12 C 24/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Danielou Klobásovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zvýšení výživného,

I. Rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 3. 6. 2019, č. j. [číslo jednací], se mění tak, že žalovaný je povinen platit na výživu žalobkyně od 1. 12. 2020 zvýšeným výživným na částku 6.000 Kč měsíčně, splatným nadále vždy do každého 15. dne v měsíci daného měsíce k rukám žalobkyně.

II. Žaloba na zvýšení výživného se za dobu od 1. 12. 2020 do budoucna v částce 1.000 Kč měsíčně zamítá.

III. Nedoplatek na výživném za období od 1. 12. 2020 do 28. 2. 2023 ve výši 12.000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 6 měsíců od doručení rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 12. 12. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost přispívat na výživu žalobkyně částkou 7.000 Kč měsíčně s účinností od 1. 12. 2020. Návrh odůvodnila tím, že žalovaný je jejím otcem a na výživu jí přispívá částkou 5.500 Kč měsíčně, z toho 300 Kč platí stavební spoření, a to od 1. 12. 2019. U žalobkyně však došlo ke zvýšení nákladů, neboť studuje 4. ročník Obchodní akademie [část obce] v [obec] a následně zvažuje ve studiu pokračovat na vysoké či vyšší odborné škole. S docházkou do školy se jí zvedly i náklady na bydlení na internátě na částku 4.100 Kč měsíčně, dále platí obědy ve výši 800 Kč měsíčně, jízdné po [obec] na 10 měsíců ve výši 1.300 Kč a jízdné z domu do [obec] a zpět, mobilní telefon ve výši 700 Kč měsíčně. Žalobkyně je alergik, tudíž musí platit i potřebné léky a další běžné osobní a hygienické potřeby. Většinu výdajů žalobkyně platí matka. Žalobkyně se s žalovaným pokoušela o mimosoudní dohodu na zvýšení výživného, avšak žalovaný nereagoval.

2. Žalovaný se k návrhu žalobkyně vyjádřil v podání ze dne 20. 1. 2023, kde uvedl, že nárok neuznává s odůvodněním, že v stanoveném výživném jsou započítány náklady na soukromou školu (25.000 Kč), kterou však žalobkyně od 9/2019 nenavštěvuje. Od prosince 2022 žalovaný platbu výživného zvýšil na částku 6.000 Kč včetně příspěvku na stavební spoření s tím, že tuto výši je ochoten platit i do budoucna. Současné příjmy žalovaného činí v průměru částku 27.500 Kč, a tudíž žalovanému neumožňují platit vyšší částku. Žalobkyně se s žalovaným odmítá stýkat.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 8. 3. 2023, ke kterému se dostavili oba řádně a včas předvolaní účastníci.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 3. 6. 2019, č. j. [číslo jednací], bylo zjištěno, že žalovanému byla uložena povinnost přispívat na výživu žalobkyně pro dobu po rozvodu výživným ve výši 5.500 Kč měsíčně. Při stanovení výživného byla zohledněna skutečnost, že žalobkyně navštěvovala soukromou taneční konzervatoř v [obec], kde školné činilo částku 25.000 Kč ročně a s tím spojené náklady na bydlení na internátě ve výši 3.900 Kč měsíčně, obědy ve výši 650 Kč měsíčně. Do nákladů bylo započítáno i jízdné na MHD v [obec] ve výši 1.200 Kč a jízdné z domu do [obec] a zpět. Z rozsudku bylo dále zjištěno, že čistý příjem žalovaného v té době činil 25.879 Kč a cestovní náhrady byly v průměrné výši 2.800 Kč měsíčně čistého.

6. Listinou označenou jako„ Potvrzení o studiu“ bylo prokázáno, že žalobkyně je ve školním roce 2022 2023 studentkou čtvrtého ročníku [ulice] akademie [část obce].

7. Z daňového dokladu ze dne 2. 2. 2021 bylo zjištěno, že tato byla vystavena na nákup zboží NB LENOVO V15 a Mouse Genius DX za celkovou kupní cenu 13.990 Kč, která byla zaplacena hotově.

8. Fakturou ze dne 16. 3. 2021, [číslo] 2021, bylo prokázáno, že tato byla vystavena na jméno žalobkyně a zněla na částku 909 Kč. Předmětem byla koupě dvou knih New Headway.

9. Výpisy z účtu matky žalobkyně za období od 1. 1. 2022 do 11. 12. 2022 byly zjištěny platby, které matka žalobkyně vynaložila na výdaje žalobkyně.

10. Výpisem plateb z účtu žalovaného za období od 7. 2. 2019 do 15. 3. 2021 byly zjištěny platby, které žalovaný v daném období zaslal žalobkyni.

11. Z potvrzení [právnická osoba], [IČO], bylo prokázáno, že průměrný měsíční čistý příjem žalovaného za období od prosince 2020 do března 2022 byl ve výši 34.988 Kč a náhrada cestovného činila v průměru částku 2.371 Kč. Pracovní poměr byl ukončen ke dni 31. 3. 2022.

12. Dokladem o výši příjmu zaměstnavatele žalovaného [právnická osoba], [IČO], vyplynulo, že průměrný měsíční čistý příjem žalovaného za období od dubna do prosince 2022 byl ve výši 30.421 Kč.

13. Z potvrzení [právnická osoba], [IČO], bylo zjištěno, že průměrný měsíční čistý příjem matky žalobkyně činil v roce 2021 částku 31.149 Kč a v roce 2022 částku 30.183 Kč.

