11 C 299/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov v Brně rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem Národního odboje číslo , PSČ obec o zaplacení částky částka s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení 10 % ročně za dobu od 26. 5. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení úroku z prodlení 10 % ročně z částky [částka] za dobu od 21. 1. 2020 do 25. 5. 2020.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši [částka] do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky v [obec].

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení 10% ročně za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení. Tvrdí, že uzavřel s žalovaným dne 13. 2. 2019 smlouvu o studiu, jejíž přílohou jsou všeobecné podmínky studia. Žalovaný v dohodnuté lhůtě nepředložil maturitní vysvědčení ani doklad o nevykonání maturitní zkoušky v souladu s článkem III. odstavec 10 všeobecných podmínek, a žalobci tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty odpovídající školnému za tři semestry, tedy 3x [částka]. K úhradě smluvní pokuty žalobce stanovil žalovanému lhůtu do 20. 1. 2020, žalovaný však dosud nezaplatil ničeho.

2. Ve věci byl dne 26. 11. 2020 vydán platební rozkaz, který se však zrušil, neboť žalovaný proti němu podal v zákonné lhůtě odpor. Žalovaný poukázal na to, že se dostavil k přijímacímu řízení k žalobci, avšak nedodal potvrzenou kopii svého maturitního vysvědčení. Obdržel rozhodnutí o podmínečném přijetí ke studiu pro akademický rok 2019 2020, v němž bylo uvedeno, že podmínkou ke studiu v bakalářském programu je dosažení středního vzdělání s maturitou. Po jeho dosažení musí žalovaný bezodkladně doložit žalobci ověřenou kopii maturitního vysvědčení nejpozději do 30. 9. 2019, a jeho přijetí se stane bezpodmínečným. Situace v rodině a v práci žalovanému neumožnila studium na vysoké škole, kdy jeho otec prodělal mozkovou mrtvici a v zaměstnání žalovaný pracuje jako [anonymizována dvě slova] u [anonymizována dvě slova] v [obec]. Žalovaný proto maturitní vysvědčení žalobci nedodal a nabyl dojmu, že není bezpodmínečně přijat ke studiu, a tudíž v dobré víře studium nezahájil. Pokud byla smlouva uzavřená s žalobcem postavená v tomto duchu jinak, je v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný následně citoval zákonná ustanovení a své procesní stanovisko uzavřel s tím, že předmětná smlouva byla uzavřena v rozporu se zákonem a s dobrými mravy, a proto je absolutně neplatná.

3. Z obchodního rejstříku soud ověřil, že žalobce je v něm zapsán od [datum] dosud. V době zahájení řízení byl jeho název [obec] [anonymizováno 6 slov] – [právnická osoba], a od [datum] až dosud je název žalobce [právnická osoba] Do předmětu podnikání žalobce náleží vysokoškolské vzdělávání na soukromé vysoké škole podle zákona 111/1998 Sb. o vysokých školách, vzdělávací činnost pro bankovní i mimobankovní sféru formou systémového vzdělávání, nakladatelská a vydavatelská činnost, pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, hostinská činnost a výroba, obchod, služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Soud nahlédl do výročních zpráv za roky 2019 až 2020, v nichž je účetní závěrka a zpráva nezávislého auditora. Ve finančních výkazech se nachází rozvaha, která rozlišuje aktiva a pasiva. Mezi aktiva kromě hmotného majetku, dlouhodobého nehmotného majetku a ocenitelných práv a software náleží ještě mimo jiné pohledávky z obchodních vztahů či jiné pohledávky. Nejsou zde uvedeny žádné státní dotace. Mezi pasiva náleží položka stát – daňové závazky a dotace, které představuje závazek z titulu daně z přidané hodnoty a závazek z titulu státní dotace. Výnosy a aktiva představuje především školné, mezi jiné provozní výnosy náleží smluvní pokuty, úroky z prodlení a výnosy z dotací. Za oba tyto roky žádné dotace zde nebyly uvedeny, a žalobce tvrdí, že nedostává na vzdělávací činnost vysoké školy žádné dotace, tedy od státu nemá žádnou finanční podporu ze státního rozpočtu ani z rozpočtu jiných municipálních subjektů. Veškeré své činnosti realizuje žalobce ze školného.

