11 C 94/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní JUDr. Lenkou Šestákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupené advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 603 390,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 375.375,70 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 228.014,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 58.457,90 Kč od 14. 7. 2017 do 19. 9. 2022, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 40.532,37 Kč od 14. 7. 2017 do 19. 9. 2022, 7,9 % úroku ročně z částky ve výši 603.390,36 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení a 8,5 % úroku z prodlení ročně z částky ve výši 603.390,36 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou k soudu dne 20. 9. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 603 390,36 Kč s příslušenstvím a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným uzavřel dne [datum] smlouvu [číslo], na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 800 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky, jež žalovaný obdržel před uzavřením smlouvy a svým podpisem stvrdil, že se s nimi seznámil a že je s nimi srozuměn. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut na bankovní účet [číslo] spotřebitelský úvěr, a to prostřednictvím bezhotovostního převodu finančních prostředků v plné výši úvěrového limitu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních anuitních splátkách, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena, přičemž výše anuitní splátky závisela na průběhu splácení. Byla sjednána úroková sazba ve výši 7,9 % ročně. Při schvalování úvěru vycházel věřitel z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra ČR. Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Žalovaný svou povinnost splácet nesplnil. Nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu banka využila svého zákonného práva a dlužnou částku, vzniklou z předmětné smlouvy, prohlásila za splatnou, dopisem odeslaným doporučenou poštou žalovanému. Žalovaný nadále dluží částku ve výši 702 380,63 Kč, tvořenou dluhem na jistině ve výši 600 976,36 Kč, poplatky ve výši 2 414 Kč, smluvním úrokem kapitalizovaným ke dni 19. 9. 2022 na částku 58 457,90 Kč, zákonným úrokem z prodlení kapitalizovaným za období od prodlení dlužníka se splácením do dne 19. 9. 2022 na částku 40 532,37 Kč, spolu se smluvním úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 603 390,36 Kč od 20. 9. 2022 do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 603 390,36 Kč, rovněž od 20. 9. 2022 do zaplacení. Naposledy byl vyzýván žalovaný k úhradě dluhu předžalobní výzvou právního zástupce žalovaného, ani přes tuto výzvu však dlužnou částku neuhradil.

2. Zdejší soud ve věci vydal dne 9. 11. 2022, pod č. j. EPR 260716/2022-6, elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Soud proto dříve vydaný elektronický platební rozkaz dle § 173 odst. 2 o.s.ř., ve spojení s § 174a odst. 3 o.s.ř., zrušil a v dané věci nařídil ústní jednání.

3. Na ústních jednáních, která byla ve věci nařízena, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které měl k dispozici. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový stav.

4. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem, jako bankou a žalovaným, jako klientem. Žalobce se zavázal žalovanému poskytnout spotřebitelský úvěr do celkové výše úvěrového limitu 800 000 Kč s tím, že tyto peněžní prostředky mohou být čerpány ode dne 17. 7. 2017 nejvýše do dne 24. 7. 2017 s tím, že účelově na předčasné splacení všech peněžitých závazků klienta, vyplývajících ze smlouvy uzavřené mezi klientem a [právnická osoba] [číslo], uzavřené dne [datum] ve výši zůstatku jistiny, včetně naběhlých úroků, který ke dni podání žádosti činil 750 005,27 Kč + úroky, anebo poplatky úvěrů od podání žádosti do data jeho splacení převodem na účet číslo [bankovní účet] a zůstatek poskytnutého úvěru bezúčelově tak, že tento bude převeden na účet klienta číslo [bankovní účet], vedený na jeho jméno. Bylo rovněž dohodnuto, že úvěr bude úročen pevnou úrokovou sazbou ve výši 7,9 % ročně a celková částka, kterou je potřeba zaplatit, činí 1 161 082,11 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit ve 120 měsíčních anuitních splátkách vždy k 25. dni v měsíci. Výše měsíční splátky byla dohodnuta na 9 664 Kč a výše poslední splátky by činila 9 661,67 Kč. První splátka byla splatnou dne 25. 8. 2017 a poslední dne 25. 7. 2027. Z bodu I.7. pro případ, že klient nedodrží termíny a výše splátek, nebo nesplatí ostatní peněžité závazky vyplývající ze smlouvy, je ČSOB oprávněna účtovat klientovi úrok z prodlení dle nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., a dále smluvní pokutu v denní výši 0,1 % obojí z částek, které je žalovaný povinen zaplatit z peněžitých závazků vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a které nebyly zaplaceny v dohodnutých termínech jejich splatnosti. Způsob splácení byl dohodnut v čl. I.10., kdy se smluvní strany touto smlouvou dohodly, že ČSOB je oprávněna inkasovat splátky z účtu určeného ke splácení pod číslem [bankovní účet].

