16 C 171/2019

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr Marií Indriškovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 2.334,42 Kč a příslušenství z částky 13.660,42 Kč,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11.326 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně požadovaného úroku z prodlení ve výši 64,95% ročně z částky 11.326 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení, ohledně částky 2.334,42 Kč a ohledně úroku z prodlení ve výši 0,2% denně z částky 2.334,42 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 20. 9. 2018 domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 13.660,42 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,2 % ročně z částky 13.660,42 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o úvěru [anonymizováno] [číslo] ze dne 31. 8. 2016 žalobce poskytl žalované tentýž den úvěr v souhrnné výši 10.000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit žalobci zároveň s úroky ve výši 2,19 % měsíčně z čerpané jistiny a administrativní poplatek související s poskytnutím úvěru ve výši 100 Kč měsíčně v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1.060 Kč, se splatností první splátky dne 30. 9. 2016. Před poskytnutím smlouvy byla prověřena úvěruschopnost žalované předloženými doklady o příjmech a informacemi o výdajích. Žalovaná porušila své závazky ze smlouvy, když nehradila sjednané splátky řádně a včas. Na poskytnutou jistinu neuhradila nic. Dne 31. 12. 2016 byl úvěr zesplatněn. Dlužná částka sestává z neuhrazené jistiny ve výši 10.000 Kč, z nesplaceného úroku ve výši 876 Kč za měsíc září 2016 až prosinec 2016 vypočtený sazbou 2,19 % měsíčně, z nesplaceného administrativního poplatku ve výši 400 Kč za měsíc září 2016 až prosinec 2016, ze smluvní pokuty ve výši 484,42 Kč ve výši 0,4 % denně za dobu prodlení do zesplatnění úvěru, ze smluvní pokuty za hrubé porušení smlouvy ve výši 1.000 Kč vypočtené sazbou 10 % z úvěrového rámce a z poplatku za vystavené upomínky ve výši 900 Kč, kdy tyto byly zaslány žalované dne 16. 10. 2016 a 15. 11. 2016, obě za poplatek 450 Kč. Předžalobní výzva byla žalované zaslána dne 4. 4. 2017. Žalobce dále uvedl v doplnění žaloby z 27. 6. 2019, že úvěruschopnost žalované posuzoval na základě písemného prohlášení žalované o jejích příjmech a výdajích obsaženého v návrhu na poskytnutí úvěru ze dne 31. 8. 2016, žalovanou doložených aktuálních příjmů a výdajů, výplatních listin žalované z doby před uzavřením smlouvy, pracovní smlouvy, doložených výdajů na bydlení (SIPO) za tři měsíce, nahlédnutím do insolvenčního rejstříku, prověřením žalované prostřednictvím internetového vyhledávače google.cz, nahlédnutím do databáze žalobce z důvodu prověření případné platební historie žalované, kdy zjistil, že žalovaná má průměrné měsíční příjmy 15.000 Kč a měsíční výdaje včetně minima na osobní spotřebu 3.410 Kč, tedy výdaje pro účely posouzení schopnosti splácet úvěr, se započtením existenčního minima, činily 12.410 Kč. Maximální měsíční finanční rezerva tak činila 2.590 Kč. Minimální měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 1.060 Kč. Porovnáním maximální měsíční finanční rezervy a sjednané měsíční minimální splátky žalobce zjistil, že žalovaná bude schopna daný úvěr splácet.

2. Zdejší soud o této žalobě rozhodl rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kdy ve výroku [anonymizováno]. zmiňovaného rozsudku žalobě vyhověl ohledně částky 11.326 Kč skládající se z dlužné jistiny 10.000 Kč, z nesplaceného úroku 876 Kč za měsíc září 2016 až prosinec 2016 vypočtený sazbou 2,19% měsíčně a z poplatku za upomínku 450 Kč. Výrokem [anonymizováno] uvedeného rozsudku žalobu ve zbytku zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení. Tento rozsudek nabyl právní moci pouze ve vyhovujícím výroku II. Zamítavý výrok i výrok o náhradě nákladů řízení byly k odvolání žalobce zrušeny usnesením Krajského soudu v [obec] č. j. [číslo jednací] ze ne [datum rozhodnutí], a to z důvodu, že nebyly splněny podmínky pro rozhodnutí soudu bez jednání a zároveň proto, že z uvedeného rozsudku zdejšího soudu nevyplývá, že by se soud zabýval posouzením platnosti smlouvy o úvěru z hlediska ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, přičemž nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit má důsledek v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.

3. Zdejší soud s ohledem na pokyny odvolacího soudu nařídil jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků, kdy vyšel z obsahu spisu a z předložených a provedených důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti, z nichž některé již uvedl v rozsudku ze dne [datum].

