16 C 157/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 32.498 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 28.500 Kč a úroky z prodlení z částky 26.049 Kč od 1. 7. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 3.998 Kč, ohledně úroku 21,55 % ročně z částky 26.049 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení a ohledně úroku z prodlení z částky 26.049 Kč od 23. 4. 2020 do 30. 6. 2020 ve výši 10 % ročně.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 16. 6. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 26.049 Kč, úroku 21,55 % ročně z částky 26.049 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení z částky 26.049 Kč od 23. 4. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, částky 4.500 Kč, částky 300 Kč a částky 1.649 Kč. Žalobu odůvodnil následovně. Žalobce uzavřel s žalovaným dne 13. 12. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě níž poskytl žalovanému dne 16. 12. 2019 peněžité prostředky ve výši 30.000 Kč a žalovaný měl poskytnuté prostředky s úroky v sazbě 21,55 % ročně, celkem tedy částku 37.500 Kč, uhradit žalobci v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1.500 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobce, kdy splatnost 1. splátky byla dohodnuta na den 20. 1. 2020. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobce odeslal žalovanému písemné oznámení o zesplatnění úvěru, přičemž v tomto případě okamžik splatnosti nastal dnem 22. 4. 2020, což byl den odeslání oznámení. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 100 Kč za každou ze tří odeslaných upomínek. Žalovaný je v současné době v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 30.549 Kč, kdy tato částka se skládá z neuhrazených dlužných splátek ve výši 4.500 Kč a neuhrazené jistiny ve výši 26.049 Kč. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobci prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy o úvěru je schopen řádně splácet.

2. Žaloba byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 30. 6. 2020 zároveň s elektronickým platebním rozkazem, proti němuž podal žalovaný včas odpor, čímž byl tento platební rozkaz v celém rozsahu zrušen. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a uvedl, že eviduje žalovaný dluh vůči žalobci jako v plném rozsahu uhrazený, a to ještě před podáním žaloby. Žádný doklad na prokázání tohoto tvrzení však soudu nepředložil a ani žádný důkaz nenavrhl.

3. Žalobce k tomuto uvedl, že tvrzení žalovaného o úhradě dluhu je nepravdivé a že na žalobou uplatňovaný dluh žalovaný neuhradil ničeho.

4. Soud ve věci nařídil jednání na den 21. 3. 2022, k němuž se žádný z účastníků nedostavil a pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Podle odst. 2 nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Podle odst. 3 nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 122 odst. 1 o.s.ř. dokazování provádí soud při jednání. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 2 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků. U jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.

5. Žalobce je právnická osoba existující od [datum] a do předmětu jeho podnikání od [datum] patří i poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku) Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu, který vede Česká národní banka, soud zjistil, že žalobce je veden v registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru od [datum].

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 13. 12. 2019 soud zjistil, že ji uzavřel žalobce jako poskytovatel zastoupený zprostředkovatelem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a žalovaný jako zákazník. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce poskytnout žalovanému standardní neúčelový úvěr ve výši 30.000 Kč a závazek žalovaného poskytnutý úvěr zároveň s úrokem s roční sazbou 21,55 % vrátit 25 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1.500 Kč, tedy zaplatit žalobci celkově částku 37.500 Kč.

7. Výše uvedený úvěr byl žalovanému poskytnut 16. 12. 2019 tak, že částka 27.500 Kč byla poukázána na účet č. [bankovní účet] a částka 2.500 Kč na účet č. [bankovní účet], což soud zjistil z uvedené úvěrové smlouvy a z potvrzení ČSOB o provedení transakce.

8. Dle výpisu z evidence žalobce ke smlouvě [číslo] označeného jako bonita smlouvy soud zjistil, že žalobce eviduje na uvedenou smlouvu pouze úhradu částky 1.500 Kč.

9. Žalovaný dne 13. 12. 2019 při sjednávání uvedené smlouvy o úvěru prohlásil, že má závazek ve výši 14.000 Kč vůči [anonymizována dvě slova], jehož měsíční splátka činí 935 Kč, a závazek vůči [anonymizována dvě slova] ve výši 15.000 Kč, jehož měsíční splátka činí 2.000 Kč, že jeho náklady na bydlení činí 3.660 Kč, splátky úvěrů činí 2.935 Kč a že jeho měsíční příjmy činí 21.034 Kč (zjištěno z čestných prohlášení o závazcích a výdajích spotřebitele datovaných dnem 13. 12. 2019). Dle výpisu společnosti [právnická osoba] ke dni 12. 12. 2019 nebyla evidována žádná exekuce vůči žalovanému. Dle výpisu z insolvenčního rejstříku k uvedenému dni nebylo evidováno žádné insolvenční řízení týkající se žalovaného. Žalovaný měl za měsíc září 2019 čistý příjem ze zaměstnání 21.334 Kč a za měsíc říjen 2019 20.735 Kč, což soud zjistil z výplatních lístků za tyto měsíce. Soudu byl žalobcem předložen doklad pořízený z katastru nemovitostí dálkovým přístupem prostřednictvím internetu dne 12. 12. 2019, který se týká nemovitostí v k. ú. [obec] u [obec], řízení o zástavním právu k těmto nemovitostem, dvou zástavních věřitelů a žalovaného.