4. Ze smlouvy o studiu soud zjistil, že byla uzavřena dne 13. 2. 2019 v [obec] mezi žalobcem jakožto vysokou školou a žalovaným jakožto uchazečem či studentem. Smlouva upravuje práva a povinnosti smluvních stran při zabezpečení výuky v bakalářském studijním programu Bezpečnost měst a regionů se standardní dobou studia tři roky a se zahájením studia v kombinované formě v akademickém roce 2019 2020. Uchazečem je osoba, která zahájila přijímací řízení a byla přijata ke studiu na vysoké škole. Student, který řádně ukončí bakalářské studium na této škole, má právo užívat akademický titul bakalář, ve zkratce Bc. V článku II. jsou upraveny všeobecné podmínky studia s tím, že neoddělitelnou součástí smlouvy jsou všeobecné podmínky studia jakožto příloha [číslo]. Přílohou [číslo] smlouvy jsou základní informace o průběhu studia na vysoké škole. Povinnosti žalobce jsou obsaženy v článku I. všeobecných podmínek studia a povinnosti uchazeče či studenta jsou uvedeny v článku II. všeobecných podmínek studia. Studium se poskytuje za úplatu, přičemž výše školného a způsob jeho úhrady jsou stanoveny v článku III. a VII. všeobecných podmínek studia. Podle článku III. nabývá tato smlouva platnosti a účinnosti dnem jejího uzavření. V článku IV. je prohlášení uchazeče či studenta, tedy žalovaného, že převzal a prostudoval si všeobecné podmínky studia [číslo] 2019 ze dne 1. 1. 2019 jakožto přílohu [číslo] smlouvy a základní informace o průběhu studia č. I/ 2019 z téhož dne, což je příloha [číslo] smlouvy, oběma dokumentům porozuměl a bere je na vědomí. Pod tímto textem jsou podpisy žalobce a žalovaného.

5. Všeobecné podmínky studia č. I/ 2019 ze dne 1. 1. 2019 tvoří přílohu [číslo] ke smlouvě o studiu. V článku I. se žalobce zavazuje mimo jiné realizovat studium v souladu s udělenou akreditací, vytvářet studentům podmínky ke zvládnutí povinností stanovených studijním a zkušebním řádem školy, personálně zabezpečit výuku způsobem odpovídajícím vysokoškolským standardům, provádět aktualizaci obsahu učiva v návaznosti na změnu legislativy a s ohledem na vývoj vědních oborů a společenské praxe a vytvořit studentům optimální psychohygienické a bezpečnostní podmínky pro studium, a zajišťovat svou činnost a provoz tak, aby byly splněny záměry vzdělávacího procesu. V článku II. jsou povinnosti uchazeče či studenta, který se zavazuje mimo jiné v souladu se smlouvou o studiu a pokyny školy zahájit studium ve stanoveném termínu, po celou dobu smluvně dohodnutou si řádně plnit stanovené studijní povinnosti, pravidelně sledovat informace zveřejňované žalobcem a seznamovat se průběžně s aktuálním zněním vnitřních předpisů žalobce. V článku III. odstavec 1 je stanoveno, že úhrada školného je základním zdrojem pro zajištění finančních prostředků pro vzdělávací, vědeckou, vývojovou a provozní činnost žalobce. Ve druhém odstavci se uchazeč či student zavazuje hradit žalobci školné. Nárok žalobce na školné za první tři semestry studia vzniká okamžikem uzavření smlouvy o studiu bez ohledu na to, zda uchazeč či student první tři semestry studia ukončí či nikoliv. Pokud uchazeč či student ke studiu do 1. ročníku vůbec nenastoupí, stává se požadované školné storno poplatkem za nenastoupení ke studiu ve výši školného za první tři semestry studia. Výše školného a podmínky jeho úhrady jsou uvedeny v článku VII. Podle odstavce 10 článku III. uchazeč/student není povinen hradit školné, pokud nesloží maturitní zkoušku v případě bakalářských studijních programů v řádném ani opravném termínu. Tuto skutečnost je uchazeč/student povinen doložit na studijní oddělení žalobce potvrzením o neúspěšném složení maturitní zkoušky, nejpozději do 1. 10. 2019. Řádným splněním této povinnosti zaniká smlouva o studiu. V případě úspěšného složení maturitní zkoušky je uchazeč/student povinen předložit na studijním oddělení žalobce maturitní vysvědčení nejpozději do 1. 10. 2019. V případě porušení této povinnosti smlouva o studiu zaniká a uchazeč/student je povinen uhradit žalobci storno poplatek ve výši odpovídající školnému za první tři semestry studia. Článek VII. stanoví výši školného, přičemž pro bakalářské studium v prezenční i kombinované formě činí školné za jeden semestr [částka].

