16 C 181/2022

Plný text

Okresní soud v Břeclavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Marií Indriškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] a úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky [částka], ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši 10 % ročně, ohledně úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, ohledně kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], ohledně kapitalizovaného úroku ve výši [částka], ohledně nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a ohledně částky [částka].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou v průběhu řízení, domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] na základě níž žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši [částka], kterou převzal v místě svého bydliště. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli vedle poskytnuté částky rovněž částku [částka] jako kapitalizovaný úrok, poplatek za poskytnutí úvěru a náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, a to ve 14 měsíčních splátkách po [částka], přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a poslední splátka byla splatná ke dni [datum]. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy řádně neplnil a celkově zaplatil pouze částku [částka]. Dne [datum] byla pohledávka původního věřitele vůči žalovanému z uvedené smlouvy postoupena žalobci.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti účastníků a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti.

3. Dne [datum] uzavřel žalovaný, coby dlužník, se společností [právnická osoba], [IČO], coby věřitelem, smlouvu označenou jako smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] ve které se jmenovaná společnost zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši [částka], a tyto mu tentýž den v jeho bydlišti poskytla. Žalovaný se zavázal z tohoto důvodu jmenované společnosti zaplatit částku [částka], z čehož [částka] bylo vrácení poskytnutých prostředků, částka [částka] byla úrok, částka [částka] byla úplata za poskytnutí úvěru, částka [částka] byla náhradou nákladů na vyhodnocení úvěru a částka [částka] byla poplatkem za hotovostní inkaso, a to ve [anonymizováno] měsíčních splátkách po [částka] pouze v hotovosti přímo věřiteli nebo osobě pověřené věřitelem v místě doručovací adresy žalovaného. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, IČ a adresou bydliště. Zároveň bylo ve smlouvě uvedeno, že úvěr žalovaný uzavírá v rámci své podnikatelské činnosti a že se jedná o neúčelový hotovostní úvěr (zjištěno z uvedené smlouvy).

4. V soudu předložené žádosti žalovaného o úvěr je uvedeno kromě již zmíněných identifikátorů žalovaného i datum jeho narození, jako kontaktní osoba je uvedena dcera sestřenice, že žalovaný je držitelem živnostenského oprávnění, že žádá o poskytnutí úvěru jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, jejímž předmětem je výroba obchod a služby, že příjmy žalovaného byly doloženy výpisem z obchodního rejstříku, že žalovaný je rozvedený a že vlastní nemovitost.

5. Dne [datum] jmenovaná společnost postoupila pohledávku vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy o podnikatelském úvěru žalobci (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, z dohody o úplatě za postoupení pohledávek, z potvrzení o zaplacení kupní ceny za postoupení pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího archu). Z výpisů z obchodního rejstříku soud zjistil, že žalobce existuje od [datum] a společnost [právnická osoba] existuje od [datum]. Výzvou ze dne [datum] žalobce žalovaného vyzval k úhradě žalované pohledávky. (zjištěno z uvedené výzvy a z podacího archu) Z dalších provedených důkazů soud žádné významné skutečnosti pro rozhodnutí v této věci nezjistil.

6. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení je postoupený nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na sjednaný úrok, sjednané poplatky, úrok z prodlení a smluvní pokutu na základě smlouvy o úvěru uzavřené dle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále„ OZ“) jako smlouva o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále„ ZSÚ“), byť samotná smlouva je označena jako smlouva o podnikatelském úvěru. Takto soud tuto smlouvu posoudil z důvodu, že žalobce je podnikatel a smlouvu uzavíral v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný je fyzická osoba, která má sice identifikační číslo podnikatele, ale nebylo prokázáno, že by úvěr čerpal právě v souvislostí se svou podnikatelskou činností. Pro posouzení smlouvy o úvěru jako smlouvy podnikatelské není totiž významné, že smlouva je označená jako smlouva o podnikatelském úvěru a že úvěrovaný je označen jako podnikatel. Musí být prokázána i souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním této fyzické osoby, k čemuž nestačí uvedení, že úvěrovaný je podnikatel, a uvedení jeho IČ jako jednoho z identifikátorů vedle všech dalších běžných identifikátorů fyzické osoby, což jsou jméno, příjmení, bydliště, datum narození a rodné číslo, ani to, že ve smlouvě je ve formulářových ustanoveních uvedeno, že úvěrovaný smlouvu uzavírá v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak způsob poskytnutí peněžních prostředků, a to v hotovosti v místě bydliště žalovaného, neuvedení žádného konkrétního účelu pro poskytnutí úvěru, identifikace žalovaného mimo IČ datem narození, rodným číslem a bydlištěm a nikoli sídlem podnikání, hotovostní způsob splácení úvěru do rukou výběrčích v místě bydliště nebo na doručovací adrese úvěrovaného, obsahová a typová shodnost formulářové smlouvy o úvěru se smlouvami o spotřebitelských úvěrech uzavíraných předchůdcem žalobce, které jsou soudu známy z úřední činnosti, a absence spojitosti poskytovaného úvěru s konkrétním podnikáním žalovaného a s konkrétním podnikatelským účelem, zcela nasvědčují tomu, že v tomto případě se nejedná o podnikatelský úvěr, ale o úvěr spotřebitelský. Soud si na tomto místě dovoluje poukázat také na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1196/2003, 28 Cdo 3249/2017 a usnesení Ústavního soudu České republiky v usnesení II. ÚS 1176/21 ze dne [datum], které se touto otázkou zabývaly.

7. Dle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2396 OZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. Podle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 OZ s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a práva s ní spojená.

8. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

9. Byť v citovaných ustanoveních je až do [datum] neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.

10. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se poskytovatel úvěru (předchůdce žalobce) řádně zabýval úvěruschopností žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, jelikož z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by příjmy a výdaje žalovaného vůbec zjišťoval a že by se jeho schopností splácet úvěr vůbec zabýval. Soud proto považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za sjednanou neplatně.

11. Podle § 2991 odst.1 OZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 věta první OZ, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

12. Na základě zjištěných skutečností a s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy o úvěru ze dne [datum] poskytl žalovanému při podpisu této smlouvy částku [částka] v hotovosti. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný zaplatil na poskytnutý úvěr více než částku [částka], jak tvrdí žalobce, je žalovaný povinen částku [částka] věřiteli vrátit coby bezdůvodné obohacení. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že pohledávka věřitele z uvedené smlouvy přešla na žalobce, je žalovaný povinen tuto částku zaplatit žalobci. Soud proto žalobě ohledně této částky vyhověl. Jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by se výzva věřitele k úhradě uvedené částky dostala do dispoziční sféry žalovaného dříve než doručením žaloby, je dle názoru soudu žalovaný v prodlení až od následujícího dne po doručení žaloby a je tedy povinen žalobci zaplatit i úrok z prodlení z částky [částka] až od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, kterážto sazba byla požadována žalobcem, přičemž není vyšší než zákonná sazba platná k uvedenému dni.

13. S ohledem na uvedené závěry soud žalobu jako nedůvodnou ve zbývající části zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

14. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst.2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že žalovanému, který byl ve věci úspěšnější, žádné náklady v řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III. tohoto rozsudku).