16 C 171/2021

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 3.918,43 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 148,99 Kč, spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 21,02 Kč a spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 148,99 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části ohledně částky 2.439,14 Kč, úroku z prodlení z částky 2.439,14 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 343,45 Kč, ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 2.435,56 Kč, ohledně částky 506 Kč a ohledně částky 1.330,30 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 26. 4. 2021, domáhal, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 2.588,13 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 2.588,13 Kč od 22. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % ročně, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 364,47 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2.435,56 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 506 Kč a smluvní pokutu 1.330,30 Kč. Uvedl, že mezi původním věřitelem společností [právnická osoba], [IČO], (dále také„ původní věřitel“ či„ právní předchůdce žalobce“) a žalovanou došlo dne 4. 5. 2018 k uzavření smlouvy nazvané jako smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalovaná obdržela finanční hotovost ve výši 6.000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce vedle poskytnuté částky i částku 4.906 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladech na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkem tak žalovaná měla uhradit částku 10.906 Kč, a to v 14 měsíčních splátkách po 779 Kč, přičemž splatnost první splátky nastala do měsíce od podpisu smlouvy, poslední splátka a současně celková splatnost závazku byla stanovena na den 4. 7. 2019. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Na svůj závazek uhradila celkem částku 6.429,01 Kč. Závazek ze smlouvy o úvěru nebyl původním věřitelem zesplatněn, jeho splatnost tak nastala nejpozději ke dni splatnosti poslední předepsané splátky 4. 7. 2019, tedy ode dne 5. 7. 2019 je žalovaná v prodlení s úhradou dluhu. Žalobce tak od tohoto dne požaduje zákonný úrok z prodlení z neuhrazené jistiny 2.588,13 Kč, jakož nárokuje i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení žalobce dále uvedl, že tento požaduje ode dne 5. 7. 2019 do 30. 11. 2020 vypočteného z jistiny úvěru 2.588,13 Kč ve výši celkem 364,47 Kč. K požadované částce ve výši 2.435,56 Kč, hromadně označené jako„ kapitalizovaný úrok“ žalobce uvedl, že se jedná o součet jednotlivých částek na nesplaceném úroku ve výši 110,65 Kč, nesplaceném poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.107,80 Kč, nesplacených nákladech na vyhodnocení úvěru ve výši 227,29 Kč a nesplaceném poplatku ve výši 443,12 Kč a postoupeném smluvním úroku za poskytnutí finančních prostředků po revizním přepočtu po konečné splatnosti ve výši 546,70 Kč. Pohledávka vyplývající z uvedené smlouvy byla ze strany původního věřitele postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 12. 2020 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 18. 1. 2021.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Vzhledem k tomu, že se nevyjádřila ani k výzvě soudu ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě obsahu spisu a předložených důkazů.

4. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] datované dnem 4. 5. 2018, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaná jako dlužník. Jmenovaná společnost poskytla žalované částku 6.000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku uvedené společnosti společně s úrokem v celkové výši 578 Kč, s úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 2.700 Kč, s úhradou nákladů na vyhodnocení úvěru ve výši 548 Kč a s částkou za inkaso plateb v hotovosti ve výši 1.080 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 779 Kč (uvedené informace vyjma částky úroku soud zjistil i z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru) a že žalovaná převzala v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru. Smlouva je sepsána formulářovou formou, kde je ručně, velkým písmem vepsán fixní úrok ve výši 578 Kč, přičemž dále je ve smlouvě současně malým předtištěným písmem uvedena informace k zápůjční úrokové sazbě p. a. v různé výši dle různě stanovené doby splatnosti úvěru. Dle obchodního rejstříku společnost [právnická osoba] existuje od [datum] a předmětem jejího podnikání je od [datum] poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, a tato společnost není bankou. Z výpisu z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce je právnická osoba zapsána v tomto rejstříku ode dne [datum]. Z výpisů úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 20. 4. 2021 soud zjistil, že žalobce eviduje provedení úkonů – 1x odchozí spojený telefonický hovor a 2x cestu prověřeného terénního pracovníka věřitele na kontaktní adresu dlužníka. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2021 soud zjistil, že pohledávka jmenované společnosti z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena na žalobce a o této skutečnosti byla žalovaná informována. Z výzvy datované dnem 8. 2. 2021 a dále z výzvy ze dne 15. 3. 2021 a z poštovního podacího lístku ze dne 17. 3. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné pohledávky.

5. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je žalobci postoupený nárok věřitele vůči dlužníkovi vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále „o.z.“), jako spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále„ z. s. ú.“).

6. Dle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.

8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. Podle § 104 z. s. ú. smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem.

10. Podle § 551 až §554 o. z. právní jednání musí být učiněno svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak jde o zdánlivé právní jednání, ke kterému se nepřihlíží.

11. Podle § 576 o. z., týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

12. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že původní věřitel společnost [právnická osoba] uzavřel 4. 5. 2018 s žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě této smlouvy poskytl žalované tentýž den částku 6.000 Kč v hotovosti za úrok 578 Kč, a žalovaná měla úvěr i s uvedeným úrokem, celkem tedy částku 6.578 Kč, uvedené společnosti do 4. 7. 2019 vrátit. Jelikož žalovaná zaplatila na poskytnutý úvěr pouze částku 6.429,01 Kč, je s nesplacenou částkou 148,99 Kč v prodlení, a to od 5. 7. 2019, a je jí tak povinna žalobci zaplatit včetně kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 21,02 Kč vypočteného z jistiny 148,99 Kč od 5. 7. 2019 do data 30. 11. 2020, a včetně dále běžícího úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 148,99 Kč od 1. 12. 2020 do zaplacení. Proto soud žalobě v této části vyhověl.

14. Ve zbývající části soud žalobu zamítl z následujících důvodů. Pokud se jedná o sjednanou úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 2.700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 548 Kč a inkasní poplatek ve výši 1.080 Kč, pak tuto povinnost žalované zaplatit uvedené poplatky soud považuje za sjednanou v rozporu se zákonem, tudíž za neplatně sjednanou, jelikož podle § 2395 o. z. při smlouvě o úvěru lze sjednat pouze úroky a s ohledem na celkovou výši těchto dalších částek, která činí 72,13 % z poskytnuté částky, kdy není zcela zřejmé, za co konkrétně mají být hrazeny, má soud za to, že tímto úvěrující pouze zastřel zvýšení odměny za poskytnutý úvěr, kterou by měl být toliko úrok, a to jak v rozporu s dobrými mravy dle § 588 o. z., tak se zákonem o spotřebitelském úvěru. Úrok byl přitom v uvedené smlouvě stanoven pevnou částkou ve výši 578 Kč, který soud žalobci přiznal. Pokud žalobce požadoval další úrok z titulu dále ve smlouvě sjednaných procentních úroků, pak toto další ujednání soud považuje dle zákona o spotřebitelském úvěru za matoucí a neurčité, a tudíž za zdánlivé. K obdobnému závěru jako u výše uvedených poplatků přitom soud dospěl i v případě požadovaných nákladů spojených s uplatněním pohledávky a rovněž smluvní pokuty. Soud má za to, že tímto způsobem věřitel pouze netransparentně navyšuje svou odměnu, kterou by měl být úrok, za poskytnutí úvěru, ačkoli to tak neoznačuje. Soud proto ujednání o povinnosti žalované platit i tyto částky považuje za neplatné.

15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.