6. V den následující po uzavření smlouvy o studiu, a to 14. 2. 2019, vydal žalobce pod [číslo jednací] rozhodnutí o podmínečném přijetí žalovaného ke studiu. Na základě přihlášky podané žalovaným k bakalářskému studiu oboru [anonymizována čtyři slova], a na základě absolvování přijímacího pohovoru v souladu se zákonem o vysokých školách rozhodla přijímací komise, že žalovaný splňuje podmínky pro podmínečné přijetí ke studiu u žalobce, a proto byl žalovaný podmínečně přijat ke studiu pro akademický rok 2019 2020. V odůvodnění rozhodnutí je uvedeno, že podmínkou pro přijetí ke studiu v bakalářském studijním programu je dosažení středního vzdělání s maturitou. Po jeho dosažení musí žalovaný bezodkladně doložit ověřenou kopii maturitního vysvědčení nejpozději do 30. 9. 2019, a jeho přijetí se tak stane bezpodmínečným. Žalovaný zcela jistě toto rozhodnutí žalobce obdržel, když ho sám soudu předložil.

7. Náklady žalobce na jednoho studenta činily v roce 2019 částku [částka] za kalendářní rok a v roce 2020 činily částku [částka] za kalendářní rok, jak vyplývá z tabulky zohledňující jednak počty studentů a jednak jednotlivé druhy nákladů, a to přímé náklady, marketingové náklady, správní náklady, ostatní výdaje a úrokové náklady. Podle této tabulky měl žalobce v roce 2019 celkem [číslo] studentů, z toho nových studentů [číslo]. V roce 2020 měl žalobce celkem [číslo] studentů a nových studentů [číslo].

8. Dopisem z 30. 12. 2019 č.j. [spisová značka] oznámil žalobce žalovanému, že nesplnil povinnost stanovenou v článku III. odstavec 10 všeobecných podmínek studia tím, že nedoložil maturitní vysvědčení, anebo doklad o nevykonání maturitní zkoušky, a proto smlouva o studiu zaniká ke dni 30. 12. 2019. Žalobce zároveň vyzval žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši školného za dva semestry, celkem [částka] do 20. 1. 2020. V řízení nebylo prokázáno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán či doručen.

9. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem své právní zástupkyně z 14. 5. 2020, v němž upozornil žalovaného na to, že pokud dluh nezaplatí do 25. 5. 2020, obrátí se žalobce se svým nárokem na soud. Podle poštovního podacího archu byl dopis žalovanému odeslán dne 14. 5. 2020 doporučeně na jeho adresu uvedenou ve smlouvě i v záhlaví tohoto rozhodnutí.

10. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalobce je právnickou osobou zapsanou v obchodním rejstříku, podniká v několika oborech činnosti a jeho hlavní činností je vysokoškolské vzdělávání na soukromé vysoké škole. Žalobce je soukromou vysokou školou, nikoliv státní, jeho hlavní příjem plyne ze školného od studentů, nedostává dotace od státu či územních celků. Žalobce uzavřel s žalovaným jakožto studentem či uchazečem výše uvedenou smlouvu o studiu, která na více místech odkazuje na přílohu [číslo] kterou jsou všeobecné podmínky studia, a žalovaný potvrdil svým podpisem, že tyto podmínky převzal a prostudoval je. Žalobce se zavázal zabezpečit pro žalovaného výuku v bakalářském studijním programu [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] na standardní dobu studia tři roky a se zahájením studia v kombinované formě v akademickém roce 2019 2020. Žalovaný se zavázal v článku III. odstavec 2 podmínek hradit žalobci školné, přičemž nárok žalobce na školné za první tři semestry vzniká již okamžikem uzavření smlouvy o studiu bez ohledu na to, zda uchazeč/student první tři semestry studia ukončí či nikoliv. Uchazeč/studen není povinen školné hradit pouze tehdy, pokud nesloží maturitní zkoušku, tuto skutečnost sdělí žalobci, předloží mu o tom potvrzení do 1. 10. 2019, a tím smlouva o studiu zaniká. V případě, že uchazeč/student maturitu složí, je jeho povinností předložit žalobci maturitní vysvědčení do téže lhůty, a pro případ porušení této povinnosti je stanoveno, že smlouva o studiu zaniká a uchazeč/student je povinen zaplatit žalobci storno poplatek ve výši odpovídající školnému za první tři semestry studia. Žalovaný při přijímacím řízení nedoložil žalobci doklad o maturitní zkoušce, byl proto ke studiu přijat pouze podmínečně, rozhodnutím z 14. 2. 2019. V tomto rozhodnutí mu byla znovu připomenuta povinnost předložit žalobci maturitní vysvědčení do 30. 9. 2019, čímž by se jeho přijetí stalo bezpodmínečným. Žalovaný však tuto povinnost nesplnil, žalobci maturitní vysvědčení nikdy nepředložil, a ke studiu nenastoupil. Jak se sám vyjádřil, jeho rodinná a pracovní situace mu neumožnila studium na vysoké škole. Domníval se, že není bezpodmínečně přijat ke studiu, a proto studium nezahájil. Žalobci vznikají každý rok náklady na studenta, vyčíslené výše. Výše školného za jeden semestr studia, které si žalovaný vybral, tedy bakalářského programu v kombinované formě, činí [částka]. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky, tedy školného za tři semestry, žalovaný však žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradil.

