14 C 220/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Břetislavem Cvanem v právní věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 2 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 2 400 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 2 400 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 10 %, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 000 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 2 400 Kč s příslušenstvím dle výroku shora. Žalobu odůvodnil tím, že dlužná částka představuje částku, jež žalobce vynaložil za opravu zařízení - mobilního telefonu, který žalovaná poškodila, když dne [datum] napadla revizora při kontrole jízdního dokladu v dopravním prostředku žalobce. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a o. s. ř., neboť žalobce s tímto postupem souhlasil, přičemž žalovaná si usnesení o výzvě k vyjádření v úložní době na poště v místě svého bydliště nevyzvedla (fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř.). Z žalobního tvrzení a obsahu vyrozumění [instituce] o odložení věci ze dne [datum], [číslo], soud seznal, že mezi žalovanou a revizorem žalobce došlo dne [datum] ze strany žalované k napadení revizora, jež vyústilo v poškození mobilního telefonu žalobce a že toto poškození majetku žalobce bylo v příčinné souvislosti se zaviněným jednání žalované. Řízení o přestupku bylo ze strany správního orgánu odloženo pro prekluzi. Z předžalobní výzvy žalobce ze dne [datum], vyčíslení škody žalobcem ze [datum] a faktury – daňový doklad – [číslo], ze dne [datum], znějící na částku 2 400 Kč, jejíž předmětem byl servis mobilního telefonu [číslo], vzal soud za prokázané, že žalobce na opravu mobilního telefonu zn. [anonymizováno], inventární [číslo] vynaložil právě 2 400 Kč. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva. Podle ustanovení § 2951 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle ustanovení § 2952 o. z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. V souladu s výše uvedeným je zřejmé, že žalovaná napadením revizora, které vyústilo v poškození majetku žalobce, způsobila svým úmyslným jednáním, čímž zasáhla do jeho vlastnického práva. Žalobce následně poškozené zařízení nechal uvést do původního stavu, za což byl nucen vynaložit částku ve výše uvedené faktuře. V souladu s § 2952 o. z. je proto žalovaná dle § 2910 o. z. povinna způsobenou škodu, spočívající v nákladu 2 400 Kč na uvedení poškozené věci do původního stavu, nahradit. Výše způsobené škody na zařízení byla tedy zjištěna pomocí ceny, kterou bylo nutno vynaložit k odstranění poškození tohoto zařízení. Jedná se tedy o skutečnou škodu ve výši 2 400 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by shora uvedený nárok na náhradu škody žalobce uhradila, či že jeho povinnost k úhradě tohoto nároku vůbec nevznikla nebo že by zanikla na základě jiné skutečnosti. Soud proto považuje nárok žalobce za oprávněný a uložil žalované povinnost žalovanou částku zaplatit. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Požadovaný zákonný úrok z prodlení je v souladu s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb., přičemž za první den prodlení je nutno považovat následující den po provedení předmětné kontroly. Soud proto na základě takto zjištěného skutkového stavu žalobě v plném rozsahu vyhověl. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnému žalobci náklady řízení v celkové výši 1 000 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, dále paušální náhradu za 2 úkony dle § 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 600 Kč.