14 C 38/2018

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Břetislava Cvana a přísedících JUDr. Elišky Balaščákové a Mgr. Lenky Krejčové v právní věci žalobce: celé jméno žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: celé jméno žalovaného o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením a náhradu mzdy

I. Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru provedené přípisem žalovaného ze dne [datum], doručeným žalobci dne [datum] je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 26 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen vyhotovit žalobci zápočtový list, v němž bude jako důvod skončení pracovního poměru uvedena dohoda ke dni [datum] podle § 49 zákoníku práce a předat jej žalobci do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 54 296 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou ze dne [datum] se žalobce domáhá určení, že okamžité zrušení pracovního poměru provedené přípisem žalovaného ze dne [datum], doručeným žalobci dne [datum], je neplatné. Dále se domáhá náhrady mzdy ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby ve výši 26 800 Kč. Žalobce dále písemným podáním ze dne [datum] žalobu rozšířil o povinnost žalovaného vyhotovit žalobci zápočtový list, v němž bude jako důvod skončení pracovního poměru uvedena dohoda dle ustanovení § 43 zákoníku práce, a předat jej žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud tuto změnu žaloby připustil, a to usnesením do protokolu o jednání dne [datum].

2. Žalobu odůvodnil tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] pracoval u žalovaného jako řidič. Dne [datum] doručil žalovaný žalobci přípis ze dne [datum], jímž projevil svou vůli okamžitě zrušit s žalobcem pracovní poměr podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce. Jako důvod okamžitého zrušení pracovního poměru zaměstnavatel uvedl, že v období od července 2017 až do listopadu 2017 žalobce jako zaměstnanec (řidič kamionu ve vlastnictví zaměstnavatele) prostřednictvím tankovacích karet [název] a [název] odebíral a hradil pohonné hmoty (naftu a benzin), které však nevyužíval za účelem plnění pracovních úkolů, ale pro svou vlastní osobní potřebu nebo pro potřebu třetích osob, čímž úmyslně způsobil zaměstnavateli škodu ve výši 310 000 Kč. Žalobce namítá, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením je neplatné, neboť je odůvodněno zcela nepravdivým a smyšleným tvrzením žalovaného.

3. Žalovaný prostřednictvím svého zástupce (který v průběhu odvolacího řízení plnou moc vypověděl) uvedl, že s žalobou nesouhlasí. Setrval na svých tvrzeních, že žalobce v období od července 2017 do listopadu 2017 jako řidič kamionu ve vlastnictví zaměstnavatele odebíral a hradil pohonné hmoty prostřednictvím tankovacích karet [název] a [název], které však využíval nejen za účelem plnění pracovních povinností, ale také pro svou vlastní osobní potřebu nebo pro potřeby třetích osob. Tímto jednáním měl úmyslně způsobit zaměstnavateli škodu ve výši 310 000 Kč. S ohledem na větší odstup času a neposkytnutí součinnosti některých dodavatelů žalovaného, žalovaný v průběhu řízení rezignoval na prokázání výše shora uvedené škody (310 000 Kč), kterou nakonec vyčíslil částkou 46 630 Kč za období od [datum] do [datum]. Tvrdil, že škodu alespoň v této výši prokázal listinnými důkazy předloženými soudu. I když tato tvrzená a posléze zredukovaná škoda představuje pouze jednu šestinu škody vyčíslené v okamžitém zrušení pracovního poměru, jedná se v daném případě o skutek, jehož totožnost byla zachována. Proto je okamžité zrušení pracovního poměru důvodné.

4. Soud prvního stupně v dané věci již jednou rozhodoval, a to rozsudkem ze dne 20. 6. 2019, č. j. 14 C 38/2018-169. Soud žalobě v plném rozsahu vyhověl a přiznal žalobci náklady řízení. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 11. 2020, č. j. 49 Co 149/2019-196 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud ve svém odůvodnění především uvedl, že soud prvního stupně by se měl zabývat tím, zda žalobce porušil povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci a současně zkoumat intenzitu porušení pracovní kázně. Pokud bude soud toho názoru, že tvrzení žalovaného o důvodech okamžitého zrušení pracovního poměru jsou nedostatečná, případně že žalovaný uplatněná skutková tvrzení neprokázal, soud žalovaného poučí podle ustanovení § 118a odst. 1,3 o. s. ř.

