12 C 17/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Klobásovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zrušení vyživovací povinnosti k rozvedenému manželovi

I. Zamítá se žaloba o zrušení vyživovací povinnosti žalobce [celé jméno žalobce] k žalované [celé jméno žalované], jež byla naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací].

II. Žalobci se přiznává vůči žalované náhrada nákladů řízení za zastoupení advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], které je žalovaný povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Břeclavi, a do tří dnů od právní moci samostatného usnesení, kterým bude výše této náhrady určena.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 11. 2022 ve znění jejího doplnění ze dne 21. 6. 2023 domáhal zrušení vyživovací povinnosti k žalované, která byla naposledy stanovena rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], a to ode dne 12. 8. 2022. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mu byla shora označenými rozsudky uložena povinnost hradit žalované, která je jeho bývalou manželkou, výživné ve výši 6.200 Kč za období od 2. 10. 2018 do 3. 1. 2020 a dále od 4. 1. 2020 do budoucna výživné ve výši 4.000 Kč měsíčně. Žalobci byla rovněž uložena povinnost zaplatit žalované nedoplatek na výživném za období od 2. 10. 2018 do 30. 4. 2022 ve výši 110.013 Kč ve dvou splátkách, a to v částce 55.000 Kč do tří měsíců od doručení rozsudku Krajského soudu v Brně a v částce 55.013 Kč do šesti měsíců od doručení rozsudku Krajského soudu v Brně. Žalobce měl za to, že se od posledního rozhodování soudu o výživném podstatně změnily majetkové poměry žalované i žalobce, neboť na základě dohody o narovnání se účastníci dohodli na narovnání hodnot ze zaniklého společného jmění manželů. Žalobce se zavázal uhradit žalované částku v celkové výši 1.700.000 Kč na vyrovnání hodnot souvisejících s nemovitostmi, konkrétně objektu bydlení [adresa] na pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo] a jinými stavbami bez [anonymizována tři slova]. na pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova] v [katastrální uzemí], a dále s osobním automobilem tovární značky Hyundai, [registrační značka]. Tato dohoda byla schválena ve formě smíru usnesením Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum], čímž současně došlo i k vypořádání společného jmění manželů. Část finančních prostředků ve výši 1.500.000 Kč byla žalobcem složena do advokátní úschovy u [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a následně byla uhrazena ze strany [anonymizováno] [příjmení] na účet úschov právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení]. Zbylou částku ve výši 200.000 Kč se žalobce zavázal uhradit ve dvou splátkách splatných ke dni 30. 9. 2023 a 30. 9. 2024. Žalobce dále uvedl, že je od ledna 2020 v důchodu, jeho jediným nynějším příjmem je starobní důchod ve výši 24.181 Kč. Jeho měsíční výdaje činí asi 13.500 Kč a zahrnují inkaso ve výši 4.175 Kč s tím ovšem, že žalobce měl ceny fixované pouze do konce roku 2022, a běžné výdaje ve výši 9.000 Kč. Dále je nutné přihlédnout k pravidelným ročním výdajům, jako je daň z nemovitosti, servis a další opravy automobilu apod. Dohromady tak měsíční výdaje žalobce činí částku kolem 20.000 Kč. Žalobce dále poukázal na skutečnost, že vůči žalované mají vyživovací povinnost její rodiče a syn, přičemž majetkové poměry rodičů žalované jsou minimálně na stejné úrovni jako poměry žalobce a vyživovací povinnost syna žalované by měla případné vyživovací povinnosti žalobce předcházet. Žalobce uzavřel, že za současné situace není spravedlivé ani po právu, aby nadále hradil žalované výživné v jakékoli výši.