11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. a zákona č. 111/1998 Sb. o vysokých školách. Pro posouzení nároku žalobce je třeba vycházet ze samé podstaty vysokých škol a vzdělávání, které poskytují. [obec] školy jsou považovány podle § 1 zákona o vysokých školách za nejvyšší články vzdělávací soustavy, jsou vrcholnými centry vzdělanosti, nezávislého poznání a tvůrčí činnosti a mají klíčovou úlohu ve vědeckém, kulturním, sociálním a ekonomickém rozvoji společnosti. Tuto úlohu plní tím, že uchovávají a rozhojňují dosažené poznání a podle svého typu a zaměření pěstují činnost vědeckou, výzkumnou, vývojovou a inovační, uměleckou nebo další tvůrčí činnost, umožňují přístup k vysokoškolskému vzdělání, získání odpovídající profesní kvalifikace a přípravu pro výzkumnou práci a další náročné odborné činnosti, poskytují další formy vzdělávání a umožňují získávat, rozšiřovat, prohlubovat nebo obnovovat znalosti z různých oblastí poznání a kultury a podílejí se tak na celoživotním vzdělávání, hrají aktivní roli ve veřejné diskuzi o společenských a etických otázkách, při pěstování kulturní rozmanitosti a vzájemného porozumění, při utváření občanské společnosti a přípravě mladých lidí pro život v ní, přispívají k rozvoji na národní a regionální úrovni a spolupracují s různými stupni státní správy a samosprávy a s podnikovou a kulturní sférou, a rozvíjejí mezinárodní a zvláště evropskou spolupráci jako podstatný rozměr svých činností, podporují společné projekty s obdobnými institucemi v zahraničí, vzájemné uznávání studia a diplomů a výměnu akademických pracovníků a studentů. [obec] škola uskutečňuje podle § 2 odstavec 2 téhož zákona akreditované studijní programy a programy celoživotního vzdělávání, typy studijních programů jsou bakalářský, magisterský a doktorský. Oprávnění vysoké školy uskutečňovat za podmínek stanovených tímto zákonem studijní programy vyplývá z institucionální akreditace, anebo z akreditace studijního programu, jak je uvedeno v § 78 téhož zákona. Ustanovení § 2 odstavec 7 téhož zákona rozlišuje vysoké školy veřejné, soukromé nebo státní.

12. Žalobce je soukromou vysokou školou ve smyslu § 39 odstavec 1 téhož zákona, které vyžaduje pro oprávnění právnické osoby, která má sídlo, svou ústřední správu nebo hlavní místo své podnikatelské činnosti na území některého členského státu Evropské unie, působit jako soukromá vysoká škola, udělení státního souhlasu ministerstvem školství. Financování soukromé vysoké školy je upraveno v § 40, přičemž podle odstavce 1 je soukromá vysoká škola povinna zajistit finanční prostředky pro vzdělávání a tvůrčí činnost. Ministerstvo může soukromé vysoké škole poskytnout dotaci na stipendia ve smyslu odstavce 2, a soukromé vysoké škole může být také poskytnuta dotace ve smyslu odstavce 4 na výzkum a vývoj podle zákona o podpoře výzkumu a vývoje. Soud v této souvislosti poukazuje na to, že v souladu s tímto ustanovením žalobce nedostává žádné dotace na vzdělávací činnost, přičemž dotace na stipendia jsou určeny pro konkrétní studenty na základě jejich žádostí, nikoliv pro žalobce, a dotace na výzkum a vývoj může žalobce získat na základě výběrových řízení či grantových soutěží. Takové dotace jsou vždy účelově určeny a mohou být použity pouze na konkrétní vědeckovýzkumný program, nikoliv pro zajištění vzdělávací činnosti žalobce. Proto soukromé vysoké školy stanovují ve svých vnitřních předpisech poplatky spojené se studiem v souladu s ustanovením § 59 téhož zákona, tedy jinými slovy školné. Toto školné je tudíž hlavním zdrojem příjmů soukromé vysoké školy a je určeno právě na zajištění vzdělávací činnosti.