10. Dle žalobcem předloženého výpisu z účtu žalovaného č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba] činil počáteční zůstatek na tomto účtu ke dni 1. 11. 2019 záporných [částka] a zároveň soud zjistil, že v listopadu 2019 byly z tohoto účtu čerpány inkasem dlužné částky 7.507 Kč, 6.655,41 Kč a 1.716 Kč, celkem 15.879,89 Kč a že celkem bylo z účtu čerpáno 23.516,59 Kč, a že na konci měsíce listopadu 2019 byla na tento účet v hotovosti vložena částka 5.000 Kč.

11. Soudu byly předloženy upomínky ze dne 28. 2. 2020, ze dne 25. 3. 2020, ale žádný doklad o jejich doručení žalovanému. Žalobce zaslal žalovanému dne 22. 4. 2020 předžalobní výzvu (zjištěno z uvedené výzvy a podacího archu).

12. Podle § 132 o.s.ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

13. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaného úroku, smluvních pokut a náhrady nákladů na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“). Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C - 679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného coby spotřebitele, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr. Soud se proto zabýval těmito otázkami z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že okolnosti na straně žalovaného budily pochybnosti, že žalovaný bude schopen sjednaný úvěr řádně splácet, neboť v době uzavření předmětné smlouvy činil jeho jediný uváděný a zjištěný pravidelný měsíční příjem 21.034 Kč, přičemž z účtu za měsíc listopad 2019 vyčerpal 23.516,59 Kč, tedy víc než přiznaný příjem, a zároveň na počátku měsíce listopadu byl stav jeho prostředků na účtu dokonce záporný. Další pochybnost muselo budit řízení o zástavním právu týkající se žalovaného. Z předložených dokladů vůbec nevyplývá, jak žalobce došel ke zjištění, že žalovanému zůstávají nějaké volné zdroje k úhradě měsíční splátky 1.500 Kč, když žádné doklady o výdajích žalovaného např. na bydlení, předloženy nebyly, a naopak z jeho účtu byly prováděny vyšší platby, než odpovídaly jeho prohlášením. Tyto skutečnosti musely u žalobce budit důvodné pochybnosti o úvěruschopnosti žalovaného. Soud tak má s ohledem na tyto závěry za to, že žalobce porušil svoji předsmluvní povinnost úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a uvedený úvěr za sjednaných podmínek poskytl žalované v rozporu s ustanovením § 86 ZSÚ a proto je úvěrová smlouva podle § 87 ZSÚ v celém rozsahu neplatná.

17. Podle § 2991 odst. 1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalobce žalovanému na základě neplatné úvěrové smlouvy [číslo] poskytl dne 16. 12. 2019 částku 30.000 Kč. Na základě tvrzení žalobce má soud za prokázané, že žalovaný žalobci z této částky vrátil pouze 1.500 Kč. Žádná další úhrada žalovaným prokázána nebyla, přičemž důkazní břemeno k tvrzení, že žalovaný uhradil víc než 1.500 Kč, je na straně žalovaného. Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci doposud nevrácenou částku 28.500 Kč, a to z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 OZ a § 2993 OZ. Soud proto žalobě ohledně této částky vyhověl. Zároveň uložil žalovanému v souladu s §1970 OZ zaplatit žalobci úrok z prodlení z této částky ode dne 1. 7. 2020 do zaplacení v zákonné sazbě 10% ročně, jelikož od tohoto dne byl žalovaný prokazatelně v prodlení, jelikož nejpozději předchozí den 30. 6. 2020 mu byla doručena žaloba, z níž se dozvěděl, že žalobce po něm požaduje vrácení zbytku poskytnuté částky. Žádné dřívější doručení výzvy, kterou by žalobce vyzval žalovaného k vrácení poskytnutých peněžních prostředků, totiž prokázáno nebylo.

19. S ohledem na výše uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl, jelikož nemůže přiznat žalobci nároky vyplývající z neplatné smlouvy.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.