2. Opatrovník žalované navrhl, aby byla žaloba zamítnuta, namítal, že žalovaná obdržela z titulu vypořádání společného jmění manželů částku, z níž by si v prvé řadě měla zajistit bydlení. Žalobce nabyl nemovitost – majetkovou hodnotu, čímž si zajistil bydlení. Pokud by si měla žalovaná vyplacenou částku rozúčtovat na dobu dožití, byla by tato částka s ohledem na její věk a předpokládanou dobu dožití nedostačující. Žalovaná trpí psychiatrickým onemocněním, které se u ní rozvinulo v důsledku jednání žalobce a kvůli němuž si není schopna zajistit odpovídající zaměstnání. Žaloba byla podána zcela účelově, je vedena snahou žalobce zbavit se své povinnosti hradit výživné. Pokud by soud zrušil výživné, byl by to signál, že psychické týrání, kterého se žalobce vůči žalované dopustil, bez problémů každému projde, což není správné.

3. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.

4. Z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] a z rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], má soud za prokázané, že rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], byla žalobci uložena povinnost platit žalované výživné ve výši 6.200 Kč za období od 2. 10. 2018 do 3. 1. 2020 a dále od 4. 1. 2020 do budoucna výživné ve výši 4.000 Kč měsíčně a dále byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované nedoplatek na výživném za období od 2. 10. 2018 do 30. 4. 2022 ve výši 110.013 Kč ve dvou splátkách, a to v částce 55.000 Kč do tří měsíců od doručení rozsudku Krajského soudu v Brně a v částce 55.013 Kč do šesti měsíců od doručení rozsudku Krajského soudu v Brně.

5. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že žalovaná není schopna se sama živit z důvodu závažného psychického onemocnění, které má původ v manželství s žalobcem, protože příznaky tohoto onemocnění se začaly projevovat v průběhu tohoto manželství. Žalovaná nemá ani žádný příjem ve formě důchodu, protože ač je invalidní, nejsou u ní splněny podmínky pro výplatu důchodu, a to délka důchodového pojištění, přičemž tomu tak je vinou žalobce, který požadoval, aby žalovaná nepracovala a starala se o domácnost, přičemž jí nezajistil placení důchodového pojištění. Současně bylo prokázáno, že žalobce se v průběhu manželství choval k žalované hrubě a násilně, psychicky i fyzicky ji týral, a to po delší dobu.

6. Z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že nynější úprava výživného rozvedeného manžela účinná od 1. 1. 2014 žádnou„ přednost“ této vyživovací povinnosti před jinou vyživovací povinností nestanoví, přičemž absence takového ustanovení je podle důvodové zprávy k občanskému zákoníku záměrná, neboť jím měla být vyloučena přednost vyživovací povinnosti rozvedeného manžela před vyživovací povinností dětí a rodičů. Existenci vyživovací povinnosti mezi předky a potomky nelze zcela ignorovat, ale na druhé straně je nutno přihlédnout ke specifické povaze vyživovací povinnosti rozvedeného manžela dané výhradně tím, že neschopnost osoby oprávněné sama se živit je založena na manželství nebo v souvislosti s ním. Tuto skutečnost je třeba zohlednit pro závěr o přiměřenosti vyživovací povinnosti rozvedeného manžela nejen podle jeho poměrů a poměrů druhého rozvedeného manžela, ale i podle většího významu této vyživovací povinnosti, neboť neschopnost oprávněného rozvedeného manžela sám se živit je zde založena okolnostmi nastalými v manželství nebo v souvislosti s ním. Pro posouzení přiměřeného rozsahu vyživovací povinnosti mezi rozvedenými manžely je rovněž obecně významné, zda a jaké jsou jejich majetkové poměry na základě vypořádání společného majetku nabytého za manželství.

7. Z usnesení Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], bylo prokázáno, že tímto usnesením byl schválen smír mezi žalobcem a žalovanou ohledně vypořádání jejich zaniklého společného jmění manželů s tím, že žalobci byly podle schváleného smíru přikázány do jeho výlučného vlastnictví objekt bydlení [adresa] na pozemku parc. č. St. [číslo], jiná stavba bez [anonymizována tři slova] na pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova], vše v [katastrální uzemí], a osobní automobil značky Hyundai, [registrační značka]. Na vyrovnání hodnot ze zaniklého společného jmění manželů se žalobce zavázal uhradit žalované částku 1.700.000 Kč, a to tak, že částka 1.500.000 Kč měla být uhrazena ze strany advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na účet úschov právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet], a to do tří dnů ode dne schválení tohoto smíru Okresním soudem v Břeclavi. Zůstatek částky ve výši 200.000 Kč se žalobce zavázal uhradit ve dvou splátkách, a to první splátku k datu 30. 9. 2023 a druhou splátku k datu 30. 9. 2024 pod ztrátou výhody splátek, vždy k rukám žalované.

