11 C 281/2019

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně a žalované zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO sídlem adresa žalobkyně a žalované zastoupenému anonymizováno jméno příjmení , jako obecným zmocněncem bytem adresa o zaplacení částky 64 739 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 64 739 Kč spolu s 9,75% úrokem z prodlení ročně z částky 64 739 Kč od 30. 4. 2019 do zaplacení.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 4 069 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou k soudu dne 5. 11. 2019 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 64 739 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že je vlastníkem pozemku v k. ú. [obec], a to pozemku [parcelní číslo] o výměře [číslo] m² ostatní plocha, manipulační plocha a pozemku [parcelní číslo] o výměře [číslo] m² ostatní plocha, manipulační plocha, vše zapsáno na [list vlastnictví] pro k. ú., a [územní celek] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov Nájemní smlouvou o nájmu pozemku ze dne [datum] pronajal žalobce žalovanému část pozemku [parcelní číslo] o výměře [číslo] m² a dodatkem [číslo] k této smlouvě ze dne [datum] pronajal další část pozemku p. [číslo] [parcelní číslo] o celkové výměře [číslo] m², takže celková plocha užívaná žalovaným byla [číslo] m² na výše označených pozemcích. Shora uvedeným dodatkem č. 1 bylo stanoveno nájemné v celkové výši měsíčně 53.503 Kč + 21% DPH, celkem 64 739 Kč měsíčně. Žalovaný toto nájemné po celou dobu pravidelně hradil. Ve smlouvě o nájmu pozemků je v článku IV. odst. 3 dohodnuto, že„ Obě smluvní strany mají právo vypovědět tuto smlouvu písemnou výpovědí doručenou druhé straně bez udání důvodu. Výpovědní lhůta činí dva měsíce a začne běžet v první den následujícího po měsíci, v němž byla taková výpověď doručena druhé straně“. V článku IV. odst. 5 je zdůrazněno, že„ Jakákoliv výpověď dle článku IV. musí být vyhotovena písemně a musí být doručena druhé straně“. Dne 1. 3. 2019 (pátek) byla Českou poštou, s. p. do poštovní schránky žalobce uložena výzva k vyzvednutí zásilky, kterou žalobce vyzvedl dne 5. 3. 2019. Předmětem zásilky byla výpověď smlouvy o nájmu pozemků ve znění dodatku [číslo]. Do emailové schránky žalobce byla zřejmě dne 27. 2. 2019 uložena zpráva obsahující výpověď z nájmu, ovšem bez jakýchkoliv zabezpečujících znaků, bez podpisu, tedy jako prostá zpráva. Vzhledem k nepřítomnosti obou jednatel (manželů) žalobce v tomto období, až do soboty 2. 3. 2019, otevřel jednatel žalobce tuto zprávu až dne 2. 