11 C 86/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 46 732,63 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 29.900 Kč spolu s 8.05 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 29.900 Kč od 17.6.2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 1.312,60 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 14.957,03 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 31.886,27 Kč, 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 31.212,60 Kč od 29.1.2022 do 16.6.2023, 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 1.312,60 Kč od 17.6.2023 do zaplacení a 20,5 % úroku z částky ve výši 31.212,60 Kč od 29.1.2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 10.810 Kč s 8,05 % úrokem z prodlení ročně z částky ve výši 10.810 Kč od 17.6.2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 4.710,03 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 6.489,74 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16.588,54 Kč, 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 15.520,03 Kč od 29.1.2022 do 16.6.2023, 8,05 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 4.710,03 Kč od 17.6.2023 do zaplacení, 20,5 % úroku ročně z částky ve výši 15.520,03 Kč od 29.1.2022 do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou k soudu dne 31. 8. 2023, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 46 732,63 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi jeho právním předchůdcem, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce číslo , tel. číslo, Nedílnou součástí této smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mimo jiné uvedeno, že zákazník potvrzuje, že mu bylo poskytnuto náležité vysvětlení, tak, aby byl schopen posoudit, zda navrhovaná smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci, přičemž náležitým vysvětlením se rozumí především vysvětlení předsmluvních informací, včetně důsledků prodlení a základních informací o jednotlivých nabízených produktech a jejich dopadech na zákazníka. Dále zde bylo uvedeno, že zákazník potvrzuje, že , právnická osoba, , před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných také od zákazníka a tyto jsou obsahem zákaznické karty. Právní předchůdce žalobce vycházel ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta a neměl důvod pochybovat o správnosti pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě o poctivosti jeho jednání. Z čl. 13 podmínek plyne, že žalovaný výslovně prohlásil, že poskytl úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s touto smlouvou. Nadto by se žalovaný, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ustanovení § 211 tr. zákoníku. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 26 754 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 213 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,5 % ročně sjednanou v čl. 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 6 576 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 15 965 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků a pojistného se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 980 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1. 3. 2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 10. 3. 2016. Ke dni 12. 2. 2017 provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila 31 212,60 Kč a dlužný poplatek částku ve výši 25 441,40 Kč. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 2 100 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, , postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 žalobci, a to s účinností ke dni 28. 1. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek, ke dni 28. 1. 2022, činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 72 653,94 Kč. Součástí této částky je i navýšení účtované původním věřitelem, které žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Žalobce se rozhodl nepožadovat po žalovaném zaplacení zbývajícího dlužného poplatku. Požaduje tak po žalovaném uhrazení pouze nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení: dlužné jistiny ve výši 31 212,60 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 31 886,27 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 14 957,03 Kč, úroků ve výši 20,5 % ročně z dlužné jistiny ve výši 31 212,60 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a 8,05 % úroku z prodlení ročně z dlužné jistiny od 29. 1. 2022 do zaplacení. Mezi právním předchůdcem žalobcem, společností , právnická osoba, , IČ , IČO, a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo , tel. číslo, Rovněž nedílnou součástí této smlouvy byly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Právní předchůdce žalobce stejným způsobem jako ve výše označeném případě, předtím, než byla uzavřena smlouva o zápůjčce, prověřoval úvěruschopnost žalovaného. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 15 885 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 501 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 20,5 % ročně sjednanou v čl. 4 smluvních podmínek, odměny za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 905 Kč a nákladů za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 479 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatků a pojistného se žalovaný ve smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 582 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 8. 12. 2016. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 29. 6. 2016. Ke dni 8. 12. 2016 činila dlužná jistina částku 15 520,03 Kč a dlužný poplatek částku ve výši 11 174,97 Kč. Po tomto datu do data podpisu smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 8 190 Kč. Rovněž pohledávka z této smlouvy za žalovaným byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 s účinností ke dni 28. 1. 2022. I toto postoupení bylo žalovanému oznámeno písemně dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 36 195 Kč. Součástí této částky bylo i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno ničeho. Žalobce se rozhodl nepožadovat po žalovaném zaplacení zbývajícího dlužného poplatku. Požaduje po žalovaném uhrazení pouze nesplacené dlužné jistiny s příslušenstvím. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení: dlužné jistiny ve výši 15 520,03 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 16 588,54 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 6 489,74 Kč, 20,5 % úroku ročně z dlužné jistiny ve výši 15 520,03 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a 8,05 % úroku z prodlení ročně z dlužné jistiny od téhož data do zaplacení. Naposledy byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužných částek právním zástupcem žalobce, a to předžalobní výzvou dle § 142a odst. 1 o.s.ř. Dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Zdejší soud v dané věci vydal dne 2. 11. 2023, pod č. j. EPR 216920/2023-6, elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř. zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.

