14 C 211/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Břetislavem Cvanem v právní věci žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o zaplacení 88 947 Kč s příslušenstvím a vzájemném návrhu žalovaného o zaplacení 34 220,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému částku ve výši 34 220,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p. a. od 01.05.2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 88 947 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 88 947 Kč od 23.03.2024 do zaplacení.

III. Změna vzájemného návrhu (rozšíření) písemným podáním žalovaného ze dne 19.02.2026 na částku 34 220,01 Kč s příslušenstvím se připouští.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 61 684,65 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu adresa – venkov náhradu nákladů státu ve výši 1 552 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu adresa – venkov.

1. Žalobou ze dne 11. 7. 2025 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 88 947 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 23. 3. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný pracoval pro žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 2021 jako řidič mezinárodní nákladní kamionové dopravy. Žalovanému byla ze strany zaměstnavatele předána tankovací karta, která mu umožňovala po zadání PIN natankovat pohonné hmoty na účet žalobce. Žalovaný tankovací kartu užíval k tankování do vozidla, které měl od žalobce svěřené k plnění pracovních úkolů, jednalo se o vozidlo Man TGX RZ SPZ. PIN kód k předmětné kartě, stejně jako ke všem dalším tankovacím kartám žalobce, je znám vždy pouze žalobci a řidiči, kterému je karta svěřena. Ve dnech 7. 7. 2022 – 9. 7. 2022 došlo k odběrům pohonných hmot uskutečněným prostřednictvím tankovací karty v celkové výši 2 797 litrů v hodnotě celkem 4 527,99 EUR bez daně z přidané hodnoty. S ohledem na neobvyklé odběry v tomto období došlo k zablokování tankovací karty pro její „přetankování“, o čemž byl žalobce informován společností AS24 dne 11. 7. 2022. Takto žalobce zjistil, že došlo ke zneužití tankovací karty, přičemž tuto skutečnost obratem reklamoval u společnosti AS24, avšak reklamace byla touto společností zamítnuta s ohledem na zneužití tankovací karty po jejím odcizení, včetně PIN kódu, bez jehož zadání nelze kartu k odběru pohonných hmot využít. Svěřenou tankovací kartu měl přitom před ztrátou či odcizením chránit žalovaný a PIN byl povinen mít zaznamenán odděleně od tankovací karty tak, aby při její ztrátě či odcizení nemohlo dojít k jejímu zneužití. Ať již došlo ke zneužití karty žalovaným, k její ztrátě či odcizení, musela osoba, která tankovací kartu zneužila, znát PIN a s tímto se mohla seznámit pouze v důsledku nedodržení povinnosti žalovaného vyplývajících mu z jeho pracovněprávního vztahu vůči žalobci.

2. Žalovaný byl s touto skutečností konfrontován a byl žalobcem vyzván k předložení tankovací karty. Na tuto výzvu žalovaný předložil tankovací kartu společnosti AS24 vedenou na firmu společnosti UAB ROSTEKA, což je dle všeho spediční společnost sídlící v Litvě. Jak mohlo dojít k této záměně žalovaný nedokázal žalobci vysvětlit, což může jednak nasvědčovat závěru, že se žalovaný zneužití karty dopustil sám. Žalovaný tak porušil povinnosti vyplývající z pracovního poměru, neboť pokud by řádně chránil tankovací kartu před ztrátou, odcizením či zneužitím, a pokud by řádně chránil PIN k tankovací kartě před ztrátou, odcizením či zneužitím, k neoprávněnému užití tankovací karty by nedošlo. Žalovaný způsobil žalobci jako svému zaměstnavateli škodu ve výši celkem 4 527,99 EUR bez daně z přidané hodnoty. Neoprávněně čerpané pohonné hmoty byly žalobcem uhrazeny dne 3. 8. 2022, přičemž v českých korunách se jedná o škodu ve výši 111 614,95 Kč. Nepochybně se jedná o škodu způsobenou nedbalostí žalovaného, proto se žalobce rozhodl uplatnit právo na náhradu škody limitované ustanovením § 257 odst. 2 zákoníku práce do výše 4,5 násobku průměrného měsíčního výdělku žalovaného před porušením povinnosti, což představuje částku 88 947 Kč. Žalobce se pokusil s žalovaným projednat výši způsobené škody a způsob její náhrady, avšak žalovaný záznam o projednání odmítl podepsat, dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy, která byla žalovanému doručena dne 15. 3. 2024.

3. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě vznesl námitku promlčení s odůvodněním, že žaloba byla podána až dne 11. 7. 2025, přičemž rozhodné okolnosti nastaly ve dnech 7. 7. 2022 –9. 7. 2022. Žalovaný dále poukázal na skutečnost, že originál dokumentu „Pokyny pro řidiče“, kterým disponuje, je odlišný od dokumentu, který je od žalobce založen ve spisu. Ve spisu jsou založeny „Pokyny pro řidiče“, které obsahují „Pokyny pro tankování“, ve kterých je mimo jiné dovětek znějící: „Za veškeré svěřené tankovací karty (mýtné jednotky) nese odpovědnost řidič! V případě ztráty, poškození atd. je nutnost okamžitě informovat vedení firmy jméno FO, 420 tel. číslo. V případě ztráty, odcizení tankovacích karet nebo mýtných jednotek nese veškerou odpovědnost řidič a případné náklady spojené se zneužitím TK, mýto bude hradit řidič, a to formou srážky ze mzdy, popřípadě dohodou splátek s vedením firmy.“ Tento dovětek však není obsažen v originálu „Pokynů pro řidiče“, kterým disponuje žalovaný. Je s podivem, že změna spočívá v dopsání vět o odpovědnosti řidiče za ztrátu tankovací karty. Žalovaný dále uvedl, že kartu zneužít nemohl, neboť bylo natankováno na jiných místech, než na kterých se v rozhodné době nacházel. Rovněž odmítl odpovědnost za zneužití tankovací karty cizí osobou, neboť tankovací kartu vždy ukládal dle zvyklostí zavedených u žalobce na bezpečném místě ve vozidle. Rovněž odmítá, že by snad ztratil či předal PIN kód od tankovací karty třetí osobě. K odcizení tankovací karty s PIN kódem nemohlo nikdy dojít, jelikož PIN kód k tankovací kartě obdrží řidiči, tedy i žalovaný, formou zprávy do mobilního telefonu. Žalovaný nepřijal odpovědnost za konkrétní tankovací kartu, která by byla přiřazena ke konkrétnímu vozidlu žalobce. Žalobce s žalovaným neuzavřel žádnou dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených věcí ve smyslu § 255 zákoníku práce, která by pokrývala odpovědnost za ztrátu tankovací karty. U žalobce bylo běžné, že se tankovací karty přesouvaly z jednoho vozidla do druhého, tedy zaměstnanci si tankovací karty vzájemně předávali. Když byl žalovaný konfrontován ohledně nadlimitních odběrů pohonných hmot, navrhl žalobci, nechť celou záležitost prošetří orgány Policie ČR. Žalobce však odmítl tuto skutečnost oznámit Policii ČR, což žalovaný považuje za nelogické. Žalovaný odmítá, že by porušením pracovních povinností z jeho strany měl být odpovědným za škodu, která vznikla žalobci.

4. Žalovaný poté písemným podáním ze dne 5. 1. 2026 vznesl vzájemný návrh ve znění jeho rozšíření písemným podáním ze dne 19. 2. 2026 a domáhá se po žalobci nevyplacené mzdy za měsíc březen ve výši 17 209 Kč a dále stravného rovněž za měsíc březen 2023 ve výši 17 011,01 Kč spolu s úrokem z prodlení. Uvedl, že žalobce žalovanému nevyplatil stravné za měsíc únor a březen 2023 a mzdu za měsíc březen 2023. Vzhledem k tomu, že žalobce neposkytoval žalovanému výplatní pásky, vychází žalobce z průměrného čistého měsíčního výdělku, který vyplývá z potvrzení o zaměstnání ze dne 31. 3. 2023, které žalovanému vystavil žalobce. Ohledně stravného za měsíc březen 2023 vychází žalovaný z programu TAGRA, který slouží pro stahování, archivaci a vyhodnocení dat z tachografů a karet řidičů. Z tohoto dokumentu vyplývá, že žalovanému vznikl za odpracovaný měsíc březen 2023 nárok na náhradu za stravné v celkové výši 1 615 a 655,01 EUR.

