14 C 129/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Břetislava Cvana a přísedících Mgr. Vladimíra Zatloukala a Josefa Kolka v právní věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupen advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , Ph.D. se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne 21. 9. 1978 bytem adresa žalovaného o zaplacení 23 975 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 38 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení: -) z částky ve výši 22 000 Kč od 9. 1. 2020 do 8. 7. 2020, -) z částky ve výši 38 000 Kč od 9. 7. 2020 do zaplacení, to vše do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 24 287 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou ze dne 17. 4. 2020 a rozšířenou písemným podáním ze dne 12. 8. 2020 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 38 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 22 000 Kč od 9. 1. 2020 do 8. 7. 2020 a z částky 38 000 Kč od 9. 7. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne 21. 5. 2013 na pracovní pozici řidič motorových vozidel pro oblast vnitrostátní i mezinárodní přepravy. Dne 4. 9. 2019 způsobil žalovaný zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů škodu na vozidle žalobce ve výší 22 000 Kč, přičemž žalovaný uznal za vznik této škody svoji odpovědnost, což podepsal v dokumentu Uplatnění škody. Žalovaný se zavázal tuto škodu žalobci uhradit. Druhá část uplatněného nároku ve výši 16 000 Kč představuje škodu, která žalobci vznikla zaplacením pokuty ve výši 15 000 Kč a nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. Žalovaný totiž ve dnech 19. 3. 2019 - 20. 3. 2019 při výkonu povolání nedodržel právními předpisy stanovenou minimální dobu odpočinku, překročil stanovený časový limit denní doby řízení a jako řidič nepoužíval digitální tachograf vozidla v souladu s právními předpisy.

2. Žalovaný učinil nesporným tu skutečnost, že na autě, se kterým jezdil převážně on, vznikla škoda ve výši 22 000 Kč a rovněž nezpochybnil důvod udělení pokuty a její výši za nedodržení povinných přestávek. S uplatněným nárokem však nesouhlasil a na svoji obranu proti žalobě uvedl, že si není vědom toho, že by v předmětném vozidle byla připevněna nějaká polička, což mělo být příčinou vzniklé škody. Tvrdil, že když jej v roce 2018 stavěla policejní kontrola u [obec], která si rovněž fotila vozidlo, tak tam žádná polička nebyla. Pokud žalobce uvedl, že tato škoda vznikla 4. 9. 2019, on ji způsobit nemohl, neboť od 16. 8. 2019 byl na dovolené a od 30. 8. 2019 nastoupil na nemocenskou. Tvrdil, že listinu Uplatnění škody s datem 9. 1. 2020 podepsal venku na parkovišti u centra [jméno] 12. 2. 2020 v rozmezí 18:04 hodin až 18:39 hodin. [jméno] [příjmení] (dispečer a vedoucí pobočky [obec]) mu tehdy řekl, že když nepodepíše, takto dá k soudu. Pokud se týká udělení pokuty za překročení stanoveného časového limitu denní doby řízení, uvedl, že dispečer mu řekl, že se má ještě přeplavit do Anglie, přičemž v přístavu Dover nebyla možnost, kde zaparkovat.

3. Z pracovní smlouvy soud zjistil a má za prokázané, že žalovaný byl u žalobce zaměstnán od 22. 5. 2013 jako řidič, jednalo se o pracovní poměr na dobu neurčitou. Pracovní smlouva byla uzavřena mezi žalovaným a společností [právnická osoba], se sídlem [adresa]. S účinností ke dni 1. 1. 2019 došlo na základě smlouvy o koupi části závodu k převodu části závodu ze společnosti [právnická osoba] na žalobce. V důsledku koupi závodu došlo k převodu činnosti zaměstnavatele na [právnická osoba] O této skutečnosti byli zaměstnanci informováni, přičemž žalovaný převzal dokument s informacemi pro zaměstnance dne 2. 1. 2019. Pracovní poměr žalovaného u žalobce skončil na základě výpovědi žalovaného ze dne 16. 8. 2019 a jeho pracovní poměr skončil 31. 10. 2019.