5. V následném prvostupňovém řízení soud nařídil jednání na [datum]. K tomuto jednání se žalovaný, který již nebyl zastoupen advokátem, bez omluvy nedostavil. Předvolání k tomuto jednání bylo žalovanému řádně doručeno do jeho datové schránky dne [datum]. Soud proto jednal v nepřítomnosti žalovaného a při svém rozhodování vycházel ze skutkového stavu, tak jak byl zjištěn v předešlém řízení. Zástupce žalobce žádné další důkazy nenavrhoval, přičemž žalovaný, tím že se nedostavil k soudnímu jednání, se vzdal možnosti být soudem poučen podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. a v návaznosti na toto poučení navrhovat další důkazy. Poučení podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř. může soud poskytnout pouze u jednání a pouze tomu účastníkovi, který je tomuto jednání osobně přítomen.

6. Soud proto ve stručnosti odkazuje na důkazy, které provedl v předešlém řízení (viz odůvodnění rozsudku ze dne 20. 6. 2019, č. j. 14 C 38/2018-169). Takto bylo zjištěno a soud má za prokázané, že žalobce pracoval u žalovaného na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] jako řidič mezinárodní kamionové dopravy. Pracovní poměr byl sjednán na dobu neurčitou, den nástupu do práce byl stanoven na [datum]. Mzdovým výměrem byla mezi účastníky sjednána základní hrubá měsíční mzda 13 400 Kč. Dne [datum] obdržel žalobce od žalovaného listinu – okamžité zrušení pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, ve které zaměstnavatel žalobci vytýká, že v období od července 2017 do listopadu 2017 prostřednictvím tankovacích karet [název] a [název] registrovaných na zaměstnavatele odebíral a hradil pohonné hmoty, které však nevyužíval za účelem plnění pracovních povinností, ale pro své vlastní osobní potřeby nebo pro potřeby třetích osob, čímž úmyslně způsobil zaměstnavateli škodu ve výši 310 000 Kč. Výše škody představuje rozdíl mezi hodnotami ujetých kilometrů zaměstnancem, objemem odebraných pohonných hmot, jejich tržní cenou a průměrnou spotřebou svěřeného nákladního vozidla. Žalobce měl dle tvrzení žalovaného odebrat prostřednictvím tankovacích karet více pohonných hmot, než kolik kdy mohl spotřebovat při výkonu pracovních povinností v daném období. S tímto okamžitým zrušením pracovního poměru žalobce nesouhlasí, avšak na dalším zaměstnávání netrvá.

7. V průběhu řízení žalovaný uvedl, že pouze za období od [datum] do [datum] lze spolehlivě zjistit systémem [anonymizováno] kolik paliva do nádrží proteklo. Systém [anonymizováno] totiž tyto údaje shromažďuje a uvádí pouze za celé měsíce. Ze shodného tvrzení účastníků i z listinných důkazů má soud za prokázané, že v tomto období žalobce řídil dvě vozidla továrních značek: [registrační značka] a [registrační značka]. Dále bylo z listinných důkazů prokázáno, že žalobce v tomto období na různých čerpacích stanicích natankoval do těchto vozidel celkem [číslo] l nafty za celkovou částku 256 548,39 Kč, včetně DPH (tabulka na čísle listu 124). Ze sdělení firmy [právnická osoba] vyplývá, že žalovaný byl oprávněným uživatelem softwaru [anonymizováno], přičemž na předmětných vozidlech používaných žalobcem byly balíčky služeb [název]. Data systému [anonymizováno] byla lobovaná podle karty řidiče (žalobce), přičemž skutečnost, že žalobce byl držitelem této karty, je mezi účastníky nesporná. V opačném případě by žalobce práci řidiče u žalovaného vykonávat nemohl.