3. 2019. Ve výpovědi ze strany žalovaného tento konstatoval, že výpovědní doba začne běžet dne 1. 3. 2019 a skončí dne 30. 4. 2019. Žalobce sdělil žalovanému, že z takto stanoveným během výpovědní lhůty nesouhlasí, neboť má za to, že platně došlo k doručení výpovědi až v měsíci březnu 2019, výpovědní doba tedy počne běžet dnem 1. 4. 2019 a skončí dnem 31. 5. 2019. Žalobce vystavil žalovanému fakturu i za měsíc květen 2019 na částku 64 739 Kč, přičemž tato částka byla splatnou do dne 29. 4. 2019. Tuto fakturu žalovaný odmítl zaplatit a neuhradil ji doposud. Právní zástupce žalobce zaslal žalovanému předžalobní upomínku s právním rozborem věci, se kterým žalovaný nesouhlasí. Obranou žalovaného je odkaz na ustanovení § 570 o. z. – doručování vůči nepřítomné osobě, s tím, že dle závěrů žalovaného stačí doručit jakýkoliv úkon do emailové schránky, a to i jednostranný úkon, na jehož základě vznikají hmotněprávní účinky, i když tento úkon není ani podepsán zaručeným elektronickým podpisem, ale jde jen o prostou kopii naskenovaného textu. Jako rozhodné datum proto bere den 27. 2. 2019, i když žalobce objektivně neměl možnost se tento den s tímto textem pro nepřítomnost v sídle firmy seznámit. Žalobce v žalobě odkazoval na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek č. 26 Cdo 1926/2018 ze dne 11. 4. 2019, 26 Cdo 3716/2018 ze dne 22. 1. 2019. Zdůraznil, že účinky doručení nastávají vůči nepřítomné osobě dnem, kdy poprvé měla možnost se seznámit s obsahem zásilky. Soudy považují za účinné doručení jednostranného adresného hmotněprávního úkonu tehdy, jde-li o úkon, který se v listinné podobě (dopisem či telegramem obsahujícím projev vůle) dostane do sféry adresáta, a ten má objektivní příležitost se s obsahem takové zásilky seznámit. Je logické, že prostá emailová korespondence takové účinky mít nemůže, neboť neprokazuje, kdo zprávu odeslal, zda je opravdu projevem vůle osoby oprávněné takový hmotněprávní úkon učinit, když taková zpráva není opatřena žádným z uznávaných bezpečnostních prvků. Byla-li proto výpověď doručena do sféry žalobce až dne 1. 3. 2019, dvouměsíční výpovědní doba počíná běžet prvním dnem měsícem následujícího po doručení výpovědi, tedy 1. 4. 2009 a končí až dne 31. 5. 1019 a nájemce – žalovaný, je proto povinen uhradit nájemné i za měsíc květen 2019. Žalovaný nezpochybňuje doručení písemné zásilky adresované žalobci dnem 5. 3. 2019, nicméně za den počátku lhůty běhu výpovědní doby považuje den 1. 3. 2019 a ukončení dnem 30. 4. 2019.