3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den 7. 5. 2024, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání nedostavil a soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.

4. Ze zákaznické karty, která byla sepsána dne , datum, , bylo zjištěno, že žalovaný požadoval zápůjčku ve výši 32 000 Kč. Žalovaný byl v této kartě identifikován jménem a příjmením, datem narození a rodným číslem. Totožnost byla ověřena občanským průkazem. U žalovaného byla uvedena adresa trvalého pobytu, náhradní kontaktní adresa a rovněž kontaktní email. Bylo dále uvedeno, že pokud se jedná o bydlení, bydlí jako spolubydlící, je svobodný, dosažené vzdělání má učňovské. V údajích o zaměstnání bylo uvedeno, že je zaměstnán jako kuchař u zaměstnavatele , právnická osoba, . Pravidelný měsíční příjem za poslední 3 měsíce měl u žalovaného dosáhnout výše 18 000 Kč. Pokud se jedná o výdaje, bylo u žalovaného uvedeno nájem a inkaso ve výši 3 000 Kč měsíčně, telefon ve výši 500 Kč měsíčně, interní splátky u , Anonymizováno, 8 000 Kč měsíčně a výdaje na domácnost 2 500 Kč měsíčně. Jiné závazky žalovaného - měl splácet ve výši 1 400 Kč měsíčně. Použitelný příjem tedy u žalovaného činil 4 000 Kč. Bylo uvedeno, že není majitelem kreditní karty, nemá zápůjčky u jiné společnosti a nemá bankovní účet. V kolonce „ověřené dokumenty“ bylo uvedeno, že poměry žalovaného měly být ověřeny občanským průkazem, pracovní smlouvou a 3 výplatními páskami. Z druhé zákaznické karty bylo zjištěno, že byla vyplněna v souvislosti s žádostí žalovaného o zápůjčku ve výši 19 000 Kč dne 15. 10. 2015. Co se týká údajů o žalovaném, rozdíl byl pouze v tom, že v této době měl bydlet u rodičů. Pokud se jedná o finanční situaci žalovaného, bylo uvedeno že čistý příjem žalovaného dosahuje měsíčně 16 000 Kč a další příjem ve výši 2 000 Kč má z brigády. Pokud se jedná o výdaje, bylo uvedeno inkaso a nájem 1 500 Kč měsíčně, telefon 300 Kč měsíčně, externí splátky zápůjček 5 820 Kč, výdaje na domácnost 1 500 Kč měsíčně a jiné závazky u , Anonymizováno, ve výši 5 200 Kč měsíčně. Celkem výdaje činily 14 320 Kč a použitelný příjem dosahoval výše 3 680 Kč měsíčně. Bylo uvedeno, že není majitelem kreditní karty, že má zápůjčku u jiné společnosti a že má bankovní účet na své jméno. V kolonce „ověřené dokumenty“ bylo uvedeno, že poměry žalovaného byly ověřeny občanským průkazem, pracovní smlouvou a 3 výplatními páskami.

5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne , datum, bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , s touto se zavázal ve prospěch žalovaného poskytnout zápůjčku ve výši 32 000 Kč. Žalovaný se zavázal splatit jistinu zápůjčky spolu s poplatkem v celkové výši 26 754 Kč, přičemž tento poplatek se skládal z úroků ve výši 4 213 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 6 576 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 15 965 Kč. Celkem se tedy zavázal zaplatit 58 754 Kč, a to v pravidelných 60 týdenních splátkách á 980 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední, vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Poslední splátka měla činit částku ve výši 934 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že při uzavření smlouvy v místě svého bydliště převzal v hotovosti celou částku zápůjčky. Nedílnou součástí smlouvy byly smluvní podmínky právního předchůdce žalobce. Ze smlouvy o zápůjčce, která byla uzavřena dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , a žalovaným, bylo zjištěno, že se tato společnost zavázala ve prospěch žalovaného poskytnout zápůjčku ve výši 19 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto splatit spolu s poplatkem ve výši 15 885 Kč. Poplatek za zápůjčku se skládal z úroků ve výši 2 501 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 905 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 9 479 Kč. Celkem se tedy zavázal žalovaný zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 34 885 Kč v pravidelných 60 týdenních splátkách ve výši od právní po předposlední po 582 Kč, když první splátku byl žalovaný povinen zaplatit sedmý kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po předposlední vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Poslední splátka činila 547 Kč. Opět podpisem smlouvy stvrdil, že převzal v místě svého bydliště v hotovosti celou výši zápůjčky. Opět součástí smlouvy byly smluvní podmínky. Soudu byly dále předloženy tabulky umoření.

