16 C 159/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 6.443 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4.000 Kč spolu s úroky z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4.000 Kč od 16. 9. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 2.443 Kč, ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 271,37 Kč a ohledně úroku z prodlení z částky 4.000 Kč od 18. 5. 2020 do 15. 9. 2020.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne 17. 5. 2020 a doplněnou dne 25. 8. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 6.443 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 271,37 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 4.000 Kč od 18. 5. 2020 do zaplacení ve výši 10% ročně, což odůvodnil tím, že žalobce dne 15. 8. 2019 poskytl žalovanému úvěr ve výši 4.000 Kč převodem na účet č. [bankovní účet] na základě smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 15. 8. 2019, kterou uzavřeli žalobce jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný elektronickými prostředky komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne 12. 9. 2019 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.451 Kč. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobci neuhradil. Žalobci tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 4.000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.451 Kč rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 13. 9. 2019 do zaplacení. Podle čl.[anonymizováno] smlouvy o úvěru vznikl žalobci v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 4.000 Kč od 13. 9. 2019 do 17. 5. 2020 v celkové výši 992 Kč. Žalobce nárokuje smluvní pokutu v souladu s § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vždy pouze do výše 1/2 jistiny.

2. Žaloba byla žalovanému doručována na adresu jeho trvalého pobytu a na této adrese byla vhozena do schránky žalovaného dne 15. 9. 2020. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. S ohledem na to, že žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, nevyjádřil, a žalobce s uvedeným souhlasil, soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“), a ve věci rozhodl bez jednání na základě obsahu spisu a navržených a předložených důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti.

3. Dle výpisu z obchodního rejstříku je žalobce právnickou osobou existující od [datum] a do předmětu jeho podnikání patřilo a patří poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobce dne 15. 8. 2019 zaslal žalovanému na jeho bankovní účet u [právnická osoba], částku 4.000 Kč, a to z titulu úvěru dle smlouvy [číslo] [webová adresa], což soud zjistil z výpisu z bankovního účtu žalobce a ze sdělení [právnická osoba] ze dne 28. 8. 2020. Žalobce předložil soudu kopii listiny označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na které je datum 15. 8. 2019, otisk razítka žalobce a podpis osoby jednající za žalobce, ale v listině není vlastnoruční ani uznávaný elektronický podpis žalovaného, pouze údaj o elektronickém kódu zaslaném pomocí SMS„ [jméno] [příjmení]“. V listině je uvedeno, že celková výše úvěru je 4.000 Kč, že doba trvání úvěru je 28 dnů, že roční úroková sazba je 0% a že poplatek za poskytnutí úvěru v plné výši činí 1.451 Kč a čl. [anonymizováno] je uvedeno, že v případě prodlení s plněním jakékoli části dluhu je úvěrovaný povinen zaplatit smluvní pokutu v výši 0,1% za každý den prodlení. Žalobce soudu zároveň předložil listinu označenou jako profil klienta týkající se žalovaného, ve které výše zmíněný kód obsažen není. Soudu byly předloženy dvě výzvy žalobce adresované žalovanému, datované dnem 4. 5. 2020, přičemž jedna měla být odeslána e-mailem a druhá poštou, ale k žádné z nich žalobce nepředložil soudu doklad o doručení, případně o odeslání žalovanému.

4. Předmětem řízení je v tomto případě nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému ze smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), která byla sjednána jako spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“) na vrácení peněžních prostředků, zaplacení poplatků, smluvní pokuty a úroků z prodlení. Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 551 až §554 OZ právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží. Podle § 576 OZ, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Podle § 2 odst.3 OZ výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

5. Podle § 76 odst.1 ZSÚ poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst.1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo před změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

6. Podle § 561 odst. 1 OZ k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat. Podle § 562 odst. 1 OZ písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Podle odst. 2 se má za to, že záznamy údajů o právních jednáních v elektronickém systému jsou spolehlivé, provádějí-li se systematicky a posloupně a jsou-li chráněny proti změnám.

7. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že žalobce poskytl dne 15. 8. 2019 žalovanému částku 4.000 Kč, a to jako úvěr. Soud však nemá za prokázaná tvrzení žalobce o tom, že za poskytnutí této částky byl sjednán poplatek ve výši 1.451 Kč, že poskytnutou částku 4.000 Kč i s poplatkem měl žalovaný žalobci vrátit do 12. 9. 2019, ani že byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalovaného s vrácením poskytnuté částky. Soudu sice byla předložena kopie listiny, o které žalobce tvrdí, že toto je smlouva, která byla uzavřená s žalovaným, avšak na základě předložené listiny ani dalších důkazů soud nemůže dospět k závěru, že smlouva o úvěru byla skutečně účastníky uzavřena v uvedeném znění, neboť listina není podepsaná ani uznávaným elektronickým podpisem ani vlastnoručním podpisem žalovaného.

8. I v případě, že by bylo prokázáno, že žalovaný měl vrátit žalobci částku 4.000 Kč do 12. 9. 2019, měl by jí k dispozici na 28 dnů a poplatek 1.451 Kč by činil 36,275 % z poskytnuté částky za 28 dnů, což by odpovídalo 472,87% za rok, přičemž takovou cenu za poskytnutí peněz považuje soud za v rozporu s dobrými mravy. Zároveň však soud konstatuje, že by nemohl považovat takové ujednání o poplatku za platně sjednané ani pro rozpor se zákonem, jelikož ve smlouvě o úvěru je možné sjednat jako cenu peněz pouze úrok. Dle názoru soudu tím, že by žalobce ve smlouvě, kterou celou ve formulářové formě připravil on, uvedl, že úrok je 0% a že za poskytnutí úvěru bude placen„ poplatek“, by žalobce obcházel zákon a netransparentně v rozporu se zákonem stanovil cenu peněz a fakticky svou odměnu, aniž by ji označoval v souladu se zákonem.

9. S ohledem na výše uvedené závěry, kdy soud nemá prokázané, že by mezi účastníky byla sjednána smlouva o úvěru ve znění, jak uvádí žalobce, soud přiznal žalobci vůči žalovanému pouze nárok na vrácení částky 4.000 Kč a na úrok z prodlení v zákonné sazbě 10 % ročně z této částky ode dne 16. 9. 2020, což je den následující po dni, kdy se do dispoziční sféry dostala žaloba, v níž žalobce po žalovaném uvedenou částku požaduje. (výrok I.) Od dřívějšího data soud úrok z prodlení žalobci nepřiznal, jelikož nebylo prokázáno, že splatnost úvěru nastala 12. 9. 2019 nebo jiného data před 15. 9. 2020, a ani nebylo prokázáno, že by se do dispoziční sféry žalovaného dostala výzva žalobce k uhrazení částky 4.000 Kč před doručením žaloby. Z uvedených důvodů soud žalobu ve zbytku zamítl. (výrok II.)

10. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.