2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 6. 2. 2020 pod č. j. 11 C 281/2019-13 platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal v zákonné lhůtě odpor.

3. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že nárok žalobce odmítá, navrhl jeho zamítnutí. K odůvodnění tohoto stanoviska uvedl, že nájem pozemku skončil dne 30. 4. 2019, tudíž žádné nájemné za květen 2019 žalobkyni nenáleží. Žalovaný zaslal žalobci výpověď nájemní smlouvy prostřednictvím elektronické pošty dne 27. 2. 2019. Žalovaný nezpochybňuje žalobcem citovaná ustanovení nájemní smlouvy. S žalobcem je ve shodě v tom, že žalovaný zaslal žalobci výpověď nájemní smlouvy prostřednictvím elektronické pošty dne 27. 2. 2019. Z žaloby není zřejmé, jaké„ zabezpečující znaky“ údajně výpověď smlouvy neměla. Výpověď smlouvy samozřejmě byla opatřena elektronickým podpisem. Dle žalovaného žaloba a argumentace v ní je značně nelogická a vnitřně rozporná. Žalobce na jednu stranu v žalobě tvrdí, že„ prostá emailová korespondence“ nemůže mít účinky písemného právního jednání a musí být v listinné podobě, na druhou stranu se přesto věnuje obsáhlé argumentaci ohledně doručování nepřítomné osobě, týkající se právě doručení výpovědi prostřednictvím elektronické pošty. Žalovaný zdůraznil, že právní jednání učinil elektronicky dne 27. 2. 2019, doručením prostřednictvím elektronické pošty, s tím, že tutéž výpověď zaslal žalobci současně i v listinné podobě prostřednictvím pošty (držitele poštovní licence), to považuje pouze za potvrzení již učiněného právního jednání, a toto jednání nemohlo samo o sobě vyvolat již žádné právní účinky, které nastalo již dnem 27. 2. 2019. Občanský zákoník nevylučuje, že by písemné právní jednání nemohlo být učiněno formou elektronické pošty, natož, že by muselo být učiněno ve formě fyzického papírového nosiče – dopisu, ba právě naopak. Ustanovení § 561 odst. 1 o. z., pouze vyžaduje k platnosti právního jednání v písemné formě podpis jednajícího a takovým podpisem je samozřejmě i elektronický podpis, přičemž občanský zákoník, ani žádný jiný právní předpis, nikde nevyžaduje, že by tento elektronický podpis musel při písemném právním jednání nutně být ve formě zaručeného či kvalifikovaného elektronického podpisu, ale postačí i„ prostý“ elektronický podpis, to je fakticky uvedení jména a příjmení na konci emailu ve spojení s mailovou adresou. To vyplývá, jak z nového zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, stejně jako z přímo aplikovatelného Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 910/2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu. Je tedy nepochybné, že právní jednání bylo ze strany žalovaného učiněno písemně a platně. To žalobce ani nezpochybňuje, ale zpochybňuje okamžik doručení výpovědi, kdy výpověď byla doručena na oficiální adresu elektronické pošty žalobce [email] jako obchodní společnosti, uváděnou na všech obchodních listinách dne 27. 2. 2019, přičemž jednatel žalobce si tuto zprávu přečetl údajně až dne 5. 3. 2019, z čehož pak mylně začal dovozovat, že právní následky výpovědi nastaly až tímto přečtením. Žalovaný, kromě toho zdůrazňuje, že žalobce sice údajné přečtení zprávy dne 5. 3. 2019 v žalobě tvrdí, ale nijak neprokazuje, a žalovaný toto tvrzení má za nepravdivé. K tomu dodal, že české právo vychází z teorie dojití, tzn., že účinky právního jednání nastávají v okamžiku, kdy projev vůle nepřítomné osobě došel. A o dojití projevu vůle lze hovořit tehdy, pokud se projev vůle dostane do sféry adresáta tak, že je možné počítat za normálního běhu věci s tím, že se s tímto projevem vůle seznámil. V tomto případě došlo k doručení výpovědi na oficiální adresu elektronické pošty obchodní společnosti, to je podnikatele při podnikatelské činnosti. Adresát se tedy s projevem vůle fakticky seznámit nemusí, nýbrž postačí, že se s ním mohl seznámit, což je právě tento případ, kdy při doručení emailu na oficiální adresu elektronické pošty obchodní společnosti lze za normálního běhu věcí předpokládat kontrolu a obsluhování schránky elektronické pošty zaměstnanci společnosti nebo pověřenými osobami. V případě elektronických projevů vůle se tak dostane projev vůle do sféry adresáta tehdy, kdy se uloží do emailové schránky. Na základě výše uvedeného je zřejmé, že výpověď byla platně doručena dne 27. 2. 2019, běh výpovědní doby tedy jednoznačně započal v souladu s nájemním smlouvou dne 1. 3. 2019, přičemž výpovědní doba skončila dne 30. 4. 2019. Kromě toho žalobce ani neuvádí, jakou fakturou tento tvrzený nárok vyúčtoval, zda a kdy tato faktura byla doručena žalovanému a nijak tuto skutečnost neprokazuje. Žalovaný konstatoval, že nárok žalobce odmítl vícekrát, naposledy již dne 16. 7. 2019 prostřednictvím elektronické pošty.

4. Na ústním jednání, které bylo ve věci nařízeno, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Z těchto důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

