12 C 1/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Klobásovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zajištění úhrady výživy a některých nákladů neprovdané matky

I. Žalovaný je povinen uhradit žalované na nákladech neprovdané matky částku 9.000 Kč a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba na úhradu nákladů neprovdané matky se v části 192.895 Kč zamítá.

III. Žaloba na placení výživného ve výši 3.500 Kč měsíčně, se za dobu od [datum] do [datum] zamítá.

IV. Žalovaný je povinen platit žalobkyni na výživném neprovdané matky za období od [datum] do [datum] částku 1.500 Kč měsíčně, splatným vždy do každého 15. dne příslušného měsíce.

V. Žaloba na placení výživného se za dobu od [datum] do [datum] v částce 2.000 Kč měsíčně zamítá.

VI. Žalovaný je povinen nedoplatek na výživném neprovdané matky za dobu od [datum] do [datum] ve výši 15.750 Kč zaplatit žalobkyni ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Břeclavi soudní poplatek ve výši 500 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum], podanou u soudu téhož dne, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 201.895 Kč představující náhradu nákladů spojených s těhotenstvím ve výši 7.550 Kč a dále požadovala výživné neprovdané matky ve výši 3.500 Kč měsíčně po dobu, kdy žalobkyně bude pobírat rodičovský příspěvek. Do částky 7.550 Kč žalobkyně započítala náklady na těhotenské ošacení ve výši 4.500 Kč, jízdné za ošetřujícím lékařem (zubařem) ve výši 1.500 Kč a za léky 950 Kč. Dále žádala zaplacení poloviny nájmu, aby se jí alespoň částečně vrátily vynaložené úspory.

2. Žalovaný se k návrhu vyjádřil tak, že s ním nesouhlasí. Byl přesvědčen, že není žádný důvod, proč by měl žalobkyni platit výživné, když k ní nemá žádný vztah, nikdy spolu nevedli společnou domácnost. Žalovaný nemá navíc dostatek finančních prostředků. Uvedl, že je ochoten platit výživné pouze na syna [jméno], k němuž je připraven uznat otcovství.

3. K jednání soudu dne [datum] se dostavili oba řádně a včas předvolaní účastníci. K jednání soudu dne [datum] se dostavil pouze žalovaný, žalobkyně, ačkoli byla řádně a včas vyrozuměna o termínu jednání, se k němu bez včasné předchozí omluvy a žádosti o odročení nedostavila, a proto soud věc projednal v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“). Omluvu žalované soud obdržel až po proběhlém jednání.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Ze Smlouvy o podnájmu bytu ze dne [datum] vyplývá, že nájemci, manželé [příjmení] [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení], s podnájemkyní [celé jméno žalobkyně] uzavřeli smlouvu o podnájmu bytu v [obec], Ulice [ulice a číslo], za částku 13.734 Kč, z toho nájemné 9.500 Kč Smlouva byla ujednána na dobu určitou do [datum], a spolu se žalobkyní byli oprávněni byt užívat její děti [jméno] a [jméno] [příjmení].

6. Z výpisu z Centrální evidence obyvatel ohledně žalobkyně má soud za prokázané, že má vyživovací povinnost ke třem nezletilým dětem, a to k [jméno] [příjmení], narozenému [datum], [jméno] [příjmení], narozené [datum] a [jméno] [příjmení], narozené [datum].

7. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] vyplývá, že žalobkyni je diagnostikována Crohnova nemoc a že v průběhu těhotenství trpěla respiračním onemocněním.

8. Z potvrzení Vězeňské služby České republiky ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaný nastoupil do výkonu trestu ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence [obec] dne [datum]. Ke dni vydání potvrzení nebyl žalovaný pracovně zařazen, konec trestu byl plánován na [datum].

9. Z usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], vzal soud za prokázané, že žalovaný byl podmíněně propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody s tím, že mu byla stanovena zkušební doba podmíněného propuštění v trvání dvou let s dohledem.

10. Z výpisu z Centrální evidence obyvatel ohledně žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný má vyživovací povinnost k nezletilému [jméno] [celé jméno žalovaného], narozenému [datum] a nezletilému [jméno] [celé jméno žalovaného], narozenému [datum].

11. Z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že oba nezletilí synové žalovaného byli svěřeni do péče matky [jméno] [příjmení] a naposledy byla žalovanému uložena povinnost platit výživné ve výši 2.000 Kč měsíčně na [jméno] a výživné ve výši 1.500 Kč měsíčně na [jméno]. Tehdy žalovaný jinou vyživovací povinnost neměl, byl zaměstnán krátce a jeho příjem dosahoval 20.000 Kč hrubého.

12. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že nezletilé dcery žalobkyně [jméno] a [jméno] [příjmení] jsou svěřeny do pěstounské péče prarodičů a matce byla uložena povinnost přispívat na jejich výživu výživným ve výši 300 Kč měsíčně na každou. Za období od [datum] do [datum] vznikl matce nedoplatek na výživném ve výši 3.300 Kč, který je povinna splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 200 Kč. Matka byla v době posledního rozhodování na rodičovské dovolené s nezletilým [jméno], pobírala na něho přídavek na dítě ve výši 630 Kč a rodičovský příspěvek ve výši 8.108 Kč, dále měla příjem z brigád.

13. Ze zprávy zaměstnavatele žalovaného společnosti [právnická osoba], [IČO], soud zjistil, že zde nastoupil do stálého pracovního poměru dne [datum], v únoru 2023 mu byla vyplacena čistá mzda ve výši 17.347 Kč a v březnu 2023 pak ve výši 22.331 Kč.

14. Ze zprávy Úřadu práce [obec] ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný byl veden v evidenci uchazečů o zaměstnání od [datum] do [datum] bez nároku na podporu v nezaměstnanosti.

15. Z protokolu o jednání sepsaným u Městského soudu v Brně ze dne [datum] bylo zjištěno, že je zde vedeno řízení o určení otcovství k nezletilému [jméno] [příjmení], narozenému [datum], jehož účastníky jsou matka [celé jméno žalobkyně] (v tomto řízení žalobkyně) a domnělý otec [celé jméno žalovaného] (v tomto řízení žalovaný). Domnělý otec se k jednání Městského soudu v Brně nedostavil a jednání bylo odročeno za účelem zpracování znaleckého posudku (analýza DNA).

16. Z výpovědi žalobkyně u jednání soudu [datum] vyplynulo, že po žalovaném požaduje výživné od března 2022, kdy jí přestal zcela přispívat. Předtím jí něco přispíval z vaření drog. Od narození syna [jméno] je na mateřské dovolené. Ví s určitostí, že otcem nezletilého [jméno] je žalovaný. S tvrzením žalovaného, že v době otěhotnění byla na pervitinu a nic si nepamatuje, nesouhlasí. S jiným mužem poměr neměla. V požadovaném výživném 3.500 Kč je zahrnut příspěvek na nájem a jednak i to, že žalobkyně v důsledku Crownovy nemoci vyžaduje speciální stravu. Se synem žije sama, vyřizuje si dávky státní sociální podpory. Její dvě nezletilé dcery jsou v péči jejích rodičů, neboť žalobkyně ztratila bydlení. Potvrdila, že dříve měla problémy s drogami.

17. Žalovaný u jednání soudu konaného [datum] vypověděl, že s žalobkyní byli závislí na pervitinu a taky tomu odpovídal jejich vztah. Všechny finance šly do výroby pervitinu. Pro žalovaného vše skončilo dne [datum], kdy nastoupil do výkonu trestu odnětí svobody. Žalovaný má vysokoškolské vzdělání, nyní je zaměstnán. Uvedl, že má řadu dluhů, bude si žádat o insolvenci. Na syny narozené z manželství má výživné uhrazené, neboť mu je strhávali z práce ve výkonu trestu, něco platili i jeho rodiče.

18. Z ostatních soudem provedených důkazů nevyplynulo již nic významného pro posouzení věci.

19. Podle § 920 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) (1) Není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé. (2) Soud může na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství je pravděpodobné, aby částku potřebnou na výživu a příspěvek na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem poskytl předem. (3) Soud může rovněž na návrh těhotné ženy uložit muži, jehož otcovství je pravděpodobné, aby předem poskytl částku potřebnou k zajištění výživy dítěte po dobu, po kterou by ženě náležela jako zaměstnankyni podle jiného právního předpisu mateřská dovolená.

20. Podle § 921 o. z. (1) Výživné se plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak. (2) Po osobě výživou povinné, která je v prodlení s placením výživného, může osoba oprávněná požadovat zaplacení úroku z prodlení.

21. Podle § 922 odst. 2 o. z. výživné pro neprovdanou matku a úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem lze přiznat i nazpět, nejdéle však dva roky ode dne porodu.

22. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům.

23. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na úhrada nákladů spojených s těhotenstvím a porodem syna [jméno] [příjmení] a výživné žalobkyně coby neprovdané matky. V řízení vyšlo najevo, že žalovaný dosud neuznal své otcovství k nezletilému [jméno], a proto je u Městského soudu v Brně vedeno řízení o určení otcovství, kde na straně domnělého otce vystupuje právě žalovaný. Z dokazování pak bylo prokázáno, že účastníci spolu nikdy nevedli společnou domácnost a dále, že žalovaný žalobkyni v průběhu jejího těhotenství ničím nepřispěl, a to ani na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem ani na její výživu.