8. Z dohody o svěření finančních prostředků uzavřené mezi žalobcem jako složitelem a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] jako advokátem dne 8. 8. 2022 a z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ze dne 11. 8. 2022 má soud za prokázané, že dne 11. 8. 2022 byla z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet] v souladu s uzavřenou dohodou o svěření finančních prostředků ze dne 8. 8. 2022 a schváleným smírem účastníků zaslána platba ve výši 1.500.000 Kč.

9. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalobce od června 2022 pobíral starobní důchod ve výši 24.181 Kč měsíčně.

10. Z výpisu z katastru nemovitostí – [list vlastnictví] prokazující stav evidovaný k datu 26. 9. 2022 má soud za prokázané, že rodiče žalované, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], měli ke dni 26. 9. 2022 ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl o velikosti id. [anonymizováno], a [jméno] [příjmení], [rodné číslo], byl k tomuto dni zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník spoluvlastnického podílu o velikosti id. [anonymizováno] k pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova], jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], pozemku parc. č. St. [číslo] a pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí].

11. Z výpisu z katastru nemovitostí – [list vlastnictví] prokazující stav evidovaný k datu 26. 9. 2022 bylo prokázáno, že rodiče žalované, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], měli ke dni 26. 9. 2022 ve společném jmění manželů byt nacházející se v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo].

12. Z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že tímto rozsudkem byla žalovaná omezena ve svéprávnosti po dobu pěti let od právní moci tohoto rozsudku, a to tak, že není způsobilá rozhodovat o přijetí nebo odmítnutí zdravotnických služeb tam, kde je vyžadována písemná forma souhlasu. Opatrovníkem žalované byla soudem jmenována [jméno] [příjmení], [datum narození].

13. Z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že tímto rozsudkem byla [jméno] [příjmení], [datum narození], odvolána z funkce opatrovníka žalované a do funkce opatrovníka byla jmenován [jméno] [příjmení], [datum narození].

14. Z lékařské zprávy ze dne 23. 11. 2022 bylo prokázáno, že žalovaná byla od 21. 11. 2022 hospitalizována v [anonymizována dvě slova] [obec], kde byla přijata opakovaně pro závažnou dekompenzaci psychického stavu v rámci její základní diagnózy. V domácím prostředí předcházelo opakovaně heteroagresivní chování spolu s lékovou non – compliance. U pacientky je již spolupráce výrazně narušena, limitována i postpsychotickým defektem osobnosti.

15. Z platebních dokladů SIPO soud zjistil, že žalobce v měsících duben a květen 2023 platil na inkasu částku ve výši 9.238 Kč a od měsíce června 2023 částku ve výši 7.238 Kč.

16. Z poštovních poukázek za období od 13. 5. 2019 do 10. 5. 2022 a z potvrzení o transakcích zadaných platební kartou za období od 16. 6. 2022 do 18. 8. 2023 má soud za prokázané, že žalobce v období od 13. 5. 2019 do 10. 5. 2022 platil žalované výživné ve výši 2.500 Kč, od 16. 6. 2022 do 18. 8. 2023 platil žalované výživné ve výši 4.000 Kč a dále dne 2. 12. 2022 zaslal na účet žalované částku ve výši 55.000 Kč a dne 26. 8. 2022 částku ve výši 55.000 Kč, čímž došlo k úhradě nedoplatku na výživném za období od 2. 10. 2018 do 30. 4. 2022.

17. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Břeclav ze dne 7. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobce nebyl k tomuto dni evidován jako zaměstnanec u žádného zaměstnavatele.