5. Z pracovní smlouvy žalovaného soud zjistil, že žalovaný pracoval u žalobce na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 12. 2021 jako řidič. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou se zkušební dobou tři měsíce. Ze mzdového výměru vyplývá, že byla sjednána měsíční hrubá mzda ve výši 18 500 Kč s tím, že žalovanému mohou být dále vypláceny prémie až do výše 150 % hrubé mzdy. Pracovní poměr byl ukončen výpovědí žalovaného ze dne 27. 1. 2023 s tím, že pracovní poměr skončil uplynutím dvouměsíční výpovědní doby.

6. Z potvrzení o zaměstnání vyplývá, že žalovaný dosahoval u žalobce průměrného čistého měsíčního výdělku 17 209 Kč.

7. Z přehledu odběru na tankovací kartu žalovaného v období od 7. 7. 2022 do 9. 7. 2022 vyplývá, že dne 7. 7. 2022 byl učiněn odběr 781,41 litrů v hodnotě 1 263,89 EUR bez DPH, dne 8. 7. 2022 byl učiněn odběr 862 litrů v hodnotě 1 367,31 EUR bez DPH a dne 9. 7. 2022 odběr 1 154,45 litrů v hodnotě 1 896,79 EUR bez DPH. Odběry na tankovací kartu žalovaného byly učiněny v Brescii, poblíž Montpellieru, nedaleko Marseille a na pomezí mezi Marseille a Nice.

8. Ze škodního protokolu ze dne 15. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalobce vyčíslil způsobenou škodu v částce 4 527,99 EUR, to je 111 230 Kč. Tento škodní protokol žalovaný nepodepsal.

9. V „Pokynech pro řidiče“, které soudu předložil žalovaný, není v článku „Pokyny pro tankování“ uveden dovětek, že „za veškeré svěřené tankovací karty (mýtné jednotky) nese odpovědnost řidič“! V případě ztráty, poškození atd. je nutnost okamžitě informovat vedení firmy jméno FO. V případě ztráty odcizení tankovacích karet nebo mýtných jednotek nese veškerou odpovědnost řidič a případné náklady spojené se zneužitím TK, adresa bude hradit řidič!!! A to formou srážky ze mzdy, popřípadě dohodou splátek s vedením firmy“.

10. Předžalobní výzvou ze dne 4. 3. 2024 vyzval zástupce žalobce žalovaného k zaplacení náhrady škody ve výši 111 230 Kč. Žalovaný ve svém vyjádření k předžalobní výzvě uvedl, že nárok žalobce neuznává a zároveň požadoval vyplacení mzdy, včetně stravného za měsíc březen 2023. 11. právnická osoba ve své informaci o výsledku kontroly ze dne 16. 2. 2026 uvedl, že kontrola byla zahájena dne 30. 9. 2025 doručením Oznámení o zahájení kontroly. Kontrolovaná osoba (žalobce) byla vyzvána, aby předložila požadované doklady. Kontrolovaná osoba požádala o prodloužení termínu pro dodání dokladů, čemuž pověřená inspektorka vyhověla. Kontrolovaná osoba (žalobce) však nepředložila doklady ani v prodloužené lhůtě, proto byla následně opakovaně vyzvána k předložení daných dokladů. Kontrolovaná osoba součinnost opět neposkytla. Výše uvedený inspektorát práce tímto vyčerpal všechny své zákonné možnosti, jak provést kontrolu. Žalovaný se může domáhat svých nároků pouze žalobou u příslušného soudu.

