16 C 102/2024

Plný text

Okresní soud v Kolíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Maryškovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 pro zaplacení 24 818,60 Kč s Anonymizováno

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni datum, částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky datum, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka a úrok 29 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala zaplacení žalované částky s tím, že účastníci, resp. žalovaný a právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba., uzavřeli dne datum smlouvu o bankovních produktech a službách, jejíž součástí bylo zřízení a vedení běžného účtu pro žalovaného a smlouva o kontokorentním úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu. Součástí smlouvy jsou dispozice ke kontokorentnímu úvěru, produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru a všeobecné podmínky právního předchůdce žalobkyně. Na základě uzavřené smlouvy se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému poskytnout úvěrový limit ve výši částka a žalovaný se zavázal udržovat na svém běžném účtu kreditní zůstatek nejméně jednou za 180 dní, dále minimální měsíční příjem ve výši 50 % poskytnutého úvěrového limitu a dále, že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalovaný porušil své smluvní závazky, když překročil úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na účtu, proto právní předchůdce žalobkyně zrušil poskytování kontokorentního úvěru žalovanému a zůstatek úvěru ve výši částka převedl na nově zřízený úvěrový účet č. č. účtu. Žalovaný však dlužnou částku nehradil řádně a včas, proto právní předchůdce žalobkyně úvěr v aktuální výši částka zesplatnil dopisem ze dne datum. Po zrušení kontokorentního úvěru a převedení debetního zůstatku na úvěrový účet se žalovaný opět dostal do nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu č. tel. číslo ve výši částka. Obě pohledávky za žalovaným byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum na žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky částka jakožto dlužné jistiny, poplatků ve výši částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, úroku ve výši 29 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, částky částka jakožto jistiny vzniklé z nepovoleného záporného zůstatku na běžném účtu žalovaného a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení. Žalovaný dlužnou částku dosud neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě, ač mu byla řádně doručena, nevyjádřil.

3. Soud provedl důkazy listinami, které předložila žalobkyně k prokázání svých tvrzení (§ 120 odst. 1 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o.s.ř.“), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl prokázán následující skutkový stav:

4. Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se právní předchůdce žalobkyně zavázal pro žalovaného zřídit a vést běžný účet, dále si sjednali zřízení kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu, sjednali výši úroků, výši splátek a další smluvní podmínky (prokázáno smlouvou o bankovních produktech a službách ze dne datum, žádostí o úvěr ze dne datum, dispozicemi ke smlouvě o bankovních produktech a službách ze dne 22. 7 2021, formulářem pro standardní informace ke spotřebitelskému úvěru). Před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný v žádosti uvedl průměrnou výši svého čistého příjmu částka, celkový čistý měsíční příjem domácnosti částka, 1 zdroj příjmu, skutečnost, že nesplácí žádné další závazky, nevyživuje žádnou osobu, má uzavřený pracovní poměr na dobu neurčitou, je svobodný a bydlí v pronájmu (prokázáno žádostí o úvěr ze dne datum). Právní předchůdce žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházel ze skutečností, že žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem částka plynoucí z pracovního poměru na dobu neurčitou, výši čistého měsíčního příjmu domácnosti částka, 1 zdroj příjmu, skutečnost, že je svobodný, bydlí v pronájmu, nevyživuje žádnou osobu a nemá žádné další závazky, což právní předchůdce žalobkyně prověřil (prokázáno vyjádřením právního předchůdce žalobkyně k procesu úvěruschopnosti). Žalovaný na smlouvu čerpal částku částka, doposud uhradil částku částka (prokázáno výpisem z úvěrového účtu žalovaného č. č. účtu za období leden – listopad 2023, platební historií k účtu č. č. účtu). Protože žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, zesplatnil právní předchůdce žalobkyně úvěr dopisem ze dne datum ke dni datum (prokázáno oznámením o zesplatnění ze dne datum). Pohledávky za žalovaným byly postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum s účinností ke dni datum na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum vč. přílohy č. hodnota – seznamu postoupených pohledávek, dohodou o úplatě ze dne datum, potvrzením o zaplacení úplaty ze dne datum). Postoupení bylo žalovanému oznámeno (prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, podacím lístkem ze dne datum). Žalobkyně uplatňuje vedle jistiny úroky, poplatky a úroky z prodlení. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně (prokázáno předžalobní upomínkou ze dne datum vč. podacího lístku ze dne datum).