4. Z protokolu o vzniku škodní události ze dne 30. 12. 2019 vyplývá, že žalovaný, označený v této listině jako viník, svým podpisem odsouhlasil, že při používání vozidla si připevnil na palubní desku poličku, která provozem způsobila poškození této palubní desky. Odhad výše škody činí 22 000 Kč. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že si je vědom zavinění škody a s údaji uvedenými v listině souhlasí.

5. V listině nazvané jako Uplatnění škody žalobce uvádí, že činí žalovaného odpovědným za škodu, kterou způsobil svojí neopatrností při výkonu zaměstnání dne 4. 9. 2019 a požaduje po žalovaném náhradu škody ve výši 22 000 Kč. Ve spodní části této listiny žalovaný podepsal, že si je vědom svého zavinění a s náhradou škody souhlasí. Listina má datum 9. 1. 2020.

6. Z protokolu o provedení prací v souvislosti se škodnou událostí soud zjistil, že společnost [právnická osoba], za práci v souvislosti s odstraněním škody vzniklé připevněním poličky fakturovala žalobci částku ve výši 23 182 Kč.

7. Z potvrzení o pracovní schopnosti žalovaného vyplývá, že v pracovní neschopnosti byl od data 30. 8. 2019.

8. Rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, ze dne 30. 6. 2020, č. j. KUOK 67431/2020, byl žalobce jako dopravce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 35 odst. 2 písm. b) zákona o silniční dopravě, neboť nezajistil, aby řidič [celé jméno žalovaného] (žalovaný), na blíže neurčeném místě, dodržel v průběhu 24 hodin alespoň zkrácenou denní dobu odpočinku v délce nejméně 9 hodin, neboť bylo zjištěno, že dne 19. 3. 2019 v době od 23 hodin 59 minut do 5 hodin 57 minut dne 20. 3. 2019, vykonával denní dobu odpočinku pouze v časové dotaci 5 hodin 58 minut. Dále byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ustanovení § 35 odst. 2 písm. b) zákona o silniční dopravě, neboť nezajistil, aby řidič [celé jméno žalovaného], na blíže neurčeném místě, dodržel denní dobu řízení, neboť bylo zjištěno, že tento řidič překročil stanovený časový limit denní době řízení, a to v období dne 19. 3. 2019 od 5 hodin v 57 minut do 20 hodin v 52 minut dne 20. 3. 2019, vykonal denní dobu řízení v časové dotaci: 17 hodin 50 minut, čímž tato byla překročena o 8 hodin 50 minut. A konečně byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 35 odst. 2 písm. h) zákona o silniční dopravě, neboť nezajistil při provozu vozidla [registrační značka] řádné vedení záznamu o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku. Vozidlo bylo užito při jednotlivých jízdách, aniž by byla ve slotu [číslo] jeho digitálního tachografu, zasunuta karta příslušného řidiče, a to v následujících časových úsecích: -) dne 20. 3. 2019 od 00 hodin 14 minut do 00 hodin 21 minut téhož dne (doba jízdy 7 minut), -) dne 20. 3. 2019 od 00 hodin 28 minut do 01 hodin 21 minut téhož dne (doba jízdy 53 minut), -) dne 21. 3. 2019 od 20 hodin 3 minut do 20 hodin 7 minut téhož dne (doba jízdy 4 minuty).

9. Uvedené přestupky byly zjištěny při silniční kontrole zahájené dne 2. 4. 2019 8:40 hodin Policií ČR, DI [obec] na silnicích I/35 – [obec] – [obec]. V době silniční kontroly řídil kontrolované vozidlo [registrační značka] žalovaný [celé jméno žalovaného].

