16 C 101/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 2.835 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.835 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 452,92 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1.300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [titul]. [jméno] [příjmení], advokáta.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 15. 4. 2021 doplněnou dne 8. 7. 2021 domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 2.835 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 452,92 Kč, což odůvodnil tím, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence vedené žalobcem. Tuto povinnost žalovaný splnil dne 1. 4. 1990. V souladu se zákonem č. 348/2005 Sb., vznikla žalovanému povinnost platit televizní poplatky, a to do vždy 15. dne příslušného kalendářního měsíce. Žalovaný v období říjen 2018 až červen 2020 televizní poplatky neplatil a jeho dluh vůči žalobci z uvedeného titulu tak činí celkově 2.835 Kč (21 x 135 Kč). Žalobce písemně vyzval žalovaného v souladu se svou zákonnou povinností k úhradě dlužné částky, žalovaný však ani v dodatečné lhůtě svůj dluh žalobci neuhradil. Žalobce neeviduje žádnou odhlášku žalovaného od poplatku ani změnu adresy pro doručování.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že od října 2018 do 20. 3. 2021 nevlastnil televizní přijímač, je rozvedený a neměl žádné finanční prostředky. Celou dobu rekonstruoval byt a neměl na to, aby si koupil televizor. Pracuje jako [anonymizována dvě slova] [číslo] [anonymizováno] [údaj o čase] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Jeho povolání vyžaduje hodně času a na televizi mu nezbyde čas. Když se chce podívat na televizi, tak ji mají v práci. Česká televize mu poslala složenku a jiným kontaktem ho nekontaktovala.

3. Jelikož žádný z účastníků nereagoval na výzvu soudu, aby se vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, soud ve věci postupoval v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. s. ř.“) a rozhodl bez jednání na základě obsahu spisu a předložených důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti.

4. V dubnu roku 1990 žalovaný přihlásil televizní přijímač do evidence žalobce, kdy jako svou adresu uvedl [adresa žalovaného], v důsledku čehož se žalovaný stal poplatníkem televizních poplatků (zjištěno z potvrzení České pošty o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 16. 3. 2021). Dopisem ze dne 15. 9. 2020 žalobce prostřednictvím České pošty vyzval žalovaného k úhradě dluhu z titulu nezaplacených televizních poplatků ve výši [číslo], včetně úroku z prodlení. Přílohou dopisu byl přehled nezaplacených předpisů, dle kterého žalobce za žalovaným evidoval dluh na televizních poplatcích za období od října 2018 do června 2020 splatné od 15. 10. 2018 do 15. 6. 2020, kdy z uvedeného přehledu vyplývá, že žalovaný v označeném období nezaplatil na televizních poplatcích ničeho. Kopií obálky poštovní zásilky bylo prokázáno, že žalobce odeslal žalovanému výzvu prostřednictvím České pošty, s.p. na adresu: [adresa žalovaného], z kteréžto adresy byla zásilka vrácena žalobci jako nedoručená z důvodu, že adresát se z uvedené adresy odstěhoval.

5. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 3 odst. 2, § 5, § 7 odst. 2, odst. 3 a § 10 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, tedy jako nárok provozovatele vysílání vůči poplatníkovi na zaplacení televizního poplatku, který činil po celé předmětné období částku 135 Kč měsíčně.

6. Podle § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Podle §8 odst.2 citovaného zákona je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Podle § 8 odst. 8 z evidence poplatníků televizního poplatku je povinen se odhlásit poplatník, který a) přestal být poplatníkem podle tohoto zákona, b) byl osvobozen podle § 4 odst. 1, c) neplatí rozhlasový nebo televizní poplatek podle § 5 odst. 2, a to do 15 dnů ode dne, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující odhlášení. Při odhlášení je povinen připojit písemné čestné prohlášení potvrzující, že nastala některá z těchto skutečností. Podle § 10 citovaného zákona, nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Podle § 6 citovaného zákona činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč.

7. Na základě obsahu spisu, tvrzení účastníků a předložených důkazů tak má soud za prokázané, že žalovaný v dubnu roku 1990 splnil řádně svou povinnost oznámit žalobci, že se stal poplatníkem televizního poplatku, a zároveň má soud za prokázané, že žalovaný neplatil televizní poplatky za období říjen 2018 až červen 2020, které činily 135 Kč měsíčně. Žalovaný netvrdil, že by se z evidence televizních poplatků odhlásil a tato skutečnost ani z žádného důkazu nevyplynula. Samotné tvrzení žalovaného, že v uvedeném období nevlastnil televizor, je proto nevýznamné. Pokud se totiž žalovaný řádně z evidence poplatníků televizních poplatků neodhlásil v souladu s ustanoveními § 8 odst. 8 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích, je stále povinen platit žalobci televizní poplatky, a to bez ohledu na to, zda vlastnil v označeném období televizor či nikoli.

8. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou televizních poplatků má žalobce rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. S ohledem na uvedené závěry, kdy soud považuje nárok žalobce za oprávněný, a vzhledem k tomu, že nebylo zjištěno, že by žalovaný cokoliv na žalovanou částku uhradil, soud žalobě jako důvodné v celém rozsahu vyhověl. (výrok I.)

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové částce 1.300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000 Kč a z paušální náhrady účastníka nezastoupeného advokátem za tři úkony po 100 Kč (převzetí zastoupení, podání žaloby, vyjádření k námitkám žalovaného) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění nároku žalobce vůči žalovanému u soudu. Dle citovaného ustanovení je možno přiznat pouze náhradu nákladů řízení, které byly v souvislosti s uplatňováním práva vynaloženy účelně. Měřítkem účelnosti je třeba poměřovat veškeré náklady, které účastníku v průběhu řízení vznikly, tedy i náklady vynaložené v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Neplatí přitom absolutně, že náklady na právní zastoupení jsou vždy v celém rozsahu účelné již jen proto, že účastník, jehož zastupuje advokát, tímto způsobem realizuje své právo na právní pomoc zajištěné článkem 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je důvodné přihlédnout i k tomu, že žalobce je právnickou osobou zřízenou zákonem, kterému je zákonem zajištěno financování činností, k nimž je povinen, a pro nějž jsou televizní poplatky jedním ze zdrojů jeho příjmů. Soudní vymáhání takového příspěvku je pak činností žalobce, kterou musí být žalobce schopen právě z těchto zdrojů zajistit, aniž by v soudních sporech, v nichž zaplacení příspěvku vymáhá, využíval odborné pomoci advokátů. Nelze ani pominout značnou jednoduchost těchto skutkově obdobných věcí nevyžadující vyjma sepisu tzv. vzorové žaloby zvlášť odborných znalostí. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že náklady žalobce za zastoupení advokátem v tomto řízení nejsou účelně vynaloženými ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř., a proto žalobci jejich náhradu nepřiznal.