24. Soud tedy ve vztahu k nároku žalobkyně na náhradu nákladů spojených s těhotenstvím ve výši 201.895 Kč, dospěl k závěru, že žaloba je v této části zčásti důvodná, když žalovaný jí po dobu těhotenství nebyl nikterak nápomocen, nepodílel se na úhradě jejich nákladů, které jí vznikly. S těhotenstvím jsou zcela jistě spojeny zvýšené náklady, ať už s nákupem těhotenského oblečení, nákupu vhodných potravin atd., přičemž to nemůže být jen žena – budoucí matka, která tyto zvýšené náklady nese. Soud však, na rozdíl od žalobkyně, shledal žalobu důvodnou pouze co do částky 9.000 Kč, která představuje přibližně polovinu žalobkyní skutečně vynaložených nákladů spojených s těhotenstvím ve výši 3.750 Kč (za oblečení, dopravu k lékaři a jízdné). Dále považuje přiměřený příspěvek na výživu žalobkyně za období těhotenství, tedy za dobu od [datum] do [datum] příspěvek ze strany domnělého otce ve výši 1.500 Kč měsíčně, tedy za 3 měsíce a 15 dní v celkové výši 5.250 Kč Tyto náklady považuje soud za zcela přiměřené potřebám žalobkyně, a to i s ohledem na majetkové možnosti žalovaného. Ve zbývající částce 192.895 Kč byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

25. Argumentace žalovaného, že s žalobkyní neměli žádný vztah a nevidí tedy důvod, aby jí něco platil, je zcela irelevantní za situace, kdy spolu měli intimní vztah, ze kterého žalobkyně s největší pravděpodobností otěhotněla a následně porodila živé dítě – [jméno] [příjmení], když zákon umožňuje, aby řízení bylo vedeno i vůči domnělému otci.

26. Soud shledal žalobu důvodnou i ve vztahu k nároku žalobkyně coby neprovdané matky dítěte, jehož pravděpodobným otcem je právě žalovaný, neboť její příjem v současné době představuje pouze rodičovský příspěvek, ze kterého však žalobkyně nemůže být schopna pokrýt svoje základní potřeby. Soud stanovil výživné na částku 1.500 Kč měsíčně, a to po dobu dvou let počítanou od porodu, tj. od [datum] do [datum] (§ 922 odst. 2 o. z.). Při stanovení výše výživného soud vycházel z potřeby žalobkyně, ale zejména i z příjmů otce a dalších jeho vyživovacích povinností, kdy žalovaný má dva nezletilé syny a v případě, že bude určeno otcovství i k [jméno] [příjmení], pak bude mít vyživovací povinnost i k němu. S ohledem na to, že současný příjem žalovaného je v průměrné výši 19.800 Kč, shledal soud výživné ve výši 1.500 Kč měsíčně za zcela adekvátní, a to i za období kdy byl ve výkonu trestu odnětí svobody. Při stanovení výživného vycházel ze závěrů, ke kterým dospěl Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. IV ÚS 1181/07, kde uzavřel, že zbavil-li se rodič svým úmyslným jednáním, pro které byla na něj uvalena vazba a pro něž byl následně odsouzen k trestu vězení, objektivní možnosti plnit svoji vyživovací povinnost vůči svému nezletilému dítěti, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži tohoto dítěte, jež dle čl. 32 odst. 4 Listiny má základní právo na rodičovskou výchovu a péči. Částkou ve výši 1.500 Kč měsíčně by mohl žalovaný přispívat i v případě, že by nebyl ve výkonu trestu, a řádně by pracoval, mohl by pak dosahovat stejného příjmu jako u svého stávajícího zaměstnavatele.

27. Ve zbývající části žalobkyní požadovaného výživného, tj. 3.500 Kč měsíčně od [datum] do [datum] soud žalobu ve výroku III. zamítl, neboť výživné pro neprovdanou matku může být požadováno od doby porodu, nikoli dříve. Dále soud žalobu zamítl ohledně výživného ve výši 2.000 Kč měsíčně od [datum] do [datum], a to s ohledem na skutečnost, že žalobkyně požadovala výživné ve výši 3.500 Kč, avšak bylo jí přiznáno výživné ve výši 1.500 Kč (3.500 Kč – 2.000 Kč). Toto výživné však majetkovým možnostem žalovaného neodpovídá 28. Jelikož o výživném bylo rozhodováno zpětně, vznikl žalovanému za dobu od [datum] do [datum] nedoplatek ve výši 15.750 Kč Lhůtu tří dnů od právní moci tohoto rozsudku pro splatnost nedoplatku pak soud považuje za přiměřenou jak charakteru dlužného plnění, tak i výši dluhu.

29. Výrok VII. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na to, že žalobkyni, která byla v řízení úspěšnější, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

30. Ve výroku VIII. pak byla žalovanému uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení, a to na základě § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „zákon o SOP“), podle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobkyně je v tomto řízení osvobozena od poplatku podle § 11 odst. 2 písm. f) zákona o SOP, byla v řízení úspěšnější, a proto byla žalovanému uložena povinnost zaplatit poplatek ve výši 500 Kč podle položky [číslo] písm. a) Sazebníku poplatků.