18. Z oznámení České správy sociálního zabezpečení ze dne 8. 6. 2023 bylo prokázáno, že žalobce ke dni 8. 6. 2023 pobíral starobní důchod ve výši 26.465 Kč měsíčně, žalovaná ke dni 8. 6. 2023 nepobírala od České správy sociálního zabezpečení žádný důchod.

19. Ze sdělení Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v Brně, Kontaktní pracoviště Hustopeče ze dne 9. 6. 2023 bylo zjištěno, že žalobci ani žalované nebyly za dobu od 1. 1. 2022 do 9. 6. 2023 vypláceny dávky státní sociální podpory ani dávky hmotné nouze.

20. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Břeclav ze dne 24. 10. 2023 bylo prokázáno, že otec žalované [jméno] [příjmení] v roce 2021 pobíral starobní důchod ve výši 15.157 Kč měsíčně, v roce 2022 pobíral starobní důchod v rozmezí od 15.958 Kč do 17.626 Kč měsíčně a v roce 2023 pobíral do května 2023 starobní důchod ve výši 18.467 Kč měsíčně a od června 2023 pobírá starobní důchod ve výši 19.199 Kč měsíčně. Matka žalované [jméno] [příjmení] pobírala v roce 2021 starobní důchod ve výši 10.986 Kč měsíčně, v roce 2022 pobírala starobní důchod v rozmezí od 11.733 Kč do 12.817 Kč měsíčně a v roce 2023 pobírala do května 2023 starobní důchod ve výši 14.912 Kč měsíčně a od června 2023 pobírá starobní důchod ve výši 15.563 Kč měsíčně.

21. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], byla žalobci uložena povinnost platit žalované výživné ve výši 6.200 Kč za období od 2. 10. 2018 do 3. 1. 2020 a dále od 4. 1. 2020 do budoucna výživné ve výši 4.000 Kč měsíčně a dále byla žalobci uložena povinnost zaplatit žalované nedoplatek na výživném za období od 2. 10. 2018 do 30. 4. 2022 ve výši 110.013 Kč ve dvou splátkách, a to v částce 55.000 Kč do tří měsíců od doručení rozsudku Krajského soudu v Brně a v částce 55.013 Kč do šesti měsíců od doručení rozsudku Krajského soudu v Brně. Žalobce tuto svou povinnost dosud řádně plní, výživné hradí žalované pravidelně a uhradil rovněž nedoplatek na výživném ve výši 110.013 Kč za období od 2. 10. 2018 do 30. 4. 2022. Od právní moci shora označených rozsudků došlo k vypořádání zaniklého společného jmění manželů žalobce a žalované, které bylo vypořádáno na základě dohody účastníků, která byla schválena soudem ve formě soudního smíru a na jejímž základě byly žalobci přikázány do jeho výlučného vlastnictví objekt bydlení [adresa] na pozemku parc. č. [anonymizováno] [číslo], jiná stavba bez [anonymizována tři slova]. na pozemku parc. č. [anonymizována dvě slova], vše v [katastrální uzemí], a osobní automobil značky Hyundai, [registrační značka]. Na vyrovnání hodnot ze zaniklého společného jmění manželů se žalobce zavázal uhradit žalované částku v celkové výši 1.700.000 Kč, z níž žalované doposud uhradil částku ve výši 1.600.000 Kč. Výše starobního důchodu žalobce činí v současné době 26.465 Kč měsíčně. Žalovaná v současné době nepobírá žádný důchod, dávky státní sociální podpory ani dávky hmotné nouze a nemá ani žádný jiný příjem. Finančně je závislá především na příjmech svých rodičů, se svým synem nemá příliš dobré vztahy. Otec žalované v současné době pobírá starobní důchod ve výši 19.199 Kč měsíčně a matka žalované pobírá starobní důchod ve výši 15.563 Kč měsíčně.

22. Podle § 760 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), není-li rozvedený manžel schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním, má vůči němu jeho bývalý manžel v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost, lze-li to na něm spravedlivě požadovat, zejména s ohledem na věk nebo zdravotní stav rozvedeného manžela v době rozvodu nebo skončení péče o společné dítě rozvedených manželů.

