14 C 288/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Břetislavem Cvanem v právní věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalobkyně a žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 284.489,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 284 489,90 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky 284 489,90 Kč od [datum] do zaplacení, to vše v pravidelných splátkách 10 000 Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci předem pod ztrátou výhody splátek počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 72 780 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 284 489,90 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 284 489,90 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci byli podílovými spoluvlastníky o velikosti podílu ideální jedné poloviny nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj - Katastrální pracoviště Brno-venkov na LV [číslo] pro k. ú. a obec Židlochovice, a to pozemku parc. [číslo] o výměře 347 m², druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa], rodinný dům, pozemku parc. [číslo] o výměře 1 568 m², druh pozemku zahrada, a pozemku parc. [číslo] o výměře 109 m², druh pozemku zahrada. Řízení o vypořádání tohoto podílového spoluvlastnictví vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 34 C 222/2017 bylo zastaveno na návrh žalobkyně z důvodu, že předmětné nemovitosti se podařilo prodat třetím osobám. Toto podílové spoluvlastnictví bylo tedy vypořádáno společným prodejem na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum], kdy kupní cena byla rozdělena mezi žalobkyni a žalovaného.

2. Žalobkyně a žalovaný žili v partnerském svazku v předmětných nemovitostech až do dubna roku 2017, kdy žalobkyně byla nucena v důsledku konfliktního soužití s žalovaným nemovitost opustit a žalovaný nemovitost užíval výlučně sám v období duben 2017 až květen 2020. Žalovaný znemožnil žalobkyni následně nemovitost užívat a do domu nastěhoval svou přítelkyni. Žalobkyně jej proto vyzvala k úhradě nájemného z titulu podílového spoluvlastnictví k nemovitostem, a to doporučeným dopisem ze dne [datum], kdy požadovala hrazení nájmu počínaje dubnem 2018 ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalovaný na tento dopis nereagoval. Žalobkyně tedy požaduje nájemné za období od dubna 2018 až do května 2020, tedy celkem za 26 měsíců. Bezdůvodné obohacení na straně žalovaného tvoří jednu polovinu obvyklé výše nájmu v rozhodném období. Výši obvyklého nájemného žalobkyně dovozuje z Analýzy nájemného Ministerstva pro místní rozvoj, přičemž výměra domu [adresa] byla stanovena znaleckým posudkem Znaleckého ústavu Statikum na 235,7 m². Polovina nájemného náležejícího žalobkyni z titulu podílového spoluvlastnictví činí tedy 284 489,90 Kč. Dlužnou částku žalovaný neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy.

3. Žalovaný s žalobou souhlasil jen zčásti a jeho zástupkyně v závěrečném návrhu uvedla, že soud by do celkové podlahové plochy domu neměl započítat 2 pokoje (2× 23 m²), které v daném období užívaly děti účastníků. Soud by měl rovněž přihlédnout k finančním možnostem žalovaného a ke splacení dlužné částky stanovit splátky, a to zhruba po dobu jednoho roku.

4. Z výpisu LV [číslo] pro obec a k. ú. [obec] soud zjistil, že v rozhodném období od dubna 2018 do května 2020 byly předmětné nemovitosti v podílovém spoluvlastnictví účastníků, a to každý k ideální jedné polovině. Z kupní smlouvy ze dne [datum] vyplývá, že účastníci prodali předmětné nemovitosti manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] za částku [částka].

5. Žalobkyně ve své účastnické výpovědi uvedla, že z předmětného domu se odstěhovala po neshodách s žalovaným v dubnu 2017. Nějakou dobu si ještě chodila pro věci, které v domě zanechala, ale poté zjistila, že do domu se nemůže dostat, neboť byl vyměněný zámek. S tímto žalobkyně nesouhlasila a žádala žalovaného o přístup do domu, avšak bezúspěšně. Poté byla překvapena, když zjistila, že žalovaný si do domu nastěhoval svoji přítelkyni i s dětmi. Žalobkyně mu řekla, že dům se bude prodávat, ať si najdou jiné bydlení. Prodej domu se protáhnul, neboť dům bez kanalizace nikdo nechtěl. Ona poté kanalizaci sama vyřizovala a rovněž ji hradila. Musela se udělat přípojka 2,5 metru. Dům nakonec prodali za [anonymizována dvě slova] Kč, ale ona podle dohody doplatila žalovanému do [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], protože nechtěl jít s cenou dolů. Když se z domu odstěhovala, nebyla mezi nimi žádná dohoda, že by žalovaný mohl bydlet v domě s přítelkyní. Je pravda, že po nějaké době jí žalovaný nabízel, že se do domu může vrátit, avšak ona se mu vysmála, neboť tam s ním bydlela přítelkyně.