8. Žalovaný na základě informací z [název] vyčíslil veškeré žalobcem nakoupené pohonné hmoty v měsíci září až říjen 2017 v objemu [číslo] l nafty za částku 256 548,39 Kč. Z podkladů [anonymizováno] vedených [právnická osoba] žalovaný dovodil, že celkový průtok paliva ve vozidle žalobce za toto období (září - říjen 2017) byl pouze [číslo] l nafty. Při průměrné ceně nafty 28,60 Kč v roce 2017 se jedná o částku 209 917,7 Kč. Žalovaný tvrdí, že pokud žalobce v uvažovaném období nakoupil na kartu svého zaměstnavatele naftu za 256 548,39 Kč, přičemž předmětná vozidla spotřebovala naftu za částku 209 217,70 Kč, tak celková škoda způsobená žalobcem v tomto období činí 46 630,60 Kč.

9. Ze sdělení firmy [právnická osoba] ze dne [datum] bylo zjištěno, že údaj„ palivo celkem“ ve výkazu přehledu řidiče [anonymizováno] představuje množství paliva, co proteklo vstřikovači motoru do spalovacího prostoru motoru a bylo v něm spáleno.

10. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že u žalovaného pracoval jako řidič a dispečer a také mu pomáhal v podnikání. Tvrdil, že u žalovaného pracovalo zhruba asi 18 řidičů, přičemž počet vozidel byl větší než počet řidičů. Jednou z jeho povinností bylo kontrolovat u řidičů spotřebované palivo, což se provádělo z provozního záznamu a [název] karty, později z karty [název], což však bylo složitější. Monitorovala se ujetá vzdálenost, kolik aut natankovalo a spotřeba paliva, což se vzájemně porovnávalo. Někdy začátkem prosince roku 2017 mu žalovaný sdělil, že zjistil, že žalobce krade naftu. Svědek však u žalobce žádné pochybení nezjistil. Uvedl, že žalobce měl dokonce oproti jiným řidičům velmi dobrou spotřebu, a proto jej informace o tvrzené krádeži překvapila. Žalovaný mu tehdy sdělil, že informaci o krádežích nafty se dozvěděl od zaměstnance pana [příjmení], který měl tvrdit, že nějaký pumpař ve [obec] si všiml, že žalobce odčerpával pohonné hmoty do kanystrů. Svědek [jméno] [příjmení] na to žalovanému odpověděl, že tato informace od pana [příjmení] jej nepřekvapuje, neboť dle jeho názoru byl pan [příjmení] vůči žalobci zaujatý. Když totiž žalobce přišel do firmy, pan [příjmení] o něm začal říkat, že má špatnou pověst ještě od předchozích zaměstnavatelů. O tomto svědek [jméno] [příjmení] žalobce informoval a varoval ho, že si jej pohlídá. Svědek po nahlédnutí do výpočtu žalovaného ohledně tvrzené škody (číslo listu 124) uvedl, že množství [číslo článku] l nafty představuje zhruba objem jedné nádrže. V tomto případě se mohlo stát, že na začátku měsíce měl řidič prázdnou nádrž, přičemž naftu projel v předchozím měsíci. Toto mohlo být posuzováno jako ztráta nafty, což se také stávalo, a svědek potom musel množství spotřebovaného paliva složitě zjišťovat a dopočítávat. Proto říkal řidičům, aby se snažili mít na začátku měsíce vždy plnou nádrž.

11. Ze sdělení Okresní správy sociálního zabezpečení Brno - venkov ze dne [datum] bylo zjištěno, že ze strany žalovaného jakožto zaměstnavatele byly přehledy o výši pojistného řádně a včas podávány hrazeny pouze do [datum]. Od tohoto data byly tyto přehledy zasílány po splatnosti, a to až na základě zaslaného upozornění. K datu uvedenému v této zprávě je u zaměstnavatele (žalovaného) evidován dluh na pojistném ve výši 918 449 Kč.