12. Z emailu společnosti AS24 zaslaného žalobci dne 11. července 2025 vyplývá, že žalobce byl upozorněn na to, že jeho karta 0003–1 byla zablokovaná z důvodu „přetankování.“ Z faktury dodavatele právnická osoba, adresa bylo zjištěno, že za odběry pohonných hmot ve Francii a v Itálii byly účtovány tyto částky bez DPH: 3 267,42 EUR a 1 260,58 EUR.

13. Svědek jméno FO vypověděl, že je bývalý zaměstnanec žalobce, u kterého pracoval jako řidič. Uvedl, že pohonné hmoty do vozidel nakupovali pomocí tankovacích karet. Každá karta měla svůj PIN a on, když obdržel tankovací kartu, tak u ní byl lísteček s napsaným PINem. Tankovací kartu nechával ve vozidle, ve složce nahoře na poličce, což bylo u firmy běžným zvykem. Klíče od vozidel se dávaly do boxu na parkovišti a klíče od tohoto boxu byly v poštovní schránce, která šla otevřít bez klíče. Mohlo se tedy stát, že někdo si vzal klíče z poštovní schránky, otevřel box s klíči od vozidel, vzal klíč od vozidla, které otevřel, a tímto způsobem mohl odcizit tankovací kartu z vozidla. Tvrdil, že jeho průměrná čistá měsíční mzda činila 48 000 Kč – 50 000 Kč včetně stravného. Mzdové listy od žalobce nedostávali. Mzda mu byla poukazována na účet. Uvedl, že u žalobce musel přestat pracovat, neboť obdržel z cizinecké policie odpověď, že si vízum prodloužit nemůže, neboť se jedná o nespolehlivého zaměstnavatele. Proto si našel jinou práci.

14. Svědek jméno FO uvedl, že je bývalý zaměstnanec žalobce, u kterého pracoval jako řidič. Pro tankování pohonných hmot měli řidiči kartu, od které PIN kód byl uveden buď na papíře nebo jej obdrželi od pana jméno FO esemeskou. Mzdu dostávali řádně, avšak mzdové listy nikoliv. Tankovací kartu nechával ve vozidle a klíče od vozidla dával do boxu. Tvrdil, že box bylo možné otevřít bez klíče.

15. Žalovaný ve své výpovědi uvedl, že měl jednu tankovací kartu, na kterou mohl tankovat u Möll, nebo kartu, na kterou mohl tankovat u AS24. Někdy se stávalo, že PIN byl napsaný u karty. Pokud se týká klíčů od auta, potvrdil výpovědi slyšených svědků, a to, že nikdo neměl problém se dostat do vozidla jiného řidiče, případně vzít z vozidla cizí tankovací kartu. Tvrdil, že v jeho případě mu někdo kartu odcizil a dal do vozidla jinou kartu. Když to řekl panu jméno FO, aby to nahlásil na policii a podíval se na kamery v objektu, řekl mu, že to nějak vyřídí. Poté až za půl roku, když odcházel ze zaměstnání, protože dal výpověď, požadoval po něm pan jméno FO, aby podepsal nějaký papír, kde by uznal svoji vinu za ztrátu karty. Toto podepsat odmítl. Celý měsíc březen 2023 pracoval, nemocný nebyl. Za únor 2023 obdržel pouze mzdu asi 17 000 Kč bez stravného a za měsíc březen 2023 neobdržel vůbec nic. Když mzdu urgoval, pan jméno FO mu řekl, že ji nedostal kvůli ztracené kartě. Tvrdil, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činil 45 000 Kč –50 000 Kč. Zaplacení mzdy urgoval písemnou výzvou ze dne 25. 3. 2024. Požaduje zaplacení mzdy za březen 2023, včetně stravného za tento měsíc. Pracovní poměr u žalobce uzavřel dne 1. 12. 2021, přičemž součástí pracovní smlouvy byly pokyny pro tankování, ve kterých není uveden dovětek, který je připsán v pokynech pro tankování, které předložil žalobce, a to, že v případě ztráty nebo odcizení tankovací karty nese veškerou odpovědnost řidič a náklady s tím spojené bude hradit. Tvrdil, že jiné pokyny pro tankování poté již od zaměstnavatele neobdržel. Dále poukázal na všeobecné informace uvedené v pokynech pro řidiče, kde je mimo jiné uvedeno, že cenné předměty jsou řidiči povinni mít během cesty neustále u sebe. V případě, že cenné předměty byly uloženy ve vozidle, v oploceném areálu zaměstnavatele pod kamerami, je žalovaný toho názoru, že za případné odcizení těchto věcí odpovědnost nenese.