4. Žalobce je právnická osoba existující od 9. 3. 2004, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku) Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 31. 8. 2016 soud zjistil, že ji uzavřeli žalobce jako věřitel a žalovaná jako dlužník, že žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr s výší úvěrového rámce 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 1.060 Kč zároveň s úrokem ve výši 2,19 % p. m. a administrativním poplatkem ve výši 100 Kč měsíčně. Ve smlouvě nebyl sjednán účel úvěru. Smlouva obsahovala i podmínky sjednaného úvěru. V čl. 7 úvěrové smlouvy byla sjednána smluvní pokuta za porušení povinnosti žalované hradit řádně a včas závazky ve výši 0,4 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Zároveň byl v tomto ustanovení sjednán poplatek za zaslání upomínky ve výši 450 Kč. V čl. 8 předmětné smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 10 % z úvěrového rámce v případě hrubého porušení smlouvy, což představuje mimo jiné případ prodlení dlužníka s kteroukoliv splátkou, či její částí, delší než 75 dní, a oprávnění žalobce přistoupit k zesplatnění úvěru v případě, že dojde k prodlení žalované s kteroukoli splátkou či její části delší než 75 kalendářních dnů. Dále byl v tomto bodě sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,2 % denně z nesplacené jistiny ode dne následujícího po zesplatnění. Z návrhu na poskytnutí úvěru ze dne 31. 8. 2016, soud zjistil, že žalovaná v něm uvedla, že její příjmy činí 15.000 Kč, celkové příjmy její domácnosti činí 36.000 Kč, že v domácnosti žijí celkem 2 osoby, přičemž její přítel pracuje a má příjem 21.000 Kč, a celkové výdaje navrhovatelky jsou 12.420 Kč, z čehož částka 6.500 Kč činí měsíční splátku půjček, úvěru nebo leasingů, a náklady domácnosti činí 10.970 Kč. Z výplatních lístků vystavených zaměstnavatelem žalované, které soudu předložil žalobce, soud zjistil, že žalovaná byla v době uzavření smlouvy, konkrétně v měsících květen 2016 až červenec 2016 zaměstnaná u [právnická osoba] a [anonymizována dvě slova], kde pobírala průměrný čistý měsíční příjem 14.836 Kč. Z pokladního výdajového dokladu ze dne 31. 8. 2016 bylo zjištěno, že téhož dne poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč v hotovosti, a to jako čerpání úvěru [anonymizováno] [číslo]. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná do dne podání žaloby ani později cokoliv uhradila. Z upomínek ze dne 16. 10. 2016 a 15. 11. 2016 soud zjistil, že žalobce opakovaně žalovanou vyzýval k úhradě dluhu. Na základě poštovních podacích archů soud zjistil, že uvedené upomínky byly žalované zaslány ve dnech 19. 10. 2016 a 21. 11. 2016. V upomínce ze dne 15. 11. 2016 žalobce upozornil na riziko zesplatnění úvěru při prodlení se splátkou o více než 75 kalendářních dní a sdělil jí, ž její aktuální prodlení činí 46 kalendářních dní. Žalobce oznámil žalované, že úvěr byl zesplatněn ke dni 31. 12. 2016 a vyzval žalovanou k úhradě dluhu, což soud zjistil z dopisu datovaného dnem 31. 12. 2016 a z poštovního podacího archu ze dne 3. 1. 2017. Z předžalobní výzvy ze dne 4. 4. 2017 soud zjistil, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 16.228,58 Kč. Z poštovního podacího archu bylo zjištěno, že tato výzva byla žalované zaslána téhož dne. Z dalších provedených důkazů soud žádné relevantní skutečnosti pro toto řízení nezjistil.

5. Předmětem řízení je nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení peněžních prostředků, na zaplacení úroků, úroků z prodlení, poplatků a sankcí na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“) uzavřené jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen„ ZSÚ“). Podle ustanovení § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 6 odst. 1 věty první ZSÚ smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace stanovené v příloze [číslo] k tomuto zákonu uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Podle § 9 odst. 1 ZSÚ věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle odst. 3 spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle ustanovení § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Toto nařízení vlády bylo uveřejněno ve sbírce zákonů pod číslem 351/2013 Sb. Podle § 580 odst. 1 OZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Na základě zjištěného skutkového stavu vycházel soud z citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 31. 8. 2016 uzavřena platně smlouva o úvěru dle § 2395 OZ a na základě této smlouvy žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč, přičemž před uzavřením této smlouvy žalobce v souladu s § 9 ZSÚ řádně posuzoval a prověřoval úvěruschopnost žalované. Přestože se žalovaná zavázala vrátit žalobci poskytnutý úvěr včetně úroku dalších poplatků v pravidelných měsíčních splátkách, úvěr ani úroky ani sjednané poplatky neuhradila a nesplnila tak svoji povinnost. Vzhledem ke zcela konkrétním ujednáním a konkrétní výši těchto jednotlivých položek má soud nárok žalobce na zaplacení částky v celkové výši 11.326 Kč představující neuhrazenou jistinu ve výši 10.000 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok v sazbě 2,19% p. m. z poskytnutého úvěru za období září 2016 až prosinec 2016, tedy 876 Kč a poplatek za jednu upomínku zaslanou žalované ve výši 450 Kč, za důvodný a prokázaný. Proto jej žalobci přiznal, jak bylo uvedeno ve výroku [anonymizováno] rozsudku zdejšího soudu ze dne [datum].

7. Pokud se týká požadovaného administrativního poplatku ve výši 400 Kč, poplatku za další upomínku ve výši 450 Kč a smluvních pokut ve výši 1.484,42 Kč, pak soud setrvává na svých původních závěrech o neplatnosti ujednání o administrativním poplatku z důvodu jeho rozporu s § 580 odst.1 OZ, na závěru o neplatnosti ujednání smluvních pokut z důvodu nepřípustné kumulace těchto pokut a na závěru o umělém navyšování dluhu nadbytečným zasláním další upomínky za 450 Kč, uvedených v rozsudku zdejšího soudu ze dne 29.11.2019, a znovu pro úplnost tyto závěry zde uvádí.„ Administrativní poplatek“ ve výši 100 Kč měsíčně soud považuje za sjednaný v rozporu se zákonem, jelikož podle § 2395 občanského zákoníku se úvěrovaný zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jiné opakující se peněžité plnění u úvěru, u něhož není zřejmé, jaké administrativní náklady jím mají být hrazeny, a které plní fakticky rovněž funkci odměny za sjednaný úvěr, byť je nazýváno jinak, soud považuje za sjednané neplatně v rozporu s § 580 odst. 1 OZ, neboť jej považuje za ujednání netransparentně navyšující zisk žalobce, který by měl být vyjádřen sjednaným úrokem. Proto soud žalobu v části týkající se tohoto poplatku vyčísleného částkou 400 Kč zamítl. Poplatek za druhou upomínku ve výši 450 Kč soud považuje za umělé navyšování příjmů žalobce. Vzhledem k první zaslané upomínce ze dne 16. 10. 2016, za níž soud žalobci částku 450 Kč přiznal, považuje soud náklady na tuto druhou upomínku za neúčelně vynaložené a nadbytečné, když i upozornění na zesplatnění úvěru mohlo být obsahem první upomínky, a následně jí žalobce zaslal oznámení o zesplatnění a předžalobní výzvu. Soud tedy žalobu i co do částky 450 Kč jako poplatku za upomínku, zamítl. Pokud se jedná o požadovanou smluvní pokutu 484,42 Kč, pak soud dospěl k závěru, že smluvní pokuta ve výši 0,4% za každý započatý den prodlení s úhradou, což je 146 % ročně, byla sjednána neplatně, neboť byla sjednána kumulativně s další smluvní pokutou ve výši 10 %, za hrubé porušení smlouvy o úvěru, která je v tomto případě fakticky smluvní pokutou rovněž za neplacení jednotlivých splátek žalovanou, čímž dochází k nepřehlednému a nejasnému navyšování výše smluvních pokuty, z čehož je zřejmé, že úvěrující tímto chce zastřít skutečnou cenu úvěru. Místo jasného ujednání o skutečné ceně úvěru, kterou vyjadřuje úrok, a o jednoznačné sankci za porušení smluvních povinností žalované, rozmělňuje žalobce odměnu nepřehledně do různých částí smlouvy, které jsou napsány drobným písmem v nepřehledných odstavcích, kam vkládá různé„ poplatky“,„ smluvní pokuty“, apod., což odporuje jak § 580 odst. 1 OZ, tak ustanovení § 6 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a je tedy sjednáno neplatně. S ohledem na uvedené, soud zamítl žalobu i co do částek představující smluvní pokuty 484,42 Kč a 1.000 Kč. S ohledem na výše uvedené závěry soud zamítl žalobu ohledně posledně zmíněných nároků, tedy ohledně celkové částky 2.334,42 Kč a požadovaného úroku z prodlení z této částky ve výši 0,2% denně od 1. 1. 2017 do zaplacení.