23. Podle § 760 odst. 2 o. z. při rozhodování o výživném nebo o jeho výši vezme soud zřetel, jak dlouho rozvedené manželství trvalo a jak dlouho je rozvedeno, jakož i zda a) si rozvedený manžel neopatřil přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka, b) si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením s vlastním majetkem, c) se rozvedený manžel podílel za trvání manželství na péči o rodinnou domácnost, d) se rozvedený manžel nedopustil vůči bývalému manželu nebo osobě mu blízké činu povahy trestného činu, nebo e) je dán jiný obdobně závažný důvod.

24. Podle § 760 odst. 3 o. z. pro vyživovací povinnost rozvedených manželů platí obdobně obecná ustanovení o výživném.

25. Podle § 163 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

26. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Podle citovaného § 760 odst. 1 o. z. má rozvedený manžel právo na výživné v přiměřeném rozsahu vůči svému bývalému manželovi v případě, že není schopen se sám živit a současně tato jeho neschopnost má svůj původ v manželství nebo v souvislosti s ním. Rozsudek, který odsuzuje k plnění v budoucnu splatných dávek, lze změnit pouze na návrh a v případě, že se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek. Soud je přitom ve sporném řízení vázán návrhem žalobce a nemůže přiznat více, méně nebo něco jiného, než čeho se žalobce žalobou domáhá. Žalobce se žalobou domáhal zrušení vyživovací povinnosti vůči žalované coby jeho bývalé manželce, která mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]. Žalobce namítal, že od rozhodnutí soudu došlo k podstatné změně poměrů, které spatřoval jednak v tom, že mezi účastníky došlo k vypořádání zaniklého společného jmění manželů, v rámci něhož žalovaná obdržela od žalobce částku ve výši 1.600.000 Kč z celkové částky 1.700.000 Kč, kterou je žalobce povinen žalované uhradit na vyrovnání hodnot ze zaniklého společného jmění manželů, a dále žalobce spatřoval podstatnou změnu poměrů v tom, že je od ledna 2020 ve starobním důchodu, přičemž mu vzrostly jeho běžné výdaje, čímž u něj došlo k poklesu příjmů. Žalobce dále namítal, že vůči žalované mají vyživovací povinnost její rodiče a syn, jejichž vyživovací povinnost má přednost před vyživovací povinností žalobce jakožto bývalého manžela žalované. Soud nicméně po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky nedošlo k natolik zásadní změně poměrů, která by odůvodňovala úplné zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované. Je pravdou, že od právní moci shora uvedených rozsudků došlo k vypořádání zaniklého společného jmění manželů účastníků, které Krajský soud v Brně v odůvodnění svého rozsudku označil za okolnost, která by mohla být důvodem ke změně tohoto rozsudku, ale pouze v případě, že se tím změní majetkové poměry účastníků. Z provedeného dokazování nicméně vyplývá, že k podstatné změně majetkových poměrů účastníků v důsledku vypořádání zaniklého společného jmění manželů nedošlo. Žalobce na základě dohody o vypořádání společného jmění manželů schválené ve formě soudního smíru nabyl do svého výlučného vlastnictví nemovitosti včetně rodinného domu a osobní automobil, za což se zavázal zaplatit žalované na vyrovnání hodnot ze zaniklého společného jmění manželů částku 1.700.000 Kč. Z této částky doposud žalovaná od žalobce obdržela 1.600.000 Kč. Tato částka má přitom primárně žalované sloužit k zajištění si bydlení, neboť rodinný dům, kde účastníci za trvání manželství bydleli, získal do výlučného vlastnictví žalobce, a současně představuje peněžitou náhradu za ztrátu majetku, který získal do svého výlučného vlastnictví žalobce. V žádném případě ji nelze považovat za odbytné, jejímž poskytnutím se žalobce coby bývalý manžel žalované vyvázal ze své vyživovací povinnosti vůči žalované. Pokud žalobce dále poukazuje na to, že na jeho straně došlo k