11 C 69/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení , titul . sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 13.648,68 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 12.000 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 12.000 Kč, od 19. 12. 2020 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 1.648,68 Kč spolu s 10 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 1.648,68 Kč, od 19. 12. 2020 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.907,02 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1.627,23 Kč.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.790 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou, podanou k soudu dne 29. 4. 2022, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 13 648,68 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o zápůjčce [číslo]. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Předtím, než byla tato smlouva uzavřena, právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel půjčky, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zejména vyhodnotil informace požadované a získané od žalovaného, pokud se jedná o rodinné, majetkové, pracovní jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce, předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní nebo podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením smlouvy poskytl [právní předchůdce žalobce] úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si [právní předchůdce žalobce] tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen [právní předchůdce žalobce] splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě a poctivosti jeho jednání. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr byla teprve s žalovaným uzavřena smlouva. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 12 320 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádné trvání smlouvy ve výši 3 676 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně sjednanou na straně 1 smlouvy o zápůjčce, odměny za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 5 339 Kč a poplatků za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 305 Kč a pojistného. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného se žalovaný ve smlouvě zavázal hradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách á 1 518 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 23. 7. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil závazky ze smlouvy. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 4. 7. 2019. Ke dni 29. 10. 2019 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení dlužné jistiny, která činila částku 13 648,68 Kč a dlužného poplatku 9 841,85 Kč. Po tomto datu žalovaný na dluhu neuhradil již ničeho. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 13 648,68 Kč dále úrokem ve výši 29 % ročně sjednaným na straně 1 smlouvy o zápůjčce, a to od 24. 7. 2020, to je ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky do zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 3 000 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právní předchůdce žalobce], postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci, jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 5. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 32 490,53 Kč. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 13 648,68 Kč haléřů, kapitalizovaných úroků ve výši 1 627,23 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 907,02 Kč, 29 % úroku ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení a 10 % zákonný úrok z prodlení ročně z dlužné jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalovanému byla před podáním žaloby zaslána předžalobní výzva k úhradě dlužné částky, kterou neuhradil.

2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 20.9.2022 pod č.j. EPR 116139/2022-6, elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř., zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.

3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den 6. 4. 2023, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání nedostavil, právní zástupce žalobce svoji neúčast u ústního jednání omluvil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.

4. Ze smlouvy o zápůjčce – [název produktu], bylo zjištěno, že byla uzavřena dne [datum] mezi zapůjčitelem, společností [právnická osoba], a vypůjčitelem – žalovaným. Předmětem smlouvy byl závazek [právní předchůdce žalobce] poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 15 000 Kč. Zákazník, tedy žalovaný, podpisem smlouvy potvrdil, že obdržel v místě svého bydliště v hotovosti celou výše uvedenou částku zápůjčky, tedy 15 000 Kč. Za poskytnutí zápůjčky se žalovaný zavázal k poplatku za zápůjčku ve výši 12 320 Kč, který se skládal z úroku ve výši 3 676 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilního splácení ve výši 5 339 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 305 Kč. Zavázal se toto uhradit v 18 splátkách splatných vždy ke konci splátkového období, přičemž první splátkové období začalo běžet dnem uzavření smlouvy. Výše jedné splátky od první do předposlední dosáhla 1 518 Kč a výše poslední splátky činila 1 514 Kč. Zápůjční úroková sazba vztahující se k této zápůjčce byla stanovena na 29 % ročně. Součástí této smlouvy byly smluvní podmínky, se kterými se žalovaný před podpisem smlouvy seznámil.

5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, bylo zjištěno, že byla vyplněna dne 23. 1. 2019 Touto žalovaný požádal o půjčku ve výši 15 000 Kč. Žalovaný v této žádosti byl identifikován osobními údaji, adresou trvalého pobytu. Totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem, přičemž v žádosti bylo uvedeno číslo mobilního telefonu a jeho emailová adresa. Žalovaný v této žádosti dále uvedl, že bydlí jako nájemník, že má základní vzdělání a žije s partnerkou, přičemž má 2 vyživovací povinnosti. Uvedl v této kartě i náhradní kontaktní adresu. Údaje o zaměstnání byly vyplněny tak, že žalovaný pracuje jako OSVČ, což bylo ověřeno daňovým přiznáním. Pravidelný měsíční příjem žalovaný označil částkou 8 168 Kč, přičemž počet zdrojů příjmů žadatele je označen číslicí 1. V dalších čistých příjmech domácností byla uvedena částka 14 850 Kč, takže celkem příjmy v domácnosti měly dosáhnout výše 23 018 Kč. K běžným výdajům uvedl žalovaný interní splátky u [právní předchůdce žalobce] ve výši 1 419 Kč a odhadl měsíční výdaje na částku 15 000 Kč. U ověřených dokumentů bylo uvedeno, že předložil pracovní smlouvu/živnostenský list na zednické práce a daňové přiznání za rok 2017.