8. Pokud se týká požadovaného úroku z prodlení z částky 11.326 Kč ve výši 0,2% denně od 1. 1. 2017 do zaplacení z důvodu, že žalovaná byl v prodlení s úhradou svého dluhu, vzniklého na základě předmětné úvěrové smlouvy, pak se soud nejprve zabýval tím, od kterého data je žalovaná v prodlení s úhradou dlužné částky a dospěl k závěru, že od 1. 1. 2017, což je den následující po zesplatnění úvěru žalobcem. Žalobce totiž žalovanou upozornil v upomínce z 15. 11. 2017, že úvěr zesplatní, pokud bude 75 dnů v prodlení, a po uplynutí těchto 75 dnů, skutečně ke dni 31. 12. 2016 tento úvěr zesplatnil, a to v souladu s čl. 8 předmětné smlouvy o úvěru, a vyzval ji k vrácení poskytnutého úvěru a k zaplacení smluvních nároků. Žalobce má tedy vůči žalované nárok na úrok z prodlení z dlužné částky od prvního dne prodlení, tj. od 1. 1. 2017, do zaplacení, a to v souladu s § 1970 OZ. Co se týče požadované sazby smluvního úroku z prodlení 0,2 % denně z dlužné jistiny, což odpovídá 73 % ročně, má soud za to, že takto sjednaná výše smluvního úroku z prodlení se příčí dobrým mravům dle § 580 odst. 1 OZ. Sazba zákonného úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., činila ke dni 31. 9. 2016 i ke dni 31. 12. 2016 8,05 % ročně, tudíž sjednaný smluvní úrok z prodlení činí devítinásobek zákonného úroku z prodlení. Vzhledem k postavení žalobce a žalované při uzavírání smlouvy o úvěru, kdy žalobce se nacházel v postavení podnikající právnické osoby a žalovaná v postavení spotřebitele, má soud za to, že sjednáním takovéto výše smluvního úroku z prodlení, žalobce zneužil svého postavení při uzavírání smlouvy a jeho jednání tak odporuje zásadě dobrých mravů dle § 508 odst. 1 občanského zákoníku. Soud tuto procentní sazbu poměřoval i s ohledem na výši poskytnutých finančních prostředků. Žalobce tímto způsobem neoprávněně několikanásobně navyšuje cenu úvěru, a ačkoliv má úrok z prodlení být pro dlužníka sankcí a pro věřitele určitou satisfakcí za porušení povinností ze strany dlužníka, nelze opomenout přiměřenost a účelovost sjednaného úroku z prodlení. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí 32 Odo 468/2003 konstatoval, že„ posouzení výše smluvních úroků z prodlení a jejich soulad s dobrými mravy se nikdy nemůže obejít bez zvážení všech rozhodných okolností konkrétního případu“. Původně soud žalobu zamítl ohledně celého požadovaného smluvního úroku z prodlení proto, že měl za to, že, pokud byl požadován smluvní úrok z prodlení sjednaný v rozporu s dobrými mravy z důvodu jeho výše, nelze tento smluvní úrok z prodlení přiznat v žádné výši a nelze přiznat ani zákonný úrok z prodlení. Soud však nezohlednil judikaturu Nejvyššího soudu R týkající se podobných případů, např. rozsudek sp. zn. 29 Cdo 4704/2010, kde je uvedeno:„ Vzniklo-li již žalobcům v důsledku prodlení úpadce s plněním peněžitého závazku ze zákona právo na úroky z prodlení, má rozlišení mezi tzv. smluvním úrokem z prodlení a tzv. zákonným úrokem z prodlení význam pouze z hlediska určení výše (sazby) úroku z prodlení a nikoli z hlediska základu tohoto nároku.“ nebo v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 3010/2007, podle něhož při neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení poté nastupuje nárok na zákonný úrok z prodlení. Nyní tedy s ohledem na zmiňovanou judikaturu Nejvyššího soudu ČR a na své výše uvedené závěry soud žalobci přiznal úrok z prodlení z částky 11.326 Kč jdoucí od 1. 1. 2017 do zaplacení v zákonné sazbě 8,05 % ročně, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a ve zbytku, tedy ohledně rozdílu mezi požadovaným a přiznaným úrokem z prodlení z částky 11.326 Kč od 1. 1. 2017 do zaplacení, soud žalobu zamítl. (výrok II.), kdy denní sazbu 0,2 % převedl na roční 73% (365 x 0,2).

9. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle §142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich byl částečný, přičemž soud přihlédl nejen k jistině, která byla předmětem řízení, kdy žalobce byl úspěšný ohledně 11.326 Kč a neúspěšný ohledně 2.334,42 Kč, ale i k žalobou požadovanému příslušenství, tedy k úroku z prodlení. Žalobce byl totiž neúspěšný ohledně úroku z prodlení, který celkově v kapitalizované výši činí ke dni vyhlášení rozsudku 32.488,36 Kč, a tedy převyšuje částku, ohledně níž byl žalobce úspěšný, a to včetně příslušenství.