16. Podle § 250 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

17. Podle § 250 odst. 2 byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí.

18. Podle § 250 odst. 3 zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a § 255.

19. Podle § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci příslušní zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní právní předpisy jinak.

20. Soud se nejdříve zabýval vznesenou námitkou promlčení ze strany žalovaného, kterou považuje za nedůvodnou. Z emailu společnosti AS24 ze dne 11. 7. 2022 je zřejmé, že žalobce se dozvěděl o „přetankování“ pohonných hmot až z tohoto emailu dne 11. 7. 2022. Až poté dne 3. 8. 2022 pohonné hmoty uhradil tak, jak vyplývá z dokladu o úhradě. Až touto úhradou vznikla žalobci škoda, kterou mohl požadovat po žalovaném. Proto žaloba, která byla podána dne 11. 7. 2025, byla uplatněna včas v zákonné tříleté promlčecí době.

21. Ze shodných tvrzení účastníků a z listinných důkazů (email společnosti AS24, přehled odběrů na tankovací kartu) má soud za prokázané, že na tankovací kartu žalovaného byly ve dnech 7. 7. až 9. 7. 2022 čerpány pohonné hmoty na území Francie a Itálie, a to neznámou osobou. Žalovaný toto tankování (přetankování) provést nemohl, neboť byl v daném období se svým vozidlem v Janově v Itálii a následně se vracel trasou přes Itálii, Slovinsko a Rakousko zpět do České republiky, kdy dne 8. 7. 2022 byl dle „puťovky“ ve Šlapanicích. Na další cestu se poté žalovaný vydal až dne 11. 7. 2022. Skutečnost, že přetankování karty žalovaný provést nemohl, je mezi účastníky nesporná.

22. Z provedeného dokazování tedy logicky vyplývá, že tankovací karta žalovaného byla neznámou osobou odcizena, ať už to bylo přímo z jeho vozidla nebo kdekoli jinde. Žalovaný své zavinění na vzniku škody rezolutně odmítá a tvrdil, že tankovací kartu vždy pečlivě ochraňoval a při opuštění vozidla ji nechával uschovánu ve vozidle, tak jako všichni ostatní řidiči. Tuto praxi potvrdili svědkové jméno FO a jméno FO, kteří shodně uvedli, že tankovací kartu nechávali ve vozidle ve složce nahoře na poličce a klíče od vozidla se dávaly do boxu na parkovišti, přičemž klíče od tohoto boxu byly v poštovní schránce, která šla otevřít bez klíče. Vzhledem k tomu, že žalovaný neuzavřel s žalobcem dohodu o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů podle § 255 zákoníku práce, musí žalobce jako zaměstnavatel, aby byl ve sporu úspěšný, prokázat zavinění zaměstnance na způsobené škodě ve smyslu § 250 odst. 3 zákoníku práce, tedy že žalovaný porušil nějakou svoji povinnost zaměstnance a v příčinné souvislosti s tímto porušením povinnosti došlo ke škodě (přetankování pohonných hmot neznámou osobou). Soud je toho názoru, že žalobce zavinění žalovaného na způsobené škodě neprokázal. Žalovaný dle všeobecných informací uvedených v pokynech pro řidiče měl za povinnost, aby cenné předměty měl během cesty neustále u sebe, nebo aby tyto byly uschovány na bezpečném místě, ve vozidle (například tankovací a platební karty, doklady k vozidlu, telefon). Pokud však řidiči ukončili jízdu a odstavili vozidlo, ponechávali tankovací karty ve vozidlech. Tato praxe byla nepochybně prokázána výpověďmi shora uvedených svědků i účastnickou výpovědí žalovaného. Je zcela zřejmé, že to byla u žalobce běžná praxe, kterou zaměstnavatel toleroval. Pokud tedy řidiči skončili cestu a opustili svá vozidla, museli se spolehnout na zabezpečení vozidel, potažmo tankovacích karet, tímto způsobem, který byl u žalobce běžný. Tedy ponechání tankovacích karet ve vozidle, uzamčení klíčů od vozidel ve společném boxu, přičemž klíče od tohoto boxu byly v poštovní schránce, která nebyla nijak uzamčena. Pokud někdo chtěl odcizit nebo vyměnit tankovací kartu, mohl se zcela bez problémů do jakéhokoliv vozidla dostat a kartu odcizit (výpověď svědka jméno FO i žalovaného). Soud proto za takto zjištěného skutkového stavu neshledal žádné zavinění žalovaného, jakožto zaměstnance na tom, že v době jeho osobního volna (nikoliv během cesty), někdo s největší pravděpodobností využil shora uvedené slabiny v zabezpečení odstavených vozidel, kteroužto praxi zaměstnavatel musel tolerovat, a ve vozidle žalovaného kartu zřejmě vyměnil.