5. Ze Smlouvy o nájmu pozemku, která byla uzavřena mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemcem dne 13. 5. 2013, bylo zjištěno, že žalobce, jako výlučný vlastník pozemku označeného jako ostatní plocha [parcelní číslo] se způsobem využití jako manipulační plocha, pronajal část tohoto pozemku o výměře [číslo] m² žalovanému. Dle článku IV., nájemní smlouva byla sjednána na dobu neurčitou a dle článku IV. odst. 3, smluvní strany měly právo vypovědět tuto smlouvu písemnou výpovědí doručenou druhé straně bez udání důvodu, přičemž výpovědní lhůta činí dva měsíce a začne běžet první den měsíce následujícího po měsíci, v němž byla taková písemná výpověď doručena druhé straně. Dle odst. 5 téhož článku, jakákoliv výpověď dle článku IV. musí být vyhotovena písemně a musí být doručena druhé straně. Z článku XII. odst. 5 dále bylo zjištěno, že veškerá oznámení učiněná podle této dohody musí mít písemnou formu a musí být zaslána na adresy stran uvedených na začátku dané smlouvy, a to buď osobně, kurýrem nebo doporučenou poštou. Z dodatku č. 1, který byl uzavřen mezi týmiž účastníky dne 20. 11. 2017, bylo zjištěno, že žalobce, jako pronajímatel, pronajal žalovanému, jako nájemci, dodatečnou manipulační plochu o výměře [číslo] m², a z tohoto dodatku bylo rovněž ověřeno, že se smluvní strany dohodly na nájemném ve výši 53 503 Kč + DPH měsíčně.

6. Z emailové zprávy odeslané ve středu 27. 2. 2019 v 10:31 hodin [jméno] [příjmení] na emailovou adresu [email] bylo zjištěno, že předmětem této zprávy je výpověď smlouvy o nájmu pozemku, přílohou této zprávy měla být právě výpověď, přesně sken výpovědi smlouvy o nájmu pozemku, s tím, že originál výpovědi byl zasílán žalobci doporučenou poštou. Odesílající byl identifikován svým elektronickým podpisem a emailovou adresou [email], [anonymizováno]. Právní zástupce žalobce přítomný na ústním jednání potvrdil, že přílohou této zprávy byla skutečně výpověď z nájmu pozemku. Dalším listinným důkazem byla Výpověď z nájmu pozemku sepsaná v [obec] dne 22. 2. 2019 s obsahem, dle kterého žalovaný vypověděl Smlouvu o nájmu pozemku uzavřenou dne 13. 5. 2013 mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] Dále z ní bylo patrno, že smluvní vztah bude ukončen v souladu s článkem IV./3 této smlouvy na základě dvouměsíční výpovědní lhůty, přičemž výpovědní doba začne běžet 1. 3. 2019 a skončí dne 30. 4. 2019, který je považován za poslední den plnění závazků ze smlouvy vyplývajících. Podepsána tato výpověď byla jednateli společnosti [příjmení]. [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizována tři slova]. [jméno] [příjmení].

7. Z faktury – daňového dokladu [číslo] bylo zjištěno, že byla vystavena žalobcem na žalovaného dne 1. 4. 2019 a splatnou byla k datu 29. 4. 2019 Touto fakturou byl vyúčtován žalobcem nájem za květen 2019 na základě výše označené nájemní smlouvy a dodatku k ní v celkové výši 64 739 Kč. K doručování této faktury byl předložen podací lístek, ze kterého bylo ověřeno, že písemnost touto formou doručována žalobcem žalovanému byla zasílána poštou dne 18. 4. 2019. Soudu byla předložena i faktura – daňový doklad [číslo] kterou žalobce měl žalovanému vyúčtovat nájemné v téže výši za březen 2019.

8. Dalším listinným důkazem byla předžalobní upomínka právního zástupce žalobce ze dne 1. 7. 2019.

9. Dle § 3074 odst. 1 o. z., soud se řídil zákonem č. 89/2012 Sb. účinným od 1. 1. 2014.

10. Dle § 570 odst. 1 o. z., právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde (stejně tak upravuje účinnost právního jednání vůči nepřítomné osobě § 45 odst. 1 o. z. č. 40/1964 Sb.).

11. Dle § 561 odst. 1 o. z., k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

12. Dle § 562 odst. 1 o. z., písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu určení jednající osoby. V tomto směru lze odkázat i na občanský zákoník č. 40/1964, a to jeho § 40 odst. 4, dle kterého písemná forma byla zachována, je-li právní úkon učiněn telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, která právní úkon učinila.