13. Soud v této souvislosti upozorňuje na rozdíl v hospodaření a příjmech mezi soukromou a veřejnou vysokou školou, když ve smyslu § 18 odstavec 2 téhož zákona jedním z příjmů veřejné vysoké školy je příspěvek ze státního rozpočtu na vzdělávací a tvůrčí činnost, a tento příspěvek soukromá vysoká škola nemá.

14. Vysokoškolské vzdělání se podle § 44 odstavec 1 téhož zákona získává studiem v rámci akreditovaného studijního programu podle studijního plánu stanovenou formou studia. Studijní program bakalářský je zaměřen ve smyslu § 45 téhož zákona na přípravu k výkonu povolání a ke studiu v magisterském studijním programu, a standardní doba studia včetně praxe je nejméně tři a nejvýše čtyři roky. Absolventům studia v bakalářském studijním programu se uděluje akademický titul bakalář, Bc. Podmínkou přijetí ke studiu v tomto studijním programu je podle § 48 odstavec 1 téhož zákona dosažení středního vzdělání s maturitní zkouškou. K ověření této skutečnosti proto žalobce zcela oprávněně požadoval po žalovaném předložení maturitního vysvědčení, bez něhož přijal žalovaného ke studiu pouze podmíněně.

15. Přijímací řízení ve smyslu § 50 bylo zahájeno doručením přihlášky žalovaného ke studiu a žalobce rozhodl o přijetí žalovaného ke studiu. [příjmení] toto přijetí mohlo být bezpodmínečné, úplné a konečné, bylo třeba předložení maturitního vysvědčení ze strany žalovaného, k čemuž se žalovaný zavázal ve smlouvě, resp. ve všeobecných podmínkách studia. Této své povinnosti si byl zcela jistě velmi dobře vědom nejen ze smlouvy či všeobecných podmínek studia, ale tato povinnost mu byla připomenuta rovněž v rozhodnutí o přijetí ke studiu. Pro případ nedodržení této povinnosti do 1. 10. 2019 byl sjednán storno poplatek ve výši školného za první tři semestry studia, tedy ve výši žalované částky. Tento storno poplatek představuje svým smyslem a obsahem smluvní pokutu, která je v § 2048 občanského zákoníku upravena tak, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Ujednání o zmíněném storno poplatku, tedy smluvní pokutě, obsahuje všechny zákonem stanovené náležitosti v citovaném ustanovení, neboť přesně definuje povinnost, která je smluvní pokutou utvrzena, i konkrétní způsob určení výše smluvní pokuty. Žalovaný nesplnil svoji povinnost předložit žalobci do 1. 10. 2019 maturitní vysvědčení anebo doklad o tom, že se mu nepodařilo složit maturitu. Byl zcela pasivní, žalobci nesdělil ničeho a ke studiu nenastoupil. Smlouva o studiu tedy zanikla a žalovanému vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši žalované částky, tedy trojnásobku školného 19.800 Kč na jeden semestr studia.

16. Žalovaný namítal, že smlouva o studiu je v rozporu s dobrými mravy a citoval ustanovení § 1 a 2 občanského zákoníku a zdůraznil zejména to, že zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek, anebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Dále žalovaný citoval § 39 dřívějšího občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., který však byl zrušen ke dni 1. 1. 2014.

17. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu. Právní jednání je neplatné, pokud se příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje, jak je stanoveno v § 580 odstavec 1 občanského zákoníku. Soud v souladu s ustanovením § 588 občanského zákoníku přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