5. Výše uvedené listiny soud hodnotí jako plně věrohodné. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně k jednání soudu dne datum (řádně omluvena) nedostavila, nemohl jí soud poskytnout poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o povinnosti tvrzení a důkazní o tom, zda a jak zkoumala před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného.

6. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. Žalovaný a poskytovatel úvěru uzavřeli dne datum smlouvu o úvěru podle § 2395 a násl. z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“); poskytovatel úvěru v postavení podnikatele a žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 a § 420 o. z.). Z předložených listin vyplývá, že součástí smlouvy o úvěru jsou i všeobecné obchodní podmínky, na něž bylo odkázáno (§ 1751 odst. 1 o. z.), přičemž – protože žalovaný je spotřebitel a uzavřená smlouva je smlouvou adhezní – uvedená doložka je platná, neboť žalovaný byl s jejím významem seznámen (§ 1799 o. z.), jak plyne z textu smlouvy. Vzniklý závazek je také kromě příslušných ustanovení občanského zákoníku nutno posoudit s ohledem na datum uzavření smlouvy o úvěru rovněž podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen z. s. ú.) – srov. § 2 odst. 1 z. s. ú.

7. Poskytovatel úvěru byl povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného (§ 86 odst. 1 z. s. ú.), přičemž porušení této povinnosti má za následek neplatnost smlouvy. Jedná se přitom o neplatnost absolutní (§ 588 o. z.) – k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a zejména rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum, ve věci C-679/18, neboť zákon o spotřebitelském úvěru provádí směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS, což s sebou nese i povinnost eurokonformního výkladu vnitrostátní úpravy.

8. K procesu posuzování úvěruschopnosti žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti vycházel právní předchůdce žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o povolen debetního zůstatku Flexikredit ze dne datum, kde žádal o úvěrový rámec ve výši částka. Poskytovatel úvěru dále kontroloval veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména v bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku a dalších. Žalovaný v žádosti deklaroval příjem částka čistého měsíčně, skutečnost, že je od datum zaměstnán na dobu neurčitou a že nemá vyživovací povinnost k dalším osobám. Výši příjmů a výdajů žalovaného zkoumal poskytovatel úvěru z výpisů z běžného účtu žalovaného. Poskytovatel úvěru dále zjistil, že žalovaný neměl v době podání žádosti žádné další závazky. Na základě uvedených informací dospěl poskytovatel úvěru k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splácet.

9. Jak již bylo uvedeno shora, žalobkyně se tím, že se nedostavila k jednání soudu, zbavila dobrodiní poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (tvrzení a prokázání, případně jakým dalším způsobem úvěruschopnost žalovaného její právní předchůdce zkoumal). Uvedené zkoumání úvěruschopnosti je totiž nedostatečné ve smyslu odkazované judikatury Nejvyššího soudu, Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie. Právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Právní předchůdce žalobkyně při výpočtu příjmů a výdajů žalovaného vycházel téměř výlučně z částek deklarovaných žalovaným, řádně prověřil pouze existenci dalších závazků žalovaného, respektive ohledně prověřování ostatních skutečností žalobkyně nenavrhla žádné relevantní důkazy.

10. Soud tak dospívá k závěru, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval při uzavírání smlouvy o úvěru s odbornou péči, jelikož s ohledem na konkrétní okolnosti případu a (v době uzavírání smlouvy) osvědčené poměry žalovaného nezkoumal dostatečně jeho úvěruschopnost.