12. Žalobce tvrdil, že žalovaný nevystavoval zaměstnancům mzdové listy. Soud žalovaného opakovaně vyzýval, aby soudu předložil mzdové listy žalobce za období červenec až září 2017 (rozhodné období pro výpočet náhrady mzdy). Žalovaný na tyto výzvy nereagoval a mzdové listy žalobce nezaslal. <i>13. Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem.</i> <i>14. Podle § 69 odst. 3 písm. b) zákoníku práce rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení, že jeho pracovní poměr skončil dohodou, byl-li pracovní poměr neplatně zrušen okamžitě nebo ve zkušební době, dnem kdy měl pracovní poměr tímto zrušením skončit, v těchto případech má zaměstnanec právo na náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku za dobu výpovědní doby.</i> 15. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba podaná v zákonné dvouměsíční lhůtě podle § 72 zákoníku práce je důvodná. Žalovaný v okamžitém zrušení pracovního poměru vytýkal žalobci, že„ krádeží pohonných hmot“ mu způsobil škodu v celkové výši 310 000 Kč. Nicméně po druhém soudním jednání žalovaný uznal, že tvrzenou škodu ve výši 310 000 Kč prokázat nemůže a celkovou škodu redukuje na částku 46 630 Kč, tedy ani ne na 1/6 původně„ zjištěné škody“. K tomuto je však třeba konstatovat, že i tento výpočet je zcela nesprávný. Žalovaný tvrdil, že žalobce nakoupil za uvedené období celkem [číslo] l nafty za celkovou částku 256 548 Kč, to je 31,50 Kč za 1 l nafty. Dále tvrdil, že za období září - říjen 2017 spotřeboval množství [číslo] l nafty za částku 209 917 Kč, čímž způsobil žalovanému škodu ve výši 46 630 Kč (256 548 – 209 917). Žalovaný však při výpočtu škody počítá s cenou nafty pouze 28,60 Kč (oproti nákupu v ceně 31,50 Kč), což celkovou tvrzenou škodu významně navyšuje. Pokud uvažujeme cenu nafty 31,50 Kč, tak žalovaným tvrzená skutečná spotřeba není pouze za částku 209 917 Kč, ale za částku 231 178 Kč ([číslo] × 31,50 Kč). Při tomto jediném správném výpočtu by se tak jednalo o škodu ve výši 25 370 Kč (256 548 - 231 178) namísto tvrzených 46 630 Kč (256 548-209 917).

16. Nicméně celková výše tvrzené škody nebyla pro rozhodnutí soudu právně významná. I kdyby žalobce způsobil žalovanému úmyslně škodu pouze za 5 000 Kč, je soud toho názoru, že by toto jednání žalobce mělo být posouzeno jako zvlášť hrubé porušení pracovních povinností žalobce, pro které by zaměstnavatel mohl dát žalobci okamžité zrušení pracovního poměru. Žalovaný by však musel tvrzené porušení pracovní kázně ze strany žalobce (krádež nafty) bez pochyby prokázat. Soud dospěl k závěru, že žalovaný svá tvrzení neprokázal, přestože byl u jednání dne [datum] soudem poučen (jeho zástupce), že by měl tvrdit a prokázat, že žalobce se vůči žalovanému jakožto zaměstnavateli dopustil protiprávního jednání, které je možno posoudit jako zvlášť hrubé porušení pracovních povinností, že v příčinné souvislosti s tímto protiprávním jednáním vznikla žalovanému škoda, přičemž je dále povinen prokázat zavinění žalobce. K soudnímu jednání dne [datum] (po zrušení rozsudku soudu prvního stupně soudem odvolacím) se žalovaný bez omluvy nedostavil, což znamená, že se dobrovolně vzdal případného dalšího poučení ze strany soudu podle § 118a odst. 1,3 o. s. ř.