14. Z výslechu žalobkyně vyplynulo, že studium taneční školy ukončila a přešla na současnou školu – Obchodní akademii, která se nachází rovněž v [obec], kde chtěla zůstat kvůli kamarádům. Za internát nyní platí částku 4.100 Kč měsíčně a obědy platí 800 Kč měsíčně. Dále musí ve škole platit různé fondy a učebnice. Matka jí dává kapesné, které je určeno na potraviny, na jídlo, léky, oblečení. Žalobkyně je zaměstnána na dohodu o pracovní činnosti, kde má odměnu podle počtu hodin. Peníze, které si žalobkyně vydělá používá např. na nákup dárků pro rodinu atp. Co se týče výdajů spojených s dojížděním, tak domů jezdí každý víkend, za jednu cestu tam a zpět vynaloží asi 400 Kč. Roční jízdenka po [obec] stojí 1.300 Kč. V loňském roce si žalobkyně dělala řidičský průkaz, který stál 16.500 Kč, na to jí žalovaný nepřispěl. V době distanční výuky si musela pořídit notebook, na to jí žalovaný přispěl částkou 95,40 Kč. Dále potvrdila, že žalovaný v prosinci 2022 zaplatil částku 5.800 Kč a poté 6.000 Kč.

15. Z výslechu žalovaného bylo zjištěno, že výživné platil ve výši 5.500 Kč měsíčně včetně stavebního spoření ve výši 300 Kč. Od prosince 2022, kdy bylo stavební spoření zrušeno, začal hradit výživné ve výši 6.000 Kč. Za prosince 2022 zaplatil částku 5.700 Kč plus 300 Kč na stavební spoření. Ke změně zaměstnání uvedl, že současného zaměstnavatele má blíž a nyní má i pravidelnou 8 hodinovou pracovní dobu, v předchozím zaměstnání pracoval 14 hodin denně. Žalovaný jinou vyživovací povinnost než k žalobkyni nemá. Žalovaný žije s přítelkyní, které na přispívá na domácnost částkou 9.000 Kč měsíčně. Žalovaný, i když projeví zájem se s žalobkyní setkat, ona odmítá. Rovněž měl za to, že dcera si po ukončení taneční školy mohla najít obdobnou školu, jakou navštěvuje nyní v [obec], v okolí svého bydliště, změnu školy s žalobcem nikdo neprojednával.

16. Podle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.

17. Podle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

18. Podle § 913 odst. 1 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.

19. Podle § 913 odst. 2 o. z. při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

20. Podle § 914 o. z., je-li více osob povinných, které mají vůči oprávněnému stejné postavení, odpovídá rozsah vyživovací povinnosti každé z nich poměru jejích majetkových poměrů, schopností a možností k majetkovým poměrům, schopnostem a možnostem ostatních.

21. Podle § 922 odst. 1 o. z. výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne.

22. Podle § 163 o.s.ř. rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů.

23. Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům.

24. Předmětem řízení je nárok zletilého dítěte na zvýšení výživného uplatněný vůči jeho rodiči podle ustanovení § 910 a násl. o. z.

25. S ohledem na výše uvedená zákonná ustanovení se tedy soud zabýval tím, zda došlo ke změně poměrů, a to jak na straně žalobkyně, tak i na straně žalovaného, které by odůvodňovaly požadované zvýšení výživného, a dospěl k následujícím závěrům. Od posledního rozhodnutí soudu žalobkyně dospěla a její náklady na uspokojování životních potřeb se přirozeně úměrně k věku zvýšily. Žalobkyně zároveň prokázala, že stále není schopna se samostatně živit, a to z důvodu, že se soustavně denním studiem na střední škole připravuje na své budoucí povolání. Soud se při stanovení výše výživného musel zabývat nejen potřeby žalobkyně, coby zletilého dítěte, ale i majetkovými a příjmovými možnostmi žalovaného. Bylo prokázáno, že průměrný měsíční příjem žalovaného činí částku 30.421 Kč měsíčně. Za přiměřené výživné ze strany žalovaného soud tedy považuje za období od 1. 12. 2020 do budoucna částku 6.000 Kč měsíčně, která odpovídá jeho možným příjmům, neboť to nemůže být pouze matka, která řádně pracuje a veškeré zvýšené potřeby zletilé hradí. Zvýšené výživné soud považuje jednoznačně za odpovídající majetkovým poměrům otce, které jíž tuto částku platí, i odůvodněným potřebám žalobkyně. Ve zbývající části nároku žalobce ohledně výše výživného, to je co do 1.000 Kč měsíčně, byla žaloba zamítnuta.

26. Jelikož bylo výživné zvyšováno zpětně, vznikl otci na zvýšeném výživném za dobu od 1. 12. 2020 do 28. 2. 2023 nedoplatek v celkové výši 12.000 Kč (tedy za 24 měsíců po 500 Kč a za prosinec 2022, leden 2023 a únor 2023 nedoplatek nevznikl, neboť žalovaný platil výživné 6.000 Kč, tedy v soudem stanovené výši). Lhůtu 6 měsíců pro splatnost nedoplatku pak soud považuje za přiměřenou jak charakteru dlužného plnění, tak i výši dluhu.

27. Výrok IV. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. S ohledem na to, že žalobkyni, která byla v řízení úspěšnější, žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.