16 C 169/2020

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 3.750 Kč s příslušenstvím,

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 2.500 Kč, úroku z prodlení z částky 2.500 Kč ve výši 8,5 % ročně od 12. 6. 2019 do zaplacení a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 274,21 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce dne 6. 5. 2020 podal u zdejšího soudu žalobu, kterou doplnil dne 11. 9. 2020 a kterou se domáhal po žalované zaplacení částky 2.500 Kč, úroku z prodlení z částky 2.500 Kč ve výši 8,5 % ročně od 12. 6. 2019 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 274,21 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.139,10 Kč a částky 1.250 Kč. V žalobě uvedl, že žalovaná dne 17. 12. 2017 uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru č. [anonymizováno], na základě níž obdržela bezhotovostním převodem na svůj bankovní účet [bankovní účet] finanční prostředky ve výši 2.500 Kč a zavázala se za poskytnutí úvěru uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 2.670,50 Kč a smluvní úrok z úvěru ve výši, jež byla vypočtena z poskytnuté jistiny v sazbě dle smlouvy o úvěru za dobu trvání úvěru. Žalovaná své povinnosti z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnila, když do sjednané doby splatnosti řádně neuhradila částku, k jejímuž plnění se zavázala. Z původního věřitele byla pohledávka za žalovanou následně postoupena na žalobce, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2019 s účinností k témuž dni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem původního věřitele ze dne 26. 7. 2019. Dle informací od původního věřitele žalovaný na svůj závazek neuhradil ničeho. Žalobce podáními ze dne 11. 9. 2020 a ze dne 9. 2. 2022 vzal žalobu částečně zpět, a to ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 96 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4.043,10 Kč a ohledně smluvní pokuty ve výši 1.250 Kč, pročež soud v těchto částech řízení zastavil usneseními č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Předmětem řízení tak zůstala částka 2.500 Kč, úrok z prodlení z částky 2.500 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 274,21 Kč. Žalovaná se k žalobě po celou dobu řízení nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den 20. 4. 2022, k němuž se žádný z účastníků nedostavil a pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Podle odst. 2 nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Podle odst. 3 nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Podle § 120 odst. 1 o.s.ř. účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Podle § 122 odst. 1 o.s.ř. dokazování provádí soud při jednání. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 2 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků. U jednání provedl dokazování žalobcem navrženými důkazy, a to výpisem z obchodního rejstříku týkajícím se žalobce, listinou označenou jako smlouva o úvěru č. [anonymizováno], dokladem obsahujícím pouze část tabulky, v němž je uvedeno, že se jedná o domácí platbu ve výši 2.500 Kč a týká se zápůjčky [anonymizováno] a je v něm uvedeno i číslo„ [bankovní účet]“, které žalobce uvedl v žalobě jako číslo účtu žalované, nicméně není z něho vůbec patrno, kdo, kdy a pro jaké účely jej vyhotovil, předžalobní výzvou ze dne 10. 3. 2020, poštovní podacím archem ze dne 29. 7. 2019 a ze dne 11. 3. 2020, kopií listiny označené jako projekt vnitrostátní fúze sloučením společností [právnická osoba] a [právnická osoba], ze dne [datum], oznámením o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2019, smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2019, seznamem postoupených pohledávek, výpisem z obchodního rejstříku týkajícím se žalobce, formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, dokladem označeným jako [anonymizováno] [číslo]. Podle § 132 o.s.ř. důkazy hodnotí soud podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Z žádného z provedených důkazů, a to ani v jejich vzájemné souvislosti, soud nezjistil, že by tvrzenou smlouvu o úvěru dne 17. 12. 2017 žalovaná se společností [právnická osoba] uzavřela. Soudu totiž nebyla předložena žádná smlouva s vlastnoručním nebo uznávaným elektronickým podpisem žalované, žádný doklad, z něhož by vyplývalo, že žalovaná akceptovala podmínky žalobcem tvrzené smlouvy nebo že je srozuměna se svými závazky z uvedené smlouvy. Žalobce soudu pak nepředložil žádný důkaz, z něhož by vyplývalo, že částka 2.500 Kč byla žalované jmenovanou společností dne 17. 12. 2017 poukázána na účet č. [bankovní účet], a ani žádný takový důkaz nenavrhl. Žalobce totiž navrhl pouze důkaz za účelem zjištění majitele tohoto účtu, a to sdělením bankovního ústavu [právnická osoba] o majiteli tohoto účtu, jehož vyžádání soudem navrhl. Vzhledem k tomu, že prokázání samotného tvrzení, že žalovaná je majitelem uvedeného účtu, bez prokázání skutečnosti, že společnost [právnická osoba] na tento účet poslala částku 2.500 Kč, nemá pro toto řízení význam, soud tento důkaz neprovedl. Byť žalobce má totiž za to, že zaslání této částky na uvedený účet prokázal výše zmíněným dokladem obsahujícím část jakési tabulky bez datace a uvedení subjektu, který tento doklad vyhotovil, a sám tento doklad označuje za„ výpis z bankovního účtu“, tak soud rozhodně tento doklad za výpis z bankovního účtu nepovažuje a ani považovat nemůže, jelikož není zřejmé, kdo a kdy jej vyhotovil. Jak vyplývá z výše uvedeného, žalobce neprokázal žádným předloženým ani navrženým důkazem, a to i při posouzení těchto důkazů v jejich vzájemné souvislosti, že by žalovaná se společností [právnická osoba], uzavřela dne 17. 12. 2017 tvrzenou smlouvu o úvěru, tudíž neprokázal, že by žalobce měl vůči žalované žalobou uplatněné nároky vyplývající z tvrzené smlouvy. Rovněž tak žalobce neprokázal, že by jmenovaná společnost poskytla 17. 12. 2017 nebo v následujících dnech žalované částku 2.500 Kč. Tudíž neprokázal, že by měl vůči žalované nárok uplatněný žalobou z jiného důvodu. Soud proto žalobu pro neunesení důkazního břemene zamítl v celém rozsahu. Podle §142 odst. 1 o.s.ř. soud přizná náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Plně úspěšným účastníkem byla žalovaná, jelikož žaloba směřující proti ní byla v celém rozsahu zamítnuta, ale jelikož jí žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.