6. Žalovaný potvrdil výpověď žalobkyně a uvedl, že skutečně u vchodu do domu vyměnil zámek, neboť sousedé mu volali, že žalobkyně si v domě bere nějaké věci. Tvrdil, že jeho přítelkyně se do domu nastěhovala v srpnu 2018 i s dětmi. Zámek vyměnil bez domluvy s žalobkyní. Žalobkyně nedala žádný souhlas, aby v domě bydlel i s přítelkyní. On to však potřeboval z finančních důvodů, neboť přítelkyně mu finančně pomáhala a kupovala jídlo. Uvedl, že kromě jednoho pokoje užívali celý dům.

7. Žalobní tvrzení i výpovědi obou účastníků potvrdili všichni slyšení svědkové, a to děti účastníků [jméno] [příjmení] a [jméno] [celé jméno žalovaného] i matka žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně]. Takto bylo zjištěno a soud má za prokázané, že žalobkyně opustila předmětný dům v dubnu roku 2017 kvůli neshodám s žalovaným. Žalobkyni se nelíbilo chování žalovaného k ní a byla z toho celá vystrašená. Žalobkyně odešla do podnájmu v [obec], a to i s matkou a s oběma dětmi. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] měl střídavou péči, takže v domě u žalovaného pobýval více než jeho sestra, která za otcem jezdila během některých víkendů. První měsíc po odstěhování měli do domu volný přístup a potom žalovaný vyměnil zámky. Klíče dal jenom dětem a žalobkyni nikoliv. Přítelkyně žalovaného do domu nejdříve chodila a potom asi za rok během prázdnin se tam nastěhovala i s dětmi. Obě děti účastníků měly v domě své pokoje, přičemž v podstatě všechny ostatní prostory v domě byly obývány žalovaným, jeho přítelkyní a jejími dětmi. Volná byla pouze jedna místnost, byla to vzadu taková menší kuchyňka. Matka žalobkyně uvedla, že půjčila dceři na koupi domu 1 milion Kč, neboť si myslela, že tam zůstanou bydlet. Teď jí tuto částku dcera musí vrátit. Pokud šla žalobkyně do domu s pracovníkem realitní kanceláře kvůli prodeji, musel ji vždy někdo otevřít, neboť klíče neměla.

8. Z Analýzy nájemného Ministerstva pro místní rozvoj bylo zjištěno, že za rok 2018 činí obvyklé nájemné pro lokalitu [obec] za metr čtvereční 180- 196 Kč. Pro rok 2019 bylo obvyklé nájemné v obci [obec] stanoveno částkou 194 Kč za metr čtvereční, a pokud se týká roku 2020, požaduje žalobkyně částku 212 Kč za metr čtvereční a měsíc, s čímž žalovaný ve svém písemném vyjádření (číslo listu 117) souhlasil. Žalovaný uvedl, že rozdíl mezi nájemným za rok 2019 zjištěným z Analýzy Ministerstva pro místní rozvoj a nájemným uvedeným v žalobě není tak vysoký, aby bylo potřeba zjišťovat výši nájemného za rok 2020 znaleckým posudkem.

9. Ze znaleckého posudku Znaleckého ústavu Statikum pro účely soudního řízení u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 34 C 222/2017 soud zjistil a má za prokázané, že uvažovaná užitná plocha předmětného domu je 235,7 m². <i>10. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>11. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>12. Podle § 2999 odst. 1 věta první občanského zákoníku, není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.</i> 13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobkyně dostatečným způsobem prokázala (výpovědi svědků, shodné výpovědi účastníků), že v rozhodném období od dubna 2018 až do května 2020 (tedy celkem 26 měsíců), jakožto podílová spoluvlastnice (k ideální jedné polovině předmětných nemovitosti) byla vyloučena žalovaným z užívání nemovitosti – svého spoluvlastnického podílu, přičemž v této době bydlela v podnájmu v [obec]. K odstěhování žalobkyně došlo po déletrvajících neshodách s žalovaným, když žalobkyně po jednom incidentu, který se odehrál při oslavě narozenin její dcery, se rozhodla z domu odejít, neboť měla obavy z žalovaného (výpověď dcery i matky žalobkyně). Dále má soud za prokázané (shodné výpovědi účastníků i všech svědků), že žalovaný krátce po odstěhování žalobkyně v nemovitosti vyměnil zámek, čímž znemožnil žalobkyni, aby do domu chodila. Přístup umožnil pouze svým dětem. Do domu navíc začala docházet i se svými dětmi přítelkyně žalovaného, která se do domu následující rok před prázdninami i s dětmi nastěhovala. Za tohoto stavu je zřejmé, že žalovaný svým jednáním zcela znemožnil žalobkyni dům užívat (její spoluvlastnický podíl). Nabídka žalovaného, že by se žalobkyně mohla i za této situace do domu vrátit byla čistě účelová až úsměvná. Lze si jen těžko představit, že by v domě bydlel žalovaný s žalobkyní, se svojí přítelkyní a navíc i se všemi dětmi.

14. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4445/2016, vyplývá, že dojde-li k omezení či vyloučení některého ze spoluvlastníků z užívání společné věci, vzniká tomuto spoluvlastníku nárok za omezení jeho spoluvlastnického práva vůči tomu spoluvlastníkovi, který společnou věc užívá nad rámec svého vlastního spoluvlastnického podílu. V případě, že došlo k omezení spoluvlastnického práva právem aprobovaným způsobem (dohodou, rozhodnutím většiny či rozhodnutím soudu), vzniká spoluvlastníku vyloučenému z užívání nárok za omezení v užívání v rozsahu svého spoluvlastnického podílu podle § 137 odst. 1 občanského zákoníku, (nyní jde o ustanovení 1122 odst. 1 občanského zákoníku). Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, sp. zn. 31 Cdo 503/2011, označuje tento nárok za omezení v užívání v rozsahu spoluvlastnického podílu jako„ náhradu újmy“ vyloučeného spoluvlastníka ve výši, coby takový spoluvlastník při obvyklém užívání věci v rámci svého podílu získal. Ze zmíněného rozsudku Nejvyššího soudu, sp. zn. 28 Cdo 4445/2016, pak dále plyne, že naopak v případě, že došlo k omezení spoluvlastnického práva svévolným jednáním některého ze spoluvlastníků, vzniká spoluvlastníku vyloučenému z užívání nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Vztah bezdůvodného obohacení je pojímáno jako objektivní, směřující k tomu, aby se nikdo neobohacoval na úkor druhého bez právem aprobovaného titulu. Povinnost vydat nabytý majetkový prospěch stíhá toho, kdo jej získal způsobem předvídaným v § 2991 o. z., přičemž samotný vznik bezdůvodného obohacení není ovlivněn ani subjektivním okolnostmi na straně ochuzeného. Z hlediska povinnosti spoluvlastníka (který užíval nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu) vydat ostatním spoluvlastníkům, oč se takto obohatil, není bez dalšího rozhodující, zda druhý spoluvlastník neužíval nemovitost dobrovolně, či do jaké míry mu bylo v jejím užívání bráněno. Právně významnou není ani okolnost, že žalovaná strana nastalý stav svým jednáním nezapříčinila. V některých případech se může jevit významným, znemožní-li nadužívající spoluvlastník přístup k nemovitosti a její užívání, například uzamčením stavby či oplocením pozemku.

15. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4018/2017, vyplývá, že za neoprávněného uživatele věci, nabývajícího majetkový prospěch, se pokládá i subjekt, jenž bez účinného právního důvodu dosáhl postavení výlučného detentora, například tím že měl nemovitost uzamčenou a přístupnou jen pro sebe, respektive pro svou potřebu, bez zřetele k okolnosti nakolik intenzivně ji skutečně využíval. Tento výklad se prosazuje také při řešení sporů mezi spoluvlastníky, neboť i zde je dovozováno, že ten ze spoluvlastníků, který má společné věci pod uzamčením a neumožňuje k nim ostatním přístup, se dopouští nadužívání předmětných statků. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 2. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3525/2015, pak bezdůvodné obohacení vzniká i osobě, která si bez platného právního důvodu uzurpuje postavení detentora nemovitosti tím, že ji učiní přístupnou jen pro sebe, bez ohledu na to, zda jí předmět užívání nese jakýkoliv zisk.

16. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1972/2017, vyplývá, že při majetkovém prospěchu získaném plněním bez právního důvodu, musí výše peněžité náhrady vycházet z finančního ocenění prospěchu, který vznikl obohacené osobě, jež realizovala uživatelská oprávnění k cizí věci, aniž by za to platila úhradu, a aniž by se tedy její majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla právě formou nájmu, jíž by byl nájemce povinen plnit podle platné nájemní smlouvy, výše náhrady se proto poměřuje právě s hladinou obvyklého nájemného.

