16 C 12/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky [částka], úroku 19,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum], doplněnou dne [datum], se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku [částka], úrok 19,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrok z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně. Žalobu odůvodnil tím, že žalovanému dne [datum] poskytl částku [částka] na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]. Žalovaný se zavázal tento úvěr žalobci splatit celkovou částkou [částka] ve [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje [datum]. Žalovaný sjednané splátky řádně neplatil, úvěr byl v důsledku toho zesplatněn. Žalobce tak požaduje dlužnou jistinu, úrok, smluvní pokuty, náhradu nákladů a úrok z prodlení. Dále uvedl, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobcem prověřena na základě oznámení o zvýšení starobního důchodu, výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z centrální evidence exekucí, čestnými prohlášeními žalovaného o jeho závazcích, příjmech a výdajích, a na základě statistických údajů o nákladech na bydlení a o průměrných výdajích obyvatelstva a výpisem transakcí z účtu žalovaného. Žalovaný na uvedenou smlouvu zaplatil celkem [částka].

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal po celou dobu řízení nečinný. Soud proto pokračoval v řízení v souladu s § 101 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), nařídil ve věci jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil, ale o odročení jednání nepožádal. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř., nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy postupoval v souladu s citovaným ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř., ve věci jednal a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.

3. Žalobce je právnická osoba existující od [datum] a do předmětu jeho podnikání od [datum] patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku a z úplného výpisu ze seznamu ČNB regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu). Dne [datum] uzavřel žalobce prostřednictvím zprostředkovatele s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] ve které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému částku [částka], přičemž bylo zároveň sjednáno, že 90 % bude poskytnuto na účet zákazníka a 10 % na účet zprostředkovatele, a žalovaný se zavázal tuto částku žalobci vrátit i s úrokem ve výši 41,3 % ročně v [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] se splatností první splátky [datum]. Zároveň byly ve smlouvě ujednány sankce za neplnění závazků žalovaného. Ve smlouvě bylo dále uvedeno, že čistý měsíční příjem žalovaného činí [částka], že jeho výdaje na bydlení činí [částka] a že ostatní závazky činí [částka] (zjištěno z označené smlouvy a ze splátkového kalendáře). Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] soud zjistil, že žalobce na základě uvedené smlouvy vyplatil dne [datum] na účet uvedený ve smlouvě jako účet žalovaného částku [částka] a na účet č. [bankovní účet], uvedený ve smlouvě jako účet zprostředkovatele, částku [částka]. Žalobce soudu předložil potvrzení o důchodu žalovaného a výpis z účtu žalovaného za období od [datum] do [datum] se zápornými zůstatky na začátku i konci uvedeného období, ale nepředložil žádný doklad, kromě čestných prohlášení žalovaného, týkající se konkrétních výdajů žalovaného.

4. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaného úroku, smluvních pokut a náhrady nákladů na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do [datum] (dále jen„ ZSÚ“). Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

5. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

6. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

7. Byť v citovaných ustanoveních je až do [datum] neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.

8. Podle § 101 odst. 1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Podle odst. 2, nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Podle odst. 3, nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 122 odst. 1 o.s.ř. dokazování provádí soud při jednání.

9. Na základě zjištěných skutečností soud nemá za prokázané, že se žalobce řádně zabýval úvěruschopností žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, jelikož vůbec netvrdil, že by ověřoval výdaje žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jelikož pouze čestná prohlášení samotného žalovaného a obecné statistické údaje soud za takové spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace nepovažuje, a ani z žalobcem předložených listin, taková skutečnost nevyplývá. Soud proto považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za sjednanou neplatně.

10. Z dalších provedených důkazů pak soud již žádné významné skutečnosti pro toto řízení s ohledem na výše uvedené závěry neučinil.

11. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce žalovanému na základě neplatné úvěrové smlouvy [číslo] poskytl částku [částka], a sám žalobce uvedl, že žalovaný na předmětnou smlouvu zaplatil celkem částku [částka], má soud za to, že žalovaný zaplatil žalobci vše, co mu bylo z titulu neplatné smlouvy poskytnuto, proto žalobu v celém rozsahu zamítl, jelikož nemůže přiznat žalobci nároky vyplývající z neplatné smlouvy.

13. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. má právo na náhradu nákladů řízení ten účastník, který byl ve věci plně úspěšný, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V tomto řízení byl plně úspěšný žalovaný, proto by měl podle citovaného ustanovení právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož mu však žádné náklady v tomto řízení nevznikly, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.