18. Soud neshledal obsah smlouvy o studiu a všeobecných podmínek jakožto její nedílné součásti za neplatné pro rozpor s dobrými mravy ani z jiných důvodů. Žalovaný neuvedl, v čem konkrétně spatřuje rozpor s dobrými mravy. Z jeho vyjádření lze usuzovat, že nesouhlasí se smluvní pokutou v případě, že nepředloží maturitní vysvědčení v sjednané lhůtě. Soud naopak s ohledem na výše popsanou úpravu soukromých vysokých škol, jejich financování a vzdělávání na nich považuje utvrzení povinnosti předložit maturitní vysvědčení smluvní pokutou za smysluplné a účelné. Účelem takového ujednání je vést uchazeče a budoucí studenty k tomu, aby si uvědomili závažnost důsledků uzavření smlouvy o studiu, a to důsledků, které vyplývají pro uchazeče i pro žalobce jakožto soukromou vysokou školu. Žalobce, jak bylo výše uvedeno, je povinen podle § 40 odstavec 1 zákona o vysokých školách zajistit finanční prostředky pro vzdělávací a tvůrčí činnost. Lze jedině souhlasit s žalobcem, že před získáním akreditace konkrétního studijního programu musí zajistit veškeré zabezpečení tohoto programu a toto zabezpečení musí trvat po celou dobu trvání akreditace, tedy zpravidla pět až deset let. Znamená to tedy, že před začátkem každého semestru žalobce musí zajistit dostatečný počet pedagogických pracovníků splňujících akreditační standardy, aby mohl přijatým studentům poskytnout vzdělávání v rozsahu stanoveném akreditací. Pedagogičtí pracovníci jsou profesoři, docenti, odborní asistenti s doktorským vzděláním a odpovídající vědeckou a publikační aktivitou. Těmto musí žalobce zaručit jistotu příjmu a pedagogického a vědeckého působení na delší dobu. Žalobce rovněž musí zabezpečit dostatečné prostory pro výuku studentů, a to prostor pro přednášky a cvičení. Na každý typ vzdělávací aktivity jsou studenti rozdělováni na jiný počet, příp. různé skupiny, z čehož se potom odvíjí plánování a zajištění odpovídajících prostor vyhovujících těmto skupinám s určitým počtem studentů. Žalobce v této souvislosti poukázal na to, že má v současné době více než [číslo] studentů a nestačí mu prostory, které má v trvalém nájmu, a musí vyhledávat a pronajímat externí prostory pro výuku.

19. Soud rovněž považuje za zcela pochopitelné, že žalobce musí většinu nákladů k zabezpečení výuky po materiální i personální stránce zajistit ještě před započetím výuky a přitom vychází z počtu přihlášených studentů, o nichž předpokládá, že ke studiu nastoupí. Tuto zásadu lze vztáhnout i na žalovaného, pro kterého žalobce zajistil předem na své náklady podmínky pro studium. Žalovaný však ke studiu nenastoupil, nesplnil nezbytnou podmínku stanovenou ve smlouvě, a tím zbytečně blokoval místo jinému uchazeči, který už nemohl na jeho místo být přijat. Náklady na jednoho studenta činily podle propočtů a skutečného hospodaření v roce 2019 částku [částka] na rok, a částku [částka] na rok 2020. Z toho lze usoudit, že školné za jeden semestr [částka], tedy [částka] na jeden akademický rok, je zcela odpovídající.

20. Toto srovnání souvisí již s výši smluvní pokuty. Soud podle § 2051 občanského zákoníku může na návrh dlužníka, tedy žalovaného, nepřiměřeně vysokou pokutu snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Předně je třeba uvést, že použití tohoto moderačního práva je vázáno na návrh žalovaného, avšak žalovaný v tomto případě byl zcela pasivní a snížení smluvní pokuty nenavrhl. Soud nepovažuje dohodnutou smluvní pokutu za nepřiměřeně vysokou, aby bylo možné ji snížit, pokud by to žalovaný vůbec navrhl. Ujednání o smluvní pokutě nelze pokládat za absolutně neplatné ve smyslu § 588 občanského zákoníku, kdy by povinností soudu bylo přihlédnout k takové neplatnosti právního jednání i bez návrhu. To však předpokládá, že by se právní jednání zjevně příčilo dobrým mravům, což však v tomto případě není splněno.

21. Soud odkazuje na výše uvedená zjištění, přičemž se zabýval tím, zda sjednaná výše smluvní pokuty v rozsahu školného za tři semestry není natolik nepřiměřená, aby se zjevně příčila dobrým mravům. V této souvislosti soud přihlédl k tomu, co tvrdí žalobce. Finanční plány žalobce počítají s tím, že přijatý student bude studovat po celou standardní dobu studia, což v případě žalovaného představovalo tři akademické roky, tedy šest semestrů. Pokud přijatý student nenastoupí ke studiu, není možné přijmout za něj náhradu a nahradit tak výpadek příjmů sloužících právě k úhradě nákladů na zajištění výuky. V prvním akademickém roce, tedy v prvních dvou semestrech, toto platí zcela, a v následujících akademických letech je možné ztrátu kompenzovat částečně restrukturalizací původních studijních skupin. První ročník tudíž žalobce není schopen kompenzovat vůbec a druhý ročník pouze částečně, až od druhého semestru druhého ročníku. Smluvní pokuta ve výši školného za tři semestry tedy odpovídá podle žalobce nekompenzovatelné ztrátě příjmů za jednoho studenta, když náklady na jednoho studenta jsou uvedeny výše.