10. Za výše uvedená porušení zákona o silniční dopravě byla žalobci udělena pokuta ve výši 15 000 Kč, současně mu byla uložena povinnost nahradit náklady řízení v paušální částce 1 000 Kč.

11. Z potvrzení o absolvování pravidelného školení soud zjistil, že žalovaný se pravidelně účastnil školení v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů v rozsahu sedmi hodin, a to ve dnech 27. 12. 2016, 2. 1. 2018 a 20. 12. 2018. <i>12. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Zaměstnavatel povinen prokázat zavinění zaměstnance s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255 (odst. 3).</i> 13. Na uvedený spor dopadá shora citované ustanovení § 250 zákoníku práce (obecná povinnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli). Předpoklady této odpovědnosti za škodu jsou protiprávní jednání zaměstnance, vznik škody a příčinná souvislost mezi tímto jednáním zaměstnance a vznikem škody. Zaměstnavatel je přitom povinen prokázat zavinění zaměstnance alespoň ve formě nedbalosti.

14. Vznik škody a její výši žalobce dostatečným způsobem prokázal listinnými důkazy. Přehledem provedených prací [právnická osoba] Group žalobce prokázal jaké práce a v jaké cenové relaci byly na vozidle provedeny, přičemž žalovaný ve dvou listinách výši škody na vozidle 22 000 Kč uznal a s náhradou škody v této výši souhlasil. V protokolu o škodě ze dne 30. 12. 2019 žalovaný popsal, jak ke škodě došlo, a to že při používání vozidla si připevnil na palubní desku poličku, která provozem způsobila poškození palubní desky. Obranu žalovaného, že škodu nemohl způsobit, neboť 4. 9. 2019 byl v pracovní neschopnosti, považuje soud za účelovou. Tento údaj uvádí, kdy byla škoda zjištěna, přičemž ke škodě došlo připevněním poličky na palubní desku (v blíže nezjištěné době), která provozem v průběhu času způsobila poškození předmětné palubní desky. Žalovaný, přestože své zavinění na způsobení škody 22 000 Kč v minulosti uznal a s výší škody souhlasil, se nyní účelově snaží z této škodní události vyvinit tvrzením, že o ničem nevěděl. Důkazy navržené žalovaným, a to fotodokumentací ze stanic technické kontroly i z policejní kontroly u [obec] soud jako neúčelné neprovedl, neboť tyto důkazy by nemohly prokázat, účelové tvrzení žalovaného, že v autě žádná polička připevněna nebyla. Dobu policejní kontroly u [obec] žalovaný nijak blíže nespecifikoval (někdy v roce 2018) ani neuvedl, kdy byla provedena fotodokumentace na stanicích technické kontroly. I kdyby z této fotodokumentace bylo zjištěno, že na palubní desce polička připevněna není, v žádném případě by to neprokazovalo nepřipevnění poličky v následujícím období roku 2019, když škoda byla zjištěna až 4. 9. 2019 Ani tvrzení žalovaného, že listinu uplatnění škody s datem 9. 1. 2020 podepsal venku na parkovišti u centra [jméno] pod pohrůžkou, že když listinu nepodepíše, tak se zaměstnavatel bude soudit, na rozhodnutí soudu nic nezměnilo. Sdělení zaměstnanci, že pokud nepodepíše listinu, tak se s ním zaměstnavatel bude soudit, nepředstavuje bezprávnou výhrůžku, která by způsobovala neplatnost tohoto právního jednání. Navíc žalovaný neplatnost této listiny z důvodu výhrůžky ani nenamítl (§ 587 odst. 1 občanského zákoníku).