5. Z výpisu z účtů číslo [bankovní účet] vedeného na majitele – žalovaného, za období od 14. 7. 2017 do 31. 7. 2017, bylo zjištěno, že dne 17. 7. 2017 došlo skutečně k čerpání úvěru dohodnutým způsobem. Částka 745 595,35 Kč byla převedena na účet [bankovní účet] a částka 54 404,65 Kč na účet [bankovní účet].

6. Soudu byla předložena žádost žalovaného o poskytnutí úvěru ze dne 14. 7. 2017. Žalovaný požádal o úvěr ve výši 800 000 Kč za účelem konsolidace. Žalovaný zde byl identifikován jménem a příjmením, rodným číslem, státní příslušností i místem narození. Dále byla uvedena jeho adresa trvalého pobytu shodná se zasílací adresou. Peníze měly být čerpány převodem na účet žalovaného [číslo], přičemž u účtu určeného k přefinancování bylo uvedeno číslo účtu [bankovní účet], na kterém byl zůstatek úvěru ve výši 750 005,27 Kč k datu této žádosti. Žalovaný měl před uzavřením smlouvy k dispozici předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, se kterými se před podpisem smlouvy seznámil a s jejich obsahem souhlasil. V těchto informacích byly informace o věřiteli, popis základní vlastností spotřebitelského úvěru, náklady spotřebitelského úvěru a další důležité právní aspekty.

7. Soudu byly předloženy rovněž Obchodní podmínky pro [žalobkyně] spotřebitelské úvěry, Sazebník pro fyzické osoby – občany.

8. Za účelem ověření - posouzení úvěruschopnosti žalovaného předtím, než byla úvěrová smlouva mezi účastníky uzavřena, byly soudu předloženy informace z Credit Bureau, v rámci kterého bylo zjištěno, že žalovaný předtím, než uzavřel smlouvu, měl celkem 4 splátkové kontrakty s výší nesplacené jistiny 1 560 852 Kč a výší měsíčních splátek 15 581 Kč. Jednalo se o úvěr u společnosti, která byla označena kódem [anonymizováno] s výší nesplacené jistiny 163 445 Kč a výší měsíční splátky 1 994 Kč, úvěr u společnosti označený kódem [anonymizováno] s výší nesplacené jistiny 104 133 Kč a výší měsíční splátky 1 305 Kč, úvěr u společnosti označené kódem [anonymizováno], u níž výše nesplacené jistiny činila 203 234 Kč a byly dohodnuty měsíční splátky ve výši 2 618 Kč a společnosti označené kódem banky [anonymizováno], kdy nesplacená jistina dosahovala výše 1 000 063,40 Kč a byla dohodnuta měsíční splátka 9 664 Kč (úvěr u žalobce).

9. Z předložených výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaný úvěr splácel. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného byl soudu předložen i výpis z účtu č. [bankovní účet], vedený na žalovaného, jako majitele, za období předcházející uzavření výše označené úvěrové smlouvy. Z tohoto bylo zjištěno, že na tento účet chodí žalovanému mzda od jeho zaměstnavatele. Dne 6. 4. 2017 se jednalo o částku 27 150 Kč, dne 4. 5. 2017 o částku 26 999 Kč a dne 2. 6. 2017 mzda dosáhla výše 25 311 Kč, která mu na tento účet byla zaslána. Pokud se jedná o zůstatek na tomto účtu k datu 30. 6. 2017, jednalo se o částku 35 448,85 Kč.

10. Z tabulky, která byla zpracována právním zástupcem žalobce za účelem ověření čerpání úvěru a následného splácení, bylo ověřeno, že úvěr byl v celkové výši 800 000 Kč skutečně vyčerpán a dále bylo z tabulky zjištěno, že žalovaný celkem na tomto úvěru uhradil 424 624,30 Kč.

11. Soudu dále byly předloženy výzvy k úhradě nedoplatků, které v průběhu splácení žalovanému vznikly. Jednalo se o výzvu adresovanou na žalovaného za účelem upozornění na dluh, který k datu 3. 6. 2021 dosáhl výše 10 314,10 Kč. Další výzva k zaplacení dluhu byla sepsána ohledně dluhu k datu 13. 6. 2021 ve výši 10 827,80 Kč na žalovaného a zároveň byl vyzván tento dluh uhradit do 2. 7. 2021. Další výzva byla opakovanou výzvou k zaplacení dluhu, kdy dluh žalovaného vůči žalobci k datu 6. 7. 2021 dosáhl výše 21 681,36 Kč a zároveň touto výzvou byl upozorněn na možnost zesplatnění, pokud dlužnou částku do 2. 8. 2021 neuhradí. Dalším listinným důkazem byla poslední výzva k zaplacení dluhu před zesplatněním ze dne 30. 8. 2021, ke které soudu byl předložen i doklad o doručování výzvy žalovanému (dodejka). Soudu bylo předloženo i oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 11. 2021 a zároveň výzva k úhradě celého dluhu, který ke dni 26. 11. 2021 dosáhl 624 418,38 Kč. Toto oznámení bylo soudu předloženo rovněž spolu s doklady o doručování výzvy žalovanému (opět dodejka).