17. Okamžité zrušení pracovního poměru je největší sankcí, kterou může zaměstnavatel udělit zaměstnanci. Zaměstnavatel by proto tento krok měl vždy pečlivě zvážit a důvod, pro který tak činí, by měl být zcela zřejmý a prokázaný před soudem. Zaměstnavatel žalobci vytýká krádež nafty v minimálním množství [číslo] l ([číslo] litru - [číslo] litru) avšak žádné přímé důkazy na podporu svého tvrzení neuvádí. Jako přímý důkaz si lze například představit: … přistižení při činu, výpověď očitého svědka, kamerový záznam, nález odcizené nafty u žalovaného a podobně. Vzhledem k tomu, že žalovaný v průběhu řízení žádný obdobný přímý důkaz soudu neposkytl, mohl své tvrzení o krádeži nafty prokázat ještě důkazy nepřímými, které by však musely být přesvědčivé a musely by tvořit ucelený logický řetězec, na základě kterého by bylo možno jednoznačně dovodit, že žalobce se tohoto skutku skutečně dopustil. Soud je toho názoru, že důkazy, které žalovaný soudu předložil, nemohou prokázat jednání žalobce, které je mu vytýkáno v okamžitém zrušení pracovního poměru (krádež nafty ať už v jakémkoliv množství). Jako stěžejní a zároveň jediný důkaz žalovaný uvedl, že v období září až říjen 2017 žalobce na kartu [jméno] vlastněnou zaměstnavatelem nakoupil celkem [číslo] l nafty, za kterou zaměstnavatel uhradil částku 256 548,39 Kč, přičemž za pomoci služby [anonymizováno] žalovaný měl zjistit, že v předmětných dvou vozidlech bylo spáleno (spotřebováno) pouze [číslo] l nafty za celkovou částku 209 917,70 Kč při průměrné ceně nafty 28,60 v roce 2017. V daném případě se mělo jednat o rozdíl [číslo] l nafty. K tomuto je třeba konstatovat, že žalovaným tvrzené„ odcizené množství nafty“ činí pouze jednu desetinu celkového čerpaného množství za uvedené období. Stručně řečeno, žalobce obdržel od zaměstnavatele nejpřísnější sankci – okamžité zrušení pracovního poměru pouze za to, že nějaké zařízení, jehož přesnost či povolenou toleranci žalovaný ani nezjišťoval, sečetlo určitý počet načerpaných litrů nafty, a další zařízení, jehož přesnost a povolenou toleranci žalovaný rovněž nezjišťoval, vypočetlo, že z tohoto množství bylo v motoru vozidla spáleno pouze devět desetin tohoto množství, přičemž onu jednu zbývající desetinu měl žalobce dle tvrzení žalovaného nějakým způsobem si přivlastnit a použít pro vlastní potřebu nebo pro potřebu třetích osob.

18. Soud je toho názoru, že způsob, kterým žalovaný zjistil údajnou krádež paliva, je zcela nepřesvědčivý. Jedná se pouze o jeden osamocený nepřímý důkaz, který není doplňován a potvrzován dalšími nepřímými důkazy. Dále vypovídací hodnota tohoto důkazu je významně relativizována tím, že přesnost přístrojů na měření toku paliva nemusela být přesná, že k úniku paliva mohlo dojít jinou cestou, popřípadě krádeží na parkovišti jinou osobou, neboť se jedná o dva měsíce provozu vozidla a tvrzené množství odcizené nafty představuje objem jedné nádrže. Případně se mohlo přihodit i to, o čem hovoří svědek [jméno] [příjmení], a to že na začátku měsíce se někdy stávalo, že řidič měl prázdnou nádrž, přičemž naftu projel v předchozím měsíci. Tento stav byl posuzován v evidenci jako ztráta nafty, přičemž objem jedné nádrže činí asi 800 l. Svědek hodnotil žalobce jako spolehlivého řidiče, který dokonce v porovnání s ostatními řidiči vykazoval velice dobrou spotřebu. Nicméně žalovaný, aniž by zvažoval všechny tyto ostatní možnosti„ ztráty paliva“, pokud k němu vůbec došlo, spokojil se s informací svého zaměstnance pana [příjmení], který byl vůči žalobci zaujatý (výpověď svědka [jméno] [příjmení]), a který měl žalovanému sdělit, že nějaký pumpař ve [obec] si všiml, že žalobce odčerpává pohonné hmoty do kanystru. Na základě této domněnky a ničím nepodloženého podezření (navíc zprostředkovaného přes několik osob) a údajů z několika přístrojů, jejichž přesnost a uvedenou toleranci žalovaný nezjišťoval, dal žalovaný žalobci okamžité zrušení pracovního poměru za údajnou krádež nafty v množství jedné desetiny z načerpaného objemu paliva. Důvodné pochybnosti o tom, že by žalobce naftu skutečně odcizil, vyjádřil i svědek [jméno] [příjmení], který pracoval u žalovaného jako dispečer a měl kontrolu paliva na starosti.