6. Další listinné důkazy se týkaly aktivní legitimace žalobce. Soudu byla předložena smlouva o postoupení pohledávek, která byla uzavřena dne [datum] mezi postupitelem, společností [právnická osoba], a postupníkem – žalobcem, včetně přílohy [číslo] která obsahovala seznam postoupených pohledávek, ve kterém byla uvedena pohledávka za žalovaným. Soudu bylo předloženo oznámení o postoupení pohledávek adresované na žalovaného dne 6. 1. 2021, včetně dokladu o jeho doručování žalovanému (podací lístek).

7. Soudu byla předložena rovněž předžalobní výzva právního zástupce žalobce ze dne 21. 5. 2021, kterou adresoval na žalovaného a doklad o jejím doručování žalovanému (podací lístek).

8. Smlouvu, kterou mezi sebou právní předchůdce žalobce a žalovaný v termínu shora uzavřeli, soud posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud rovněž postupoval dle občanského zákoníku číslo 89/2012 Sb.

9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 téhož paragrafu, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatnou. Spotřebitel může uplatnit námitky neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 580 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláštně ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli s dlužníkem, co by spotřebitelem, uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb., spotřebitelským úvěrem. Soudce se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 86 odst. 1 téhož zákona, zabýval tím, zda je smlouva o úvěru platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, porovnal příjmy a výdaje žalovaného. Soud vycházel z konstantní judikatury v obdobných věcech, například z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 č. j. 33 Cdo 217/2018, z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil k odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení, insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, atd. V neposlední řadě chrání pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramaticky logickým výkladem předmětného ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Soud tedy v posuzované věci zkoumal (srovnání nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18), zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit. Pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

16. Rovněž v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11, Ústavní soud konstatoval, že není důvod, aby státní moc poskytovala ochranu právům subjektu, který nejenže řádně neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčuje své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splácen, nýbrž spíše s cílem dosažení většího zisku, realizací mnohdy násobeného původního dluhu, k němuž žadatel úvěru – dlužník, ať už z nevědomosti, či z bezvýchodností aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.

17. V řízení bylo žalobcem tvrzeno a také prokázáno, že věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy volné zdroje žalovaného byly právním předchůdcem žalobce nejspíše vyhodnoceny jako dostatečné pro splácení poskytnutého úvěru. Dle mínění soudu však úvěruschopnost byla pověřena nedostatečně. Jak z karty zákazníka vyplývá, byly u žalovaného zjišťovány příjmy a následné měsíční výdaje, které byly stanoveny odhadem ve výši 15 000 Kč měsíčně. K prověření úvěruschopnosti bylo předloženo daňové přiznání žalovaného pro rok 2017, nic jiného. Žádné další prověření, například z rejstříku SOLUS, či dalších nebylo prováděno, nedošlo k dalšímu ověřování informací od žalovaného z veřejně dostupných zdrojů. Dle mínění soudu, výdaje žalovaného jsou v kartě velmi nepřesné, chybí zde konkrétní výdaje s bydlením žalovaného, který uvedl, že bydlí v pronájmu, s případným inkasem, výdaje s nákupem životních potřeb, ošacení a jídla, a to nejen žalovaného, ale i dvou jím vyživovaných osob, a i další výdaje. Z dokladů předložených žalobcem nevyplývá, že by byla před poskytnutím úvěru provedena lustrace, například v insolvenčním rejstříku, či proveden výpis z registru exekucí s identifikací spotřebitele. Soud tedy uzavírá, že úvěruschopnost právní předchůdce žalobce prověřoval, nicméně zcela nedostatečně. Z prověřování úvěruschopnosti klienta je zřejmé, že výdaje žalovaného posoudil věřitel způsobem zcela formálním. Soudu proto nezbývá než uzavřít, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná (§ 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a to ve spojení s ustanovením § 580 o.z.). Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci, jako ochuzenému vydat.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaný zápůjčku ve výši 15 000 Kč čerpal způsobem uvedeným ve smlouvě a zaplatil 3 000 Kč, tak jej soud zavázal k úhradě zbytku z vypůjčené částky ve výši 12 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci, přiznal soud žalobci, v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o.z., úrok z prodlení v zákonné výši stanovený nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy převážně úspěšný žalobce má nárok na poměrnou část nákladů řízení, které mu s tímto řízením vznikly. Pokud by byl zcela úspěšný, měl by žalobce nárok na náhradu nákladů řízení, které spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 908 Kč a nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení se skládaly ze 3 úkonů právní služby á 300 Kč, dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, přičemž úkony právní služby spočívaly v převzetí a přípravě právního zastoupení, předžalobní výzvě a podané žalobě. Náklady právního zastoupení by byly dále navýšeny o 3 režijní paušály á 100 Kč a 21 % DPH ve výši 252 Kč, neboť právní zástupce žalobce osvědčil, že je jejím plátcem. Celkem by se jednalo o částku 2 360 Kč. Vzhledem k tomu, že byl jen částečně úspěšný, měl žalobce nárok na 75,84 % z této částky, což představuje částku 1 790 Kč, k jejíž úhradě soud zavázal méně úspěšného žalovaného.

20. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.