poklesu příjmů v důsledku toho, že se mu zvýšily jeho běžné výdaje, dospěl soud k závěru, že ani tato skutečnost není důvodem pro zrušení vyživovací povinnosti žalobce vůči žalované. V této souvislosti je nutno uvést, že výdaje v důsledku vysoké inflace vzrostly všem, tedy i žalované, jejím rodičům a synovi. Žalobce současně pobírá starobní důchod v nadprůměrné výši, která v současné době činí 26.465 Kč měsíčně. V řízení vedeném u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. [spisová značka] bylo prokázáno, že žalovaná není schopna se sama živit, přičemž tato její neschopnost má svůj původ v manželství se žalobcem, který žalovanou nutil, aby zůstala v domácnosti a nepracovala, přičemž jí současně neposkytoval dostatek finančních prostředků k tomu, aby si mohla hradit důchodové pojištění. Žalovaná tím nesplnila minimální dobu účasti na důchodovém pojištění, následkem čehož jí nebyl přiznán nárok na invalidní důchod, ačkoliv byla shledána invalidní ve III. stupni. V současné době žalovaná nadále nepobírá žádný důchod, není ani příjemcem dávek státní sociální podpory a hmotné nouze a nemá ani žádný jiný příjem. Žalovaná je tak závislá na finanční pomoci svých rodičů, kteří jsou oba ve starobním důchodu a v současné době pobírají starobní důchod v měsíční výši 15.563 Kč a 19.199 Kč. Syn žalované na výzvu soudu ke sdělení jeho zaměstnavatelů za období od 1. 8. 2022 dosud nijak nereagoval, nicméně soud je toho názoru, že výše výživného 4.000 Kč měsíčně, kterou je povinen žalobce žalované hradit od 4. 1. 2020, byla rozsudkem Krajského soudu v Brně stanovena již s přihlédnutím k příjmu syna žalované, který v době rozhodování soudu činil 20.000 Kč měsíčně čistého. Z odůvodnění obou rozsudků současně vyplývá, že vztahy mezi žalovanou a jejím synem nejsou dobré, a žalovaná je tedy finančně závislá především na příjmech svých rodičů. S žalobcem nelze souhlasit ani v tom, že vyživovací povinnost rodičů a syna žalované má přednost před vyživovací povinností žalobce vůči žalované. Vyživovací povinnost rozvedeného manžela je speciálním druhem vyživovací povinnosti, která je dána speciálním důvodem jejího vzniku spočívajícího v tom, že oprávněný není schopen se sám živit a tato jeho neschopnost má původ v manželství nebo v souvislosti s ním. Právní úprava účinná od 1. 1. 2014 žádnou přednost mezi vyživovací povinností předků a potomků a vyživovací povinností rozvedeného manžela nestanoví. Rozvedenému manželovi je tedy možné stanovit vyživovací povinnost k jeho bývalému manželovi i v případě, že jsou zde současně rodiče či potomci, kteří mají vyživovací povinnost k oprávněnému bývalému manželovi. Lze tedy uzavřít, že v případě, že jsou splněny podmínky stanovené v § 760 odst. 1 o. z. pro vznik práva na výživné rozvedeného manžela vůči jeho bývalému manželovi, nebrání případná vyživovací povinnost předků a potomků rozvedeného manžela tomu, aby byla bývalému manželovi stanovena povinnost platit rozvedenému manželovi výživné. K této skutečnosti se pouze přihlédne při stanovení výše výživného, které je bývalý manžel povinen oprávněnému rozvedenému manželovi platit. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, a proto ji ve výroku I. tohoto rozsudku v plném rozsahu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení za zastoupení advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který byl v tomto řízení ustanoven opatrovníkem žalované. Vzhledem k tomu, že náklady ustanoveného opatrovníka hradí stát, je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení ustanoveného opatrovníka státu v souladu s § 149 odst. 2 o. s. ř. O výši náhrady nákladů řízení ustanoveného opatrovníka, které je žalobce povinen státu zaplatit, bude rozhodnuto samostatným usnesením poté, co bude odměna a náhrada hotových výdajů ustanoveného opatrovníka žalované soudem přiznána a vyplacena.