22. Soud ještě dodává, že školné podle § 59 zákona o vysokých školách nepředstavuje přímé protiplnění za poskytnuté služby, tedy zprostředkovanou výuku, ale vyjadřuje podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium. Na tomto místě soud zdůrazňuje, že žalobce jakožto soukromá vysoká škola nečerpá žádné příspěvky ze státního rozpočtu, a mohou mu být pouze poskytovány výše uvedené dotace, které však nejsou určeny na zajištění výuky, nýbrž, jak je výše popsáno, buď na sociální stipendia pro konkrétní studenty, anebo na výzkumnou a vědeckou činnost. Školné vybrané od studentů tedy slouží žalobci pro financování vysokoškolského vzdělávání, které studentům poskytuje, což znamená, že musí studentům zaručit jistotu jejich dostudování v příslušném programu a oboru, a rovněž pro zaměstnance musí zaručit jistotu pracovního místa, výdělku i perspektivu rozvoje školy, včetně vědecké a výzkumné činnosti pro pedagogické pracovníky. Soud připomíná rovněž výše citovaná ustanovení zákona o vysokých školách, která kladou na činnost žalobce vysoké nároky. S tím souvisí i náročnost zajištění plnění takových požadavků za strany žalobce. Činnost žalobce ve vztahu ke každému jednotlivému studentovi nepředstavuje službu krátkodobou či jednorázovou, nýbrž dlouhodobou.

23. Soud ještě porovnával situaci, kdy student nesloží maturitní zkoušku a nemůže tudíž ke studiu u žalobce nastoupit, i když byl podmíněně ke studiu přijat a uzavřel smlouvu o studiu, se situací, kdy student sice maturitu složí, avšak nepředloží maturitní vysvědčení, i když byl podmíněně přijat a má uzavřenou smlouvu o studiu. Pro žalobce mezi těmito dvěma případy není rozdíl v tom, že student ke studiu nenastoupí a žalobce nemůže namísto něj přijmout někoho jiného. Žalobce však zohledňuje, že pokud se uchazeči nepodaří složit maturitu, nejednalo se o úmysl takového uchazeče, ale pouze o jeho studijní nezdar, a takový důvod žalobce akceptuje a vyváže takového uchazeče ze smlouvy, pokud tuto skutečnost uchazeč včas žalobci oznámí. Pokud však toto včas neoznámí, má žalobce za to, že uchazeč nesplnil podmínky smlouvy o studiu a požaduje smluvní pokutu.

24. Soud tedy má za to, že žalovaný tím, že ve sjednané lhůtě do 1. 10. 2019 neoznámil a nedoložil žalobci, že nesložil maturitní zkoušku, ani nepředložil maturitní vysvědčení, porušil svůj závazek ze smlouvy o studiu a dostal tak žalobce do situace, kdy žalobce už nemohl přijmout žádného jiného studenta, ačkoliv náklady na zabezpečení studia daného studijního programu již vynaložil. Pokud by si tímto způsobem počínalo více studentů, žalobci by se nedostávalo peněžních prostředků na zajištění vysokoškolského studia, a bylo by tak ohroženo jeho poslání poskytovat vysokoškolské vzdělání podle výše citovaných ustanovení zákona o vysokých školách. Žalobce by musel přistoupit ke zvýšení školného, což by postihlo nespravedlivě ty studenty, kteří si své povinnosti vůči žalobci plní.

25. Soud ještě zvažoval, zda pro platnost ujednání o smluvní pokutě je dostačující, že toto je obsaženo nikoliv ve smlouvě o studiu, ale v její nedílné součásti, všeobecných podmínkách studia. Soud vzal v úvahu, že žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal a prostudoval si tyto všeobecné podmínky studia. Smlouva na několika místech, jak je shora uvedeno, přímo odkazuje na tyto všeobecné podmínky studia a uvádí, která ujednání v kterých článcích jsou v těchto podmínkách obsažena. V těchto podmínkách jsou zahrnuta důležitá ujednání týkající se studia a jeho financování, že soud považuje za zcela vyloučeno, aby smlouva o studiu mohla být v platnosti bez všeobecných podmínek studia a naopak. V těchto podmínkách je mimo jiné i ceník studia, tedy výše školného, což je pro každého studenta významné smluvní ujednání, a bez jeho znalosti by zcela jistě smlouvu o studiu neuzavřel. Lze také vyloučit, že by uchazeč uzavřel smlouvu o studiu, aniž by měl k dispozici a znal obsah všeobecných podmínek studia. Soud tedy zaujal stanovisko, že skutečnost, že ujednání o smluvní pokutě je obsaženo ve všeobecných podmínkách studia, nemůže způsobovat neplatnost takového ujednání.