6. Další listinné důkazy se týkaly aktivní legitimace žalobce. Jednalo se o smlouvu o postoupení pohledávky, která byla uzavřena dne , datum, mezi postupitelem společností , právnická osoba, a postupníkem – žalobcem. Další listinný důkaz bylo oznámení o postoupení pohledávek z výše označených smluv ze dne , datum, , které bylo soudu předloženo spolu s dokladem o jeho doručování žalovanému (podací lístek).

7. Dalším listinným důkazem byla předžalobní výzva právního zástupce žalobce ze dne 1. 6. 2023, která byla soudu předložena rovněž s dokladem o jejím doručování žalovanému (podací lístek).

8. Na zjištěný skutkový stav byl soudem aplikován občanský zákoník číslo 89/2012 Sb. a zákon č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

9. Dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení spotřebitelského úvěru, a to na základě dostatečných informací získaných od spotřebitele, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Dle ustanovení § 580 o.z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Dle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl v úmyslu s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud proto dle výše uvedeného § 9 odst. 1 daného zákona, se zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla účastníky platně uzavřena, zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a zda žalobce skutečně nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splácet.

14. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, například rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 č.j. 33 Cdo 2178/2018, z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posouzení splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění tohoto rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a podobně. V další řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko u věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby už dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tato porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. V řízení bylo žalobcem konkrétně tvrzeno a také prokázáno, že jeho právní předchůdce jako věřitel před uzavřením smluv prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy volné zdroje žalovaného byly právním předchůdcem žalobce nejspíše vyhodnoceny jako dostatečné pro splácení poskytnutého úvěru. V kartách zákazníka, žalovaného, bylo uvedeno, že jeho příjmy v obou případech činí 18 000 Kč měsíčně. V kartách zákazníka byly uvedeny výdaje žalovaného. Soudu však nebyly předloženy žádné dokumenty, kterými tyto skutečnosti měly být právním předchůdcem žalobce prověřovány, tedy výplatní pásky, pracovní smlouva, doklad SIPO, nájemní či podnájemní smlouva, atd. Soud u ústního jednání v termínu shora dal přítomné právní zástupkyni žalobce poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., nechť doloží skutková tvrzení v žalobě, jak konkrétně byla prověřována úvěruschopnost žalovaného před uzavřením obou smluv o zápůjčce a k těmto označí či předloží důkazy. Právní zástupkyně žalobce uvedla, že žalobce nemá k dispozici od svého právního předchůdce žádné důkazy, listiny, které by prokazovaly prověřování úvěruschopnosti před uzavřením smluv. Tyto soudu žalobce nemohl předložit. Soud má za to, že žalobce v tomto směru neunesl důkazní břemeno, neprokázal, že úvěruschopnost žalovaného jeho právní předchůdce před uzavřením výše označených smluv skutečně řádně prověřil. Soud dodává, že prověřoval schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splácet, neboť pokud by tak neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud odkazuje v tomto směru i na další rozhodnutí – nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možnost jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39. Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je také obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale tyto řádně prověří.

16. Soud uzavírá, že předmětné smlouvy o zápůjčce jsou smlouvami neplatnými dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelskému úvěru ve spojení s § 580 a § 588 o.z. Pokud žalobce na základě neplatných smluv poskytl žalovanému v prvním případě částku 32 000 Kč a v druhém případě 19 000 Kč, soud zavázal žalovaného k úhradě toho, co z těchto zapůjčených částek nesplatil, v prvním případě 29 900 Kč a v druhém případě 10 810 Kč a zavázal žalovaného k úhradě zákonného úroku z prodlení, neboť se s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobci ocitl v prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1968 a § 1970 o.z. ve výši stanovené nařízením vlády číslo 351/2013 Sb. Ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodňuje soud ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého více úspěšný žalovaný má právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému prokazatelně žádné náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

18. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.