17. Toto obvyklé nájemné (bezdůvodné obohacení na straně žalovaného) činí 284 489,90 Kč, tak jak správně vypočetla žalobkyně. Při výši 180 Kč/měsíc/m v roce 2018 za měsíce duben až prosinec (8 měsíců) se jedná o částku 169 704 Kč, při výši 194 Kč/měsíc/m v roce 2019 za měsíce leden až prosinec (12 měsíců) se jedná o částku 274 354,80 Kč a při výši obvyklého nájemného 212 Kč/měsíc/m v roce 2020 za měsíc leden až květen (8 měsíců) se jedná o částku 124 921 Kč. Polovina této částky činí 284 489,90 Kč.

18. Soud se rovněž ztotožnil s výpočtem podlahové užitné plochy 235,7 m² (Znalecký ústav Statikum), když je nerozhodné, že 2 pokoje (2×23 m²) občas užívaly (když byly u otce) obě děti účastníků. Pro posouzení sporu je důležité, že žalovaný bránil žalobkyni jako podílové spoluvlastnici v užívání jejího spoluvlastnického podílu. Nemovitost žalovaný užíval tím, že ji měl výlučně k dispozici a přístupnou jen pro sebe, měl ji uzamčenou a žalobkyni odmítl vydat klíče. Není právně významné, nakolik intenzivně žalovaný nemovitost využíval, a zda žalobkyni v užívání nemovitosti bránil, neboť vztah z bezdůvodného obohacení je pojímán jako objektivní, bez zřetele k objektivním okolnostem na straně obohaceného a ochuzeného. Právně významné je jen to, že žalovaný měl nemovitost přístupnou a k dispozici pouze pro sebe potažmo pro třetí osoby, a takto ji užíval. Žalovaný přitom nemovitost s těmito dalšími osobami užíval celou, tedy nad rámec svého polovičního spoluvlastnického podílu, aniž by byl k takovému užívání oprávněn právem aprobovaným způsobem, tzn. dohodou spoluvlastníků, rozhodnutím většiny spoluvlastníků, anebo rozhodnutím soudu. Žalovaný je proto povinen vydat žalobci to, oč se užíváním nemovitosti obohatil (majetkový prospěch získaný bez právního důvodu), a to podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení.

19. Žalovaný u soudního jednání dne [datum] uplatnil obranu proti žalobě, a to zápočet částky 284 489,90 Kč z titulu vynaložených investic do nemovitosti, které dle jeho tvrzení byly vyšší než ze strany žalobkyně. Žalovaný však tyto investice nijak nespecifikoval, naproti tomu v řízení bylo prokázáno, že to byla žalobkyně, která se postarala o zřízení kanalizace a také ji uhradila. Žalobkyně rovněž uvedla, že nemovitost byla prodána za [anonymizována tři slova], nicméně ona podle dohody doplatila žalovaného [anonymizována tři slova] [anonymizováno], protože on nechtěl jít s cenou dolů. Toto tvrzení žalobkyně žalovaný nezpochybnil.

20. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť v řízení bylo bezpochyby prokázáno, že na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení tím, že užíval celou předmětnou nemovitost na úkor žalobkyně coby druhého spoluvlastníka. Požadovaný zákonný úrok z prodlení je v souladu s nařízením vlády číslo 351/2013 Sb., přičemž dne [datum] byl žalovaný v každém případě v prodlení. Zástupkyně žalobkyně již dne [datum] zaslala žalovanému výzvu k zaplacení bezdůvodného obohacení.

21. Soud žalovanému povolil dlužnou částku splácet v měsíčních splátkách 10 000 Kč pod ztrátou výhody splátek, a to na výslovnou žádost žalovaného. Žalovaný předložil soudu své mzdové listy, ze kterých bylo zjištěno, že jeho průměrný čistý měsíční příjem činí [částka].

22. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., a přiznal úspěšné žalobkyni náklady řízení v celkové výši 72.780 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 14.220 Kč, dále odměnu advokáta za 6 úkonů právní služby (1 úkon za 9.460 Kč) podle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření z 3.6.2021, doplnění tvrzení a důkazů, 2 soudní jednání a 6 paušálních částek po 300 Kč podle § 13 odst.3 shora citované vyhlášky.