16 C 108/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o 5.793 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3.664 Kč spolu s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 783,03 Kč a s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.664 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části ohledně částky 2.129 Kč, ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 77,43 Kč, ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 2.258,85 Kč, úroku z prodlení z částky 336 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a ohledně úroku 20,98 % ročně z částky 4.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 27. 1. 2021 a doplněnou ze dne 2. 9. 2021, domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 5.793 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 860,46 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.258,85 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 4.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 %, a úrok 20,98 % ročně z částky 4.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], a žalovanou došlo dne 14. 6. 2016 k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky obsažené na další straně předmětné smlouvy (dále„ smlouva“), na základě které poskytla jmenovaná společnost žalované peněžní prostředky ve výši 4.000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku jmenované společnosti a zároveň zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 364 Kč s úrokovou sazbou ve výši 20,98 % ročně sjednanou v čl. 1 podmínek, odměnu za administrativní činnost ve výši 800 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.200 Kč Součástí smlouvy byla taktéž doplňková služba životního pojištění, za kterou si právní předchůdce žalobce účtoval poplatek ve výši 129 Kč. Vše uvedené se žalovaná zavázala zaplatit v 43 týdenních splátkách po 151 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 11. 4. 2017. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalované uhrazena dne 16. 6. 2016. Celkově žalovaná zaplatila částku 700 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany [právnická osoba] [anonymizována tři slova] [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 6. 12. 2019. Žalobce tedy požadoval po žalované zaplacení částky 4.000 Kč na jistině, částky 1.793 Kč na dlužných úhradách, kapitalizovaných úroků ve výši 2.258,85 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 860,46 Kč, úroků ve výši 20,98 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny ve výši 4.000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 2.258,85 Kč žalobce uvedl, že se jedná o úrok ve výši 20,98 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 4.000 Kč od 12. 4. 2017, tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky, do data postoupení 6. 12. 2019. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 860,46 Kč žalobce uvedl, že se jedná o zákonný úrok z prodlení počítaný z dlužné jistiny ve výši 4.000 Kč od 19. 4. 2017, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky do data postoupení 6. 12. 2019.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, po celou dobu řízení zůstal nečinná. Vzhledem k tomu, že se nevyjádřila ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a předložených důkazů.

3. Z předložené smlouvy označené jako smlouva o půjčce [číslo] datované dnem 14. 6. 2016, soud zjistil, že tuto uzavřeli společnost [právnická osoba], [IČO] jako úvěrující a žalovaná jako zákazník (ještě s dřívějším příjmením [příjmení]), což obě smluvní strany stvrdily svými podpisy. Jmenovaná společnost poskytla žalované částku 4.000 Kč, jako půjčku, a to v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku uvedené společnosti společně s poplatkem za administrativní činnost ve výši 800 Kč, úrokem ve výši 364 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 1.200 Kč a částkou 129 Kč za zařazení do pojišťovacího programu. Žalovaná se uvedené nároky zavázala uhradit v 43 týdenních splátkách po 151 Kč do 11. 4. 2017, přičemž je ve smlouvě dále uvedeno, že žalovaná se zavazuje, že bude celkovou dlužnou částku úvěrujícímu splácet formou hotovostního režimu. Pro případ hotovostního režimu je uvedeno, že peněžní prostředky jsou zákazníkovi vyplaceny při podpisu smlouvy. Pro případ bezhotovostního režimu je uvedeno, že úvěrující poskytne zákazníkovi peněžní prostředky na osobní účet, a to do 13 kalendářních dnů od uzavření smlouvy. Smlouva je sepsána formulářovou formou. Ke smlouvě jsou připojeny smluvní podmínky, ve kterých je drobným písmem a nepřehledným způsobem uvedeno několik úrokových sazeb pro různé způsoby splácení půjčky. Z tabulky přehledu plateb vyhotovené ke dni 6. 12. 2019 bylo zjištěno, že žalobcem evidovaná dlužná jistina z titulu uvedené smlouvy činila 4.000 Kč, souhrnný poplatek dosahoval celkové výše 1.793 Kč, a jediná platba od žalované ve výši 700 Kč byla ze dne 16. 6. 2016. Soudu je z úřední činnosti známo, že předmětem podnikání společnosti [právnická osoba], je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a že tato společnost není bankovním subjektem. Z výpisu z obchodního rejstříku soud dále zjistil, že žalobce [právnická osoba] je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne [datum], přičemž do předmětu jeho podnikání náleží taktéž poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, z přílohy smlouvy o postoupení pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky z téhož dne, které bylo žalované dle podacího lístku odesláno dne 7. 1. 2020, soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o půjčce byla postoupena na žalobce a o této skutečnosti byla žalovaná informována. Z výzvy datované dnem 3. 9. 2020 a z poštovního podacího lístku ze dne 4. 9. 2020 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky.

4. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je žalobci postoupený nárok věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ o. z.“), jako spotřebitelský úvěr podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 věta první OZ při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze č. 3 k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Je-li část smlouvy určena odkazem na obecné podmínky, musí připojit věřitel ke smlouvě jen takovou část obchodních podmínek, která se týká uzavírané smlouvy. Použitá velikost písma nesmí být menší než ve smlouvě. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 588 o. z soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

5. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že původní věřitel společnost [právnická osoba], uzavřel s žalovanou dne 14. 6. 2016 smlouvu o zápůjčce (označenou jako smlouva o půjčce) a na základě této smlouvy poskytl žalované při podpisu této smlouvy částku 4.000 Kč v hotovosti za úrok 364 Kč, a žalovaná měla úvěr i s uvedeným úrokem, celkem tedy 4.364 Kč, úvěrujícímu do 11. 4. 2017 vrátit. Jelikož žalovaná zaplatila na poskytnutý úvěr pouze částku 700 Kč, je s nesplacenou částkou 3.664 Kč v prodlení, a to nejpozději od 12. 4. 2017, a jelikož bylo prokázáno, že pohledávka věřitele byla postoupena žalobci, je žalovaná povinna uvedenou částku zaplatit žalobci včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částky 783,03 Kč vypočteného z jistiny ve výši 3.664 Kč od 12. 4. 2017 (po uplynutí týdenní lhůty běžící od splatnosti poslední sjednané splátky) do data postoupení 6. 12. 2019, a včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.664 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Proto soud v této části žalobě vyhověl.

6. Ve zbývající části žaloby soud tuto zamítl z následujících důvodů. Pokud se jedná o sjednané„ poplatky“ za administrativní činnost ve výši 800 Kč, pak tuto povinnost žalované zaplatit soud považuje za sjednanou v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2392 o. z. při smlouvě o zápůjčce lze sjednat pouze úroky a s ohledem na výši těchto částek, která činí 20 % z poskytnuté částky, kdy není jasné, za co konkrétně mají být hrazeny, má soud za to, že tímto úvěrující pouze zastřel zvýšení odměny za poskytnutý úvěr, kterou by měl být toliko úrok, a to jak v rozporu s dobrými mravy dle § 588 o. z., tak se zákonem o spotřebitelském úvěru. Co se týče požadovaného poplatku za inkaso splátek v hotovosti ve výši 1.200 Kč, pak soud má za to, že tento se příčí základnímu principu dobrých mravů z důvodu nemožnosti volby jiné varianty splátek, pokud žalovaná chtěla obdržet zapůjčovanou částku ihned. Soud dodává, že právě okamžité poskytnutí úvěru je primárním důvodem uzavírání podobných smluv spotřebitelů s nebankovními subjekty, což je evidentní i z těchto smluv, kdy žalovaná zvolila variantu, kdy jí byla zapůjčovaná částka poskytnuta ihned při podpisu smlouvy. Jak vyplývá z textu uvedených smluv, pokud by žalovaná chtěla splácet úvěr formou bezhotovostní, pak by požadovanou částku obdržela do 13 dnů od podepsání smlouvy (tedy s určitou časovou prodlevou) na svůj účet, přičemž neexistuje žádný racionální důvod, proč by žalované nemohla být zapůjčovaná částka poskytnuta v hotovosti ihned i v takovém případě. Soud má proto za to, že tímto způsobem věřitel pouze navyšuje svou odměnu (úrok) za poskytnutí úvěru, ačkoli to tak neoznačuje. Soud proto ujednání o povinnosti žalované platit výše uvedené poplatky považuje za neplatné. Pokud se týká sjednaného poplatku za zařazení žalované do pojišťovacího programu životního pojištění, pak ze smlouvy není zřejmé, jaké benefity žalované takové zařazení do uvedeného programu přinese, a ani ve smlouvě není uveden závazek úvěrujícího žalované do uvedeného programu zařadit a do kdy, a ani případná sankce, pokud toto úvěrující neučiní. Soud tak má za to, že se jedná o ujednání neurčité, do smlouvy implementované s cílem účelově a netransparentně navýšit odměnu za poskytnutí úvěru, a tedy o ujednání, k němuž soud pro jeho neurčitost nepřihlíží v souladu s § 551 až 554 o. z. S ohledem na požadovaný roční úrok ve výši 20,98 % z poskytnuté částky, který žalobce požadoval s odkazem na ujednání ve smluvních podmínkách, soud považuje za sjednaný zdánlivě ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., jelikož byl sjednán neurčitě a nesrozumitelně, a to proto, že na první straně smlouvy je jasně sjednán úrok pevnou částkou 364 Kč, přičemž nic dalšího o tom, že tento úrok je vypočten sazbou výše uvedenou a že se týká pouze období, ve kterém má být úvěr splacen, a že poté budou úvěr a nesplacená částka nadále úročeny uvedenou sazbou, u tohoto ujednání uvedeno není. Ujednání o různých úrokových sazbách při různých způsobech splácení úvěru, je uvedeno až ve smluvních podmínkách, což činí smlouvu a ujednání o úrokové sazbě nepřehlednými a matoucími, což je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Dle názoru soudu je ujednání o úroku, tj. ceně za poskytnutý úvěr, základním ujednáním smlouvy o úvěru, jelikož jiná odměna či poplatek, jak již bylo výše uvedeno, není přípustná, a mělo by tedy být obsaženo ve smlouvě zcela jasně, určitě a srozumitelně. Pokud tomu tak není a ve smlouvě ve formulářové podobě, kterou celou připravil právě poskytovatel úvěru, je nejprve na první straně v základních ujednáních uvedena jako úrok pevná částka bez jakýchkoli dalších odkazů, a další úrok je obsažen až ve smluvních podmínkách uvádějící různé druhy sazeb a různé způsoby splácení, je tento další úrok sjednán neurčitě a nesrozumitelně, tedy zdánlivě, proto soud k tomuto ujednání nepřihlíží.

7. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.