19. Soud proto na základě takto zjištěného skutkového stavu a za situace, kdy žalovaný bez důvodných pochybností neprokázal, že za měsíc září až říjen roku 2017 bylo ve vozidlech, které řídil žalobce, spotřebováno o jednu desetinu paliva méně, než které bylo v tomto období nakoupeno, a že tuto naftu si žalobce ponechal, žalobě na neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru vyhověl. I kdyby žalovaný bezpochyby prokázal, že skutečně v motorech těchto vozidel bylo spáleno o jednu desetinu nafty méně, než bylo nakoupeno, tak žalobce žádným způsobem neprokázal, že se tak stalo v důsledku krádeže ze strany žalobce.

20. Vzhledem k tomu, že žalovaný jakožto zaměstnavatel, nedával (popřípadě ani nevyhotovoval) žalobci mzdové listy, ocitl se žalobce v důkazní nouzi, a na výzvu ze strany soudu nemohl předložit mzdové listy za rozhodné období pro výpočet náhrady mzdy (červenec až září 2017). Tuto skutečnost však nelze klást k tíži žalobce, neboť nelze připustit, aby pouze z důvodu, že si žalovaný neplnil své zákonné povinnosti, soud žalobou na náhradu mzdy zamítl. Soud proto při výpočtu náhrady mzdy za 2 měsíce vycházel ze mzdového výměru, dle kterého činila základní hrubá měsíční mzda žalobce 13 400 Kč. V daném případě se jedná i o zaručenou mzdu při výkonu práce řidiče. Tento nárok vyplývá z § 69 odst. 3 zákoníku práce, přičemž žalobce na dalším zaměstnávání u žalovaného netrval.

21. Žalobce dále požadoval, aby mu bývalý zaměstnavatel vyhotovil zápočtový list, v němž bude jako důvod skončení pracovního poměru uvedena dohoda ke dni [datum] podle § 49 zákoníku práce a tento předat žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud vyhověl i tomuto uplatněnému nároku, neboť se jedná o nárok, který přímo vyplývá ze zákoníku práce – ustanovení § 69 odst. 3, které hovoří o tom, že rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatně, avšak zaměstnanec neoznámí, že trvá na tom, aby ho zaměstnavatel dále zaměstnával, platí, že pokud se se zaměstnavatelem nedohodne písemně na jiném dnu skončení pracovního poměru, že jeho pracovní poměr skončil dohodou dnem, kdy měl pracovní poměr skončit okamžitým zrušením.

22. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal úspěšnému žalobci náklady řízení v celkové výši 54 296 Kč. Tato částka představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 3 340 Kč, dále odměnu advokáta za 8 úkonů právní služby (1 úkon za 4 680 Kč), tj. 2 500 Kč za neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 2 180 Kč za náhradu mzdy podle § 7 bod 5 citované vyhlášky a jedná se o tyto úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast u jednání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a vyjádření k odvolání, dále 8 paušálních částek po 300 Kč podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Zástupce žalobce dále uplatnil nárok na cestovné v celkové výši 6 292 Kč za 5 cest ze [obec] do [obec] a zpět (220 km) osobním vozidlem [značka automobilu] [registrační značka] při průměrné spotřebě 5,2 l na 100 km a paušální náhradě za jeden ujetý kilometr ve výši 4 Kč v roce 2018, 4,10 Kč v roce 2019 a 4,40 Kč v roce 2021. Zástupce žalobce dále uplatnil náhradu za ztrátu času ve výši 30 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) a vyhlášky č. 177/1996 Sb. K náhradě nákladů řízení je nutno rovněž připočítat uplatněný nárok žalobce na náhradu mzdy za jeho osobní účast u soudních jednání ve dnech [datum] (celkem 8 hodin), [datum] (celkem 8 hodin) a dne [datum] (celkem 5 hodin). Z potvrzení zaměstnavatele bylo zjištěno, že žalobce má průměrnou měsíční hodinovou mzdu ve výši 86,88 Kč, v daném případě se tedy jedná o celkovou částku náhrady mzdy ve výši 1 824 Kč.