14 C 119/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Břetislavem Cvanem v právní věci žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 12 192 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši 12 192 Kč Kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 054,15 Kč. Kapitalizovaný úrok ve výši 544,91 Kč. Zákonný úrok z prodlení z částky 4 304,57 Kč od 21.02.2025 do zaplacení ve výši 15 %. Úrok 8 % ročně z částky 4 201,34 Kč od 21.02.2025 do zaplacení.

II. Žalovanému se vůči žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalobou ze dne 26. 8. 2025 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 12 192 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku shora. Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba., IČ IČO, se adresa, uzavřel dne 21. 9. 2022 s žalovaným smlouvu o úvěru a poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný však dlužnou částku v plné výši neuhradil. Aktivní věcná legitimace žalobce k podání této žaloby vyplývá ze skutečnosti, že původní věřitel společnost právnická osoba. postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 s účinností ke dni 25. 3. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný si předvolání k soudnímu jednání spolu s žalobou v úložní době na poště v místě svého bydliště nevyzvedl (fikce doručení podle § 49 odst. 4 o.s.ř. ke dni 4. 5. 2026). Po uplynutí úložní doby byla tato písemnost vhozena dne 6. 5. 2026 do domovní schránky žalovaného. Žalovaný se k jednání, které se konalo dne 16. 6. 2026, bez omluvy nedostavil. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného a vycházel z listinných důkazů předložených žalobcem. Ze smlouvy o úvěru číslo hodnota soud zjistil a má za prokázané, že původní věřitel společnost právnická osoba. uzavřel s žalovaným dne 21. 9. 2022 smlouvu o úvěru a poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem. Ve smlouvě se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli jistinu ve výši 10 000 Kč a dále zaplatit úrok ve výši 507 Kč, za poskytnutí úvěru se zavázal zaplatit úplatu ve výši 4 900 Kč, dále náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a za inkaso plateb v hotovosti ve svém bydlišti se zavázal zaplatit inkasní poplatek ve výši 1 800 Kč. Celkem se tedy žalovaný zavázal vrátit žalobci částku 18 592 Kč ve 14 měsíčních splátkách, kdy výše každé splátky činila 1 328 Kč. Z přehledu splátek soud zjistil, že žalovaný splácel úvěr v devíti splátkách, a to od září 2022 do září 2024 a celkem takto uhradil částku 11 400 Kč. Podle § 1796 občanského zákoníku neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti a rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Soud u jednání poučil zástupkyni žalobce podle § 118a odst. 2 o. s. ř., že nárok uplatněný v žalobě je možno posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení, neboť navýšení částky, kterou se zavázal žalovaný právnímu předchůdci žalobce vrátit, je nepřiměřená a v daném případě se jedná o lichevní jednání ze strany původního věřitele. V tomto případě je předmětná úvěrová smlouva absolutně neplatná. Zástupkyně žalobce se k tomuto právnímu názoru soudu nevyjádřila a ponechala rozhodnutí na úvaze soudu. Soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná ve smyslu § 1796 ve spojení s § 588 občanského zákoníku, neboť žalovaný se ve smlouvě zavázal za poskytnutí částky 10 000 Kč vrátit původnímu věřiteli celkem částku 18 592 Kč, a to zhruba v průběhu jednoho roku. Takovéto navýšení je zcela nepřiměřené a představuje úrokovou sazbu 80 % p. a., která několikanásobně převyšuje obvyklý úrok poskytovaný bankami v případě spotřebitelských úvěrů v daném čase a místě. V tomto případě se jedná o lichevní jednání ze strany původního věřitele, který si nechal od žalovaného slíbit plnění, které neúměrně převyšuje plnění, které se žalovanému dostalo. Soud proto posoudil nárok uplatněný v žalobě jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 a násl. občanského zákoníku. V tomto případě je povinností žalovaného vrátit žalobci pouze částku, kterou od původního věřitele obdržel. Z listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaný uhradil celkem částku 11 400 Kč, což znamená, že úvěr ještě o 1 400 Kč přeplatil. V tomto případě není jeho povinností žalobci cokoliv platit a soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud dále rozhodl, že žalovanému se vůči žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává, neboť mu v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.