12. Soudu bylo předloženo rovněž oznámení o právním zastoupení a předžalobní výzva k úhradě dluhu ze dne 29. 8. 2022, a to včetně dokladu o jejím doručování žalovanému (poštovní podací arch).

13. Na zjištěný skutkový stav byl soudem aplikován občanský zákoník č. 89/2012 Sb. a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

14. Dle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá půjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Dle § 86 odst. 1 téhož zákona, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výši spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadního dluhu. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen úvěr splácet bez ohledu na své příjmy.

16. Dle § 87 odst. 1 výše uvedeného zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle ustanovení § 580 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Dle ustanovení § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům nebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Bylo prokázáno, že žalobce měl v úmyslu s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se proto dle výše uvedeného § 86 odst. 1 věta druhá daného zákona zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla účastníky platně uzavřena, zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a zda žalobce skutečně nemohl mít důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele tento úvěr splácet.

21. Soud v tomto směru odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 č. 33 Cdo 2178/2018, z něhož jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění tohoto rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a podobně. V další řadě chrání i pozici věřitelů samotných, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko u věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěr či jiné služby už dřív. Věřitel přitom neposkytuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využít veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva, a tato porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

22. V řízení bylo žalobcem konkrétně tvrzeno a také prokázáno, že jako věřitel před uzavřením smlouvy prověřoval schopnost žalovaného úvěr splácet, kdy volné zdroje žalovaného byly žalobcem nejspíše vyhodnoceny jako dostatečné pro splácení jím poskytnutého úvěru. Žalovaný dle výpisu z běžného účtu měl příjem zhruba přes 20 000 Kč čistého měsíčně v době, kdy uzavíral předmětnou smlouvu, přičemž hodnocení klienta bylo provedeno pouze z těchto příjmů, nebyly vůbec zjišťovány výdaje žalovaného spojené například s bydlením, jakožto i další výdaje spojené s krytím životních potřeb jeho i jeho rodiny. Z informací z Credit Bureau bylo zjištěno, že před uzavřením předmětné smlouvy měl již uzavřeny splátkové kontrakty, kdy nesplacená jistina dosáhla celkem výše 1 560 852 Kč a měsíční splátky u žalovaného činily 15 581 Kč.

23. Soud tedy zkoumal, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splácet řádně, pokud by tak soud neučinil, zasáhl by do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručenou v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (Nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Soud odkazuje v tomto směru i na další rozhodnutí – Nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11 a sp. zn. III. ÚS 4084/12, kdy Ústavní soud dovodil, že nelze akceptovat, aby případné soudní ochrany se dostávalo subjektům, nebankovním společnostem poskytující úvěry spotřebitelům, které evidentně poškozují práva svých klientů. Ustanovení formulářových smluv, do jejichž znění nemá spotřebitel možno jakkoliv zasáhnout a ovlivnit jejich obsah, je nutné dle Ústavního soudu, považovat za neplatné. Nadto Ústavní soud konstatoval, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti, které Nejvyšší správní soud posuzoval v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 Nejvyšší správní soud konstatoval, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá jen na údaje schopnosti splácet úvěr tvrzené samostatným žadatelem, ale tyto řádně prověří.

24. Soud uzavírá, že předmětná smlouva o úvěru ze [datum], je smlouvou absolutně neplatnou dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 580 a 588 o.z. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku ve výši 800 000 Kč, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o.z.) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci, jako ochuzenému, vydat. Vzhledem k tomu, že žalovaný převzal od žalobce částku ve výši 800 000 Kč a uhradil částku ve výši 424 624,30 Kč, je povinen uhradit žalobci částku ve výši 375 375,70 Kč, což mu soud uložil výrokem I. tohoto rozsudku. Ve zbytku žalobu, jako nedůvodnou, soud zamítl s tím, že zamítl žalobci rovněž zákonné příslušenství z pohledávky ve výši 375 375,70 Kč s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, číslo 33 Cdo 3675/2021.

25. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky odůvodnil soud ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že více úspěšnému žalovanému náklady řízení v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

26. Splatnost pohledávky je stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř.