11 C 77/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , obec část obce proti žalovaným: ; 1. celé jméno žalovaného , narozený dne datum naposledy bytem v  anonymizováno , obec , ulice a číslo t.č. bytem adresa žalovaného , země t.č. neznámého pobytu zastoupený titul jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa , jako opatrovnicí 2. celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 190.319,98 Kč s přísl.

I. Žalovaný 1 a žalovaná 2 jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku ve výši 190.319,98 Kč a nahradit náklady řízení ve výši 54 634 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.000 Kč splatných vždy do každého 20. dne toho, kterého měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaných, rukou společnou a nerozdílnou, zaplacení částky ve výši 53.012,21 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 11,4 % ročně z částky ve výši 190.319,98 Kč, od 27. 6. 2014 do zaplacení.

1. Žalobou, podanou původně k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, dne 3. 12. 2014, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byli zavázáni žalovaní 1 a 2, rukou společnou a nerozdílnou, zaplatit mu částku 190 319,98 Kč, spolu s příslušenstvím, smluvní pokutou ve výši 50 232,42 Kč a další poplatky ve výši 810 Kč a k náhradě nákladů řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanými dne [datum] smlouvu číslo [číslo], na základě které byl žalovaným poskytnut úvěr ve výši 230 000 Kč. Žalovaní se zavázali úvěr zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 162,70 Kč, a to počínaje dnem 17. 10. 2011. Bylo dohodnuto celkem 84 měsíčních splátek a úroková sazba ve výši 11,4 % ročně. Žalovaní svou povinnost nesplnili a nespláceli poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a úvěr, poskytnutý na základě předmětné smlouvy dopisem ze dne 13. 6. 2013, zesplatnila. Celkový dluh ve výši 243 332,19 Kč je tvořen dluhem na jistině ve výši 190 319,98 Kč. Dále žalobce požaduje smluvní úrok ve výši 11,4 % ročně z částky 190 319,98 Kč. Výše označená částka je dále tvořena dluhem na smluvní pokutě ve výši 50 232,42 Kč (ta je počítána jako 20 % z celkové částky všech splátek, splatných dle smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný– tj. částka rovnající se 20 % z počtu splátek splatných podle smlouvy po dni prohlášení úvěru za splatný). Dále požaduje dluh na poplatcích ve výši 810 Kč dle sazebníku a zákonný úrok z prodlení ke dni 26. 6. 2014, kapitalizovaný ve výši 25,41 Kč. Žalovaní dluh neuhradili ani přes předžalobní výzvu.

2. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 1, ze dne 8. 1. 2016, č. j. 68 C 4212/2014-39, byla vyslovena jeho místní nepříslušnost a po právní moci tohoto usnesení byla věc postoupena Okresnímu soudu Brno-venkov, jako soudu místně příslušnému. Toto rozhodnutí nabylo právní moci 18. 1. 2022, poté byl spis postoupen podepsanému soudu.

3. Žalovaná, ve svém písemném vyjádření, uvedla, že se jedná o dluh, který vznikl v době trvání jejího manželství se žalovaným 1. Nesouhlasila s tím, aby tento dluh byla zavázána uhradit sama a v jedné splátce. Uvedla, že je samoživitelkou 3 synů, kteří jsou studenty a její finanční situace neumožňuje, aby dluh uhradila jednorázově. Zdůraznila, že v lednu 2016 přišla o zaměstnání, hledá si práci a žije pouze z životního minima. Uvedla, že je schopna splácet dluh splátkou ve výši 200 Kč měsíčně.

4. Před zahájením jednání soud zjišťoval aktuální pobyt žalovaného 1, který nepobývá v České republice, akt. by se měl zdržovat v Holandsku na adrese výše. Na této adrese se soudu nedařilo opakovaně doručit soudní písemnost, a z tohoto důvodu byl nucen postupovat v souladu s ustanovením § 29 odst. 3 o.s.ř. a ustanovil žalovanému jako osobě, které se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, opatrovnici, a to [titul] [jméno] [příjmení], advokátku, se kterou pak pokračoval v řízení.

5. Na ústních jednáních, která byla ve věci nařízena, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Z těchto důkazů byl zjištěn následující skutkový stav.

6. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet [název produktu] bylo zjištěno, že byla uzavřena dne [datum] mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba], jako bankou a žalovanými, jako klienty. Právní předchůdce žalobce se zavázal žalovaným poskytnout úvěr ve výši 230 000 Kč s tím, že žalování se zavázali tento splácet formou měsíčních anuitních splátek v celkové počtu 84 a výší měsíční splátky 3 986,70 Kč, která byla navýšena o úhradu pojištění ve výši 176 Kč. Zavázali se tedy měsíčně hradit částku ve výši 4 162,70 Kč, přičemž první splátka měla být uhrazena k datu 17. 10. 2011 a každá další vždy k 17. dní v měsíci. Byla dohodnuta roční úroková sazba ve výši 11,4 %. Úvěr ve výši 230 000 Kč měl být převeden na běžný účet číslo [bankovní účet] a z tohoto účtu měl být pak splácen.

7. Z výpisu z běžného účtu ze dne 7. 10. 2011 (číslo účtu [bankovní účet]), který byl veden na majitele – žalovaného 1, bylo zjištěno, že dne 29. 9. 2011 byla připsána částka 230 000 Kč, jako čerpání úvěru [číslo]. Z tohoto výpisu bylo ověřeno, že byl pořízen od 8. 9. 2011 do 4. 10. 2011, přičemž počáteční zůstatek na tomto účtu k 8. 9. 2011 byl 15 130,39 Kč a konečný zůstatek k datu 4. 10. 2011 dosáhl výše 64 754,91 Kč. Bylo z něj ověřeno, že žalovaný má další úvěr, neboť dne 17. 9. 2011 byla z tohoto účtu odepsána částka 1 901 Kč, jako splátka úvěru [číslo]. Z výpisu z úvěrového účtu číslo [bankovní účet], který byl veden u společnosti [právnická osoba] na žalovaného 1, bylo zjištěno, že dlužná částka k datu 18. 6. 2014 na tomto účtu činí 243 332,19 Kč, z toho jistina po splatnosti ve výši 190 319,98 Kč.

8. Oznámením banky o prohlášení úvěru za splatný ze dne 18. 6. 2013 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil, v důsledku opakovaného porušování smluvních ujednání žalovanými, ke dni 18. 6. 2013 a požadoval okamžitou úhradu částky v celkové výši 257 832,18 Kč.

9. Soud na ústním jednání poučil žalobce ve smyslu ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., nechť doplní skutková tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaných před uzavřením úvěrové smlouvy a rovněž nechť soudu předloží o prověřování úvěruschopnosti důkazy. Po tomto poučení byla soudu předložena žádost o úvěr ze dne [datum], kterou podepsali oba žalovaní. Hlavní žadatel byl žalovaný 1 a spolužadatelkou žalovaná 2. Pokud se jedná o poměry žalovaného 1, měl uvedeny finanční údaje s tím, že čistý měsíční příjem za 3 měsíce u něj dosahuje 18 105 Kč, hrubý roční příjem činí 271 500 Kč a celkový příjem domácnosti za měsíc činí 32 500 Kč. Uvedl, že v domácnosti je jeden zdroj příjmů a že má 3 vyživované děti. Pokud se jedná o zaměstnavatele, označil tímto společnost [právnická osoba], kde pracoval jako řidič. Pracovní poměr byla uzavřen na dobu neurčitou a v tomto poměru měl být od 11. 11. 1999. Pokud se jedná o jeho další poměry, bylo v této žádosti uvedeno, že je ženatý, vzdělání má střední a bydlí ve vlastním domě/bytě, do kterého se nastěhoval 1. 1. 1991. Pokud se jedná o žalovanou 2, bylo u ní uvedeno, že má rovněž střední vzdělání, že je vdaná, že bydlí od 1. 1. 1991 ve vlastním bytě/domě a že je v pracovním poměru u [právnická osoba] a je zde zaměstnána od 1. 11. 2009. Potvrdila v žádosti, že žije ve společné domácnosti s hlavním žadatelem, je jeho manželkou. Uvedla korespondenční adresu i trvalou adresu, která byla shodná s hlavním žadatelem – [ulice a číslo], [obec]. Čistý příjem za poslední 3 měsíce měla 14 500 Kč a hrubý roční příjem měla dosáhnout výše 217 500 Kč. Celkový měsíční příjem domácnosti byl označen částkou 32 500 Kč. U počtu zdrojů příjmů byla u žalované 2 uvedena 0, a pokud se jedná o počet vyživovaných dětí, byl označen rovněž nulou. K žádosti bylo předloženo čestné prohlášení žalovaného 1 o zasílání mzdy společností, která je jeho zaměstnavatelem na jeho běžný účet číslo [bankovní účet]. Ve výpisu z běžného účtu, který měl soud k dispozici za období od 8. 9. 2011 do 4. 10. 2011, nebylo zjištěno, že by na tento účet byla připsána částka představující mzdu žalovaného od jeho zaměstnavatele, [právnická osoba].

10. Soudu byl předložen sazebník poplatků právního předchůdce žalobce platný v době rozhodné.

11. Další listinné důkazy se týkaly aktivní legitimace žalobce.

12. Soudu byly rovněž předloženy předžalobní výzvy právního zástupce žalobce, které byly adresovány, jak žalovanému 1, tak žalované 2 a byly soudu předloženy i doklady o jejich doručování žalovaným.

13. Na ústním jednání v termínu 24. 1. 2023 soud vyslechl rovněž žalovanou, jako účastníci řízení. Uvedla, že podpisu úvěrové smlouvy si je vědoma. Byla tehdy pod tlakem, s žalovaným se rozváděli, přičemž se jednalo o sporný rozvod z důvodu domácího násilí, kterého se na ní žalovaný dopouštěl. Nevěděla o tom, že by z úvěru čerpala nějakou částku. K vypořádání mezi ní a žalovaným, pokud se jedná o zaniklé společné jmění manželů, nedošlo. Žalovaný se odstěhoval do Holandska v únoru 2012. Od té doby se viděli pouze jednou u soudu, a to právě kvůli domácímu násilí. Sama pracuje jako pomocná kuchařka v základní škole [obec], [ulice a číslo]. K tomuto zaměstnavateli teprve nastoupila. Soudu žalovaná předložila pracovní smlouvu ze dne 1. 12. 2022, ze které bylo ověřeno, že žalovaná je u této organizace v pracovním poměru na dobu určitou od 1. 12. 2022 do 30. 6. 2023. Žalovaná soudu předložila i platový výměr z 1. 12. 2022, ze kterého bylo ověřeno, že od 1. 12. 2022 pobírá mzdu ve výši 20 320 Kč. Zdůraznila, že jiné příjmy nemá, nemá žádný dávky. Synové jsou již dospělí, nestudují, tedy jsou soběstační a nemá k nim vyživovací povinnost. Na současné adrese bydlí v pronájmu v bytě 1+1, kde nájem činí 15 000 Kč měsíčně. Tato částka obsahuje i úhradu záloh na služby s nájmem spojené. Úspory žádné nemá, naopak má další dluhy. Jedná se o hypoteční úvěr za dobu manželství u [právnická osoba], jehož aktuální výši nezná. Je nemajetná, a pokud se jedná o výši měsíční splátky, navrhla maximálně 3 000 Kč, které je schopna platit.

14. Na zjištěný skutkový stav byl soudem aplikován občanský zákoník číslo 40/1964 Sb. a zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

15. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb, věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení spotřebitelského úvěru, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

16. Dle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází, anebo se příčí dobrým mravům.

17. Dle § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle odst. 2 téhož paragrafu bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

18. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl v úmyslu s žalovanými uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., spotřebitelských úvěrem. Soud proto dle výše uvedeného § 9 odst. 1 daného zákona, se zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla účastníky platně uzavřena, zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaných splácet spotřebitelský úvěr, zda žalobce skutečně nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaných, jako spotřebitelů, tento úvěr splácet.

19. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 217/2018, z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posouzení splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění tohoto rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a podobně. V další řadě chrání pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko u věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby už dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dle § 9 odst. 1 zákona, o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu zákona č. 110/2006 Sb., o průměrných výdajích obyvatelstva, a tyto porovnávat se známými, nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

20. V řízení bylo žalobcem konkrétně tvrzeno a také prokázáno, že jeho právní předchůdce, jako věřitel, před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaných úvěr splácet, kdy zřejmě volné zdroje žalovaných byly právním předchůdcem žalobce vyhodnoceny jako dostatečné pro splácení poskytnutého úvěru. V žádosti o úvěr byly uvedeny pouze příjmy žalovaných, popsány jejich osobní poměry a uvedeno jméno zaměstnavatele. Nebyly v žádosti uvedeny výdaje žalovaných, ať už s krytím potřeb spojených s bydlením, nákupem životních potřeb a popřípadě ostatní výdaje, jako například výdaje spojené s cestou do zaměstnání, atd. Údaje v žádosti uvedené byly i nepřesné, když například u žalovaného 1 bylo uvedeno, pokud se jedná o počet vyživovaných dětí, že má 3 vyživované děti a u žalované 2, která v té době byla jeho manželkou a jak uvedla ve vyjádření, má syny, u této položky bylo uvedeno, že žádné vyživované dítě nemá. Pokud se jedná o ověřování příjmů žalovaného 1, žalovaného 2, soudu bylo předloženo čestné prohlášení žalovaného 1, dle kterého mzda žalovaného je jeho zaměstnavatelem převáděna na jeho běžný účet, ze kterého měl soud částečný výpis, i když za jiné období než to, které bylo uvedeno v čestném prohlášení. Ve výpisu z běžného účtu žalovaného 1, za období od 8. 9. 2011 do 4. 10. 2011, soud nenašel žádnou položku, která by představovala připsanou mzdu od zaměstnavatele žalovaného 1. Soud má tedy za to, že právní předchůdce žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy sice prověřoval úvěruschopnost žalovaných, ale jednoznačně zcela formálně, nedostatečně. Soud má povinnost prověřovat, zda úvěruschopnost žalovaných před úvěrovou smlouvou byla věřitelem skutečně prověřena, neboť pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (nález Ústavního soudu, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud odkazuje v tomto směru i na další rozhodnutí – nálezy Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem, poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné, dle Ústavního soudu, považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.

21. Soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru je smlouvou neplatnou dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 39 obč. zák. Pokud žalobce, respektive jeho právní předchůdce, na základě neplatné smlouvy poskytl žalovaným částku 230 000 Kč a žalovaní uhradili částku 39 680,02 Kč, zůstatek ve výši 190 319,98 Kč je jejich bezdůvodné obohacení na úkor nyní žalobce. Tuto částku jsou pak žalovaní povinni žalobci uhradit, a to rukou společnou a nerozdílnou. Ve zbytku soud žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.

22. Vzhledem k aktuálním poměrům žalované 2, jak byly popsány výše v odůvodnění tohoto rozsudku, soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., povolil splácet dluh v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč pod ztrátou výhody splátek.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalobce byl úspěšný jen zčásti, má nárok na 56,43 % z nákladů řízení, které mu vznikly. Náklady řízení zcela úspěšného žalobce by spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 9 516 Kč a nákladech právního zastoupení. Náklady právního zastoupení se skládají ze 7 úkonů právní služby á 9 300 Kč, dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, přičemž tyto úkony spočívaly v převzetí a přípravě právního zastoupení podané žalobě a účasti právního zástupce žalobce na ústních jednáních soudu v termínu 7. 6., 13. 9., 20. 12. 2022 a 24. 1. a 7. 3. 2023 a jednom půl úkonu právní služby ve výši 4 650 Kč spočívající v předžalobní výzvě ve smyslu ustanovení § 11 odst. 2 písm. h) citované vyhlášky. Ke každému úkonu právní služby náleží 1 režijní paušál á 300 Kč dle § 13 citované vyhlášky a náklady právního zastoupení by byly navýšeny o 21 % DPH ve výši 15 151,50 Kč Celkem by při stoprocentní úspěšnosti žalobce dosáhly náklady řízení výše 96 817,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobce má nárok na 56,43 % z této částky, činí výše nákladů řízení žalobce částku ve výši 54 634 Kč, k jejíž úhradě soud zavázal opět rukou společnou a nerozdílnou žalované, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 000 Kč.