13. Z provedeného dokazování, podřazením pod citované zákonné ustanovení, má soud za prokázané, že žaloba není důvodnou. V průběhu dokazování bylo prokázáno, že právní jednání výpovědi z nájmu pozemku bylo žalovaným učiněno elektronicky dne 27. 2. 2019, bylo doručeno prostřednictvím elektronické pošty dne 27. 2. 2019. V ten den byla žalovanému doručena zpráva, jejíž přílohou byla výpověď z nájmu pozemků, což nepřímo vyplývalo z žaloby a potvrdil to rovněž právní zástupce žalobce, tedy to, že přílohou této emailové zprávy byla výpověď z nájmu pozemku. Právní účinky výpovědi nastaly dne 27. 2. 2019. V tento den výpověď„ došla“ žalobci. Tento den se dostala do sféry adresáta, který měl možnost se s tímto projevem vůle seznámit. Výpověď byla doručena na adresu elektronické pošty žalobce jako obchodní společnosti a žalobce, jakožto adresát, se mohl s tímto projevem vůle seznámit. Seznámit se však nemusel, postačilo, což je nejspíše daný případ, že byl doručen na oficiální adresu žalobce, přičemž z této zprávy bylo jednoznačně zřejmé, komu je určena, kdo jí činí a co je jejím obsahem. Výpověď se tedy dostala do sféry adresáta, a účinky právního jednání nastávají v okamžiku, kdy projev vůle nepřítomné osobě došel. V tomto směru je možno odkázat na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek č. 28 Cdo 72/2004, dle kterého„ Jednostranný písemný projev vůle je účinný vůči adresátovi okamžikem, respektive dnem, kdy se ocitne v jeho dispoziční sféře a adresát má možnost se s jeho obsahem seznámit, není tedy rozhodující, že o obsahu právního úkonu adresát v tento den dosud neví“. Stejně tak rozsudek Nejvyššího soudu ČR č. 23 Cdo 2926/2009, který cituje žalovaný ve svém písemném vyjádření„ Projev vůle dojde adresátovi, jakmile se dostane do sféry jeho dispozice, tzn. v okamžiku, kdy adresát nabude objektivní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. ……Není přitom nezbytné, aby se adresát seznámil s obsahem právního úkonu; dostačuje, že měl objektivně možnost seznat jeho obsah“. Soud má tedy za to, že dnem řádného doručení výpovědi z nájmu předmětného pozemku byl den 27. 2. 2019, tudíž výpovědní doba začala běžet od 1. 3. 2019 a skončila uplynutím dvou měsíců, tedy dnem 30. 4. 2019. Z tohoto důvodu žaloba jako nedůvodná, neboť se jednalo o vyúčtování nájemného za květen 2019, byla zamítnuta.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení, které spočívají v pěti úkonech účastníka nezastoupeného advokátem dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. á 300 Kč, přičemž se jedná o úkony spočívající v odporu proti platebnímu rozkazu s vyjádřením, další písemné vyjádření, které bylo replikou k vyjádření žalobce, účastech na dvou ústních jednání ve věci a žádost o přiznání nákladů řízení za žalobcem zmařené jednání dne [datum]. Dále požaduje náhradu cestovních nákladů při cestě k jednání dne [datum], ke které zástupce žalovaného použil [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], celkem ujel z bydliště k soudu a zpět [anonymizováno] km při kombinované spotřebě 5 litrů /100 km a ceně pohonných hmot 31,50 Kč litr, tedy ve výši 677 Kč, a opotřebení vozidla ve výši 1 892 Kč, tedy celkem 2 569 Kč Náklady úspěšného žalovaného dosáhly celkové výše 4 069 Kč, k jejichž úhradě soud zavázal neúspěšného žalobce.

15. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.