26. Soud má za to, že žalovaný porušil svůj závazek ze smlouvy, a žalobci tak vzniklo právo na žalovanou smluvní pokutu, která byla jasným, určitým a konkrétním způsobem sjednána. Celá smlouva o studiu není v rozporu s dobrými mravy a rovněž tak ani není v rozporu s dobrými mravy ujednání o smluvní pokutě, a to jak co do základu, tak co do výše smluvní pokuty, kterou nelze pokládat za nepřiměřeně vysokou.

27. Pro zaplacení smluvní pokuty nebyla mezi účastníky sjednána žádná lhůta a tato není ani stanovena zákonem. Podle § 1958 odstavec 2 občanského zákoníku má žalobce právo požadovat plnění ihned a žalovaný je poté povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu. První prokazatelnou výzvou k zaplacení žalované částky je až předžalobní výzva odeslaná žalovanému doporučeně dne 14. 5. 2020. Soud vycházel z toho, že dopis se dostal do dispozice žalovaného do 19. 5. 2020 a žalovaný měl splnit dluh do lhůty stanovené žalobcem, tedy do 25. 5. 2020. Dnem následujícím, tedy 26. 5. 2020, se žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Od téhož dne žalobci podle § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanoveno v § 2 vládního nařízení 351/2013 Sb. a činí 10% ročně. Jinou sazbu úroků z prodlení si účastníci neujednali.

28. Na základě všech výše uvedených skutečností přiznal soud žalobci plně žalovanou jistinu, tedy smluvní pokutu, a úrok z prodlení až od 26. 5. 2020 do zaplacení. Ve zbývající části požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta výrokem II. tohoto rozhodnutí.

29. Žalobce měl ve sporu úspěch v převážné části předmětu řízení, když jeho neúspěch představuje nepatrnou část příslušenství pohledávky. Soud proto žalobci přiznal podle § 142 odstavec 3 občanského soudního řádu právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení [částka]. Soud rovněž vzal v úvahu, že žalobce více než sedm dní před zahájením řízení odeslal žalovanému výzvu k plnění, a to výše uvedený dopis z 14. 5. 2020 Náklady žalobce se skládají z následujících složek. Soudní poplatek činí [částka], odměna za právní zastoupení představuje [částka] za 5 a půl úkonu právní pomoci po [částka] podle § 7 vyhlášky 177/1996 Sb. – advokátního tarifu za úkony převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby, písemné vyjádření k odporu žalovaného a zastupování u dvou jednání před soudem ve dnech 18. 10. 2021 a 22. 11. 2021. Soud žalobci nepřiznal odměnu za dvojí písemné doplnění žaloby, neboť skutečnosti v nich obsažené měly být již zahrnuty do žaloby a navíc žalobce mohl doplnit skutečnosti uvedené ve druhém doplnění žaloby u prvního jednání před soudem. Ke každému z těchto úkonů náleží paušál režijních výloh po [částka] podle § 13 odstavec 4 advokátního tarifu, celkem [částka]. Zástupkyně žalobce k oběma jednáním cestovala osobním automobilem z místa jejího sídla v [obec] do [obec] k soudu a zpět a podle § 14 odstavec 1 písmeno a), odstavec 3 advokátního tarifu jí náleží náhrada za ztrátu času v celkové výši [částka], což odpovídá 10 půlhodinám po [částka] za každou cestu. Obě cesty byly vykonány osobními automobily, první automobilem typu [anonymizována dvě slova] [registrační značka] se spotřebou 6,4 l benzinu 95 na 100 km. Cesta ke druhému jednání byla vykonána osobním automobilem typu [příjmení] [jméno] [registrační značka] o průměrné spotřebě 6,96 litru benzinu 95 na 100 km. Jedna zpáteční cesta představuje 412 km, sazba základní náhrady činí [částka] na kilometr a cena benzinu 95 činí 33,80 Kč/litr, když zástupkyně žalobce nedoložila účtem cenu odlišnou. Jízdné za cestu k prvnímu jednání tak činí [částka] a za cestu ke druhému jednání [částka] Poslední složkou nákladů je částka [částka], která odpovídá 21% dani z přidané hodnoty vypočtené ze všech složek nákladů kromě soudního poplatku. Celkové účelně vynaložené náklady žalobce tak činí [částka].