práva jinému subjektu, by měla být tato posuzována spíše přísněji a nabytí od neoprávněného je vyloučeno již v případech nedbalostních. V daném případě bylo třeba, aby žalovaný vyvinul obvyklou opatrnost, nicméně z vyjádření toto nevyplývá. Rozhodně věc nenabyl jedním z taxativně určených způsobů. Rozhodně nenabyl vysoušeč od podnikatele, pokud by tak tomu bylo, vystavil by mu tento nějaký účetní doklad, se kterým by v rámci vyjádření k žalobě žalovaný rozhodně operoval. V tomto směru žalovaný nesplnil podmínky pro nabytí od nevlastníka podle § 1110 o.z., neboť tento také vyžaduje dobrou víru a nesplnil podmínky pro nabytí od nevlastníka dle § 1111 o.z., neboť tento uvádí: získal-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví ustanovení § 1109 nebo 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. Dle mínění soudu tedy žalovaný nemohl být v dobré víře v oprávnění prodejce (tak, jak uvádí ve vyjádření) převést vlastnické právo k vysoušeči. Ze všech těchto důvodů, kdy žalobce prokázal, že nabyl vlastnické právo k vysoušeči a doložil, že vysoušeč pozbyl ztrátou, a tedy vlastnické právo k vysoušeči nikdy neztratil, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodnou, a proto jí bylo vyhověno.

11. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého zcela úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů právního zastoupení. Náklady právního zastoupení se skládají z 5 úkonů právní služby á 1 580 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění s tím, že žalobce vycházel, pokud se jedná o tarifních hodnotu za úkon z ceny ve výši 11 900 Kč, za kterou žalovaný vysoušeč prodával. Úkony právní služby spočívaly v přípravě a převzetí právního zastoupení, žalobě, návrhu na předběžné opatření, vyjádření ve věci (replika) a účast právního zástupce žalobce u ústního jednání soudu. Dále spočívaly ve 2,5 úkonech á 790 Kč, které spočívaly v jednoduchém výzvě k plnění a odvolání do rozhodnutí soudu o zamítnutí předběžného opatření. Dále právní zástupce žalobce požadoval 6 režijních paušálů á 300 Kč dle § 13 citované vyhlášky. Pokud se jedná o náhradu cestovních nákladů vynaložených při dopravě advokáta k ústnímu jednání z advokátní kanceláře z [obec] a zpět, jednalo se celkem o 412 km (2× 206 km), při sazbě základní náhrady za užívání osobních silničních motorových vozidel dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve spojení s § 157 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníkem práce, celkem 4,7 Kč za 1 km jízdy a náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu při cestě z advokátní kanceláře k ústnímu jednání soudu a zpět ve výši 45,9 Kč za litr nafty, při spotřebě 6,1 litru na 100 km. Náhrada cestovného činila 3 140 Kč. Právní zástupce žalobce dále účtoval zmeškaný čas při cestě z AK do Brna k soudu a zpět celkem za 8 započatých půlhodin á 100 Kč Náklady právního zastoupení byly dále navýšeny o 21 % DPH ve výše 2 602,20 Kč Celkem náklady řízení úspěšného žalobce dosáhly výše 20 416,20 Kč, k jejichž úhradě soud zavázal neúspěšného žalovaného. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.