14 C 33/2021

Plný text

Okresní soud Brno - venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 24 557,14 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 13 800 Kč s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 13 800 Kč od 20. 6. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 %, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 10 757,14 Kč, zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 292,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupce žalobce.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 24 557,14 Kč se zákonným úrokem z prodlení dobu od 18. 3. 2017 do zaplacení.

2. V žalobním návrhu uvedla, že žalovaná uzavřela dne 2. 10. 2016 s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], smlouvu o revolvingovém úvěru. Ke dni 27. 12. 2019 společnost [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Žalovaná na základě smlouvy o revolvingu, která byla uzavřena s využitím prostředků komunikace na dálku – internetových stránek [webová adresa] čerpala částku ve výši 25 000 Kč. Výše minimální pravidelné splátky i celkové dlužné částky byla v souladu se smlouvou a obchodními podmínkami sdělována dlužníkovi vždy ve výpisu, kterým se rozumí pravidelný soupis částek splatný dlužníkem na základě smlouvy včetně dalších údajů pro účely splácení dluhů dlužníka vůči věřiteli. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně sdělila, že se poskytovatel úvěru řídil vlastními vnitřními kritérii, spočívajícími v maximálním počtu tří závazků u jiných věřitelů, neexistencí zahájeného exekučního řízení, negativní lustrací v insolvenčním rejstříku, uvedení příjmů a výdajů dlužníkem a lustrace dlužníka v ISIR, centrální evidenci exekucí a databázi inkasních agentur. Při poskytování úvěru byla žalovaná povinna vyplnit pravdivě veškeré výdaje včetně splátek úvěru. Právní předchůdce žalobkyně toto legitimně očekával a od počátku byl v dobré víře. Pokud žalovaná nebyla úvěruschopná, pak uvedla nepravdivé údaje.

3. Ve věci byl dne 15. 1. 2021 vydán platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná odpor, který současně odůvodnila.

4. Podáním ze dne 4. 6. 2021 žalobkyně doplnila, že žalovaná celkem uhradila na úvěr částku 11 200 Kč původnímu věřiteli, a tím uznala svůj závazek ze smlouvy o úvěru [číslo] vůči žalobkyni. Důsledkem uznání začala tak plynou desetiletá promlčení doba.

5. Žalovaná se k žalobě vyjádřila ve svém podání doručeném soudu dne 30. 3. 2022. Sdělila, že nárok uplatněný žalobou neuznává, neboť je v rozporu se zákonem a dobrými mravy a v rozporu s právními předpisy na ochranu spotřebitele. V době uzavření smlouvy se nacházela v tísni, a to pod tlakem existence dalších závazků. Ujednání o nepřiměřeném navyšování částky ke splacení předmětné smlouvy o úvěru považuje za hrubě znevýhodňující spotřebitele a má zato, že se k nim nemůže přihlížet podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku. Žalobkyně i přes zaplacení částky 11 200 Kč stále požaduje zaplacení částky 24 557,14 Kč s úroky z prodlení, což činí částku rovnající se celkově zapůjčené jistiny. Z toho vyplývá, že požaduje úrok asi 40 procent. Je zřejmé, že v daném případě navýšení úvěru vícenásobně převyšuje průměrný úrok spotřebitelských bankovních úvěrů poskytovaných domácnostem. Takto sjednaná výše je v rozporu se zákonem a dobrými mravy. Dále sděluje, že právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel neprovedl řádně zjištění její bonity jako spotřebitele a nezohlednil závazky, které měla v době uzavření předmětné smlouvy, a úvěr jí neměl být vůbec poskytnut. Závěrem uvedla, že uznává částku 13 557,14 Kč bez úroků z prodlení.

6. K nařízenému jednání se se žalobkyně nedostavila, přičemž se z jednání omluvila, žalovaná se nedostavila bez omluvy.

7. Z listinných důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním podstatným pro rozhodnutí o návrhu žalobce.

8. Dne 22. 8. 2016 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně smlouvu o revolvingovém úvěru s maximálním úvěrovým rámcem 35 000 Kč. Na základě této smlouvy žalovaná čerpala částku 25 000 Kč. Ze smlouvy dále vyplývá sjednání RPSN 276,5%, administrativního poplatku 625 Kč a smluvní pokuty ve výši 10% z dlužné částky za každý týden prodlení s úhradou dlužné částky, nejméně 250 Kč Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. 12. 2019 byla pohledávka původním věřitelem [právnická osoba] postoupena žalobkyni.

9. Žalobkyně k důkazu nepředložila žádné listiny, které mají prokazovat řádné posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru, když ani ve smlouvě o revolvingovém úvěru nejsou údaje o situaci žalované. V článku IV. úvěrové smlouvy je uvedeno, že žalovaná poskytla informace na formuláři„ Standardní informace o spotřebitelském úvěru“, které ovšem žalobkyně nedoložila.

10. Dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Dle ustanovení § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

12. Dle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

13. Dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

15. Dle ustanovení § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

16. Soud předně dospěl k závěru, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy, když smlouva byla uzavírána toliko prostřednictvím webového rozhraní, žalobcem nebylo řádně a způsobem srozumitelným a jednoznačným prokázáno, že smlouva byla skutečně uzavírána mezi [příjmení] [příjmení] na jedné straně a žalovanou na straně druhé, když výpis z internetových dat předložený žalobkyní za takový způsob považovat nelze.

17. Mimoto, i pokud by smlouva byla uzavřena mezi smluvními stranami [příjmení] [příjmení] a žalovanou, nezbylo by než vyslovit neplatnost smlouvy pro zcela absentující posouzení úvěruschopnosti žalované, jak ukládá zákon 18. Byť zákon o ochraně spotřebitele ukládá spotřebiteli povinnost poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, to ještě neznamená, že tato povinnost přesouvá důkazní břemeno za úplnost a správnost poskytnutých údajů na spotřebitele, nezbavuje věřitele povinnosti jednat s odbornou péčí (totožně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 32 Odo 1726/2006). Věřitel se tak nemůže s informacemi získanými od spotřebitele bez dalšího spokojit a brát je jako fakt, ale je povinen tyto informace s odbornou péčí vyhodnotit a důkladně je prověřit.

19. Shora uvedený způsob posouzení úvěruschopnosti žalované, tedy pouze ve formě obecného poučení dílčími ustanoveními ve smlouvě, hodnotí soud jako zcela nedostatečný a pouze formální. Uvedené má za nutný následek hodnocení úvěrové smlouvy jako neplatné. [jméno] žalovaná sděluje ve svém vyjádření k žalobě další pohledávky, které existovaly již v době uzavření předmětné smlouvy o úvěru. Je tedy zjevné, že žalovaná již při uzavírání úvěrové smlouvy s právním předchůdcem žalobce další závazky měla.

20. S ohledem na uvedené lze na finanční prostředky poskytnuté žalované nahlížet toliko jako na plnění bez právního důvodu dle ustanovení § 2991 občanského zákoníku.

21. Bylo přitom prokázáno, že žalovaná převzala od právního předchůdce žalobce částku 25 000 Kč, na kterou uhradila celkem 11 200 Kč, zbývá uhradit 13 800 Kč Tyto částky jsou mezi stranami nesporné, byly prokazovány žalobcem a ve vyjádření rovněž potvrzeny žalovanou.

22. Uvedená částka se stala splatnou v návaznosti na výzvu zástupce žalobce ze dne 15. 6. 2020. Dle ustanovení § 573 občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, tedy 19. 6. 2020, neboť z podacího lístku na čl. 105 se podává datum odeslání 16. 6. 2020. Pohledávka se stala splatnou dne 19. 6. 2020, ode dne následujícího 20. 6. 2020 je žalovaná v prodlení s její úhradou a žalobci ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku přísluší právo domáhat se úroků z prodlení ve výši v souladu s ustanovením § 1 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Soud se dále zabýval námitkou promlčení uplatněnou ze strany žalované, kdy však podle § 638 odst. 1 občanského zákoníku se právo na bezdůvodné obohacení promlčí v promlčecí lhůtě 10 leté, za dobu od vyplacení prostředků do podání žaloby se tak toto právo promlčet nemohlo.

24. S ohledem na shora zjištěné skutečnosti soud žalobě vyhověl ohledně částky 13 800 Kč s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl (výrok II.).

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy úspěšné žalobkyni by byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v částce 2 435 Kč. Tato částka se skládá z náhrady za soudní poplatek ve výši 983 Kč a z náhrady za právní zastoupení žalobkyně ve výši 1 089 Kč Náklady právního zastoupení byly vypočteny podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném ke dni zahájení řízení (advokátní tarif). Zástupci žalobkyně byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby po 300 Kč, když právní služby byly spatřovány v převzetí a přípravě zastoupení a podání žaloby k soudu (§ 11 odst. 1 advokátního tarifu). Výše odměny je odůvodněna § 14b odst. 1 písm. a) advokátního tarifu. Za každý úkon právní služby pak byl zástupci žalobkyně přiznán režijní paušál ve výši 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu). Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil, že je plátcem DPH, byly náklady právního zastoupení v částce 1200 Kč navýšeny o 21% DPH na částku 1 452 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

26. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 56 % (bylo jí vyhověno co do 13 800 Kč z požadovaných 24 557,14 Kč, ve zbytku byla žaloba zamítnuta), náleží jí poměrná část 12 % nákladů (56 % - 44 % = 12 %), přičemž 12 % z 2435 Kč je 292,20 Kč.