14 C 75/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem Mgr. Břetislavem Cvanem v právní věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 99 802 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení:-částky ve výši 83 580 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 83 580 Kč ve výši 11,5 % ročně od 16.08.2025 do zaplacení-částky ve výši 16 222,71 Kč-úroku ve výši 87,51 % p. a. z částky 66 301,58 Kč od 16.08.2025 do 08.09.2025 ve výši 3 686,64 Kč, úroku ve výši 12 % p. a. z částky 66 301,58 Kč od 09.09.2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 16.08.2025 dosáhne částky 304 416 Kč.

II. Žalovanému se vůči žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává. Žalobou ze dne 5. 3. 2026 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 99 802 Kč s příslušenstvím tak, jak je uvedeno ve výroku shora. Žalobu odůvodnil tím, že dlužná částka představuje neuhrazený úvěr, který poskytl žalovanému.Žalovaný se k soudnímu jednání, které se konalo dne 4. 6. 2026, bez omluvy nedostavil. Předvolání k jednání si žalovaný v úložní době na poště v místě svého bydliště nevyzvedl (fikce doručení podle § 49 odst. 4 o. s. ř. ke dni 4. 5. 2026). Po uplynutí úložní doby byla tato písemnost vhozena dne 5. 5. 2026 do domovní schránky žalovaného. Soud proto vycházel z listinných důkazů předložených žalobcem.Ze smlouvy o úvěru číslo , hodnota, soud zjistil a má za prokázané, že dne 26. 3. 2024 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru a poskytl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 70 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dne 26. 3. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 87,51 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 023 Kč (v těchto splátkách byla zahrnuta i úhrada za pojištění). Žalovaný se zavázal tedy celkem vrátit žalobci částku 289 104 Kč (48 krát 6 023 Kč).Z tvrzení žalobce i z přehledu splátek vyplývá, že žalovaný do data zesplatnění celého úvěru uhradil celkem částku 78 299 Kč, a to pravidelnými splátkami 6 023 Kč v období od května 2024 do května 2025. Vzhledem k tomu, že úvěr dále nehradil, byl žalobcem opakovaně vyzýván k zaplacení dlužných částek a upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Žalovaný však na výzvy nereagoval, a proto v důsledku jeho prodlení došlo následně automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo , hodnota, splatné dne 10. 6. 2025. K datu 14. 8. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru.Podle § 1796 občanského zákoníku neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.Soud dospěl k závěru, že předmětná úvěrová smlouva je absolutně neplatná ve smyslu § 1796 ve spojení s § 588 občanského zákoníku, neboť úroková sazba ve smlouvě sjednaná (87,51 % p. a.) několikanásobně převyšuje obvyklý úrok poskytovaný bankami v případě spotřebitelských úvěrů v daném čase a místě. Žalovaný obdržel úvěr ve výši 70 000 Kč, přičemž se zavázal žalobci vrátit celkem částku 289 104 Kč. Takovéto navýšení dlužné částky nemůže požívat právní ochrany a jedná se veskrze o lichevní jednání.U soudního jednání dne 4. 6. 2026 byl zástupce žalobce poučen podle § 118a odst. 2 o. s. ř., že nárok uplatněný v žalobě je možno posoudit jako nárok z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 občanského zákoníku. Zástupce žalobce po poučení žádné námitky nevznesl ani nenavrhl provedení dalších důkazů.V případě bezdůvodného obohacení je povinností žalovaného vrátit žalobci pouze tu částku, kterou od něj obdržel. Vzhledem k tomu, že žalovaný obdržel od žalobce úvěr ve výši 70 000 Kč a vrátil částku 78 299 Kč (tvrzení žalobce) žádný dluh mu nevznikl, proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.Soud dál nerozhodl, že žalovanému se vůči žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává, neboť mu v tomto řízení žádné náklady nevznikly.