23. Je rovněž zvláštní, že žalovaný při uzavření pracovního poměru dne 1. 12. 2021 obdržel pokyny pro řidiče, ve kterých není uvedeno, že za veškeré svěřené tankovací karty nese odpovědnost řidič, zatímco žalobce předložil soudu zcela jinou verzi těchto pokynů. Žalovaný uvedl, že po uzavření pracovního poměru žádné další pokyny pro tankování (změnu těchto pokynů) od zaměstnavatele neobdržel. Žalobce neprokázal, že žalovaný měl právě u této předmětné karty lístek s PINem.

24. Rovněž je třeba poznamenat, že ve věci proběhla celkem tři jednání, přičemž ke dvěma jednáním (dne 26. 2. 2026 a dne 7. 5. 2026) se žalobce bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolán. Zástupkyně žalobce tituly před jménem jméno FO plnou moc žalobci ukončila, což soudu sdělila písemně dne 20. 1. 2026. Skutečnost, že žalobce se soudem nekomunikoval a jednání se neúčastnil, nemůže být k tíži žalovaného. Žalobce se vzdal možnosti být poučen podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř., že by měl tvrdit a prokázat zavinění zaměstnance (žalovaného). Vzhledem k tomu, že žalobce zavinění žalovaného na způsobené škodě neprokázal, nemohl být ve sporu o zaplacení částky 88 947 Kč s příslušenstvím úspěšný. Soud proto v této části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. Pasivita žalobce a jeho neúčast u dvou jednání se rovněž promítla i do posouzení vzájemného návrhu, ve kterém se žalovaný domáhal po žalobci zaplacení dlužné mzdy za měsíc březen 2023 spolu se stravným a příslušenstvím vše v celkové výši 34 220,01 Kč. Pokud zaměstnanec žaluje zaměstnavatele o nevyplacenou mzdu, vychází soud samozřejmě ze mzdového listu, ve kterém je uveden počet odpracovaných hodin i výše mzdy, na kterou má zaměstnanec nárok. Žalovaný uvedl, že žalobce mzdové listy zaměstnancům nevydával, což shodně potvrdili i oba slyšení svědkové. Soud rovněž písemně vyzval žalobce, aby soudu zaslal mzdový list žalovaného za měsíc březen 2023, žalobce však tak neučinil. Nelze proto klást k tíži žalovaného, že z důvodu vážných administrativních pochybení žalobce (potvrzených výsledkem kontroly právnická osoba) nebylo možno zjistit, na jakou výši mzdy má žalovaný v měsíci březnu 2023 nárok. Pokud zaměstnanec tvrdí, že nedostal od zaměstnavatele mzdu, přechází důkazní břemeno na zaměstnavatele (žalobce), který musí prokázat, že mzdu zaměstnanci (žalovanému) vyplatil. Vyplacení mzdy však žalobce neprokázal. Soud proto vycházel z potvrzení o zaměstnání, ve kterém žalobce uvedl, že žalovaný pobíral průměrnou čistou měsíční mzdu ve výši 17 209 Kč. To stejné platí i o posouzení výše stravného za odpracovaný měsíc březen 2023, kterou žalovaný odvozuje z programu TAGRA, ze kterého vyplývá, že minimální výše stravného činí 1 615 Kč a 655,01 EUR. Kurz eura je přepočítán prostřednictvím kurzu devizového trhu, které jsou vyhlašovány Českou národní bankou ke dni 1. 5. 2023 na ekvivalent v českých korunách ve výši 15 396,01 Kč (1 EUR se rovná 23,505 Kč). Od data 1. 5. 2023 nabíhá k celkové dlužné částce mzdy i stravného prodlení, které soud žalovanému přiznal v zákonné výši 15 % p. a. od 1. 5. 2023 (termín výplaty mzdy včetně stravného) do zaplacení. Soud proto vzájemnému návrhu v plném rozsahu vyhověl.

26. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnému žalovanému náklady řízení v celkové výši 61 684,65 Kč. V době převzetí právního zastoupení a sepsání předžalobní výzvy činila nárokovaná částka 111 230 Kč. Žaloba zněla na částku ve výši 88 947 Kč s příslušenstvím. Žalovaný následně v řízení uplatnil vzájemný návrh, kterým se po jeho rozšíření domáhal zaplacení částky ve výši 34 220,01 Kč s příslušenstvím. Dle § 7 advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 200 000 Kč částku 1 500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč. Celkově tedy sazba za jeden úkon právní služby v této věci v rámci předžalobní výzvy žalobce činila částku 5 580 Kč, poté v rámci žaloby částku 4 660 Kč. Sazba za jeden úkon právní služby v rámci vzájemného návrhu, který uplatnil žalovaný, činila 2 500 Kč. V souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. spisová značka, je poté u úkonu, v rámci kterého byla řešena jak žaloba, tak i vzájemný návrh, vycházeno ze součtu tarifních hodnot obou věcí, přičemž sazba za jeden úkon právní služby pak činí 6 060 Kč.

27. Zástupce žalovaného provedl v předmětné věci následující úkony právní služby: dne 22. 3. 2024 - převzetí a příprava zastoupení….5 580 Kč dne 25. 3. 2024 - vyjádření k předžalobní výzvě….5 580 Kč dne 29. 9. 2025 - vyjádření k žalobě….4 660 Kč dne 5. 1. a dne 19. 2. 2026 - vzájemný návrh a rozšíření vzájemného návrhu….2 500 Kč dne 6. 1. 2026 - soudní jednání….4 660 Kč dne 26. 2. 2026 - soudní jednání….4 660 Kč, dne 18. 3. 2026 - písemné podání ve věci samé….2 500 Kč dne 12. 9. 2025, dne 19. 2. 2026 a dne 30. 4. 2026 - nahlížení do spisu nepřesahující dvě hodiny (OS adresa-venkov) dle nálezu Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2021, sp. zn. 1 ÚS 3906/17 - jeden úkon….6 060 Kč dne 7. 5. 2026 - soudní jednání….6 060 Kč dne 15. 5. 2026 - účast při vyhlášení rozhodnutí….3 030 Kč. K těmto úkonům právní služby náleží rovněž režijní paušály, a to 9,5 úkonů krát 450 Kč podle § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v celkové výši 4 275 Kč. Celkem za právní úkony a režijní paušály požaduje zástupce žalovaného částku 49 565 Kč, ke které je třeba připočíst zaplacený soudní poplatek ve výši 1 711 Kč a DPH 21 %, neboť zástupkyně žalovaného je plátkyní této daně. Celková částka náhrady nákladů řízení tedy činí 61 684,65 Kč.

28. Soud dále rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti neúspěšného žalobce nahradit státu náklady řízení ve výši 1 552 Kč. (výslech svědka jméno FO u jednání dne 7. 5. 2026). Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nebude-li povinnost uložená tímto vykonatelným rozhodnutím splněna povinnou stranou dobrovolně a včas, může se jí oprávněná strana domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.