15. Pokud se týká škody ve výši 16 000 Kč (pokuta za překročení stanoveného časového limitu denní doby řízení), i zde žalobce prokázal výši této škody, protiprávní jednání žalovaného a příčinnou souvislost mezi porušením předpisů ze strany žalovaného a touto výší škody. Žalobce rovněž prokázal zavinění zaměstnance alespoň ve formě nedbalosti. Žalovaný se totiž k průběhu škodní události podrobně vyjádřil v listině nazvané„ vyjádření k porušení norem podle NR ([příjmení] [číslo])“. Žalovaný dne 1. 4. 2019 k tomuto uvedl: Do přístavu Dankerque jsem přijel 19. 3. 2019 v 16:10 hodin, v tuto dobu mi do konce výkonu zbývalo ještě 4 hodiny a 47 minut. Proto jsem se rozhodl, že se ještě ten den přeplavím do [příjmení] [jméno] a odpočinek udělám po vylodění. Jenže v přístavu bylo mnoho kamionů a mně se podařilo najet na trajekt až 19:56 hodin. To už jsem nemohl vyjet z kolony a udělat noc. Proto jsem i přes končící výkon pokračoval s tím, že odpočinek udělám hned po sjetí z lodi v přístavu Dover. Po vylodění jsem hledal místo na zaparkování, ale protože jsem vyjížděl až skoro poslední, tak už bylo vše obsazeno kamiony. Tak jsem pokračoval v jízdě a hledal místo až do cca 24:00 hodin, kdy jsem zastavil hned vedle silnice, ale byl jsem vyhnán s tím, že tam není žádné parkoviště a jestli neodjedu, tak zavolají policii. Nevěděl jsem, co mám dělat, tak mě napadlo, že vydělám kartu z tachografu a najdu jiné parkoviště na OUT. Zaparkoval jsem až v 1:21 hodin a šel spát. Vzbudil jsem se před devátou hodinou. Špatně jsem si to spočítal a myslel jsem, že už mám od půlnoci pauzu 9 hodin hotovou, proto jsem vyjel na vykládku. Na vykládku jsem přijel v 15:02 hodin a pracovníkem vykládací firmy mi bylo řečeno, že mám volno a že jejich řidič přistaví kamion na rampu, až bude volné místo. Proto jsem ukončil výkon a vytáhl kartu z tachografu, myslel jsem, že jejich řidič si do tachografu zasune svoji kartu. Ve 22 hodin přišel řidič a v areálu firmy popojel k rampě bez karty v tachografu. Já jsem se vykládky nezúčastnil. Ráno ve 2 hodiny jsem ukončil odpočinek, zasunul kartu a jel na nakládku.

16. K tomuto vyjádření žalovaného se vyjádřil i dispečer: Řidič byl poučen o nutnosti lepšího zhodnocení situace, obzvlášť v přístavech, kde průběh výkonu může zásadně narušit čekací doba na odbavení. Dále bylo řidiči vysvětleno, že zkrácením odpočinku v tomto případě na 5 hodin 58 minut se dopustil i dalšího přestupku, a to překročení denní doby řízení, protože se mu sečetly oba dny 19. 3. a 20. 3. do jedné doby řízení, v trvání 17 hodin 50 minut. Řidiči bylo vysvětleno, že měl po zvážení místní situace v přístavu Dunkerque ukončit výkon před naloděním a pokračovat až po vykonání odpočinku v délce minimálně 9 hodin.

17. Ze shora citovaného vyjádření žalovaného, které učinil pouze několik dnů po škodní události, je zřejmé, že žalovaný se sám rozhodl, že se ještě ten den přeplaví do [příjmení] [jméno] a že odpočinek udělá až po vylodění. Žalovaný ve vyjádření sám uznal„ že si to špatně spočítal“. Ve světle tohoto prvního vyjádření považuje soud další vyjádření žalovaného ze dne 25. 1. 2021 za účelové. Zde totiž žalovaný uvádí, že mu bylo nařízeno jeho nadřízeným [jméno] [příjmení], aby se přeplavil z francouzského přístavu Dunkerque do anglického přístavu Dover. Soud tedy vzal za své skutkové zjištění první písemné vyjádření žalovaného ze dne 1. 4. 2019, neboť žalovaný v této věci ani po poučení žádné další důkazy nenavrhoval, kromě druhého, mnohem pozdějšího vyjádření, které soud považuje za účelové.

18. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť soud má za prokázané, že žalovaný v případě první škodné události (22 000 Kč) porušil ustanovení § 301 písm. d) zákoníku práce, a to řádně hospodařit s prostředky svěřenými zaměstnanci zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím. V příčinné souvislosti s tímto jednáním žalovaného došlo ke škodě na palubní desce vozidla, se kterým žalovaný jezdil, ve výši 22 000 Kč. Tuto škodu žalovaný způsobil ve formě vědomé nedbalosti, neboť si musel být vědom, že připevněním poličky na palubní desku vozidla může způsobit zaměstnavateli škodu, a bez přiměřených důvodů spoléhal, že škodu nezpůsobí.

19. V případě druhé škodní událostí (16 000 Kč) žalovaný porušením nařízení Rady (ES) 561/2006 způsobil to, že zaměstnavateli byla uložena pokuta a náklady řízení v celkové výši 16 000 Kč. Dle tohoto nařízení řidiči musí dodržovat denní a týdenní doby odpočinku. V průběhu každých 24 hodin po skončení předchozí denní nebo týdenní doby odpočinku musí mít řidiči novou denní dobu odpočinku. Je-li denní doba odpočinku v průběhu těchto alespoň 24 hodin alespoň 9 hodin, ale kratší než 11 hodin, považuje se dotyčná denní doba odpočinku za zkrácenou. Mezi nedbalostním jednáním žalovaného a výší škody udělenou žalobci je zřejmá příčinná souvislost. Zavinění žalovaného lze uvažovat ve formě vědomé nedbalosti, neboť žalovaný byl opakovaně proškolován v rámci zdokonalování odborné způsobilosti řidičů a jako zkušený řidič si mohl spočítat, jestli tím, že se dne 19. 3. 2019 ještě přeplaví do [příjmení] [jméno], stihne včas zaparkovat a dodržet tak denní dobu odpočinku. Ve svém vyjádření ze dne 1. 4. 2019 žalovaný jasně deklaroval, že přeplavit se do [příjmení] [jméno] a vykonat odpočinek až po vylodění, bylo pouze jeho rozhodnutí a že si to špatně spočítal.

20. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Požadovaný zákonný úrok z prodlení je v souladu s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb., přičemž prodlení od 9. 1. 2020 počíná v návaznosti na uplatnění škody ze dne 9. 1. 2020 (listina na čísle listu 40), když předžalobní výzva na další škodu 16 000 Kč byla žalovanému doručena dne 8. 7. 2020. Další prodlení od 9. 7. 2020 počíná běžet v návaznosti na tuto předžalobní výzvu.

21. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., a přiznal úspěšnému žalobci náklady řízení v celkové výši 24 287 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 960 Kč, dále odměnu advokáta za 3 úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 23 975 Kč (1 úkon za 2 060 Kč) – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva ze dne 6. 4. 2020, podání žaloby, dále odměnu advokáta za další 3 úkony právní služby při tarifní hodnotě sporu 38 000 Kč (za 1 úkon 2 620 Kč) – předžalobní výzva ze dne 2. 7. 2020, částečné zpětvzetí a rozšíření žaloby a účast u jednání dne 12. 4. 2022. Žalobce má dále nárok na 6 paušálních částek po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a DPH 21 %. Žalobce dále požaduje cestovné za cestu z [obec] do [obec] a zpět, zástupce žalobce předložil vlakovou jízdenku v ceně 2 × 265 Kč. Zástupce žalobce má dále nárok na náhradu za ztrátu času při cestě k jednání soudu, a to celkem 12 půlhodin ve výši 1 200 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., k těmto částkám náleží DPH 21 %.