11. Smluvní strany se tudíž musí vyrovnat podle principů bezdůvodného obohacení, neboť žalovanému bylo plněno na základě neplatného právního důvodu (§ 2991 a násl. o. z.). Podle § 2993 věty první o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Nelze tak přihlížet ke smluvním ujednáním o úroku, poplatkům či smluvním pokutám. Žalovaný dosud uhradil částku částka, z poskytnuté jistiny ve výši částka mu tak zbývá uhradit částka.

12. Za shora uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně tak, jak byl žalobou uplatněn, je částečně dán, proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku. Úrok z prodlení přiznal soud žalobci zákonný ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.

13. Co se týče nepovoleného debetního zůstatku ve výši částka, ohledně této částky soud žalobu zamítl, neboť žalovaný nárok nevyplývá z žádného žalobkyní předloženého důkazu. Dle soudu tak žalobkyně v tomto ohledu nesplnila důkazní břemeno, a proto nelze požadovanému nároku vyhovět.

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. podle míry úspěchu v řízení. Žalobkyně měla úspěch ohledně celkové částky částka. Neúspěch měla naopak ohledně částky částka. Rozdíl úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 84,16 % [100 % * (částka – částka)/částka]. Soud přiznal náklady dle § 14b vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále je „a. t.“), neboť žalobkyně podává návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění nepřevyšující částka. Ústavní soud ČR v nálezu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 3923/11, pod bodem 28 vymezil tzv. formulářovou žalobou jako „zpravidla návrh, mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základní právní argumentace, včetně její stylizace a formálního vyjádření však bude totožná či jen s drobnými odchylkami. Soudy jej odhalí i díky jednotě v osobě žalobce, jeho právního předchůdce anebo jeho advokáta. Z takových okolností je nutné uzavřít, že sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon, než provedení úkonu právní služby.“ Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně podala u zdejšího soudu „shodné“ žaloby např. pod sp. zn. spisová značka, spisová značka či spisová značka. Soud má za to, že tak byly splněny podmínky pro přiznání nákladů dle § 14b a. t. Žalobkyni náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení a náhrady za daň z přidané hodnoty, jelikož advokát žalobkyně je plátcem této daně. Konkrétně má žalobkyně nárok na náhradu ve výši 84,16 % z částky: - částka (zaplacený soudní poplatek), o Advokát žalobkyně učinil v řízení celkem tři úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení (§ 11 odst. 1 písm. a/ a. t.), návrh ve věci samé, výzva k plnění (§ 11 odst. 1 písm. d/ a. t.). o Mimosmluvní odměna za tři úkony právní služby činí do podání návrhu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) 3 x částka (§ 14b odst. 1 písm. c/ bod 2. a. t.). o Paušální náhrada hotových výdajů advokáta do podání návrhu činí 3 x částka (§ 14b odst. 5 písm. a/ a. t.). - částka (náhrada za 21% daň z přidané hodnoty z odměny zástupce žalobkyně a jeho hotových výdajů podle § 137 odst. 3 o.s.ř.). Celkem tak má žalobkyně nárok na úhradu nákladů řízení ve výši 84,16 % z částky částka, tj. má nárok na úhradu nákladů řízení ve výši částka, a to k rukám zástupce žalobkyně ve standardní třídenní lhůtě k plnění s počátkem běhu od právní moci rozsudku (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.). Pokud se podrobí přisouzená částka testu proporcionality, přiměřenosti a účelnosti (viz rozhodnutí Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 a další rozhodnutí ve věci náhrady nákladů civilního řízení) má soud za to, že obstojí, když odráží jak povahu uplatněného nároku i jeho výši v návaznosti na počet úkonů právních služby. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Kolíně. Nesplní-li povinný povinnost uloženou mu tímto rozsudkem v uvedené lhůtě, může se oprávněný domáhat nuceného výkonu rozhodnutí nebo exekuce.